ČT 24 – Interview ČT24
Měl to být nejen návrat Čechů do evropské politické roviny, ale také návrat na ekonomickou úroveň západní Evropy. Právě před 20 lety odtikávaly poslední hodiny před vstupem České republiky do Evropské unie. Co ty následující dvě desetiletí přinesly české ekonomice, kde to mezi Českou republikou a Evropskou unií skřípe? No a na to všechno se můžeme zeptat členky národní ekonomické rady vlády, poradkyně premiéra a také hlavní ekonomky Raiffeisenbank paní Heleny Horské, kterou vítám ve studiu Interview ČT24. Hezký večer.
Paní Horská, vy mluvíte o významné výročí. Ostatně i vaše volba o něčem svědčí, protože vy přímo z vysílání zamíříte do Rudolfina na jednu z oslav, které doprovázejí výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Tak máte slavnostní náladu teď a měla jste ji před 20 lety. Máme, když to vezmeme, suma sumárum, máme důvod mít slavnostní náladu?
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Před 20 lety jsem byla student. Takže jsem to vnímala jako něco, co otvírá my příležitosti. A myslím, že to otevřelo příležitosti celé mé generaci. A myslím si, že teď to dokládají ta data, protože není to jenom naše analýza Raiffeisenbank, ale i kolegové z jiných bank, z jiných institucí vlastně teďka po několik týdnů intenzivně, především týdnů, ale i měsíců vydávali publikace, které vlastně potvrzovali. Tady v tom se ekonomové shodnou. Vstup do Evropské unie na společný jednotný trh české ekonomice prostě pomohl. Je to něco, co českou ekonomiku opravdu nastartovalo, co kdyby nebylo, tak bychom určitě nedosahovali té životní úrovně, té ekonomické úrovně, kterou dosahujeme. Takže ano, myslím si, že je důvod mít na sobě slavnostní oblečení a mít tu slavnostní náladu.
moderátor
——————–
Jenom vy jste řekla vstup do Evropské unie a na společný evropský trh. Dalo se to oddělit, byla tady alternativa k plnému členství v Evropské unii po vzoru Švýcarska, po vzoru Norska, po tom vzoru, který vlastně doporučovali České republice někteří čeští politici.
Helena HORSKÁ,
——————–
Já si osobně myslím, že ta alternativa tady nebyla. Já jsem samozřejmě nebyla při těch vyjednávání. Ono je otázka, jestli země naší velikosti i vzhledem k tomu, že ostatní členové, kteří v té době vstupovali spolu s námi do Evropské unie, takovýhle požadavek neměli. Tak bychom možná vyčnívali z davu a možná bysme nebyli bráni jako rovnoprávný partner. Takže nemohu jako říci, že to byla chyba. Za mě to chyba není. Já si myslím, že je dobré, abychom užívali výhod i způsobem nevýhod toho členství, protože bavíme-li se o možnosti Schengenského prostoru, to znamená možnosti volného pohybu lidí společně mezi hranicemi EU. Tak já právě jako tehdy student, teď jako matka mladých a malých dětí. Tak jsem ráda, že máme Schengenský prostor. Během covidu bylo vidět, když se zavřely hranice, co to vlastně znamená, mít Schengenský prostor a co to znamená nemít a mít uzavřené hranice. Takže já jsem vlastně ráda, že jsme plnohodnotný člen Evropské unie. A myslím, že postupně právě i růstem ekonomické úrovně dospíváme do stavu, kdybychom neměli být jenom ten člen, co z členství jakoby těží, ale co se umí také o to, co doposud získal, také rozdělit.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
Pojďme se na to možná ještě podívat z druhého konce toho příběhu. Protože i dnes například hnutí SPD má ve svém programu takzvaných czexit, vystoupení z Evropské unie. S některými, řekněme, omezeními, s některými závorkami, typu vystoupíme z politické sekce Evropské unie. Zůstaneme ve společném evropském hospodářském prostoru. Co by tohle udělalo s českou ekonomikou?
Helena HORSKÁ,
——————–
Já si myslím, že to by bylo, řekněme, snížení důvěryhodnosti české ekonomiky, protože mimochodem o tom se třeba také málo mluví. Výsledkem našeho velmi aktivního přístupu ke společnému trhu, k tomu, že jsme byli schopni, alespoň, co šlo, využít ten potenciál společného trhu, tak Česká republika zažila výrazné zvýšení mezinárodního ratingu. A to není jenom důležité, v jakém pořadí a jaký rating máme. Ale on ten rating ovlivňuje, za kolik se firmy a za kolik se stát financuje.
moderátor
——————–
Jinými slovy ovlivňuje, a teď to zkusme nějaké.
