ČRo
Český rozhlas Hradec Králové s vámi, no a jak jsem říkal už dnes několikrát, tak Královéhradecký kraj i letos ocenil významné osobnosti. Můžu připomenout, že nejvyšší krajské ocenění tentokrát získali ředitel prvního hospice v republice Miroslav Wajsar a také kardinál Dominik Duka. No a za celoživotní rozvoj sportu a parasportu si pak ocenění odnesl Libor Šnajdr, který se už bezmála 60 let věnuje sportu ve všech jeho podobách. Nejdřív sám závodil jako běžec, pak trénoval a založil a dodnes řídí SK Nové Město nad Metují a je také zakladatelem českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců, no a vytvořil z Nového Města nad Metují jedno z největších a nejaktivnějších paralympijských center u nás. Libor Šnajdr je tady dneska s námi. Pane Šnajdr, dobrý den. Vítám vás a gratuluju k tomu ocenění od kraje, které jste …
Libor ŠNAJDR, oceněný, sportovec, zakladatel Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců
——————–
Děkuju moc a chtěl bych ještě poděkovat současnému vedení Královéhradecké kraje, že si občas vzpomene i na sportovní funkcionáře.
oderátor
——————–
Ne, to já jsem se chtěl zeptat právě, co se vám tak honilo hlavou, když jste si přebíral to ocenění od kraje?
Libor ŠNAJDR,
——————–
No, tak strašně mě to potěšilo, protože vlastně ta naše práce, si myslím, že stále není doceněná jakoby těch funkcionářů a vlastně většinou to děláme zadarmo, takže pak takovéhle ocenění je prostě fantastické.
moderátor
——————–
Pak si toho člověk váží a cení samozřejmě. No já už jsem říkal, že se sportu věnujete ve všech jeho podobách celý život, vlastně, jak to začalo vůbec? Kdo vás přivedl k běhání, vlastně k té atletice?
Libor ŠNAJDR,
——————–
No, to mě, byl jsem najednou asi v sedmý třídě jsem spadl z koně, bydleli jsme na vesnici, protože jsem vesnický kluk a nemohl jsem se postavit na nohy a tak měl jsem, doteďka se pořádně neví, co bylo, nějaká /nesrozumitelné/ horečka a byl jsem osvobozenej od tělocviku a od všeho a prostě rok jsem nechodil do školy a učili mě doma a pak jsem si někde přečetl nějakej článek, že prostě nějakej Američan měl něco podobnýho a začal poklusávat a chodit, tak já jsem vlastně, bylo to zakázaný, ale chodil jsem každý pak půl roku, když mě propustili z nemocnice asi po třech měsících, tak jsem musel chodit na kontroly a vždycky se mě ten primář ptal: „Nic neděláš, neděláš tělocvik a nesportuješ?“ Já jsem říkal: „Ne, ne.“ No, ale chodil jsem, pak jsem začal trochu běhat a po vlastně po dvou letech po tý nemoci jsem vyhrál okresní přebory.
moderátor
——————–
To je neuvěřitelný.
Libor ŠNAJDR,
——————–
2000 m a šel jsem zrovna pak asi tejden, bylo to v novinách, v novém čase a pak jsem šel na tu kontrolu a primář zase: „Nesportuješ?“ „Ne, ne, nesportuju.“ „A co je tohle?“ A ukázal mně noviny a tam jsem byl vyfocenej a říkal: „Víš co, dělej to dál.“ No.
moderátor
——————–
Takže takhle to začalo.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Takže takhle jsem se dostal ke sportu.
moderátor
——————–
Takže takovouhle cestou krkolomnou to vlastně u vás začalo. Jaké třeba, já nevím, vaše výsledky, medaile si oceníte?
Libor ŠNAJDR,
——————–
No, mám nějaký dvě medaile, stříbrnou a bronzovou z haly na 3000 m a nad 1500 jako starší dorostenec, ale jinak jsem pak patřil ke špičce kraje, ale pak republikového vlastně reprezentace jsem se nedostal, ale můžu se pochlubit, mám třeba kilometr za 2,32.
moderátor
——————–
Super.
Libor ŠNAJDR,
——————–
A taky i maraton a za dvě hodiny 32, tak takový velký rozpětí a i teď na tom pražský maratonu, jak jsem tak koukal, tak z těch 15 000 nebo tak, tak určitě bych byl asi v první padesátce, to by bylo dobrý před nějakýma 50 rokama.
moderátor
——————–
Paráda. Já jsem se chtěl zeptat právě na vzory, jestli třeba tenkrát byl, musel být populární Emil Zátopek.
