ČRo
Připomeneme dnes Parkinsonovu chorobu a budeme mluvit o tom, jak se vyvíjí léčba, i o tom, jestli se v poslední době podařilo zjistit něco nového o této nemoci. Naším hostem je prof. Martin Vališ, neurolog z Hradce Králové, specialista právě na toto onemocnění. Dobré dopoledne.
prof. Martin Vališ,
——————–
Dobré dopoledne přeji všem. Parkinsnova choroba jenom na úvod je druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění, to znamená, že tento typ onemocnění bohužel postihuje centrální nervový systém, což znamená mozek a je nevyléčitelné a hnedka k tomu podotknu, že je ale velmi dobře léčitelné a během poslední dekády se nám podařil velký průlom v léčbě tohoto onemocnění, takže my poměrně dobře dokážeme léčit valnou část příznaků toho onemocnění a pacienty s touto chorobou udržet, když to řeknu, mnoho let, ve velmi dobrém stavu.
moderátorka
——————–
Pojďme hned začít třeba právě novinkami v léčbě, protože Parkinsonova choroba způsobuje mimo jiné různé poruchy hybnosti, často je spojená s takovým tím klidovým třesem a je to opravdu jen párníci. Reportéři Českého rozhlasu byli u toho, když lékaři v Praze a byly to konkrétně lékaři z nemocnice na Homolce a ze Všeobecné fakultní nemocnice, vložili jedné pacientce do mozku elektrodu na úplně nové místo a zdá se, že ta paní, která se léčí s parkinsonem 10 let, je teď bez stresových obtíží, ale elektrody jako takové, co jsem zjišťovala, už nejsou žádnou úplnou čerstvou novinkou. Takže co tam bylo jinak?
prof. Martin Vališ,
——————–
Ano, určitě. Tato možnost léčby, která se jmenuje hluboká mozková stimulace, je jedním z milníků v léčbě tohoto onemocnění. Ale bohužel musím říci, že má vliv jenom na tzv. motorické, což znamená hybné příznaky a jak jste správně řekla, tak to je třes, anebo ta pohybová chudost, zpomalenost, anebo vlastně ztuhlost. Na jiné příznaky tohoto onemocnění, kterých bohužel je více než 40, toto vliv nemá, takže je velmi efektivní, ale jenom pro úzkou, velmi úzkou, specifikovanou skupinu pacientů, ale samozřejmě v České republice je léčba tohoto onemocnění velmi dobře organizována, takže si troufnu říci, že doufám, že pro ty vybrané pacienty tato léčba je dostupná, ale je potřeba říci po mnoha náročných vyšetřeních a není to tak, že si člověk řekne, dostane diagnózu Parkinsonovy choroby, já mám tento třes a jdu k této akci. Tak bohužel ten tzv. wating neboli čekací list, omlouvám se za ty termíny, ale to se používá celosvětově a určitě se s nimi setkáte, je kolem jednoho roku, když to jde hladce, než se k této léčbě lze dostat, takže je to jedna z možností, která je průlomová, ale pro bohužel zatím pro velmi malou a úzce specifikovanou skupinu pacientů.
moderátorka
——————–
Ale přesto je to určitě velká naděje a naděje i v tom, že to bude postupovat dopředu a bude se to vyvíjet.
prof. Martin Vališ,
——————–
Ano, určitě, protože ten hlavní přínos vidím, že ten efekt této terapie je po tzv. naprogramování nebo vyladění této stimulace velmi rychlý, což trvá jenom několik týdnů, a dokonce umožňuje u těch pacientů velmi významně snížit perorální léčbu, to znamená tablety a někteří pacienti dokonce skoro žádnou léčbu jinou nepotřebují.
moderátorka
——————–
Je to ale zajímavé, co vlastně dokážete v tom mozku udělat Jenom ještě malinké přiblížení, je to tedy nějaké tělísko, které pacient dostane do mozku, a to už mu tam potom trvale zůstane.
mluvčí 3,
——————–
Pro jednoduchou představu, určitě většina lidí zná kardiostimulátory takzvaně česky, ty budíky na srdce, takže ten princip je úplně obdobný, my implantujeme to samé do těla, jako je kardiostimulátor, akorát ty vodiče, my musíme zacílit na velmi malou část mozku, vedeme to vlastně pod kůží, krkem a do lebky navrtáme dva úzké otvory. Většinou. A pak tam jsou zavedeny přesně tenouké drátky, které stimulujeme, jenom pro vaši představu, ten cílový bod je řádově v milimetrech, takže tam rozhoduje opravdu velká přesnost. Dělá se to pomocí magnetické rezonance a ta příprava a i ten výkon je časově i technicky velice náročný.