Helena HORSKÁ,
——————–
Důvěryhodnost.
moderátor
——————–
No, ale to jenom, co se týče státního rozpočtu, tak tam lítají desítky miliard.
Helena HORSKÁ,
——————–
To jsou, ano, to jsou jednotky miliard, které určitě každý vlastně stupeň ratingu znamená, že se rozdíly v úrokových sazbách, které platí firmy a které platí stát za svoje půjčky, odlišují. To znamená země, podívejte se na Polsko, Maďarsko. Ty mají vyšší úrokové sazby ze svých dluhů. A také mají horší rating. Česká republika vlastně patří mezi zeměmi Visegrádské čtyřky. Vlastně k těm zemím, které mají nejvyšší rating a vlastně šplháme, jsme těsně pod Rakouskem a vlastně jsme srovnatelný z hlediska důvěryhodnosti pro zahraniční trh s jinými západními zeměmi. A za mě právě to, že Česko je součástí nejenom té ekonomické unie, ale snaží se a během covidového šoku a během také energetického šoku jsme byli opravdu platný partner i k té diskuzi, která řešila ty enormní problémy, v energetice, v cenovém šoku. A my jsme byli opravdu platný partner a tam to zvýšilo tu naši kredibilitu také.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
Vy říkáte, že jsme využili toho potenciálu, těch možností, které nám nabídla Evropská unie a společný Evropský hospodářský prostor. Ale využili jsme ho na kolik procent? Na 80, na 70? Když jste zmínila Polsko, no, tak to asi udělalo větší skok dopředu než Česká republika.
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Je vidět, že máte nastudované ty materiály. Protože opět, v čem se všechny ty studie, které vyšly v nedávné době, se shodují, že Česko ano využilo ten integrační potenciál, využilo fondů, které přitekly do České republiky. Využilo možností volného pohybu zboží právě u služeb tolik ne, ale Poláci využívali víc. Poláci byli dokonalejší ve využívání evropských fondů. A byli daleko intenzivněji se zapojovali i do zahraničního obchodu. Tam právě přes oblast služeb. Takže ano, Česká republika, mohu-li zhruba odhadnout, využila ten potenciál na 80 %.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
Pardon, na kom to zůstalo viset? Na politicích, na firmách, na lidech, kteří možná v Česku byli méně otevření světu než v Polsku.
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Jedna věc, pojďme u sebe. Vemte si, že my se v Česku už v roce 2004, v době vstupu do EU, jsme se měli relativně dobře. Měli jsme se nejlépe ze všech zemí Visegrádské čtyřky. Tudíž logicky tolik mladých mozků, to tolik mladých lidí neodcházelo do zahraničí, neodcházelo do Bruselu, protože neměli tu motivaci jako mladí Poláci nebo Maďaři či Slováci, kteří neměli tolik pracovních příležitostí. A právě se zajímali o tu práci v zahraničí. To my Češi jsme zůstávali doma, protože jsme tady měli docela dostatečně už tehdy vysokou životní úroveň. Ale na co naše studie hodně naráží je, že my jsme nevyužili potenciál evropských fondů. Právě v čem bylo třeba Polsko výrazně, opravdu výrazně lepší. A jsou to především investice, které šly do fyzické, tedy dopravní infrastruktury, které prokazatelně podporují právě rozvoj a nejenom celé země nebo hlavního města, ale hlavně těch regionů. Protože to, co ty studie, mimochodem naše i jiné, naráží na to, že Česká republika sice se přiblížila výrazně k průměru Evropské unie na 90 % z 80. Což je jakoby velký. Je to tedy z 81 na 91, abych byla opravdu přesná. To znamená 10 procentních bodů, což je velký skok. Nicméně, když se podíváme na to, jakým způsobem integrovalo Polsko, jakým způsobem oni investovali do dopravní infrastruktury, tak to bylo málo. A co, kde zůstal náš velký handicap. My jsme se tolik nesoustředili, na rozdíl v regionech. Zatímco polovina regionů v České republice, polovina krajů vlastně se vzdalovala průměru Evropské unie, protože ty kraje rostly pomale. Jejich ekonomika strádala nebo