Libor ŠNAJDR,
——————–
To jsem četl všechny jeho knížky a vlastně jsem se s ním i dobře znal, i s jeho manželkou, s oštěpařkou, takže jo, to byl velkej vzor.
moderátor
——————–
Takže vy jste běhal, to je ta aktivní sportovní část, pak jste trénoval taky v Novém Městě nad Metují.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Pak jsem začal vlastně kolem sebe shromažďovat kluky, kteří chtěli taky sportovat a pak jeden čas vlastně se říkalo to jenom městská škola běžců, protože když jsme pak přijeli na závody družstev, kde jsme měli jenom ty běhy, vrhům já doteďka moc nerozumím a neměl jsem tam žádnýho trenéra, tak vždycky od čtvrtky až po ty 5 km jsme všechno vyhrávali, no, ale furt jsme byli někde na konci, protože disciplíny, 18 disciplín ve družstvu, tak samozřejmě ty překážky, dálky a vrhy nám chyběly, no, ale i tak se to furt zlepšovalo, zlepšovalo a teď vlastně jsme se zase vrátili s družstvem v Novém Městě nad Metují, chlapi do první ligy.
moderátor
——————–
Perfektní.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Holky jsou ve druhé lize. A to na desetitisícové město doteďka jako to jsme rarita.
moderátor
——————–
Ne, tak máte taky skvělý areál, skvělé zázemí, o které vlastně taky jste se tak trošičku postaral určitě i vy, když se rekonstruoval stadion generála Klapálka.
Libor ŠNAJDR,
——————–
To jo, tak ono, když po něžný revolucí se to rozdávalo, ty města to nechtěly, tak všichni sportovci, který na těch sportovištích sportovali, tak o to zažádali. My jsme o to taky zažádali o stadion, ale dostali přednost fotbalisti, protože ty tam byli daleko dřív, až teprve v roce 72 jsem zakládali já vlastně atletiku v Novém Městě nad Metují po maturitě a jenže asi za půl roku to fotbalisti, ono to bylo zdevastovaný všechno, tak vzali ty klíče a šli na radnici, že to nechtějí a teď radnice to taky nechtěla a tak tam někdo říkal, no, vždyť to Šnajdr chtěl s atletama, tak jim to dejte, no, tak mě zavolali, já jsem říkal: „Jo, my si to vezmeme.“ No, tak jsem dal výpověď ve Stavostroji ještě, když jsem dělal zásobování, no a vrhli jsme se do toho a doteďka vlastně jsme tam napumpovali, já nevím, skoro 100 000 000 a udělal se z toho pěknej stadion, kde je umělá dráha, nová tráva, přírodní, umělá tráva, celá …
moderátor
——————–
Je to paráda. No, už jsem taky říkal, že Nové Město nad Metují je nejenom centrem atletiky, ale také parasportu a sportu handicapovaných. Už jsme říkali, že nejdřív pan Šnajdr sám závodil jako vytrvalostní běžec, pak trénoval a založil a dodnes řídí SK Nové Město nad Metují. No a je taky zakladatelem Českého paralympijského výboru a České asociace tělesně handicapovaných sportovců a povedlo se mu vytvořit z Nového Města nad Metují jedno z největších a nejatraktivnějších paralympijských center u nás. Kdy jste o para sportu a o sportu handicapovaných slyšel poprvé, pane Šnajdre?
Libor ŠNAJDR,
——————–
No, to je taková úsměvná příhoda. Jako funkcionář atletiky a trenér jsem se dostal v roce 87, to bylo, myslím, druhé mistrovství světa v Římě a tam, když na zahájení nebo ne, v průběhu soutěže už tam bylo, tak najednou jsem zaslechl z amplionu, že para a tam, to už jsem přeslechl paraplegici, protože já, když tam dělám závody u nás, tak tam máme dobrou symbiózu s parašutistama, tak vždycky na zahájení nám padají s vlajkama parašutisti na staďák, tak jsem říkal, aha, para, tak koukám nahoru, kdy ty parašutisti na to a nikde a najednou se dívám dolů na staďák a tam najíždějí paraplegici ve formulkách.
moderátor
——————–
Takže jste fakt nevěděl vůbec, co to je?
Libor ŠNAJDR,
——————–
Vůbec jsem nevěděl, že ten sport existuje a že vlastně handicapovaný takhle vynikající sportujou, tak jsem se vrátil do České republiky. Začal jsem pátrat, jestli vůbec tady jsou taky, abych příští rok v roce 88 je mohl taky pozvat na tu velkou cenu. No, podařilo se to, no, ale oni právě říkali, no jo, ale tak, jestli tam máme dělat nějaký šašky vám při tý velký ceně, tak ale my chceme, abyste nám udělal mistrovství republiky, to nikdo nechce dělat, tak jsme si plácli, udělali jsme mistrovství republiky a pak jsme to dělali asi 15 let a pak to jsme předali do Olomouce fakultě a my jsme se vrhli víc na velkou mezinárodní lukostřelbu handicapovaných.
moderátor
——————–
K tomu se ještě dostaneme, ale jak vůbec trénovali tenkrát vlastně handicapovaní sportovci? Protože to taky nebylo tak jako …
Libor ŠNAJDR,
Málo, málo, málo.
moderátor
——————–
Vy jste potom chtěl, aby měli nějaký výsledky.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Právě, když jsem to tak po nějakých třech, čtyřech letech. Pak jsme jeli do Atlanty, to už jsem byl vedoucí výpravy. Dopadli jsme jak sedláci u Chlumce, tak jsem přemejšlel, že to musíme nějak jinak přebudovat, že prostě k těm handicapovaným se musí přiřadit nepostižený sportovci, trenéři nepostižený, nějaký soustředění zahraniční, protože tady ta zima je dlouhá a vozíčkář začínal v květnu a v červnu už byly závody, tak jsme sehnali peníze, jezdili jsme na soustředění do Egypta a tam, a prostě v Sydney v roce 2000 pak dopadlo úplně jinak.
moderátor
——————–
Tam bylo kolik, 43?
