Kočičí hlavy, rozkopané chodníky či schody vedoucí do prodejen nepředstavují pro většinu z nás nic, co by komplikovalo každodenní život. Pro vozíčkáře to ale může znamenat překážky, které jim naruší jejich rozvrh.
A právě to, jak se žije vozíčkářům ve městě pod Ještědem, ukáže třídenní akce „Liberec bez bariér“. Za historicky prvním ročníkem, který se uskuteční od čtvrtka 23. do soboty 25. května, stojí spolky DePejSek Liberec a Bonne Dei. „Naším cílem je propojit svět vozíčkářů se světem pěších. Přiblížit, jaké nástrahy klade vozíčkářům obyčejná cesta po městě,“ řekla předsedkyně Bonne Dei Pavla Řechtáčková s tím, že krajské město je pro vozíčkáře přívětivé. „Není tu tolik problematických míst ve veřejných budovách, situace se hodně za poslední léta zlepšila,“ doplnila.
Řidiči autobusů se s vozíčkáři už znají
S tím souhlasil i třiačtyřicetiletý předseda spolku DePejSek Liberec Jiří Honc, který je odkázaný na vozíček od svých patnácti let kvůli slabým kyčlím. Liberecký spolek vznikl v květnu roku 2020. Jeho účelem je pomáhat při využívání volného času osob těžce zdravotně postižených organizováním různých typů volnočasových aktivit a napomáhat jejich úplné integraci do pracovního procesu i společenského života. „Za tu dobu, co se pohybuji po městě na vozíčku, se mnohé obrátilo k lepšímu. Musím pochválit městskou hromadnou dopravu, tam je vidět velký pokrok. Řidiči si na nás zvykli, s některými se už známe a zdravíme se na dálku,“ svěřil se Honc.
V minulosti vytipoval spolek liberecká místa, která pro vozíčkáře představovala problémy. Příkladem může být ulice Košická, kde chyběly na chodnících nájezdy, to se aktuálně změnilo. V budoucnu projdou úpravami i chodníky u liberecké teplárny. „Problematický je pro nás kus cesty od teplárny k tenisovým kurtům v Rochlici. Chodník je ve špatném stavu, musíme jezdit po krajnici. A ještě bychom uvítali prodloužení zelené na tamním semaforu. Dojedeme do čtvrtiny přechodu a už naskočí červená,“ přiblížil některé problémy Honc.
Náměstek primátora pro technickou správu a informační technologie Jiří Šolc informoval, že město intenzivně pracuje na auditu bezbariérovosti. Z něj vyplynou místa, která je potřeba nejvíce upravit, přizpůsobit handicapovaným. „Jde o to, aby vozíčkáři posoudili stav našich silnic a chodníků a řekli nám, kde bychom je měli předělat a naopak, kde jim to vyhovuje. Na základě toho jsme schopni jim vyjít vstříc, když to jde,“ osvětlil Šolc.
Běžní lidé objeví svět handicapovaných
První den akce „Liberec bez bariér“ se uskuteční na Dopravním hřišti v Liberci a je zaměřený na samotné vozíčkáře, kteří například zjistí, jak se pohybovat na invalidním vozíku po městě bez obav. Besip vysvětlí pravidla silničního provozu, přidá informace o právech a povinnostech vozíčkářů jako účastníků silničního provozu a předvede praktické ukázky. To vše zábavnou formou a v příjemné atmosféře.
„Následující den čeká na všechny zábavné odpoledne s DePejSkem Liberec, na kterém i běžní lidé objeví svět handicapovaných. Náměstí před libereckou radnicí nabídne odpoledne plné zábavy, hudby a poznání. Připraveno je hudební vystoupení ZUŠ Liberec a bubeníků ARIES, bude možné si vyzkoušet život na invalidním vozíku a zjistit, jak se handicapovaní s vozíkem pohybují, s čím se potýkají v běžném životě a jak jim můžeme pomoci,“ nastínila program Řechtáčková s tím, že závěr akce se uskuteční v sobotu před Globusem sportovním kláním s handicapovanými, které umožní nejen testovat fyzické, ale i psychické schopnosti. „Každý si bude moci na vlastní kůži vyzkoušet, jak se žije a sportuje na invalidním vozíku,“ dodala.
Jak zmínil Honc, v životě vozíčkáře hraje důležitou roli plánování. Mají naučené určité trasy a ví, za jak dlouho je zvládnou urazit. Zároveň musí počítat s tím, že se mohou na trasách objevit dočasné překážky. „Když se rozhodnu nejet autobusem, musím si v hlavě přehrát trasu, kudy se na cílové místo dostanu,“ svěřil se s tím, že při jízdě centrem města se musí vozíčkáři vypořádat s dlažebními kostkami. „Když jedete, hodně se to natřásá. Někteří handicapovaní se musí k vozíku připoutat, aby se nevyklopili. A v případě mechanického vozíku musíte vynaložit větší fyzickou námahu,“ podotkl.
Podle něj se proměnila i společnost, která si na vozíčkáře zvykla. Přesto se najde pár lidí, kteří je zastaví a do očí jim řekne, že jsou chudáci. Na škodu je i nevyžádaná pozornost, „Každý vozíčkář si určí, kdy potřebuje pomoc. Když si o ni nepožádá, tak ji není potřeba vnucovat,“ uzavřel vyprávění Jiří Honc.
Jiří Louda
Liberecký deník
Přidejte odpověď