Slavná Angelina Jolie si kvůli hrozbě rakoviny dala odstranit prsa. Je to návod pro jiné ženy? Ne vždy, míní lékaři. Až polovina ohrožených Češek odmítá následovat její příklad. Raději dbají na pečlivou prevenci.
„Amputace prsou? Kdepak. Skutečný důvod problémů v těle stejně zůstane.“ Až polovina ohrožených Češek odmítá následovat příklad americké herečky Angeliny Jolie.
Váhavost českých žen potvrzuje i šestadvacetiletá Hana z Prahy. Na rakovinu prsu jí zemřela maminka, teta i prababička. Lékaři jí proto před dvěma lety doporučili genetické vyšetření, které by vysoké riziko onemocnění stvrdilo. Hana by si pak mohla nechat mléčné žlázy včas odstranit. Jenomže odmítla.
Nepřesvědčila ji ani znepokojivá statistika onkologů. Podle ní počet žen s rakovinou prsu stoupá. Každoročně se jejich řady rozšíří o sedm tisíc. Jen Všeobecnou zdravotní pojišťovnu stojí léčení zhoubného bujení ročně 1,3 miliardy Kč.
„Já jsem radikální řešení nechtěla. Vyšetření jsem odmítla, stejně bych si nikdy nenechala amputovat prsa. V žádném případě,“ kroutí kategoricky hlavou mladá žena.
Důvodů má dokonce několik: prsa považuje za důležitou část svého těla. Nechce jít „pod kudlu“ jen kvůli prevenci. „Navíc skutečný důvod v těle dál zůstává. Lékaři mi přiznali, že gen způsobuje i rakovinu vaječníků,“ vysvětluje. Místo radikálního zákroku proto raději chodí na pravidelné prohlídky a snaží se dodržovat životosprávu.
Podobně se podle odborníků zachovají i jiné ohrožené ženy v Česku. „Operace probíhají, ale jen velmi málo. Čísla se mohou pohybovat v desítkách,“ potvrzuje vedoucí lékařka Mamma centra Zelený pruh Alena Bílková.
Představa dobrovolné amputace ňader je pro ženy nesmírně stresující. Navíc pokud nejsou hollywoodskými hvězdami a spoléhají na úhradu zdravotní pojišťovny, na nová prsa si počkají. „Někdy až dva roky,“ říká přednosta kliniky plastické chirurgie v pražské Nemocnici Na Bulovce Jan Měšťák.
Lékaři přitom přiznávají, že problém nemusí amputací vůbec skončit. Zmutovaný gen, který při speciálních testech hledají, totiž nemívá na svědomí jen zhoubná bujení v prsu. Stejně zkouší i vaječníky. Lékaři proto jednoznačnou odpověď ženám nedávají. „Každá se musí rozhodnout sama,“ shodují se.
Svou roli při onemocnění navíc nehrají jen vrozené dispozice. Rakovinotvorné bujení výrazně urychluje také obezita, kouření nebo polykání hormonálních přípravků. „Vznik karcinomu prsu opravdu může být ovlivněn narušením křehké hormonální rovnováhy,“ připouští přednosta Onkologické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice Luboš Petruželka. Stačí prý otálet s prvním dítětem či nekojit – a riziko se násobí.
Onkolog přesto připomíná: nic není jen černé, téměř tři čtvrtiny nádorů prsu je naopak možné hormonální léčbou kladně ovlivnit.
Byla to má volba pro zdraví
Své životní rozhodnutí oznámila slavná americká herečka Angelina Jolie v článku v deníku New York Times. Přečtěte si, co napsala….
Má matka bojovala s rakovinou téměř deset let, nakonec jí v 56 letech podlehla.
Žila dostatečně dlouho na to, aby mohla obejmout první vnoučata. Ostatní mé děti však neměly šanci ji poznat a zakusit, jak laskavá a milující byla.
Často s dětmi hovořím o „maminčině mámě“ a pokouším se jim vysvětlit, jaká nemoc byla příčinou jejího odchodu. Děti se ptají, zda se může něco podobného stát také mně. Vždy jsem jim odpovídala, že o mne starost mít nemusí.
Pravda je taková, že jsem nositelkou genu BRCA1, který výrazně zvyšuje riziko vzniku rakoviny prsu a vaječníků. Riziko vzniku rakoviny je u každé ženy rozdílné. V mém případě lékaři odhadují, že mám 87procentní pravděpodobnost, že dostanu rakovinu prsu, a také mám 50procentní pravděpodobnost rakoviny vaječníků. Nositelky genu BRCA1 mají průměrně 65procentní pravděpodobnost, že dostanou tento typ rakoviny.
