ČRo Dvojka – Jak to vidí
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači. Je druhá květnová neděle, kdy slavíme svátek matek. U mikrofonu je se mnou paní Dr. Eva Kličková, moderátorka a editorka Českého rozhlasu Dvojka a také matka tří dětí. Dobré ráno a vše nejlepší k dnešnímu svátku.
—-
Když jste byla malá, představovala jste si, jaká budete maminka a přála jste si mít hodně dětí?
Eva Kličková, editorka
——————–
Představovala jsem si, jaká budu maminka. A to asi mělo hodně lidí, že jsi při nějakých vyhrocených situacích říkalo, tak tohle já svým dětem nikdy dělat nebudu. A teď jsem se dostala samozřejmě oklikou přesně do toho, že reaguju jako moji rodiče. A vracím se do svého dětství. A co se týče počtu dětí, tak jsem tohle téma nechávala otevřené podle toho, koho dostanu do života. Jestli můj budoucí partner a otec mých dětí bude vlastně svolný s tím, mít těch dětí víc, anebo jestli to osud zamíchá ty karty nějak jinak. Takže neplánovala jsem šest dětí, ale jsem ráda, že jsme se teď ustálili na tomhle počtu tří dětí.
moderátorka
——————–
Vzpomenete si na ten první moment, když jste se poprvé stala matkou? Bylo to takové, jak si to člověk představuje, nebo to bylo v něčem úplně jiné?
Eva Kličková, editorka
——————–
Vzpomínám si na to velmi živě, protože mému synovi Adamovi, který ze mě tu mámu udělal, bylo teď 10 let. Takže to byla vlastně období velké rekapitulace, velkého vzpomínání. Probírali jsme celé období těhotenství, jak se na to člověk připravuje. Já jsem takový pečlivý plánovací typ. Takže já jsem to skutečně vzala velmi, velmi zodpovědně. Nejenom, že jsem měla načteno, nastudováno, všechno zkonzultováno a čekala jsem, jaké to bude, jaký bude porod, jaké bude setkání s tím mým dítětem. Já jsem si svého syna Adama doslova vymodlila, protože když už jsem byla malá, tak jsem si přála, abych měla jako Eva k sobě svého Adama. Takže jsem si ho svým způsobem přivolala. A Adam mi změnil život, protože mi ukázal, že ne všechno, co já si jako pečlivý plánovací typ naplánuju, se potom dá realizovat. Takže Adam mě naučil velké pokoře. A naučil mě v podstatě ze všeho slevit. A nemyslet si, že tak, jak jsem si myslela, že to bude, že to tak reálně bude, protože Adam mi skutečně ukázal, že miminka nejsou taková, jaká se píšou v těch příručkách, že to novorozeně spí 20 hodin denně. Můj Adam spal po 15-20 minutovkách. A jeden den jsem mu za 24 hodin naměřila osm hodin spánku.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A jak je ženě po tom porodu? Přece jenom jsou velké hormonální změny. Všichni mají pocit, že musí být nadšená z toho miminka, že už to všechno má za sebou. Má to všechno za sebou nebo má ještě něco před sebou?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já, když se Adam narodil, tak jsem přesně čekala, jestli přijde nějaká vlna euforie, takové té blaženosti a všeobjímající mateřské lásky. Jestli teď poznám, že se něco změnilo. Tak tohle se u mě nedostavilo. Já jsem vedle sebe viděla to ležící novorozeně, to miminko. A museli jsme si k sobě najít cestu, protože jsme se museli vzájemně sladit. A bylo to velmi rychle, velmi proměnlivé a třeba co se týče kojení, tak já jsem si myslela, že když se dítě narodí, že se automaticky přisaje. A my jsme se museli vzájemně naučit kojit. On se musel naučit sát. A já jsem se musel naučit to mléko mu dávat a nebylo to hned automaticky. Takže jsme si prošli takovými různými trápeními a takový ten pocit, že teď jsem máma a teď mám to, co jsem chtěla, přicházel velmi postupně.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Když přicházely další děti, bylo to pak už snazší, protože jste měla tuhle zkušenost a neměla třeba nereálná očekávání, nebo zase to bylo u nich ještě úplně jinak?
Eva Kličková, editorka
——————–
My jsme Adamovi říkali, náš malý drak, protože nespal a dělal věci jinak než jiná miminka dělají a zocelil nás. Takže jsme byli zvyklí skutečně jako celé večery ho uspávat, vstávat k němu mnohokrát během noci. A teprve, když mu byly asi dva roky, tak jsem říkala, že možná bychom mohli mít další. No, a přišla na svět Barborka. A Barborka byla takovéto ukázkové miminko z těch knížek, takže Barborka se narodila, vklouzla k nám. Dělala všechno, jako to miminka dělají úplně přirozeně, spinkala, jedla, když měla. A najednou nám to všechno do sebe zapadlo. Takže já jsem přestala být vystresovaná, protože všechno najednou šlo jako hodinky. A to samé potom bylo, když se nám narodilo třetí dítě Terezka. Zase vlastně idylický kojenec. A já s oblibou říkám jednu větu. S prvním dítětem žena potřebuje pomoct. Druhé zvládne sama. A s třetím pomůže kamarádce. Já to takhle přesně mám, že u druhého dítěte jsem začala doma péct. A když jsem měla třetí dítě, tak jsem začala pomáhat novopečeným maminkám kolem sebe. Já jsem cítila strašně moc energie. To první mateřství mě tak zocelilo, že najednou to ze mě šlo úplně samo. A vlastně jsem si to dokázala tak zorganizovat, že to pro mě nebyl problém ještě souběžně s třetím dítětem, jít tam, jet tam, pomáhat tam. Najednou mě to prostě začalo dávat všechno smysl, ale u toho prvního jsem byla velmi vyčerpaná.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
S čím ty maminky potřebují nejvíc pomoct, zvlášť u toho prvního dítěte?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já bych řekla, že každá matka potřebuje nějakou spřízněnou duši, která přijde a vyslechne. A může to být kdokoliv. Může to být blízká kamarádka, může to být sestra. K nám třeba chodila domů paní na vaničkování s miminkem. Byla to dětská doktorka a vlastně mě vůbec moc nezajímalo to vaničkování s tím miminkem, ale ona jednou nebo dvakrát týdně přišla. Já jsem jí mohla všechno říct. A probrat s ní úplně ty nejmenší detaily, nad vším si postesknout. Ona mě vyslechla, vlastně jsme nic nevyřešili, nic moc jsme nevymysleli, ale tak nějak mě zvláštně uklidnila. A já jsem to vnímala tak, že přesně tohle je moje úloha. Takže, když se potom mým kamarádkám narodilo první dítě, tak jsem jim řekla, jsem tady, můžeš mi kdykoliv zavolat, napsat, vůbec se neostýchej a zeptej se mě na úplně ty nejhloupější věci, které potřebuješ probrat, jsem tady pro tebe. A myslím si, že tohle je hrozně důležitá role, že i ty ženy v předchozích generacích před 100, před 200 lety měly takovou svojí komunitu matek, které k nim přišly třeba v tom šestinedělí, s něčím jim malinko pomohly, vyslechly je a že ty ženy to mohly trošku spolu probrat. To si myslím, že v té dnešní době malinko chybí. A snažím se o tom mluvit, aby se ty ženy nezdráhaly si o tu pomoc říct, protože s tím prvním dětem je nejhorší být na to sama. Ty ženy si dneska přivedou první miminko z porodnice. A podle sociálních sítí Instagramu by měly být šťastné. Teď by to všechno mělo být báječné a růžové a ono to tak vůbec není. Já si pamatuju, že ty pocity jsou mnohdy velmi bolestné. A tam slzičky a trápení a všechno možné. Je dobré mít někoho, komu to člověk může říct.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Možná tam ještě nastává i sebeobviňování, že bych se tak měla cítit a vlastně se necítím.
Eva Kličková, editorka
——————–
Určitě v tom šestinedělí je nádherná ta proměna ženy nebo dívky v tu matku, protože nejdřív jsem tady byla pořád jenom já. Musela jsem řešit sebe. Teď potřebuju tohle, tak to udělám, abych to měla. Teď najednou je tady to dítě. A protože jsem matka, já ho nemůžu nechat plakat. Já ho musím dát na to prvním místě, ale zároveň sebe upozadit. A ty chvíle, kdy jsem se s tím musela nějak smířit, přijmout to, mě trošku bolely. A když se to přecvaklo a přestalo mi to vadit, přestala jsem si to jako vyčítat, že tady je nějaký nesoulad, tak jsem se uklidnila.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
O čem tak přemýšlí matka, když stojí nad svými spícími dětmi?
Eva Kličková, editorka
——————–
No, to je, to jsou nejkrásnější okamžiky, když spí samozřejmě. Já přemítám o všemožném. Jestli budu dobrá máma, jestli to, co jim teď dávám ze sebe, jestli je to dost, protože každá máma samozřejmě rekapituluje, ať chce, nebo nechce večer ten svůj den. Jestli obstála. Já taky rekapituluju, jestli jsem v nějakých situacích reagovala adekvátně a někdy si říkám, tohle se mi povedlo, musím se pochválit, tohle jsem zvládla dobře. A tady jsem úplně nereagovala tak, jak bych měla. Byla jsem třeba víc vytočená, než bych chtěla, tak příště to zkusím líp. Přestala jsem se trošku jako z toho úplně ničit a obviňovat se. A vždycky si řeknu, seš jenom člověk, děláš to nejlíp, jak umíš a jak bude, tak bude.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste tady už předtím zmiňovala, že si člověk v dětství říká, tohle to svým dětem dělat nikdy nebudu. A nakonec se slyšíš, že říká totéž. Já sice nemám vlastní děti, ale vychovávám děti ve výchovném ústavu a občas to taky slyším, že si říkám. Tohle mě štvalo u tý mamky a přesně v tomhle se úplně slyším. Tak jaké chyby myslíte, že děláme ve výchově?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já asi nejsem ještě úplně ve stavu, kdybych chtěla hodnotit chyby ve výchově. Protože já mám kolikrát pocit, že jsem na něco přišla, že jsem něco zvládla. A oni ty děti jsou tak rozmanité, že jo. To, co funguje jednou, nefunguje příště. Oni mi vždycky ukážou, že teď, když máš pocit, že ses něco naučila, že jsi tomu přišla na kloub, tak my ti ukážeme, že zase to tak úplně snadné není. Takže já tady s těmi chybami ve výchově jsem opatrná. Vždycky si říkám, že i moji rodiče to dělali tak nejlíp, jak uměli. Já jsem se s určitými věcmi taky nějakým způsobem srovnala a moje děti se nepochybně zase budou srovnávat s tím, co jsem dělala já.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
I v té výchově hledáte někde radu a pomoc u lidí, nebo jenom v knihách?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já jsem velmi otevřený člověk. A vždycky říkám, že nerada vymýšlím věci, které už jsou vymyšlené. A tak rozprostřu sítě a hledám lidi, kteří vědí o téhle problematice víc. Mám jich teď momentálně několik. A udělám takovou paralelu. Když chceme řídit auto, tak jdeme do autoškoly a musíme složit nějaké řidičské zkoušky a mít cvičné jízdy. Na to mateřství vás nikdo nepřipraví. A někdy by to nebylo vůbec od věci. Takže já třeba s Adamem jsem se s různými problémy a potížemi popasovávala, jak to šlo. Jak mi intuice velila a jaký jsem měla třeba zkušenosti z domova. A ne vždycky to fungovalo. A potom jsem ve třech jeho letech objevila psycholožku Vlaďku Bartákovou, která má krásný projekt, Jak vychovávat … a nezbláznit se. Já jsem šla na její kurz. A já jsem byla jak v Jiříkově vidění. Ve dvou hodinách, ona mi vysvětlila, jak funguje dětský mozek, jak funguje dětská psychika, ale i fyziologie. Vlastně co do toho malého človíčka všechno proniká, že tam je nějaká amygdala v tom mozku, která teprve musí dozrát. Já jsem na to opravdu koukala. A říkám si, tak tenhle kurz by se měl dávat s pozitivním těhotenským testem, protože bychom si bývali ušetřili jako spoustu trápení, kdy já jsem opravdu dělala věci metodou pokus, omyl. Když si představíte jenom typově, to jsou takové ty velké scény na tom hřišti, kdy to dítě hodí s něčím a teď ty ostatní matky a otcové očekávají, jak zareagujete, jak tu situaci vyřešíte. Tak vy jednou zkusíte tohle, jednou zkusíte tohle, nic nefunguje z toho. No, a oni existují vlastně velmi snadné strategie. A já miluju nechat se o nich poučit. Nechat se vlastně dozvědět, že existují. Takže mám ve sledování psycholožku Vlaďku Bartákovou. Nebo je báječná Kate Trávníček. A pro ty, kdo umí anglicky, tak moc doporučuju profil Dr. Becky Kennedyové. To jsou krátká, dvou, tříminutová videa. Kdy se vždycky oni vezmou nějakou problematiku komunikace s dítětem, řešení nějaké situace. A mně to tak strašně pomáhá. Můžou vlastně si to potom doma všechno vyzkoušet. A já zjišťuju, že to funguje. Jsou to ženy, které samy mají děti, třeba Vlaďka Bartáková má čtyři. A v podstatě si prošla tím samým, co prožíváme my všichni ostatní.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Manžel je taky na plný úvazek, ale matka je taky na plný úvazek. Co je pracovní náplň matky?