moderátorka
——————–
A jenom, abychom dokončili tento vstup o této novince, tak ta úplná čerstvá novinka, ke které došlo nedávno, spočívala v tom, že tedy lékaři zkusili jiné místo než dosud.
prof. Martin Vališ,
——————–
V mozku ano, protože hlavním místem postižení u této choroby jsou takzvaně bazální ganglia, což jsou oblasti šedé hmoty, kůry, které jsou hluboko v mozku, ne na povrchu, takže těch jader je více, takže se opravdu tím vývojem zkouší zase něco jiného a ukazuje se, že je to správná cesta, protože ten efekt u těch vybraných typů tohoto onemocnění je velmi robustní.
moderátorka
——————–
Mohli bychom vysvětlit a nějak zkusit přiblížit. Je to třeba tak úplně laicky, že zanikají některé buňky v mozku nebo některé ty spoje, že jsou narušené.
prof. Martin Vališ,
——————–
Přerušené, takže přesně tak. Hlavním problémem je, že tam zanikají tzv. dopaminogenní neurony, což jsou buňky, které produkují látku, která se jmenuje dopamin, což je odborně tzv. neurotransmiter, ale pro samozřejmě laickou veřejnost, když to řeknu, je to takzvaně benzín, anebo nafta. Pro auto. Velmi důležitá molekula pro správné fungování mozku u tohoto onemocnění. Bohužel máme tzv. prodromální stadium, což znamená, že ty buňky zanikají a neprodukují tu látku, kterou my potřebujeme, což je ten dopamin. Ale až se to klinicky projeví, až ten pacient uvidí nebo okolí ty příznaky, tak to může trvat mnoho let, říká se 10–20, což určitě bude pravda a klinický význam toho je, že pokud klesne produkce po 20 % celkově, teprv se to začíná manifestovat, což nám samozřejmě znepříjemňuje nám lékařům tu situaci, protože začínáme s léčbou pozdě, jak vlastně to onemocnění poznáme, to je otázka, která je takzvaně laicky velmi jednoduchá, protože všichni máme představu takzvaně o tom třesu, ale je potřeba říct, že formy třesu existují také různé, jmenuje se to odborně tremor, většinou teda musím říci, je důležité vědět, že to je asymetrický tremor, a když to řeknu velmi zjednodušeně, vypadá, jako když ten pacient počítá penízky, to je jeden z hlavních příznaků, dalším příznakem je tzv. pohybová chudost, neboli odborně hypokyneze. Zase to jmenuje, a to samozřejmě už je také příznak, které známe dobře, ale je až těch středních a lehkých stadií vidět, takže to je tak, že ten pacient je takzvaně opravdu zpomalený, velmi zpomalený, nejde mu ty aktivity, jak dělal v běžném životě, normálně, lehce se to pozná také třeba, že ty pacienti mají tzv. poker face, to znamená, že mají tu sníženou mimiku, jakoby nedávali najevo zřetelně svoje emoce. I celkově ta chůze je taková takzvaně šouravá, i otočení není na jedné otočce. pak samozřejmě jsou příznaky, o kterých se dříve moc nevědělo, a to jsou tzv. třeba normotorické, pacienti tím pociťují ztuhlost zmrzlého ramen, únavu, špatně spí a podobně, a to, takže těch příznaků je více než 40 a poznat toto onemocnění v počátečním stadiu je velmi obtížné a troufnu si říct, že to je opravdu pro specialisty, naproti tomu pokročilé onemocnění pozná prakticky každý neurolog a troufnu si tvrdit, že i každý osvícený praktický lékař.
moderátorka
——————–
Jenom, že tam asi hraje roli taky asi jako u většiny onemocnění čas, že samozřejmě, pokud se to podaří diagnostikovat dřív, tak jsou třeba větší šance na, dejme tomu, zpomalení postupování té choroby.