V okamžiku, kdy jsem zjistila, že se mě tato skutečnost týká, rozhodla jsem se být aktivní, abych co nejvíce minimalizovala vznik rakoviny. Jelikož je u mne větší pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu než rakoviny vaječníků, rozhodla jsem se pro oboustrannou preventivní ablaci prsů.
Tento zákrok je také mnohem komplexnější.
Tři měsíce trvající lékařské procedury souvisící s ablací prsů jsem ukončila 27.
dubna 2013. Během nich jsem pokračovala v práci, zároveň jsem byla schopná nechat si pro sebe vše, co se týkalo mého zdravotního stavu.
Jelikož věřím, že má zkušenost může být dalším ženám ku prospěchu, rozhodla jsem se o ní napsat.
Nečba. Ženskost neztratíte
Slovo rakovina stále budí strach a vyvolává pocit bezmoci. Díky krevním testům je však v dnešní době možné zjistit, nakolik jste náchylní k rakovině prsu či vaječníků, a poté, co to zjistíte, můžete jednat.
Léčba, kterou jsem prošla, začala 27. února zákrokem, jenž zabraňuje nemoci proniknout do kanálků za prsní bradavkou a přivádí krev do postižené oblasti. Je to bolestivá operace a mohou se vám objevit i podlitiny, ale pak je větší pravděpodobnost, že se podaří bradavku zachránit. O dva týdny později jsem podstoupila hlavní chirurgický zákrok, při kterém je odstraněna prsní tkáň a je nahrazena dočasnými „výplněmi“.
Operace trvá až osm hodin. Probudíte se s dreny a vycpávkami v prsech. Vypadá to jako scéna ze sci-fifilmu. Nicméně po tomto zákroku se můžete vrátit do normálního života během pár dní.
Závěrečná operace zahrnující kompletní rekonstrukci prsů a voperování implantátů přišla po devíti týdnech. V posledních letech došlo v této oblasti k obrovskému vývoji, výsledek tedy může být opravdu krásný.
Rozhodla jsem se ostatním ženám napsat, že mé rozhodnutí nechat si odstranit prsa nebylo jednoduché. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem ho udělala. Riziko, že dostanu rakovinu, jsem tím snížila z 87 na 5 procent. Svým dětem tak už mohu říci, že nemusí mít strach, že zemřu kvůli rakovině prsu.
Uklidňuje mě také, že mé děti neuvidí nic, co by jim mohlo být nepříjemné. Na mém těle uvidí jen malé jizvy. V tom ostatním jsem „máma“, jaká jsem pro ně byla vždy. A ony vědí, že je miluji a že udělám vše pro to, abych s nimi mohla být tak dlouho, jak budu moci. I v soukromí se necítím o nic méně ženou. Cítím se posílená, jelikož jsem prošla volbou, která v žádném případě neubrala nic na mé ženskosti.
Mám štěstí, že mám partnera, jakým je Brad Pitt. Miluje mě a podporuje. Takže těm z vás, jejichž žena či partnerka prochází podobnou zkušeností, chci říci, že jste velmi důležitou součástí celého procesu. Brad byl se mnou po celou dobu mé léčby v Pink Lotus Breast Center, byl se mnou každou minutu při všech operacích. Byly i chvíle, kdy jsme se společně smáli. Věděli jsme, že to, co děláme, je dobré pro naši rodinu, že nás to sblíží. A to se také stalo.
Cena nesmí být překážkou
Věřím, že všem ženám, které čtou tento článek, pomůže můj příklad uvědomit si, že jsou možnosti léčby. Chci jim dodat odvahu, hlavně těm, které mají v rodinné anamnéze rakovinu prsu či vaječníků.
Chci, abyste našly odvahu, vyhledaly informace a lékaře, kteří vám mohou pomoci učinit informované rozhodnutí. Denní zdravotní režim, který jsem podstoupila, bude zveřejněn na stránkách Pink Lotus Breast Center na pomoc ostatním.
Podle Světové zdravotnické organizace zemře každoročně na rakovinu prsu 458 000 lidí, většinou ze zemí, kde mají lidé nízké či střední příjmy. Je důležité zajistit, aby měl větší počet žen přístup ke genetickému testování a k preventivní péči, a to bez ohledu na jejich prostředky a původ. Cena lékařských testů zjišťujících přítomnost genu BRCA1 a BRCA2 je ve Spojených státech 3 000 dolarů. Tato cena je překážkou pro mnoho žen.
Rozhodla jsem se nenechat si svůj příběh pro sebe. Myslím si, že mnoho žen neví, že možná žijí ve stínu rakoviny. Doufám, že i pro tyto ženy bude možné projít genetickým testováním a v případě, že u nich lékaři zjistí vysoké riziko vzniku rakoviny, si uvědomí, že jejich šance nejsou mizivé. Život před nás klade mnoho výzev. Výzvy, které by nás neměly děsit, jsou ty, které můžeme přijmout a kontrolovat.
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď