ČT 1
Jdou pěšky z Barcelony do Nového Jičína. Dva mladíci se rozhodli zdolat tuto dlouhou trasu, aby poukázali, že ne každý má možnost chodit. Zřídili sbírku věnovanou desetileté Natálii. Lékaři jí oznámili, že už nikdy nebude chodit, anebo pouze se speciálními ortézami. Ty jsou ale extrémně drahé a pojišťovna je nehradí.
V nohách teď mají přes 2300 km a do cíle jim zbývá už, dalo by se říct, pouhých 22 km. Na velmi náročnou cestu z Barcelony do Nového Jičína se vydali Matyáš Kuboš a Tomáš Kopecký. Hezký den. 25 km nebo 22 km do cíle. Jaký je to pocit?
Matyáš Kuboš, účastník cesty
——————–
Ty jo, zvláštní pocit, jo. Na jednu stranu si jako pořád nejsme schopni v hlavě připustit to, že už jsme doma. Člověk je nastavený 78 dní nebo kolik vlastně už jdeme, ani nevím, tak jak je nastavený tím, že prostě jde každý den dál, tak to tak funguje i dneska, že prostě jdu dál, ale zítra to asi přijde a bude to radost, určitě bude radost převládat.
Tomáš Kopecký, účastník cesty
——————–
Máme smíšené pocity. Asi souhlasím s Matesem. Musíme uznat, že už jsme něco ušli, ale jak říkal Mates, moc nám to nedochází a byli bychom schopni asi jít ještě o něco trošku dál, ale už nemáme zas tak velké ego a těšíme se domů.
redaktor
——————–
Která část cesty byla pro vás nejnáročnější?
Matyáš Kuboš, účastník cesty
——————–
Pro mě asi osobně, když možná se na tom shodneme oba, tak byl nejnáročnější začátek Alp, když jsme vlastně ve Francii vstoupili do Alp a do té doby jsme šli celkem po rovince a pak jsme si uvědomil, že asi budeme muset i stoupat během té naší cesty a vlastně v ten den, kdy jsme vstoupili do Alp, tak jsem si uvědomil, že vlastně teď půjdeme 1000 km v Alpách, tak jsem si říkal, ty jo, to nebude úplně jednoduché. Teď to byl moment, kdy jsem si říkal, tak jdem dál, nemysli moc dopředu a bojuj.
redaktor
——————–
Vy jsme začínali na začátku března, tedy na začátku jara, které letos bylo docela příznivé, ale zažili jste taky sníh a zimu. A navíc je důležité zmínit, že jste spali ve stanech často, takže to musela být výzva.
Matyáš Kuboš, účastník cesty
——————–
Jo, byla to někdy fakt výzva, no, když člověk vlastně jde a my vlastně denně ujdeme nějakých 30-35 km a pak si začneme hledat místo na stan a teď se kolem sebe rozhlédne a vidí všude sníh, tak asi ten stan úplně nepostavíme. Takže některé noci byly boj.
redaktor
——————–
Zároveň s vaší cestou je spojená také sbírka pro Natálku. Tak o jaký příběh jde, kdybychom si ho aspoň částečně přiblížili?
Tomáš Kopecký, účastník cesty
——————–
Má postiženou levou hemisféru celou a má nějakou mentální retardaci. A pojišťovna ty ortézy bohužel neproplácí, takže je to finančně náročné jak pro rodinu, tak pro ni, takže jsme se rozhodli vybrat tady tu holčičku.
Matyáš Kuboš, účastník cesty
——————–
Jo, a vlastně ten příběh byl i pro nás motivací v těch nejtěžších chvílích, jako jsme si říkali, však to děláme pro ni vlastně hlavně i, nejenom pro sebe, ale i pro ni a bylo to v tu chvíli jako pro nás síla navíc.
redaktor
——————–
Za těch zhruba 75 dní se na účtu vybralo přes 440 000. Ještě 60 zbývá, ale ještě zároveň zbývá 19 dní nebo 18 dní do konce, tak čekali jste takovou částku nebo nečekali?
Matyáš Kuboš, účastník cesty
——————–
Určitě ne.
redaktor
——————–
A ještě tedy na závěr, co vás čeká, až se vrátíte domů?
Tomáš Kopecký, účastník cesty
——————–
Určitě nějaká zasloužená regenerace a trošku se pověnujeme rodině, budeme muset se nějak živit chvilku a až vyděláme další peníze, tak určitě vymyslíme něco dobročinného znovu.
Přidejte odpověď