ČT 2
Hosty jsou zástupce ředitelky tyflocentra Brno Petr Sýkora a také konzultant pro odstraňování architektonických bariér Josef Konečný, který je zároveň člověkem, který zastupuje nevidomé. Než se budeme bavit v obecné rovině, pojďme se dostat rovnou k 25. dubnu, kdy vás čeká velká akce, která se jmenuje Nevidomý za volantem.
mluvčí 15,
——————–
Je pravda, že podle názvu je to velmi jako specifický a musím říct, tak to vlastně začalo už v roce 2005. To trošku vzniklo, možná jako nadsázka nebo jako nějaký hec a zkouška něčeho. A jde nám v podstatě hlavně o to, aby si i nevidomí lidé mohli vyzkoušet takovouhle specifickou zkušenost, jako je řidič vozidlo. Jde nám trošku i o to, že vlastně v rámci nějakého bezpečného pohybu po městech se ti lidé se zrakovým postižením setkávají s auty, musí na něj dávat pozor, naopak řidiči taky dávají pozor, takže aby ti zrakově postižení si uvědomili, že vlastně řídit auto a zastavit ho třeba není tak jednoduché. Takže proto právě, aby zkusili si Rozjezdy řízení a když si na tom okruhu dokáží rozjet, třeba až osmdesátkou, to je pro ně nevídaná rychlost, že. Samozřejmě je to pro většinu z nich naprosto jedinečná zkušenost, samozřejmě spoustu lidí se zrakovým postižením si někde nějakým způsobem auto zkusí řídit, ale zkušenost na brněnském Masarykově okruhu je naprosto jiná, protože to v podstatě simuluje jízdu víceméně podobnou jako v běžné silnici, to znamená, má to kopečky, má to zatáčky, má to rovinky, takže v podstatě to simuluje velmi podobný proces, jako zásadním pravidlem je to, že vlastně používají se auta autoškol, kde sedí lektor, učitel autoškoly, který vlastně toho zrakově postiženého navádí, to znamená, říká, mírně doprava, mírně doleva, rovně můžeš přidat a podobně a je to samozřejmě na silnici, která je mimo běžný provoz, takže tohle jsou ty pravidla, které jsou dodržovány.
mluvčí 1,
——————–
Josefe, budete tam taky
mluvčí 16,
——————–
Zítra na Masarykově okruhu, tam nemůžu chybět.
mluvčí 1,
——————–
A už jste měl možnost si to vyzkoušet? Protože to není první ročník takové akce.
mluvčí 16,
——————–
no, je pravda, že my jsme to zkoušeli ještě předtím, než byla tady tato oficiální akce, tak jsme tam byly něco jako na zkušené, jestli by to vůbec šlo, ale s paní ředitelkou. A samozřejmě byl jsem i na předchozích dvou ročnících taky.
mluvčí 2,
——————–
Jaké to pro vás bylo.
mluvčí 16,
——————–
Poprvé? Skvělý úplně po první jako skvělý. Ono to, že se můžete rozjet trošinku víc, takhle většina nevidomých, když si to zkouší někde v rámci rodiny, třeba někde na parkovišti, tak co si budem povídat, popojet, jo, když to můžete vyloženě rozpálit, můžete si tam zařadit až tu čtyřku třeba, tak to je úplně o něčem jiným.
mluvčí 1,
——————–
A. Petře, my si dnes budeme povídat o různých pomůckách, které lidem se zrakovým postižením pomáhají se orientovat ve městě, v té městské džungli, ale pojďme to trošku zasadit do nějakého obecnějšího kontextu, kolik lidí se zrakovým postižením nebo nevidomých vlastně v Česku žije?
mluvčí 15,
——————–
Ta statistika nebo ty počty jsou velmi jako rozevřené, protože není žádná povinnost nikde se vlastně evidovat nebo ani lékaři nemají tu povinnost, takže v zásadě se uvádí, že v zemích našeho typu, to znamená nějakého západoevropského, středoevropského typu, je nějaké od půl procenta až jedna, půl procenta vlastně z populace lidí s těžkým zrakovým postižením, což se uvádí se tak zhruba necelých 100 000 až necelých 200 000. Poslední údaje se zase uvádí zhruba kolem 80 000 těžce zrakově postižených, těch, co úplně nevidí, se zase uvádí zhruba 15, 18 000. Tak nějak podobně.