nerostla tak rychle jako průměr Evropské unie. A pouze polovina krajů v České republice rostla rychleji než průměr Evropské unie. Takže takzvaně se přibližovala, konvergovala. A třeba krásný příklad je, kdy dopravní infrastruktura pomáhá rozvoji regionu, je jihomoravský, severomoravský kraj. A naopak na tom opačném pólu je to ten Karlovarský kraj, Ústí, kde vlastně pořád bojujeme s dopravní infrastrukturou, s kvalitním dopravním, s kvalitním dopravním napojením nejenom na Prahu, abychom nebyli pragocentrický, ale také na ostatní, hlavně okolní státy. Takže proto ta dopravní infrastruktura je za mě tolik důležitá. Ale také viděli jsme, že jsme málo investovali, obzvlášť v posledních letech do vědy, výzkumu, do lidského kapitálu. A v tom také začíná nás Polsko výrazně předbíhat. A to je pro mě výzva pro Českou republiku, protože my jsme ten integrační potenciál už využili. Na nás už to nepopohání dopředu. A my teď musíme najít nový motor růstu. A to je většinou právě ten, to jsou ty investice do lidského kapitálu, do vzdělání, do lidí, do inovací, do technologií. A tady v tom musíme pokročit.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
No, takových plánů, které vlastně opakují ty premisy, které teď jste zmínila, tak takových má česká politika hned několik. Jenom během posledního roku se vyrojily 3-4 na té nejvyšší politické úrovni. Ale ta realizace, ta přece /souzvuk zvuků/, ať už je to česká křižovatka, ať je to republika v pohybu a tak dále. A vlastně ty recepty se přece velmi podobají sobě navzájem, ale ta realizace, ta se prostě nedostavuje. Vy jste člověk, který se pohybuje v blízkosti premiéra. To jsem zmiňoval na samotném začátku, který přece jenom na to vidí zblízka. Tak proč je tady tolik plánů a tak málo naplňování plánů?
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Tuto otázku si já kladu také velmi často. Protože proč jsou jednotlivé iniciativy, ať je to Restart, druhá ekonomická transformace, Křižovatka a tak dále. Proč jsou si tak podobné? No, protože ta analýza toho problému vesměs je stejná. My vlastně všichni docházíme ke stejným závěrům, že tato ekonomika potřebuje vyšší přidanou hodnotu, potřebuje investice dokončit, to, co nemáme. To je ten rest, to je dopravní infrastruktura. Ale musíme i do digitální infrastruktury investovat do lidí. Na tom se vlastně všechny ty analýzy shodnou. Bohužel všechny tyto věci, to není otázka změny, často ani na jednoho volebního období. Oni jsou to strategie, teda opravdu jsou i v byznysovém pojetí strategie. To znamená, vy potřebujete někoho, kdo se tu strategii vezme za svou a bude jí dlouhodobě. A to slovo dlouhodobě je strašně důležité prosazovat. A v situaci, kdy tady máme, a zaplať pán bůh za to, že máme zatím stabilní politické prostředí, že vlastně tato vláda navzdory všem šokům, které přišly, tak vlastně zůstala a mohla činit některé kroky, ale vlastně ty šoky ji odebrali sílu, čas, energii na to, aby dělala strukturální změny. Ale ne, aby je dokončila, ale vlastně, aby je nastartovala. Protože ty změny jsou často nejenom rychlá legislativní změna a je to často změna úplně chování, změna procesů.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
A změna chování třeba i firem, zaměstnavatelů, zaměstnanců. Ono se to objevuje v několika analýzách z té poslední doby. Miroslav Singer, bývalý guvernér České národní banky. Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady. Oni zmiňují takové ty, řekněme, soft problémy české ekonomiky. Určitou spokojenost se sebou samým ať. Už se to týká firem nebo zaměstnanců. Lidi, kteří prostě chodí do práce, aniž by zvyšovali svoji produktivitu práce. Firmy, které jsou tak nějak spokojené v tom českém rybníčku, který je navíc protkán těmi nitkami dotačního systému. Tak je to i tenhle problém?