Eva Kličková, editorka
——————–
Pracovní náplň matky je obhospodařit celou rodinu, aby všichni byli šťastní, aby všichni měli všechno připravené. My jsme takové novinářské manželství, to je pravda. My si hodně povídáme o věcech týkajících se médií a novinařiny. A myslím si, že naše děti v tom zdárně vyrůstají, že to pomaličku do sebe nasávají. V podstatě, kdyby mi můj manžel, jeho rodiče a moji rodiče tolik nepomáhali, tak by to asi nebylo možné takhle táhnout společně tu káru. Já úplně nejsem v pozici, že bych byla kariéristka a potřebovala bych pracovat 12 hodin denně a uplatit se, realizovat se. Ale práce v Českém rozhlase Dvojka co by tedy editorky, mi hrozně moc pomáhá, prostřídat to rodinné prostředí s něčím, kde se můžu realizovat. Takže já mám ráno doma velký šrumec. Přijedu sem, tady můžu najednou přepnout ty běžné rodinné starosti, věnovat se práci. Což je vybírání hostů, témat, zpracovávání podkladů a podobně. A potom samozřejmě běžím do té družiny, do té školky a máme klasické odpolední vyzvedávací kolečko, kroužky, příjezd domů, vaření, večeře, úkoly, uspávání, koupání, mytí. Je to náročné. Ale tím, že v podstatě si s manželem tolik pomáháme. Pomáhá babička, pomáhá dědeček, tak se to nějak tak dá.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Máte nějaký rozpis, kdo kdy kam má jít a jet, nebo to zvládáte bez rozpisu?
Eva Kličková, editorka
——————–
Samozřejmě. Píšeme si, kdo kam zaváží který kroužek, když je nějaká anomálie, kde je potřeba někdo, někoho mimořádně vyzvednout. Tak vždycky si musíme, my tomu říkáme s manželem, sladit diáře. Nemáme tedy takový ten společný plánovací kalendář, ale pravdou je, že bez dobrého plánování dneska je to takový rodinný management. Je to tak, že prostě někdo má na starost tohle a někdo má zase na starost něco jiného. Někdo má na starost výměnu pneumatik a někdo musí myslet na to, že v sobotu má kamarád našeho dítěte oslavu. Je potřeba udělat přáníčko, vymyslet dárek a tak podobně. Takže máme to rozdělené. Každý na těch svých bedrech něco nese. A není to snadné to zkoordinovat někdy. A taky se občas stane, že nemá kdo koho vyzvednout.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Jaký to je nárok pro děti, když rodiče jsou takhle na plný úvazek, těch dětí je víc. Jsou ty starší děti už zapojený do péče o tu nejmladší??