Libor ŠNAJDR,
——————–
No, tam jsem někde říkal, že přivezem 44 medailí, tak to bylo chachacha.
moderátor
——————–
Smáli se vám dopředu?
Libor ŠNAJDR,
——————–
No a přivezli jsme 43 a ten největší náš mistr světa vlastně neuspěl, tak vlastně bojovali jsme, do poslední chvíle jsme s Německem bojovali, který tam mělo asi 150 sportovců, my jsme tam měli asi 75 o tu desátou příčku, pak jsme teda o jednu zlatou medaili měli míň, tak jsme byli 11, ale ze 126 států takováhle malá zemička, to bylo fantastický.
moderátor
——————–
To muselo být ohromné, to musely být velké asi dojmy i z téhle té celé akce. Vzpomeňte ještě na tu operu, tenkrát v Sydney.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Byly to velký ovace, a z toho je můj největší sportovní zážitek jako funkcionáře myslím, protože v sobotu to končilo po 14 dnech ty paralympijské hry, ve čtvrtek my vedoucí jsme byli pozváni na takový galavečer vážné hudby do sydneyské opery, tak jsme tam šli, asi 45 minut, pak nás vyvezli nahoru na střechu, tam teklo šampaňské proudem a dívali jsme se naproti Harbour Bridge, tam bylo prostě světelný ukázky nebo ten ohňostroj, show na to a teď mě začali do telefonu a do sluchátek, do vysílaček jedna medaile, druhá, třetí. My jsme počítali, že ten čtvrtek na to, no, ale získali jsme v ten čtvrtek asi 12 medailí. Pak psali v novinách český, český čtvrtek na to. Teď vám všechny ty osobnosti nebo ty vedoucí výprav gratulují.
moderátor
——————–
Blahopřejí.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Jako nos nahoru, že jo. A jsem hrdej, že jsem Čech, že takhle se umíme profilovat i v handicapovaném sportu. Na to pak jsme sešli dolů zase na druhou část tý sydneyský opery a závěr tohohle krásnýho gala večera nebo gala koncertu, Leoš Janáček, další Čech, že jo, no, tak pak nebuďte hrdej, že jste Čech.
moderátor
——————–
To určitě i nějaká slza ukápla.
Libor ŠNAJDR,
——————–
To určitě.
moderátor
——————–
No a možná můžeme pozvat ještě do Nového Města nad Metují, protože vy tam taky pořádáte každý rok mistrovství.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Světový pohár v lukostřelbě a evropský pohár.
moderátor
——————–
Bude i letos.
Libor ŠNAJDR,
——————–
To bude i letos. Mysleli jsme si, že bude takovýto klidné, protože vlastně už ty limity a všechny účastníci na paralympijské hry v Paříži, to už je hotovo v loňském roce, tak jsme říkali, tak si letos oddechneme, přijde asi tak 15, 20 států, no a k dnešnímu dni už máme přihlášených 38 států a máme velký problémy, co s účastníkama, kam je dáma, protože to ubytování pro handicapované je stále velmi špatné jakoby.
moderátor
——————–
No, pokračuje to dál, tak aspoň zase máte zaměstnání, zaměstnanou hlavu.
Libor ŠNAJDR,
——————–
To jo, to určitě.
moderátor
——————–
To je pořádně. Od 22. do 28. června, tedy opět v Novém Městě nad Metují velká událost. A já si pamatuju rok 2016 možná, kdy se to tam také konalo, vlastně tyhlety střelby lukostřelecké.
Libor ŠNAJDR,
——————–
Určitě, to už 30 let.
moderátor
——————–
30 let, to bylo tenkrát taky na náměstí se střílelo přímo.
Libor ŠNAJDR,
——————–
To finále, právě to je takový jakoby, aby se ty lidi na ten sport, na ten stadion nepřijdou, tak se to finále, to dvoudenní, kde už se bojuje jenom o tu zlatou a bramborovou medaili, tak jsme vytáhli na historický náměstí, a to byla bomba. To si myslím, že doteďka si pochvalujou ty státy a rádi strašně se do Novýho Města nad Metují a do Královéhradeckého kraje jezdí.
moderátor
——————–
Takže děkujeme, ať se to i letos povede. A jenom ještě jednou připomínám, že naším hostem byl Libor Šnajdr. Blahopřejeme k tomu ocenění od kraje.
Přidejte odpověď