Věra Suchá je zdravotnice celým svým srdcem. Za svůj výjimečně vstřícný přístup k pacientům získala jako jediná v historii oba tituly Sestra roku a Sestra mého srdce. Od svých osmnácti let však trpí roztroušenou sklerózou, která ji po opakovaně prodělaném covidu upoutala na invalidní vozík a způsobuje jí velké bolesti. Svá ocenění si právem zaslouží i z toho důvodu, že dělá vše pro to, aby vstala a mohla se ke svým pacientům vrátit v plné síle. „Jsem sestra, do práce musím,“ říká Věra Suchá. Víc, než musí, ale chce.
Celý svůj život zasvětila pomoci druhým. Její povolání je pro ni vším. Vždy si zakládala na své soběstačnosti. Najednou se ale kvůli zhoršení příznaků roztroušené sklerózy po nákaze covidem dostala do stavu, kdy byla zcela závislá na pomoci druhých.
Věra Suchá je zdravotní sestrou, která nejenže byla nominována na Sestru roku a Sestru mého srdce, ale následně i odbornou porotou a veřejností oběma tituly oceněna.
Své pacienty nenechává na holičkách ani ve chvíli, kdy sama bojuje na invalidním vozíku o to, aby se vrátila zpět na nohy. Je ale odhodlaná to nevzdat a se sílou lvice, kterou je nejen znamením, tvrdí, že to nikdy nevzdá.
Sestra roku a sestra mého srdce
V tuto chvíli je paní Věra Suchá zdravotní sestrou na invalidním vozíku. Je ale i mnohem víc. Je především milující matkou, celoživotní bojovnicí, ale také zdravotnicí, která byla za svůj výjimečný přístup k pacientům náležitě odměněna. Jako jediná v historii získala v roce 2012 dva významné tituly: Sestra roku a Sestra mého srdce. V té době ještě žila „pouze“ s roztroušenou sklerózou.
„Na Sestru roku mě nominovali pacienti. Když se nominované dostanou do užšího kola, tak veřejnost hlasuje o tzv. Sestru mého srdce. Sestru roku vybírá odborná porota, Sestru mého srdce veřejnost. Nepřipadám si jakkoliv jiná. Jsem úplně obyčejná. Jen můj přístup k pacientům je asi, pravda, trochu jiný. Chovám se tak, jak bych chtěla, aby se chovali druzí ke mně,“ říká skromně držitelka obou titulů.
Život s roztroušenou sklerózou
Ke svým pacientům Věra Suchá vždy byla, je a bude neobyčejně vstřícná. Jediné, co jí dokáže lehce rozčílit, když pacienti tvrdí, že jí se to radí, když je úplně zdravá. Sama totiž trpí od 18 let roztroušenou sklerózou.
„Roztroušenou sklerózu mám od roku 1993. Vždy jsem ale žila naplno, mám s diagnózou dvě děti, cestovali jsme. Vedla jsem normální spokojený život. Pracovala jsem na neurologii, zdravotní školu jsem šla studovat až poté, co mi byla roztroušená skleróza diagnostikována,“ hovoří zdravotní sestra, která se nenechala onemocněním jakkoliv omezovat.
Při onemocnění se objevují tzv. ATAKY, které přicházejí i odcházejí s různou intenzitou. Mají různou délku i závažnost, avšak trvají vždy minimálně 24 hodin. Mohou se projevovat jako: rozmazané vidění, špatná artikulace, svíravé pocity, kulhání, brnění v obličeji, zapomínání, špatná motorika, brnění celého těla i celková únava.
I přesto, že se onemocnění paní Věře pravidelně, jak ona říká, „ozývalo“, nešetřila se. Žila jako zdravá a nic si nepřipouštěla. Jen když se nemoc ohlásila, trochu ubrala, ale jakmile se vše srovnalo, opět žila, jako kdyby nemocí vůbec netrpěla.
Pak se ale i kvůli svému zaměstnání nakazila opakovaně covidem, a její zdraví šlo najednou prudce z kopce. V jednu chvíli z ní byl prakticky nehybný ležící pacient, který měsíc bojoval na lůžku o svůj život.
Covid a úplná paralýza
Do nemocnice přitom došla i s covidem po svých. Během pár hodin však vzalo všechno rychlý spád. Nejen boj s covidem, ale zhoršily se i příznaky roztroušené sklerózy. Objevily se u ní tzv. ataky neboli záchvaty, při nichž se pacienti potýkají s výraznými problémy, únavou, brněním či neschopností ovládat končetiny. Covid nebo jakékoliv infekční či bakteriální onemocnění může být jejich spouštěčem.
„U mě to covid jednoznačně byl. Měla jsem těžký oboustranný zápal plic, byla na kyslíku a zcela paralyzovaná. Nakažení virem u mě způsobilo těžkou ataku, byla jsem zcela nehybná,“ vzpomíná na nejhorší okamžiky zdravotní sestra Věra Suchá, která na dobročinné platformě Znesnáze21 prosí lidi o finanční pomoc, aby se mohla vrátit zpět na vlastní nohy a ke svým pacientům v plné síle.