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Stoprocentně a krásně jste ho popsal. A to je to, co říkám. My ekonomové se shodneme, kde jsou problémy, kde jsou neduhy, co nás tíží. Ale ono toto není snadné, není snadné odstranit. Vemte si jenom dotace. Kolik my jmenovitě i s Mojmírem Hamplem tehdá ještě v té iniciativě a koronervu jsme brojili proti covidovým dotacím, které v té době už nedávaly smysl a brzdily právě tu restrukturalizaci ekonomiky. Jak jsme brojili proti kurzarbeitu, který měl smysl na začátku, kdy nikdo nevěděl, co se s tou ekonomikou stane. Ale pak už nedával smysl, protože ten kurzarbeit zase brzdil ten přesun pracovní síly, řekněme, z těch firem, které neměly nebo mají malou šanci přežít, těm firmám, které mají velkou šanci.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
Pracovní síly má Česká republika prostě akutní.
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
A je nedostatek, je nedostatek, a natož kvalifikované pracovní síly. To znamená opravdu ten problém není jenom, jak často slyšíme, vláda by měla něco dělat. Ale mně se líbí, že mnoho těchto iniciativ říká, co oni mohou udělat sami jako byznysmeni. Co ale potřebujou od vlády, aby jim pomohla? Nedávají přímo úkoly vládě, ale říkají, hele, my bychom třeba potřebovali pevnější kontrolu hospodářské soutěže. Nebo potřebovali bysme uvolnit trh práce. Ale nechtějí po vládě, aby jim našla pracovníka, nechtějí po vládě, aby za ně dělala strategie. A mně se líbí tento aktivní přístup. A mně se líbí, že se vlastně identifikujeme tyto problémy, že se na nich shodneme. A to, že není akce, to mě také velmi mrzí. Ale ta realita, když ji sama vidím, já jsem velmi ráda, že aspoň se tady dělají nějaké postupné změny. Někdo může kritizovat a já sama bych byla ambicióznější, dělat radikálnější reformy. Dneska byla schválená důchodová reforma. My ekonomové si umíme představit radikálnější změny. Ale vlastně to, co bylo přijato, stejně jako u ozdravného balíčku, to byly změny, které byly vlastně, to minimum, které je ale akceptovatelné. Takže minimum pro nás pro experty, ale to maximum akceptovatelné politiky. A za mě je to možná ta cesta, kterou bychom se mohli dát, že dělat věci, které dobře jsou napříč politickým spektrem akceptovatelné, možná pro nás teoretiky málo ambiciózní, ale hlavně se něco dělá, nestojíme na jednom místě a nepřešlapuje.
moderátor
——————–
Zpátky na tu evropskou úroveň. Co tam se dělá velmi intenzivně a dělat se bude v následujících letech, je to, co známe pod nálepkou Green Deal. Který z ekonomického hlediska, ano, můžeme to personifikovat, ty krajní body debaty do dvou politických osobností. Které shodou okolností kandidují na jedné eurokandidáce. Na jedné straně Alexandr Vondra, který Green Deal označuje za likvidátora českého průmyslu. Na druhé straně Luděk Niedermayer, který v něm vidí velké investiční a rozvojové příležitosti. Tak kde se pohybujete vy?
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Možná je to zvláštní, ale já nejsem utopista, ani co se týká zelené ekonomiky. Ale zároveň nejsem člověk, který by neviděl potřebu. Potřebu založit ekonomický růst na udržitelných základech, za mě nemůžeme růst na úkor budoucích generací, na úkor kvality životního prostředí a kvality života budoucích generací. Já čím dál tím častěji, když mluvím o růstu, tak mluvím o udržitelném růstu. Pro mě udržitelný růst je ten, který znamená, že naše životní úroveň nestagnuje, nebo neklesá. Ale zároveň nečerpáme zdroje, které budou potřebovat naše budoucí generace. To je mimochodem také důchodový systém.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
Pardon, a je to i reálná, konkrétní hmatatelná příležitost pro český byznys? Řekněme, po vzoru Německa, kde asi 400 tisíc pracovníků teď pracuje.
Helena HORSKÁ,
——————–
Přesně tak.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
V obnovitelných zdrojích.