mluvčí 2,
——————–
Jo. A jak se takovému počtu nevidomých, Josefe, podle vás žije ve velkých, anebo klidně i menších městech? Jak to vlastně vypadá s tím odstraňováním bariér pro nevidomé ve městech? Lepší se to? Nebo je ta úroveň stále stejné?
mluvčí 16,
——————–
Jako samozřejmě těch nástrah…. Chtějí na nás, čekají na ulicích, ono stačí, když se projdete jenom ulicema města, tak to sami uvidíte ty předzahrádky, nezabezpečený koloběžky odhozený tam kdekoliv napadne, zboží vystavený do poloviny chodníků a další a další a další věci, který by tam vlastně vůbec nemusely být. Anebo když už tam být musí z nějakýho důvodu, tak nemusí být umístěný v místě, kde nám, respektive nevidomým překáží, to znamená podél vodících línií, to znamená podél zdí okolních domů nebo podél nějakýho rozhraní chodníků s trávníkem a podobně. Těchto věcí je tam spousta, nicméně většinu z nich my máme nějakou šanci odhalit, pokud je to nějaký poutač na zemi. Je to nepříjemný, ale pokud používáme bílo hul, umíme ji používat správně, tak tyhle překážky odhalíme, nicméně na nás číhá spousta dalších překážek, který nemáme v žádným případě šanci objevit.
jak se vlastně staví vedení měst k tomu, aby přizpůsobily prostor, veřejný prostor nevidomým.
mluvčí 20,
——————–
je, to trošinku složitější. Já budu mluvit spíš za Brno, ano, Brno samozřejmě má snahu přizpůsobovat město tak, aby ho mohli využívat a samostatně se v něm pohybovat i nevidomí lidé. Nicméně je spousta věcí, který, i když jsou dobře architektronicky zpracovaný a někdy dokonce i dobře realizovaný, tak přitom je spousta věcí, který se tam dodatečně dají. Ono ta vlastní stavba dopadne dobře, ale najednou se tam začnou objevovat tu nějaký přístřešek, tam nějaká předzahrádka, tam nějaký poutač, který trčí ze zdi, takže to jsou věci, který ten prostor postupně zahušťují a znepřístupňují.
mluvčí 7,
——————–
Josefe, já chápu, že máte asi trasy, které už znáte jako své boty, kterými jste zvyklí chodit a pohybovat se po městě, ale co když potřebujete trasu novou dostat někam, kde jste ještě nebyli? Jaký je vlastně postup? V tu chvíli.
mluvčí 20,
——————–
Mám dvě možnosti, buď se domluvím s někým, případně můžu požádat i kolegy z tyflocentra, kteří zajišťují doprovody na místa, kam si sám netroufnu, nebo pokud to chci mít trošku napínavější, tak si nechám tu trasu popsat a potom podle popisu na tu trasu vyrazím, no a modlím se, že dojdu tam, kam potřebuju.
mluvčí 1,
——————–
A další věc, která samozřejmě nevidomým pomáhá v cestování a objevování, jsou také tyflomapy. My tady některé z nich máme a pojďme si možná představit.
mluvčí 20,
——————–
Takhle, co se týká tyflomap, ono je to takový trošinku širší pojem, my buď máme mapy, který se používají pro výuku ve školách, jejich výroba je samozřejmě náročnější, ale zase vypadají trošinku líp, jsou barevný, jsou takový přehlednější, ale v poslední době vlastně je možnost si přímo na internetu na mapy cz vybrat určitou oblast. já to Brno znám, já vím, že od nádraží můžu dojít na českou, že tam dojdu, trefím, ale vůbec netuším ty souvislosti, ty vzájemný souvislosti těch cest, tak v tomto případě je možný si nechat tu mapu vytisknout na mapy. Cz si můžete tu oblast buď sám vybrat, anebo požádat o nějakou asistenci při pomoci s výběrem a prostě si zadat její výrobu. A ve středisku mu tu mapu vytisknou a vytisknou mu ji bezplatně, protože ty náklady jdou za seznamem. Ale zase ty mapy jsou samozřejmě levnější, ale jsou v podstatě jenom černobílý a upřímně řečeno, pro jejich čtení je potřeba docela dost trpělivosti. Není to až tak úplně nějaká hitparáda.