Eva Kličková, editorka
——————–
Jsou, je to krásné je vidět, jak oni si teď vzájemně pomáhají, jak jsou si oporou, protože ta nejmladší Terezka, ta je pět let. To má teď takové to zasekávací období. Nejdu, nejdu a nedá si to vysvětlit. Takže Adam i Barborka jí vysvětlují, že tenhle kroužek je fajn. A že může tam jet a že se tam o ní postarají, protože už si tím vším prošli. A už třeba na to plavání jezdili. Takže moc mi v tomhle tom pomáhají. A třeba už jenom vidím, že když ráno nestíháme, takže ta sedmiletá Barborka prostě sedne a pomůže té mladší navléknout čepici, šálu, boty, zapne ji zip u bundy a pomůže mi ji vypravit.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Přesto přece jen máte dvě kariéry s manželem. Říkal jste, že někdy se to může křížit. Nemusí matka přece jenom ustoupit trochu víc s tou kariérou, když se nabízí nějaká zahraniční cesta nebo něco mimořádného?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já bych skoro řekla, že to tak bývá, ale u nás to tak není naštěstí. A to musím zaklepat a moc poděkovat svému manželovi, protože když třeba některé z dětí onemocní zčistajasna během noci a ráno je teplota. Tak nejsem to já, kdo musí zůstat doma, ale můj manžel opravdu si vezme home office a zůstane doma. Moc mu za to děkuju, že vlastně od té doby, co jsem se na Dvojku po mateřské rodičovské dovolené vrátila, tak bych spočítala na prstech jedné ruky, kdy jsem nemohla přijít do práce, protože se něco dělo.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Když tak cítíte své postavení ve společnosti, jsme schopni docenit postavení matky a to, že vychovává děti?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já si myslím, že to moc schopni docenit nejsme, protože kdo ty boty neměl obuté a neví, co to je, být s těmi dětmi 24 hodin denně, 7 dní v týdnů, být jim k dispozici, tak neví, jak náročné to je. A já bych všem moc přál, aby měli takové zázemí, že můžou na pár hodin denně od těch dětí odejít, načerpat novou energii, nové postřehy. To, co bylo ve filmu Vratné láhve, Zdeněk Svěrák tam napsal. Aby mohlo být vítání, musí být loučení. Já bych určitě nedělala z žen, které na 2, 3, 4 hodiny to dítě opustí, tak bych z nich rozhodně nedělala kariéristky a krkavčí matky. Samozřejmě, že i na mě ty výčitky padly. Já, když jsem třeba měla malého syna Adama, byly mu dva roky. Já jsem dvakrát týdně jela na tři hodiny sem do rádia. Byl v pořádku, byl u milých lidí. Byl u babičky nebo byl s hodnou paní na hlídání. A přesně jsem si říkala, jsem já dobrá máma, že ho na ty tři hodiny opustím. A pak jsem si uvědomila, kolik mně to vlastně přineslo nové energie a že se na něj zase těším. Takže mě třeba mrzí, že se šmahem zamítlo to, že děti by mohly chodit do školky nebo do nějaké dětské skupiny od dvou let, protože nikdo by je tam nenutil dávat na 10 hodin denně. Ale myslím si, že pro psychické zdraví matek třeba na dvě dopoledne v týdnu, to vůbec není špatná alternativa, aby děti byly v pořádku v nějaké dětské skupince. Hlavně, ale pokud ty děti na to jsou. Jsou děti, které na to zralé jsou ve dvou, ve třech letech, na pár hodin se od té mámy vzdálí. To jsou děti, které na to nejsou a s tím nic neudělá člověk. Nikdo tam nebude dávat plačící děti, ale jsou děti, které trošku do světa jsou, tak když taková možnost je, tak proč ji nevyužít.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ovšem ne každá žena má takové zázemí jako vy, že by měla manžela a babičky. Je taky řada žen, která z různých důvodů vychovává své dítě sama. V čem si myslíte, že by potřebovali největší podporu? Jde jenom o finance, nebo zase bychom pro ně mohli udělat něco málo z okolí, vy máte i svou zkušenost, že jo.
