Ač sedíme, neposedíme. To je název projektu, na kterém spolupracuje Roman Folvarský, který v rozhovoru pro Deník popsal, jaké je cestování s hendikepem a jaké hrozí pro hůře pohybující se lidi nástrahy.
Roman Folvarský je vášnivý cestovatel s fyzickým hendikepem. Od poznávání nejenom České republiky, ale i světa ho neodradila ani snížená pohyblivost. Na stránkách projektu Ač sedíme, neposedíme sdílí své zážitky a zkušenosti z cest. Vytvořil i seznam památek a míst po celé republice, která jsou či nejsou přístupná pro hendikepované s přesnými popisy.
Co je na cestování s hendikepem nejnáročnější?
Cestování není pouze o přístupných památkách a navštívených místech, ale i o samotné dopravě. Pokud nemá člověk své vlastní auto a musí se přemísťovat pomocí veřejné dopravy, tak na povrch vyplouvají různé problémy, které dopravu z místa na místo ztěžují. Například meziměstská doprava není kromě vlaků moc přizpůsobena. Může být dost náročné se zorientovat například v tom, které autobusy jsou bezbariérové a které ne. Ne vždy máte jistotu, že se do autobusu dostanete. Určitá úskalí má ale i cestování vlakem.
Jaká úskalí máte na mysli?
Pokud chce člověk na vozíčku jet vlakem, tak si musí na stránkách Českých drah 48 hodin dopředu vyplnit speciální formulář a požádat o pomoc s přepravou a naloděním na palubu vlaku. Na větších nádražích, jako jsou Pardubice, Česká Třebová nebo Praha, sice mají zvedací plošiny a personál, ale na menších nic takového není. Proto musí České dráhy zajistit, aby tam v tu chvíli někdo byl a pomohl. Pokud se třeba na poslední chvíli rozhodnete, že chcete někam jet, tak prostě nemůžete.
Najít vhodné ubytování na cestách je problémové?
Ano. Velké množství ubytování nebo hotelů nemá bezbariérový přístup a pokoje. Problém je i v tom, že není nijak definované, co vlastně znamená slovo bezbariérové nebo slovní spojení vhodné pro vozíčkáře. Proto vlastně nikdy nemáme jistotu, že ubytování bude skutečně vyhovující a přístupné. Každý má totiž o významu těchto slov jiné představy.
Máte nějaký konkrétní případ?
Například mladý vozíčkář se silnýma rukama na manuálním vozíčku je schopný překonat jeden schod u vchodu do hotelu, ale vozíčkář na elektronickém vozíku, který je větší, těžší a méně pohyblivý, takové místo nepřekoná. Takže co může být vhodné a překonatelné jedním, může být nemyslitelné a nemožné pro druhého.
A jak je to s bezbariérovými toaletami na benzínkách, v restauracích nebo ve veřejných budovách?
Toalety jsou dalším nešvarem, který může na cestách potrápit. Často se totiž stává, že ty, co jsou určené pro vozíčkáře, se využívají jako skladiště. Takže když vozíčkář dorazí na toaletu, která je pro něj sice velikostně a příslušenstvím přizpůsobená, tak ji stejně nemůže použít, protože tam jsou uskladněné věci a není tam dostatek prostoru.
Nemáte i nějaké pozitivní zkušenosti?
V posledních letech nám vozíčkářům velmi usnadňuje cesty a život celkově Euroklíč. Jedná se o univerzální klíč, který je možné využít na spoustě místech po celé Evropě. Umožňuje snadno, rychle a bez bariér využívat veřejně přístupné toalety, výtahy, schodišťové plošiny a jiná obdobná zařízení. Takže když jste třeba na dálnici v Německu a potřebujete na odpočívadle využít toaletu, tak nemusíte nikoho hledat, aby vám odemkl, ale díky tomuto klíči se tam bez problémů dostanete.
Andrea Homolková
Svitavský deník
Přidejte odpověď