prof. Martin Vališ,
——————–
Tak takhle se to úplně říct nedá, protože ta léčba, co my máme my, je pouze takzvaně zatím symptomatická, takže my můžeme ale dobře zlepšit kvalitu života toho pacienta, takže čím dříve toho pacienta diagnostikuje, tím lépe se jeho život bude dál ubírat. Řekněme, že můžeme oddálit ty nežádoucí další symptomy toho onemocnění, ale zatím bohužel ta medicína selhává v tom, že dokážeme, když to řeknu, zpomalit, ale vyléčit toto onemocnění, to zatím ne. Doufejme, že do 10 let se tato situace změní.
moderátorka
——————–
Já možná na to rovnou navážu teď dotazem jedné paní posluchačky, která se ptá, pokud je toto onemocnění v rodině, jestli má šanci se nechat preventivně kontrolovat a jestli by to tedy bylo tím pádem potom možné odhalit v nějakém zárodku. Opět tedy odhalit dříve, co nejdříve.
prof. Martin Vališ,
——————–
Tak naštěstí těchto geneticky vázaných typů onemocnění je velmi málo, kolem 5 %, takže tam je potřeba opravdu provést pečlivé genetické vyšetření s odebráním anamnézy, ale pokud víme, že v té rodině se tato choroba vyskytovala opakovaně, tak můžeme provést genetické vyšetření, kdy těch genů, které jsou asociovány, to znamená spojeny s tímto onemocněním, je ale mnoho. Takže, to není úplně snadná záležitost a zase časová osa tohoto vyšetření, když to řeknu je řádově několika měsíců, když jsem optimista, takže lze ale jenom opět pro velmi úzkou skupinu pacientů. Neznamená to úplně, když to řeknu, že má miminka, nějakou formu,,, nebo otec, ale pokud víme, že se to v rodině vyskytovalo, tak toto vyšetření je dokonce žádoucí.
moderátorka
——————–
pane profesore, je toto onemocnění spíš starších pacientů? Nebo už se ten věk nějakým způsobem posouvá?
prof. Martin Vališ,
——————–
Tak bohužel musím říci, že ta laická představa, že to postihuje jenom starší populaci, je mylná s tou lepší diagnostikou a s větším povědomím toho onemocnění se ukazuje, že máme takzvaně časný výskyt tohoto onemocnění, který, když to řeknu, se projevuje dokonce i kolem 50 let věku, samozřejmě máme genetické formy, které se můžou projevit ještě dříve, ale ty jsou naštěstí velmi vzácné. Takže když to řeknu z mojí zkušenosti, mám větší teďka množství pacientů, u kterých ten první nástup onemocnění se projevuje už v tom středním věku kolem 50 let, ale samozřejmě toto je naštěstí jenom třeba, když to řeknu, 10 nebo 15 % té populace, jinak typickým věkovým obdobím nástupu tohoto onemocnění je nad 60, 65 let věku a výše. Co to vlastně znamená? Bohužel to, že pacienti, u kterých to začne dříve, tak mají horší prognózu, protože samozřejmě s tím onemocněním žijí delší dobu a dostávají se do těch pozdějších stadií u těch pacientů, když to řeknu, trochu to zlehčím, takže když diagnostikujeme parkinsonovu chorobu u 80, pětaosmdesátiletého pacienta, tak to pro nás vůbec není žádný problém, protože my jsme schopni většinu pacientů relativně 10 let naprosto bez komplikací léčit, u těch ve středním věku nebo u těch mladších, ano, my jsme schopni je zpočátku dobře léčit, ale pak nastává to stadium těch komplikací takzvaně hybných, anebo psychických a tam ta léčba už je nesmírně obtížná a velmi komplikovaná a opravdu vyhrazená pro specializované centra.
moderátorka
——————–
Kromě moderních metod léčby, jako je hluboká stimulace mozku, o které jsme mluvili a zaznělo taky, že určitě není vhodná bohužel pro každého. Zatím tak, jaké jsou tedy další možnosti.
prof. Martin Vališ,
——————–
Tak naštěstí ten farmaceutický průmysl je velmi činný v této oblasti, takže vyvíjí velké množství nových léků, ale bohužel musím říct, to jsou jenom vlastně varianty té léčby, co máme zatím dostupné, ale samozřejmě jsou s menším množstvím nežádoucích účinků a efektivnější také se vyvíjejí nové formy aplikace pro tu léčbu, takže máme k dispozici třeba náplasti, které uvolňují danou aktivní látku, nebo máme možnost podkožní aplikace určitých látek nebo další možnosti , můžeme dát i do střeva pomocí hadičky. To jsou už jako ty nejpokročilejší metody a nebo jsou zase nové molekuly, které zlepšují významně vstřebávání té levodopy, což je vlastně substituce toho dopaminu, takže, když bych to jakoby řekl zjednodušeně, za posledních pět let je takový boom nástupu nových léků a ta prognóza těch pacientů se relativně významně zlepšuje, na druhou stranu musím říci, že to je nesmírně komplikovaná záležitost a těch odborníků na léčbu tohoto onemocnění bohužel v České republice….
