Každý ví, že nevidomým pomáhají vodicí psi. Málokdo už ale tuší, že srovnatelnou pomoc mohou zrakově postiženým nabídnout i koně. Jak bezpečně se zcela nevidomý člověk cítí, když ho takový kůň vede a to i přes frekventovaná místa, se můžete dočíst v našem článku.
Říkáte si, že kůň a nevidomý, to nejde moc k sobě. Opak je pravdou. Spousta nevidomých lidí se o koně zajímá, mnozí dokonce i na koni jezdí. Tvůrce nápadu v Americe napadlo, že když se koně dají vycvičit pro nejrůznější herecká představení, tak proč by nemohli zvládnout výcvik na pomocníka pro nevidomé. Výsledky pokusu byly šokující. Vhodný kůň dokáže vodit nevidomého už po čtyřech měsících výcviku, tedy mnohem dříve než by toho byl kdy schopen pes.
A jaký kůň je vhodný?
Zatím se cvičí jen koně plemene Mini Horse. Koník, který se bez problémů vejde do dopravního prostředku, dá se s ním jít po chodníku a projít užším prostorem.
I když se jedná o unikátní projekt a jen v USA dosáhl nějakých výsledků, pokud se dá o devatenácti vycvičených konících mluvit jako o slušných výsledcích, tak v ČR se můžeme setkat s jedinou perfektně vycvičenou kobylkou Katrijn na světě mimo USA.
Za to, že ji zde máme vděčíme Zuzaně Daušové, ředitelce výcvikového centra vodicích a asistenčních psů Helppes o.s., které sídlí v Praze.
Paní Daušová se může pyšnit svými výborně vycvičenými psy, ale co ji vedlo k vycvičení Katrijn?
„Zjistila jsem na internetu, že v Americe pro nevidomé cvičí koně. Viděla jsem nějaká videa z jejich výcviku a řekla jsem si, že když to zvládli Američani, tak my přece nejsme takoví pitomci, abychom to také nezvládli. A protože já, co si vezmu do hlavy, to uskutečním, tak jsme hned začali hledat vhodného koníka,“ popisuje úplné začátky projektu v ČR Zuzana Daušová. A nezapomíná si postěžovat, že by vše možná šlo snáze, kdyby Američané, kteří už s výcvikem měli zkušenosti, komunikovali. Z jejich strany ale nebyl zájem o výměnu informací s nějakými Čechy.
Podle ní trvalo asi půl roku, než se podařilo vybrat vhodnou kobylku. Katrijn je dovezena z Holandska, kde celý svůj dosavadní život trávila na travnatých pláních, byla tedy naprosto nesocializovaná. Když Zuzaně Daušové její poradci, kteří byli z řad koňáků, radili, že Katrijn je právě ta správná kobylka, ptala se jich, jestli si myslí, že tak divoká kobyla bude schopna chodit třeba po Václaváku. Tenkrát jí tvrdili, že jí musí dát tak čtrnáct dní a už ji ani nepozná, jak snadno se socializuje. Paní Daušová jedním dechem dodává, že měli naprostou pravdu.
Také informace od Američanů, že je možné koně vycvičit za pouhé čtyři měsíce nebyla lživá. „Katrijn, i když nebyla ze začátku vůbec socializovaná, vedla bez problémů prvního nevidomého po čtyřech a půl měsících,“ říká Daušová.
A jak bezpečně jsem se cítil, když mne Katrijn vedla?
Zážitkem bylo už jen, když si to Katrijn přicválala, přecejen koník plemene Mini Horse se nevidí každý den. Z počátku to sice vypadalo, že si kobylka myslí své, protože by si jistě raději pochutnávala na šťavňaťoučké travičce někde na pastvě, ale když dostala postroj, věděla, že ji čeká práce.
Katrijn se hned také předvedla, jaké asistenční schopnosti má. Cokoli paní Daušové upadlo, Katrijn ochotně podala.
Ještě dostala nezbytné botičky, které potřebuje, aby neuklouzla po kluzkém povrchu a už se mohlo vyrazit.
Vzal jsem si do ruky tzv. vodič, kterým mi Katrijn naprosto zřetelně naznačovala, jakým směrem teď půjdeme. Obrovskou výhodou je, že kobylka reaguje na stejné povely jako vodicí psi. Když chceme jít, řekneme vpřed. Pokud potřebujeme nalézt dveře, řekneme dveře. A reaguje i na změnu směru doleva potažmo doprava. Všechny příkazy vykonala s naprostou jistotou a lehkostí.