Eva Kličková, editorka
——————–
Já bych tam viděla přesně tu psychickou podporu, kterou bychom těm ženám měli dát. A zároveň si myslím, že ta žena musí nějakým způsobem fungovat i sama. I ona si někdy musí dojít k lékaři. A ne vždycky se tam dá jít s malým dítětem a čekat tam mnoho hodin někde na chodbě. Takže je skvělé, když pro tyhle ty případy je pro matky samoživitelky nějaká šance, co s tím dítětem po tu dobu, kdy ona musí prostě se nějak vzdálit, udělat. Já mám krásnou zkušenost s mojí nevidomou kamarádkou Alenou Terezií Vítek, která je máma samoživitelka. Ona vychovává teď už čtyřletou Šarlotku. A na začátku to bylo moc, moc těžké, protože když jako nevidomá otěhotníte, tak ta podpora nepřichází. Házejí vám spíš klacky pod nohy. A nevyvíjí se to samospádem úplně jednoduše. Protože jenom, když přijdete do porodnice, tak se na vás dívají zvláštně. Když se to miminko narodí, tak vy vlastně musíte prokázat, že to všechno zvládnete. A ženy, jako je Alena Terezie Vítek, to jsou pro mě hrdinky. Ona skutečně si Šarlotku vzala sama domů a s pomocí duly se naučila o ní jako nevidomá pečovat. A jediné, v čem my jsme jí mohli být nápomocní bylo, že jsme udělali finanční sbírku na asistentku, která vlastně k nim přichází a dělá s tou Šarlotkou věci, které ona jako nevidomá máma dělat nemůže. Stříhání, lepení, skládání puclíků a učení barev a podobně. A tohle vidět ten příběh, jak ony dvě jsou šťastné, jak jsou sehrané, jak jsou spolu, je pro mě největší odměna. A přesně vím, že ženě samoživitelce v tuhle chvíli je naprosto nezbytné pomoc, protože ona to nemůže prostě roky a roky táhnout všechno sama. Takže přesně tam by měla nějaká taková forma asistence být na místě.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
ale ne všechny ženy v dospělém věku jsou matky. Nemáme v současné době takový ten pocit, že každá žena by měla mít povinnost mít dítě?
Eva Kličková, editorka
——————–
Já sama za sebe musím říct, že to, že jsem se vůbec mohla stát matkou, je ten nejkrásnější dar, který jsem od života mohla dostat. Já si toho nesmírně vážím, že jsem se mohla mámou stát a obrovsky mě to naplňuje. Ale je to přesně tak, jak říkáte. To, co je báječné a skvělé pro jednoho člověka, tak to vůbec nemusí být to nejlepší pro někoho jiného. A jsou mezi námi ženy, které cítí, že by je to mateřství nenaplňovalo. A je naprosto v pořádku, že se zodpovědně rozhodnou ty děti nemít. Možná spousta žen by třeba i ty děti měla, jenom nepotkaly toho správného partnera, se kterým by tu rodinu chtěly založit. A tady se dostáváme k tomu, co se mi nelíbí. A to jsou nevhodné otázky. Já nevím, kde se to v lidech vzalo, ptát se žen v reprodukčním věku, na to, kdy budou mít děti. Možná ta žena, které se ptáte, má za sebou čerstvou ztrátu miminka na začátku těhotenství. A to jsou tak strašně bolestivé chvíle. Možná ta dotyčná žena mít děti vůbec nemůže. A proč by to měla vysvětlovat někomu na potkání? Tak zkusme se nad tím třeba příště zamyslet, než tu otázku z pusy vypustíme. A přestaňme se žen ptát na to, kdy budou mít miminko. Moc se za to přimlouvám.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Máme nedělní ráno, už jste tady trochu mluvila o tom, že i matka potřebuje čas pro sebe. I rodiče potřebují čas samy pro sebe bez dětí. Nicméně mě zaujalo vaše životní motto, které je uvedeno na webu Českého rozhlasu. Kéž by měl každý můj den aspoň 34 hodin, aby se to všechno dalo stihnout. Tak kdybyste teoreticky dostala den úplného volna, co byste s ním dělala? Co všechno byste ráda dělala?
Eva Kličková, editorka
——————–
Když už mluvíme o tom mateřství, já se ještě vrátím k té mojí oblíbené psycholožce Vlaďce Bartákové, která mluví o tom, že spokojený rodič je zazdrojovaný rodič. Takže každý rodič by si měl najít něco, co ho zazdrojuje. Ať už je to dobrá knížka, film nebo sport nebo procházka. Já, kdybych měla den úplného volna, tak já už vím, co bych dělala. Já jdu malovat. Já jsem si teď objevila pro sebe malířský kurz. A to je aktivita, kdy já zapojuju mozek, ale zapojuju ho tak zvláštním způsobem, že nepracuje, že dokáže odfiltrovat takové ty moje běžné vjemy, co musím udělat, koho vyzvednout, kdo přijde. Já se soustředím nějak zvláštně na tu techniku toho malování. A já si u toho báječně odpočinu. Takže já se zazdrojovávám malováním.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
To znamená, že i matka, která pracuje na plný úvazek, má tři děti, si může dovolit úplně vypadnout.
