Měsíčně měla až 25 záchvatů migrény
Michaelu (32) z Brna bolela hlava už v dětství, ale nikdo tomu nepřisuzoval důležitost. Bojovala s nízkou váhou a nízkým tlakem, a to lékaři viděli jako příčinu zdravotních problémů. Ve třinácti letech pak po pádu na táboře utrpěla těžký otřes mozku a musela docházet k neurologovi. Časté bolesti hlavy tentokrát lékaři přisoudili úrazu. Postupem let se bolesti zhoršovaly a přicházely častěji. Přestaly také zabírat volně dostupné léky na bolest.
„Trpěla jsem – musela jsem ležet v naprostém tichu a tmě. Všechno mi smrdělo, ze všeho se mi navalovalo, nedokázala jsem ani spát. Tyto stavy mě paralyzovaly na několik dní,“ vypráví Michaela. Lidé v jejím okolí neměli pro Michaelu příliš pochopení a označovali ji za přecitlivělou. Po několika letech se ale při záchvatu dostala do stavu, kdy už nebyla schopná si sama pomoci. „Několik dní jsem ležela sama v bytě v naprosté tmě a tichu se šílenou bolestí hlavy. Nemohla jsem ani chodit. Nakonec jsem vzala telefon a zavolala příteli, který mě odvezl do nemocnice. Záchranku jsem volat nechtěla, pořád jsem si říkala, že na tom přece nejsem tak zle,“ popisuje Michaela. Přítel ale v nemocnici dostal od sester vynadáno, že ji přivezl sám a Michaela si uvědomila, že v takovém stavu je sanitka na místě. V nemocnici jí lékař poprvé sdělil diagnózu migrény a předepsal jí léky – triptany. Ty oproti běžným lékům přinesly alespoň nějakou úlevu od bolestí, které byly stále častější.
Kvůli migréně Michaela změnila práci. Když pak ale otěhotněla, musela triptany vysadit a vrátit se pouze k paracetamolu, který však na bolest nepomáhal. „Po porodu to bylo ještě horší, každý den mě bolela hlava, do toho malé dítě a já začala ztrácet nervy. Byla jsem na dně. Jeden den už to bylo tak špatné, že jsem si už musela zavolat záchranku,“ říká Michaela.
V nemocnici pak narazila na lékaře, který se jí místo pomoci spíše vysmíval. Celkově se jí ale od zdravotního personálu vždy dostávalo podpory. Když ji bylo 30 let, zvýšil se jí počet záchvatů skokově na 25 měsíčně. Neuroložka dala Michaele žádanku do specializovaného centra pro léčbu bolesti hlavy v Brně. „Konečně měl někdo pochopení pro mé stavy, a dal mi naději v podobě biologické léčby. Nejdříve jsem ale musela užívat antidepresiva a antiepileptika. Ty však vůbec nefungovaly,“ přibližuje Michaela. Nic tak nebránilo tomu, aby dostala biologickou léčbu. Ta začala zabírat takřka okamžitě.
„Změnil se mi život. Během pár dnů jsem začala pociťovat, že ataky slábnou. Nezbavila jsem se jich úplně, pár v měsíci jich mám, ale spočítám je na prstech jedné ruky a jsou tak mírné, že jim v podstatě nevěnuji žádnou pozornost,“ pochvaluje si Michaela. Mohla si zase začít užívat života. Teď s manželem čekají další dítě, a protože biologickou léčbu musela dočasně vysadit, záchvaty migrény se pomalu vrací. Ale zatím ne v podobě, jako před nasazením léků. „Je důležité, aby si lidé s migrénou nebáli říci o pomoc, a nenechali to zajít tak daleko, jako já. Není to „jen“ obyčejná bolest hlavy, ale nemoc, která dokáže srazit až na dno, a je potřeba s ní bojovat,“ uzavírá Michaela.
Přidejte odpověď