Alžběta (30) z Chomutova se s migrénou potýká od 16 let. První záchvat měla ve škole. „Při výuce mě začaly brnět ruce, viděla jsem rozmazaně a nemohla mluvit. Paní učitelka mě položila na zem a dala mi nohy nahoru. Nikdo nechápal, co se děje,“ popisuje Alžběta.
Po několika dalších atakách navštívila svého praktika, ten si ale nevěděl rady a odeslal ji na další vyšetření do nemocnice. „Ke zjištění migrény pak vedla dlouhá cesta. Podstoupila jsem mnoho vyšetření u různých specialistů, na která jsem často dlouho čekala. Lékaři měli podezření na řadu nemocí, k nimž patřila například epilepsie či roztroušená skleróza,“ říká Alžběta. Se záchvaty migrény se v té době potýkala až čtyřikrát měsíčně.
Že trpí právě touto nemocí, se ale dozvěděla až po pěti letech. Ve spolupráci s neurology pak začala zkoušet různé kombinace léků, nic však nezabíralo.
„Vhodnou terapii se nám bohužel doposud nepodařilo najít. Při atace mi tak nejvíc pomáhá, když se vyzvracím, dám si sprchu a lehnu si,“ přibližuje Alžběta. Mezi spouštěče jejích záchvatů patří ostré nebo blikající světlo, nedostatek či nadbytek spánku a jídla, určité druhy potravin, rušivé zvuky, změny počasí, stres nebo začátek menstruace. „Dokážu téměř přesně určit, kdy se ataka blíží, a umím včas zareagovat. Když mě však záchvat migrény přepadne mezi lidmi, není to jednoduché. Několikrát se mi stalo, že si okolí myslelo, že jsem opilá nebo na drogách. Vyjadřovala jsem se nesrozumitelně, viděla rozmazaně, zvracela a nedokázala koordinovat svoje pohyby,“ popisuje Alžběta a dodává, že jí v takové situaci nikdy nikdo nenabídl pomoc. „Kdo tento stav nezná, nerozumí, co se děje, a nenapadne ho, že člověk může mít zdravotní problém,“ říká Alžběta, která se s nepochopením později setkala i v zaměstnání. V té době se navíc začala léčit s neplodností. Lékaři i neurolog se obávali, že kvůli migréně nemusí dobře snášet hormonální léčbu. „To vše u mě vedlo k přemíře stresu a záchvaty přicházely častěji. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se mi podařilo otěhotnět, nakonec přirozenou cestou,“ přibližuje Alžběta. Během těhotenství měla pouze jeden záchvat, po narození dcery se však ataky vrátily. „Bylo to probuzení do reality. Záchvat migrény jsem měla hned druhý den po porodu a v šestinedělí několik dalších. Byly asi nejhorší, co jsem do té doby zažila. Bála jsem se zůstat s dcerou doma o samotě,“ popisuje maminka dnes roční holčičky. Hodně jí pomohl manžel, který si vzal delší otcovskou dovolenou. Když se vrátil do práce, po ruce pak měla vždy někoho z rodiny. „Všem jsem rozdala klíče od našeho bytu a domluvili jsme se na ‚krizovém plánu‘. Při záchvatu jsem poslala domluvenou SMS, protože bylo nutné, aby někdo co nejrychleji přišel a postaral se o dceru,“ říká Alžběta. Po šestinedělí se četnost záchvatů snížila a v současné době je mívá jednou za dva měsíce. „Zvykla jsem si na to, že je migréna nedílnou součástí mého života. Naučila jsem se být k sobě pozorná, říkat na některé věci ‚ne‘ a dbát na rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Na první místo stavím sebe a svou rodinu, které jsem vděčná za pomoc,“ uzavírá Alžběta.
Přidejte odpověď