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
V tom pojetí té udržitelnosti, udržitelném v ekonomickém růstu. My můžeme právě jako ekonomika, která má velmi dobrý elektrotechnický průmysl, jsme dobrý na jadernou energetiku. Jsme dobří i v biotechnologiích, jsme dobří vlastně v ICT E-commerce. Nám tady vznikají nové obory, ve kterých jsme byli i třeba dobří v minulosti. Ty se dále rozvíjejí. A já říkám, berme to jako příležitost. Evropa potřebuje například bezpečné dodávky léků a farmak. Česká republika může být jednou ze zemí, kde se tyto věci mohou vyrábět. Česká republika byla závislá a stále je závislá na automobilovém průmyslu. Bavme se, kde v Evropě mohou vzniknout třeba továrny na výrobu baterií. Nemusí to být nutně v České republice, protože máme ten společný evropský trh. To znamená, když to bude dostatečné v blízké vzdálenosti. Tak důležité je, že ty baterie budou i pro české automobilky cenově dostupné a budou v blízkosti. To znamená, já vidím tuhle tu příležitost. Větší důraz společnosti na udržitelnost jako příležitost pro českou ekonomiku. Takže, když se teď bavíme o tom, že růstový potenciál české ekonomiky se vstupem do společného trhu jaksi vyčerpal. Tak my naopak musíme teď hledat nové příležitosti a nové zdroje. A to ta nová moderní znalostní ekonomika ale také ta ekonomika zelenější, také ta ekonomika, která odpovídá potřebám a také prioritám spotřebitelů, by měla vyjít vstříc. Já zatím vidím, že my se jakoby těm změnám bráníme a nálepkujeme to. Prosím, přestaňme nálepkovat a používejme čísla. Já proto říkám, že nejsem utopista, protože za mě by bylo dobré, aby i Evropská unie na té evropské úrovni více počítala, aby se tam více počítalo, aby se počítaly přínosy a náklady jakéhokoliv opatření. A ne nutně ty přímé. My ekonomové často používáme pojem externality. To je něco, co třeba v té ceně výrobku není obsaženo. Například v rajčeti, když je dovezené z Ostravy, kde jsou speciálně vyhřívané skleníky, anebo řeknu z Jižní Ameriky, tak to rajče by nemělo být stejně drahé. Vždyť ty náklady jsou velmi rozdílné, ale často je dokonce to ze vzdálenější země je levnější. Tak tam nejsou zahrnuty ty externality, ty vedlejší náklady výroby toho produktu a dopravy toho produktu. A my ekonomové říkáme, zahrňme ty náklady, vedlejší náklady, vedlejší přínosy do té ceny, aby ten spotřebitel se mohl racionálně rozhodovat.
moderátor
——————–
No, když začnete racionálně počítat a podíváte se na český důchodový systém, tak k čemu se dostáváte? Vy jste dnes stála vlastně po boku premiéra. Když vláda představovala reformu důchodového systému. Reformu, o které opozice tvrdí, že se soustředí pouze na šetření. Oni by řekli na ožebračování důchodců. A že ignoruje tu příjmovou stránku toho systému a mají nějaké návrhy, jak do toho systému dostat více peněz. První návrh, čili jak tomu vůbec říkat návrh, předpoklad z jejich hlediska je nastartovat ekonomiku. Můžeme vyrůst z krize našeho důchodového systému. Můžeme nastartovat ekonomiku tak, aby ty příjmy byly dostatečné, aby ten důchodový systém nebyl v deficitu.
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
První budu reagovat ten úvod. Moje role tam byla experta, který chce zdůraznit právě ta rizika toho status quo. Nicnedělání. Protože to nicnedělání může ohrozit právě ty budoucí generace. Ono to není o tom, že je to nějaká prognóza, kterou my jsme si spočítali spolu třeba s Národní ekonomickou radou vlády nebo s týmem, který pracoval na důchodové reformě na ministerstvu práce a sociálních věcí. My jsme nic neprognózovali. Ty čísla jsou jasná. To je strom života, který teď vidíte před sebou. Kdybychom si ho představili, tak to je taková spíš čínská svíce. Kdy nahoře postupně stoupají po žebříčku ty silné populační ročníky, což mimochodem i já jsem díl tohoto populačního boomu Husákových dětí. A ty postupně právě za 20 let plus budou odcházet důchodu. A naopak dole jsou ti mladí pětiletý, kteří na nás budou muset pracovat. A jich je zhruba o 90 tisíc méně v každém ročníku. Takže na ty, na nás budoucí důchodce, do budoucna bude pracovat méně a méně lidí. A přitom, a teď se budou hnedka, budu hned navazovat na vaší otázku. A přitom chceme, aby naše ekonomická úroveň, naše ekonomika, naše životní úroveň rostla. Ale to znamená, že i my, důchodci, i současní důchodci chtějí mít nějaký stabilní přiměřený díl, koláč na tomto růstu životní úrovně. Takže jinými slovy, ekonomický růst vlastně není receptem na vyřešení tohoto demografického, řešení demografického problému. Protože jak poroste naše životní úroveň, tak důchodci budou chtít mít zhruba stejný díl z tohoto většího koláče. Takže nebudou chtít být relativně chudší než zbytek společnosti.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
A opoziční politici by vám na to řekli, on to není vlastně až takový velký problém, protože my vynakládáme na důchodový systém mezi 8-9 procenty HDP v současné době. V Rakousku je to třeba 13 %. No, tak prostě se dostaneme na tu rakouskou úroveň a tenhle poryv v demografii prostě překonáme.