Zuzana Daušová mě během naší procházky upozorňovala na největší přednosti, které oproti psům Katrijn má:
„Katrijn je úžasná v tom, že když vede, tak se naprosto soustředí na toho nevidomého. Já jako její trenér jsem jí naprosto ukradená, klidně mě nacpe někam do trní, hlavně, když ten nevidomý nenarazí do sloupu. To u psa neexistuje, ten je na trenéra hodně fixovaný a vždy se bude hodně soustředit na trenéra. Další neocenitelnou výhodou vodicího koně je, že Katrijn si velice dobře uvědomuje toho nevidomého vedle sebe. Nikdy tak nevejde do místa, kam by se oba nevešli.“
Vysvětluje to například na případu, kdy jdete po obchodním centru a uprostřed uličky bude vyskládané zboží. Nebude tam dostatek prostoru, aby oba prošli. Katrijn situaci bleskově vyhodnotí a zahne až do další uličky a celé místo obejde.
Zatímco pes by podle paní Daušové zahnul do uličky s vyskládaným zbožím a pak by se oba nějak složitě vraceli, pes nedokáže na dálku vyhodnotit, zda se tam s nevidomým vejde, či ne.
Když mě kobylka vedla, cítil jsem se velice bezpečně. Z počátku jsem si samozřejmě více hlídal svou pravou stranu bílou holí. To i z důvodu, že mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na změny směru, které mi Katrijn vodičem naznačovala. Po chvíli už jsem se ale zcela nechal vést a důvěřoval jsem jí.
Já sám vnímám jako velkou výhodu, že Katrijn je sice malý koník, ale pořád mnohem vyšší než kterýkoli pes vycvičitelný pro nevidomé. Je velice uklidňující, když vedle vás jde kůň, který vám dává najevo změnu směru vodičem, ale i pohybem svého těla, jež je doopravdy mohutné.
Podle Zuzany Daušové je také obrovskou výhodou, že člověk, který se potřebuje občas o koně opřít, má u Katrijn možnost. Žádný pes by nějaké opírání kvůli své stavbě páteře dlouhodobě nevydržel.
Katrijn je dokonce naučená, stejně jako vodicí psi, že na začátku a konci každého přechodu se má zastavit, dá tak najevo nevidomému, že začíná nebo končí přechod, a že může následovat obrubník.
Sám jsem měl trochu strach z toho, jak kobylka zvládne schody. K mému překvapení s tím neměla vůbec žádný problém. A znovu, na začátku a konci schodů se zastavila, aby o tom nevidomý věděl. Podle její cvičitelky právě schody ale ze začátku výcviku dělaly Katrijn potíže.
„Katrijn měla tendence schody vyskakovat a nebo seskakovat, hlavně tedy třeba ty v tramvaji, autobusu apod. Bylo to pro ni prostě přirozené.“ Já však mohu říci, že schody už teď Katrijn zvládá brilantně.
Pro koho by byl vodicí kůň vhodný?
Po procházce s Katrijn jsem se s paní Daušovou bavil o budoucnosti celého projektu v ČR, pro koho by byla ochotna koně vycvičit a zda by si na to vůbec znovu troufla.
„Myslím si, že vodicí kůň je vhodný pro člověka, který mu dokáže v prvé řadě zajistit vhodné podmínky k žití. Klient by musel minimálně mít domek s dostatečně velkou zahradou. Ještě důležitější však je, aby měl hluboký vztah ke koním.
„Úplně ideální by pro kobylku byl nějaký osleplý koňák, pro takového člověka by vodicí kůň byl určitě největším přínosem. Je také důležité si uvědomit, že kůň plemene Mini Horse žije čtyřicet až padesát let, klient by celé rozhodnutí musel velice zvažovat. To byl také důvod, proč si to pán, který měl o Katrijn zájem, nakonec rozmyslel. Na druhou stranu je takový kůň vhodný pro člověka, který těžce nese smrt svého psího pomocníka,“ vysvětluje Zuzana Daušová.
Na mou otázku, zda by si troufla vycvičit dalšího koně, nezaváhala ihned odpovědět, že ano. Sama by však považovala za obrovský úspěch, kdyby se našel jeden zájemce alespoň každých deset let.
Klient by podle ní musel projít velice tvrdými testy, mnohem těžšími, než zájemci o psa. Chtěla by totiž mít naprostou jistotu, že koník půjde do těch správných rukou.
Z osobní zkušenosti mohu říci, že Zuzana Daušová má Katrijn doopravdy perfektně vycvičenou a není pochyb, že by dalšího koníka dokázala vycvičit stejně dobře, možná dokonce i díky nasbíraným zkušenostem lépe. Přejme jí tak, aby se nějaký zájemce o koníka našel a projekt vodicích koní měl v ČR pokračování.
Jiří Marek
invArena
Přidejte odpověď