O zdraví bojuje jako lvice
Ve chvíli, kdy nejhorší fáze onemocnění covidem odezněla, rozjely se paní Věře problémy s roztroušenou sklerózou naplno. „Když jsem přežila covid a byla prakticky jen ležící, v mé hlavě kolovalo jen to jediné: dostat se zpět. S pomocí se to dařilo, sice pomalu, ale dařilo. Infekce mě dost zasáhla, velmi se mi zhoršila ztuhlost nejvíce v nohou a byla jsem ještě víc unavená,“ hovoří o stavu po nemoci.
Jakmile však měla světlé chvíle a byla při vědomí, vše viděla i přes to všechno pozitivně a začala se prát o své zdraví.
„Mojí urputností a vytrvalostí v rehabilitacích jsem se dokázala vrátit zpět do práce zdravotní sestry. Sice jen do ambulance a na invalidním vozíku, ale aspoň že tak. Jsem sestra, nemůžu být doma. Opravdu pomalu se zdravotní stav lepšil, ale bohužel jsem v rámci svého povolání byla ještě několikrát nakažena covidem. Ale protože už zde byly účinné léky, tak se již nerozjel v tak masivní infekci. I tak se kvůli tomu zhoršila roztroušená skleróza,“ pokračuje.
To, co díky rehabilitacím vybudovala, se opět zhoršilo. Ona to ale v žádném případě nehodlá vzdát. Jak sama říká, je znamením lvice, a přesně to na ni sedí. Pravidelné rehabilitace pak vidí jako jedinou cestu, jak stav pomalu zlepšovat. Ví totiž, že naopak sval, který se nehýbe, ochrne a zakrní. To nechce za žádnou cenu dopustit.
„Na nohy se postavím!“
Za rehabilitace a pomůcky už utratila statisíce. Ovšem, jak sama říká, má to smysl. Kdyby měla neomezené finanční možnosti, rehabilituje třikrát týdně, což měsíčně znamená 8,4 tisíce korun. Několikrát ročně by potřebovala navštívit neurorehabilitační čtrnáctidenní pobyt, který vyjde na 72 tisíc korun. Když se k tomu připočte úprava domu na bezbariérový, potřebné vybavení pro vozíčkáře, jedná se o velmi vysokou částku.
„Navíc máme dvě studující dcery. Jedna na lékařské fakultě, druhá na gymnáziu. Nemohu si dál dovolit utrácet za svoje rehabilitace. Studium je nákladné. Ovšem když nerehabilituji, můj stav se rychle zhoršuje a dochází i k paralýze hybnosti. Když naopak opravdu minimálně třikrát denně rehabilituji, stav se zlepšuje,“ pochvaluje si rehabilitace, které si však přestává moci dovolit.
Zpět ke svému zdraví už se zdravotní sestra, Sestra roku a Sestra mého srdce dostává řadu měsíců, její rodině se úplně změnil život, ale věří, že vše začíná v hlavě. Musí se chtít.
„Jako neurologická sestra a dlouholetá pacientka s roztroušenou sklerózou vím, že síla našich mozků je neuvěřitelná. Nejenom, že věřím, že budu sama chodit, jsem o tom dokonce přesvědčená. Možná mi život napsal nějaký scénář, ale já se rozhodla ho zcela přepsat a nikdo mě před tímto úmyslem nezastaví. Možná nepůjdu na Sněžku, ale o kousek méně určitě,“ odhodlaně tvrdí oceněná zdravotní sestra Věra Suchá.
Do její sbírky na platformě Znesnáze21 s názvem Zdravotní sestra na invalidním vozíčku Věra potřebuje vaši pomoc můžete přispět jakoukoliv částkou. Aby se mohla postavit své diagnóze čelem, potřebuje vybrat 1 239 270 Kč. Pomůžeme jí sen o tom, že bude znovu chodit, splnit?
Sestra roku
Každoroční soutěž, ve které může kdokoliv nominovat zdravotní sestru, jež se následně utká o titul s ostatními nominovanými. Předseda nezávislé poroty následně vyhodnotí výsledky a rozhodne o finalistkách. Následně se vybírají vítězové několika kategorií. Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství jim uděluje redakce odborného časopisu Zdravotnictví a medicína. Veřejnost následně vybere prostřednictvím online hlasování i Sestru mého srdce. „Soutěž Sestra roku není pouze oceněním pro výjimečné jednotlivce. Je také výrazem uznání pro celou profesní skupinu sester, které neúnavně pracují na frontě zdravotní péče,“ hovoří o soutěži pořadatel soutěže Sestra roku.
Roztroušená skleróza (RS)
Onemocněním, které postihuje centrální nervový systém (mozek a míchu), trpí v České republice odhadem 17 tisíc pacientů. „Nejedná se o smrtelné onemocnění, ale i tak dlouhodobě ovlivňuje celkový stav pacienta. Není infekční ani jinak nakažlivé a jeho průběh je u každého člověka jiný. Není ani dědičným onemocněním, ani tímtéž, co stařecká skleróza,“ hovoří o RS organizace na podporu pacientů s roztroušenou sklerózou eReS tým ČR. Nemoc je v současné době neléčitelná. Pokud je nemoc odhalena včas, dá se její budoucí vývoj významně ovlivnit.
Kateřina Němcová
Ústecký deník
Přidejte odpověď