Příběh cvičitele a chovatele psího plemene leonberger Bohumila Stránského z Hřebenů začíná u jeho handicapovaného syna. Právě potřeba pomoct synovi ho přivedla ke canisterapii. Hledal totiž ideální plemeno pro výcvik – tak přišel k leonbergerům, úžasným molosům s velkým srdcem.
„Hledal jsem velkého psa s obrovskou duší, který má silnou osobnost, charisma a vysokou výdrž,“ říká Bohumil Stránský. Leonbergerové se ukázali být dokonalými společníky – milují lidi, jsou chytří, empatičtí, ačkoliv občas svéhlaví.
Jeho první leonberger, Karel, ho naprosto okouzlil a zasloužil se o to, že se do tohoto plemene zamiloval. „Oni mě nikdy nezklamali,“ chválí si s úsměvem spolupráci se psy.
Výcvik terapeutického psa
Výcvik psa pro canisterapii je proces, který vyžaduje čas a trpělivost. „Nic neuspěchat. Vycvičit psa není těžké, pokud budete důslední. Canisterapeutický pes ale musí bezmezně věřit svému pánovi a musí ho to bavit, jinak to nemá smysl,“ vysvětluje.
Od štěňátka se cvičí pes dva roky, než je připraven. Základem je poslušnost a dobrá socializace od útlého věku. „Canisterapeutický pes musí vědět, že berle není zbraň a invalidní vozík neútočí. Hlasitý klient je v pořádku,“ říká terapeut. Psi také cvičí speciální cviky pro polohování a další terapeutické techniky.
Chovatele nyní obklopuje smečka zhruba šestnácti psů, kteří denně spotřebují pětadvacet kilo jídla. Starají se o ně jen on a jeho bývalá žena. „Navštěvujeme dvaadvacet zařízení pravidelně a další občasně,“ říká.
Psi pomáhají v různých zařízeních, jako jsou domovy důchodců nebo stacionáře pro handicapované děti.
Přijímání nových členů
Občas se k němu dostanou psi, kteří nezvládli výchovu u předchozích majitelů. „Zatím se každého psa podařilo zařadit do smečky, i když je to jako každé jiné společenství a vždycky se najde někdo, kdo ví lépe než ostatní, jak by to mělo fungovat,“ popisuje.
Jeho život je naplněný péčí o psy, výcvikem a sdílením svého domova se svou smečkou. „Mám obrovskou postel a v ní je každý vítán,“ říká s úsměvem. Nevidí to jako oběť, ale jako možnost rozvíjet se správným směrem.
Bohumil Stránský a jeho psi jsou důkazem správnosti tvrzení, že canisterapie není jen o výcviku a dovednostech, ale hlavně o vzájemné důvěře a lásce. Jeho smečka leonbergerů je živým příkladem toho, jak mohou psi proměnit životy lidí kolem sebe a přinést jim radost a uzdravení.
Lucie Bukovjanová
Plzeňský deník
Přidejte odpověď