Eva Kličková, editorka
——————–
Je to výjimečné. Musí to být dobře naplánované a nesmí samozřejmě do toho přijít nic nenadálého. Já jsem se už přestala po těch letech těšit na dovolenou, protože do toho potom vždycky něco přijde. A třeba se dítě probudí s teplotou.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ale na druhou stranu to, že si matka dopřeje nějaký čas volna, neslouží to také dobré výchově, že i ty děti vidí, že jsou ještě důležitější věci, než jenom budování nějaké kariéry nebo nějaká činnost.
Eva Kličková, editorka
——————–
Nepochybně. A ve chvíli, kdy už děti jsou schopné tohle to vnímat, tak je to báječný okamžik, že za mnou přijde třeba syn a řekne, maminko, teď nic nedělej, běž si odpočinout. Já si tohohle hrozně vážím. A těším se, že tohle uslyším ještě častěji i z úst ostatních dvou dětí.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Je svátek matek a já vzpomínám na jeden rok, kdy jsem byla v Itálii, v Římě. Na první pohled jsme poznali, že je svátek matek. Přišlo mi fascinující, že ženy šly svátečně oblečené, nesly v rukách růže a chodily do cukrárny. Vy jste taky studovala v zahraničí. Byla jste na stáži v Austrálii. Potkala jste tam různé způsoby, třeba oslavy matek nebo toho, jak společnost dává najevo cenu ženě, matce.
Eva Kličková, editorka
——————–
Já se přiznám, že tohle jsem nějakým zvláštním způsobem neregistrovala. Žila jsem chvíli v Anglii, v Německu nebo v té Austrálii. A nemám žádnou vlastně konkrétní vzpomínku na svátek matek, který bych tam nějakým způsobem zaregistrovala. Já vždycky, když je svátek matek, tak si vzpomenu na svojí maminku. A vlastně si říkám každé narozeniny, že slavím sice já, ale slavit by měla hlavně ona, protože v podstatě ty narozeniny toho dítěte je hlavně oslava té matky, že to dokázala a že to miminko se narodilo. Takže já i tímhle způsobem bych jí ráda poděkovala.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Uvažujete někdy o tom, až přijde ta chvíle, že děti dospějí a budete muset postoupit ještě do toho dalšího stupně mateřství, kdy je budete muset pustit ze své náruče? Připravujete se na to už teď?
Eva Kličková, editorka
——————–
Ano, já na to často myslím, protože Adamovi je 10 let a ta chvíle už není daleko. Bude se to lámat někdy v 15, v 16, v 17. Já se těším na to, že ho vypustím do světa, protože si myslím, že ta zahraniční zkušenost je moc důležitá. Udělám všechno pro to, aby nějakým způsobem mohli chvíli žít v zahraničí, v nějaké zemi, kterou si vyberou. A chtěla bych, aby se osamostatnili, aby viděli, že to zvládnou, že se na sebe můžou spolehnout, protože já jsem takhle poprvé sama vyjela dělat au pair v 18 letech a změnilo mi to život, změnilo mi to naprosto život, že jsem tři měsíce byla bez rodičů v Anglii. A tam jsem se starala o sebe a o tu au pair rodinu. A připravuju se na to, přemýšlím si o tom, přemýšlím si třeba o tom, jaká budu babička a jaká budu tchyně. Hodně na tom myslím, protože my tady třeba máme psychologickou poradnu na Českém rozhlase Dvojka. A tam často tyhle témata řešíme. A já si přesně říkám, jak budu reagovat, až moje děti přivedou domů partnera, budu tolerantní, budu jim mluvit do výchovy? Já s pořád říkám, že jsem takový člověk, který strašně rád nasává informace. A že když budu vědět, že třeba my teď něco děláme a děláme to špatně a že za 15 a 20 let se bude říkat, že teď se to má dělat takhle. Tak věřím tomu, že když to budou racionální a rozumné důvody, takže s nima nebudu bojovat a akceptuju to.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Moc vám děkuju za velmi otevřené svědectví o radostech i nárocích mateřství. Mým hostem, milí posluchači, byla paní Dr. Eva Kličková. Matka tří dětí, současně moderátorka a editorka Českého rozhlasu Dvojka, děkuju.
Eva Kličková, editorka
——————–
Já moc děkuji za pozvání. Bylo mi tady u vás moc příjemně.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Loučí se také boromejka, sestra Angelika a přeji vám všem krásný svátek matek.
Přidejte odpověď