mluvčí 1,
——————–
Jak se vlastně s novou situací musí popasovat člověk, který o zrak přijde. Jak se vlastně on učí orientovat ve městě?
mluvčí 20,
——————–
Tak to ta první věc, která je nezbytná a která je nejtěžší, musí začít, ale ve chvíli, kdy už se rozhodne, tak vlastně k tomu má zase možnosti. Sám to nezvládne. Je potřeba naučit se zacházet s bílou holi využívat i tak, aby to pro něho nebyla věc, o kterou bude sám zakopávat.
mluvčí 1,
——————–
Pardon, skočím vám do toho, kdo ho to naučí. Existují nějaké kurzy pro nevidomé?
mluvčí 20,
——————–
Existují, oficiální organizaci, která učí nějaký rozsáhlejší kurzy prostorové orientace, je Tyfloservis. Nicméně i kolegyně v našem tyflocentru jsou natolik znalý prostorové orientace, že při běžných aktivitách, pokud třeba klienta doprovázejí někam třeba k doktorovi, tak už vlastně při té vzájemné komunikaci je můžou seznamovat s tím. Tento orientační bod můžete využít, v tomto případě hůl můžete v tomto případě použit tímto způsobem, je lepší tato technika, když dohledáváte schody, je lepší jiná technika, když jdete po schodech nebo ze schodů. Toto jsou i naše děvčata schopný těm klientům nějakým způsobem sdělit.
A doteď jsme se vlastně nezeptali, jak vlastně tyflocentrum funguje, komu pomáhá a s čím, pojďme si udělat takovou představu o tom, jak tyflocentrum funguje.
Petr Sýkora,
——————–
Tyflocentrum Brno je obecně prospěšná společnost, která pomáhá lidem s těžkým zrakovým postižením od 16 let v Jihomoravském kraji. Je pravda, že naším cílem je pomoci těmto lidem v tom, aby mohli žít co nejvíce samostatně, aby mohli žít způsobem života, kterým žijeme většina z nás, většinová společnost, aby měly dovednosti, kterým jim v tom co nejvíce pomůžou, to znamená, naše služby jsou klasicky sociální, registrované služby sociální rehabilitace, které spočívají v odborném poradenství, v sociálněprávním poradenství, v poradenství v pomůckách, v poradenství třeba ve věcech, jako je způsoby sebeprezentace lidí, to znamená, ten nevidomý člověk nějakým způsobem potřebuje poradit, jak se prezentovat, jak se obléci, jak se ženy mají nějakým způsobem udržovat. To jsou takové ty krásné specifické kurzy, které děláme, ale jsou tam i takové ty běžné věci, které jsou nad rámec sociálních služeb, jako je třeba, jak o tom mluvil kolega konečný, že když nevidomý člověk potřebuje dojít na nějaké místo, které nezná, kde tu trasu se nenaučil ještě, tak naše kolegyně ho na to místo doprovodí. Půjdou s ním třeba k lékaři, půjdou s ním třeba na nákupy. Je to služba, která je opravdu taková jako nad rámec, nějakým způsobem děláme takové hezké kurzy, jako je třeba orientace na trhu výrobků, to znamená, když klient potřebuje se zorientovat v nějaké oblasti sortimentu a neví si s tím vůbec rady, tak kolegyně nějakým způsobem se s ním snaží proniknout do tohoto sortimentu a dají mu vlastně jako na výběr, radí mu v tom, jak se orientovat v tom produktu. Jsou to věci, který jsou třeba nácviky, nácvik vaření v kuchyni, ten postižený člověk samozřejmě má většinou, často nějaké dovednosti, jak používat pomůcky v kuchyni, jak se orientovat v kuchyni, jak se pohybovat v kuchyni, jak vařit, ale pokud potřebuje trošičku víc procvičit tu dovednost, tak nějakým způsobem tohle taky děláme, takže tohle jsou věci, které děláme.