Helena HORSKÁ,
——————–
Já bych měla mnoho odpovědí na to, v čem já vidím riziko. A to je to dobře, můžeme si říci, že nám nebude vadit vyšší schodek rozpočtu, že nám nebude vadit, že budeme za splátky dluhu neplatit 100 miliard, kterým se teď blížíme ročně, ale za dluhy budeme platit více než 100 miliard ročně. To znamená, to už je více než rozpočet ministerstva školství. To znamená, budeme muset začít šetřit na učitelích. Budeme šetřit ve zdravotnictví, které bude stejně tak se postupně propadat do deficitu. To je jedna věc. To znamená, když chceme někde přidat, musíme vidět, kde budeme ubírat, anebo musíme říct voličům na rovinu, že budeme zvyšovat daně.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
A máme zvyšovat daně? Třeba na tu rakouskou úroveň. O Rakousku se mluví v této souvislosti, které má daňovou kvótu, řekněme, o 10 procentních bodů vyšší než Česká republika. Tak není tohle cesta? Není to koneckonců lepší cesta, než zvyšovat věk odchodu do důchodu, než snižovat důchodový výměr.
Helena HORSKÁ, poradkyně premiéra, hlavní ekonomka Reiffeisenbank
——————–
Chceme-li, aby se ekonomice dařilo, abysme podporovali soběstačnost, odpovědnost jednotlivých lidí, tak další a další zdaňování, nebo-li další a další přerozdělování většinou k prosperitě nevede. A za mě je to otázka struktury zdanění. Můžeme se bavit o tom, jak změnit strukturu zdanění. Protože, co jsem chtěla doplnit je, že naše zdanění práce je jedno z nejvyšších nejenom v Evropě, ale v OECD, což je velké globální měřítko. Takže tam už opravdu prostor není. Naopak, tam my bychom raději ekonomové viděli nižší zdanění a odvodové zatížení práce. Takže to je jedna věc. A ještě bych doplnila další věc, protože když se tady bavíme o tom, proč jako, nebo nechat ten systém, jak je, nebo ho jinak upravovat. Tak mi vysvětlete, proč 2/3 evropských států, které vydávají na důchody už teď více než 10 %, se rozhodly velmi radikálně, třeba Dánsko se rozhodlo do roku 2050 zvednou věk odchodu do důchodu nad 68 let. Tak proč 2/3 států v Evropě zvyšuje věk odchodu do důchodu? Prostě reaguje na demografickou křivku. A velmi dobře ví, že nějaké pokusy změnit ten demografický vývoj, tak jednak už je pozdě, protože ty děti se narodily. A my budoucí důchodci už tady jsme. A jednak ty experimenty, které mimochodem já jsem jeho produkt, je známo, že jsou spíš výjimečně úspěšné. A že nikdo z evropských států se nepokouší a nevěří, že experiment se zvýšením populace a zvýšení počtu dětí v rodině je úspěšný lék proti stárnoucí populaci a proti riziku propadu důchodového systému do mínusu.
Martin Jonáš, moderátor
——————–
Máme úplně poslední vteřinky a úplně blesková otázka. Vy coby hlavní ekonomika Raiffeisenbank, má tato banka nadále podnikat na ruském trhu a odvádět ruskému státu daně?
Helena HORSKÁ,
——————–
Raiffeisen Česká republika, jejíž jsem zaměstnancem a také členem dozorčí rady, nepodniká v Rusku. Takže na to je moje jediná odpověď.
moderátor
——————–
No, ale zároveň ta vaše matka tak činí. Tak jaký je váš pohled na tuhle skutečnost?
Helena HORSKÁ,
——————–
Rozhodování matky, je mimo naši kontrolu. A my bohužel z Prahy nerozhodujeme o chování kolegů z Vídně.
moderátor
——————–
Paní Helena Horská byla naším hostem v Interview ČT24. Mockrát děkuji.
Přidejte odpověď