mluvčí 1,
——————–
Děláte toho hodně, ale zmiňoval jste také poradenství v oblasti pomůcek a my některé ty pomůcky máme tady na stolečku. Josefe, vidím tady dva druhy bílé hole, jedna. Možná vám je dám do rukou, abyste mně řekl, v čem se vlastně liší.
mluvčí 19,
——————–
V čem se liší. Tak ono, upřímně řečeno, tak to by bylo nadlouho, ale tady tahle hůl konkrétně je kombinovaná hole, kdy má skládací prvky a má jeden prvek teleskopický, jo, takže tak je vhodná pro lidi, kteří někdy potřebují delší, někdy kratší a tu délku si můžou sami nastavit.
mluvčí 1,
——————–
Ta, co držíte, je převážně bílá a má jeden červený pruh, ta druhá je červenobílá. Vlastně co z toho můžeme vyčíst, že
mluvčí 19,
——————–
Tady tuto hůl používají lidi, kteří jenom hodně špatně vidí, respektive jsou nevidomí, když budeme používat tenhle výraz, nicméně tahle elegantní hůl není dámská, jak by se možná někdo mohl domnívat, ale je to hůl, která symbolizuje, že její držitel nejenom, že špatně vidí, ale taky špatně slyší. To je věc, kterou asi spousta lidí neví.
mluvčí 2,
——————–
A možná i to je důvod, proč už se této holi neříká jen slepecká, ale říká se obecně bílá hůl.
mluvčí 19,
——————–
Je to z toho důvodu, tomuto se říká červenobílá hůl a pro nás to znamená, že je pro hluchoslepý a ta bílá hůl je pro nevidomý, nicméně slepecká bílá, já bych to asi až tak daleko neřešil, prostě je to bílá hůl. ale ani slovo slepecká hůl bych nepovažoval za nějaký zneužívání. Je tu možná nějaká stigmatizace na tom, že je ten člověk prostě tak postižený, jako že slepec, takže možná z tohoto důvodu se trošku upouští od tohoto termínu.
——————–
Máme tady ale také další pomůcky. Je tady něco, co vypadá, jako vysílačka.
mluvčí 19,
——————–
Je to vysílačka, je to vysílačka povelů, normálně rádiových vln. My můžeme aktivovat některá zařízení, buď jsou to orientační majáčky, který bývají umístěny většinou nad vstupy do nějakých staveb veřejného určení. Magistrátní budovy, dopravní stavby především, takže tyhle majáčky my můžeme na dálku nějakých 20, 30 m aktivovat a z jejich hlášení tady je ten Majáček, ten bývá zavěšený nad vchodem a z jeho fráze se dovíme, že tady je magistrát a ten odbor a druhý tlačítko, s ním si můžeme aktivovat další fráze toho majáčku, z níž se dovíme, co následuje za vchodem, jestli jsou tam schody, nebo je to rovný a kde je recepce, kde už se můžeme doptat na nějakou další pomoc. Třetí tlačítko nám umožní aktivovat hlásiče na dopravních prostředcích. Přijíždí šalina, zastaví, odblokuje dveře. My si pípnem, a když to funguje, tak se dovíme, že to jednička do Řečkovic a v případě, že chceme jet a nejsme si jistí, jestli se v tom davu včas protlačíme, tak můžeme vyslat další povel, kdy se ozve hláška, nástup nevidomého, je to informace pro řidiče tady někde je nevidomý, povohlídni se po něm, ať mu neujedeš. A pátý tlačítko nám aktivuje to, co možná můžete slyšet někdy jako nějaký kvákání, pípání, klepání na semaforech, tak ty semafory neklepou sami od sebe příležitostně, ale jenom ve chvíli, kdy jde nevidomí a potřebuje vědět, jestli svítí červená nebo zelená. A šestým tlačítkem se aktivují informační systémy, to znamená tyhle diodové panely na zastávkách dopravních prostředků, případně ty LCD panely na vlakových nádražích.
mluvčí 8,
——————–
Pan Josef Konečný a Petr Sýkora byli hosty dnešního dobrého rána. Povídali jsme si o tom, jak se nevidomým žije ve městech, jsme moc rádi za to, že jsme si mohli povídat, ať se vám daří a brzo zase na shledanou, tady v dobrém ránu mějte.
Přidejte odpověď