mluvčí 7,
——————–
Třeba je nějaké období, kdy pacient se vlastně cítí úplně bez problémů. Na čem záleží, aby ten stav co nejdéle vydržel.
prof. Martin Vališ,
——————–
To je velmi hezká otázka. Na druhou stranu je potřeba dodržovat pravidla léčby. My máme dát nejmenší účinnou dávku a postupně to zvyšovat, protože pacient je 2-3 roky bez příznaků a pak již nemáme kam dál pokračovat. Když to řeknu zjednodušeně. Takže celková strategie celosvětově v této léčbě je, ano, léčit co nejdříve, ale tak, aby ten pacient byl spokojený a nezvyšovat ty dávky, protože bohužel se zjistilo, že pokud dáme ty dávky vyšší, než jsou nutné, tak to zrychluje nástup těch komplikací pozdních, které jsou opravdu velmi nepříjemné a obtížně léčitelné.
Když se vlastně objevil lék na léčbu tohoto onemocnění, což je vlastně po padesátých letech minulého století Tapa a dávalav se v mnoha gramech, se sypala třeba do kornoutů a podobně a teď tam léčíme v miligramech, takže o řády nižší, ale je to taková léčba šitá na míru a trochu i alchymie a záleží to opravdu na tom specialistovi.
Jana Kudyvejsová, moderátorka
——————–
Ale stejně, i když dokážete potlačit ty.Příznaky a pacient se může cítit dobře, tak taková jistá záludnost spočívá v tom, že ta nemoc ale pracuje v těle dál.
prof. Martin Vališ,
——————–
Samozřejmě a taky to má věc tu, že na tu léčbu ten pacient, jak to vnímá velmi příznivě, tak si může sám zvyšovat ty dávky. To je dalším problémem, a to zvyšování toho biodopaminu nebo levodopy, abych to řekl, to je také hormon štěstí nebo podobně, se tomu říká, vede k tomu, že může přivést velké psychické komplikace u těch pacientů, o kterých se úplně neví, takže pacienti můžou být hypersexuální, můžou takzvaně hodně nakupovat, můžou být velmi přátelští, až abnormálně velmi rozdavační, a to jsou věci, o kterých se dříve nevědělo a je potřeba na to myslet a kontrolovat tu preskripci té medikace, aby to takzvaně nepřestřelili si sami, protože jim to dělá jakoby dobře na psychiku a rádi si sami zvyšují dávky, to je další problém. To je zase ta věc, kterou jsem zmiňoval před chvílí, že je potřeba léčit efektivně, ale od nejmírnější, nejzákladnější dávky.
moderátorka
——————–
Vidíte to? A na psychiku jsem se vás taky chtěla ptát trošku jinak. A necháme si to po písni.Dál si povídáme s prof. Martinem Vališem, neurologem, protože je Světový den Parkinsonovy choroby, takže mluvíme o tomto onemocnění, skončili jsme psychikou u vašich pacientů a ono u každého onemocnění je veliký vliv na psychiku, zvláště u takovéto diagnózy. S vědomím, že to onemocnění nějak dál bude postupovat, ale vlastně zastavit se to nedá, i psychiku je potřeba určitě. Řešit tak, aby zase na druhou stranu ta léčba měla šanci na úspěch, to zpomalení těch příznaků, je to třeba potřeba řešit v některých případech i antidepresivy a dají se kombinovat s těmi léky, o kterých jste mluvil.
prof. Martin Vališ,
——————–
Tak když to řeknu velmi zjednodušeně, tak psychické příznaky nebo psychické komplikace to onemocnění jsou prakticky u každého, takže to je naše denní rutina. A máte velice pravdu, že antidepresiva potřebuje někdo ze skupiny těchto pacientů, prakticky víc než polovina během života při tomto onemocnění, takže to je pro nás úplně běžné při stanovení diagnózy. Většinou nastává to komplikované období pro pacienta, než se s tím smíří, než se s tím i ta rodina sžije a samozřejmě ale vidí naštěstí ten relativně dobrý efekt léčby, že se ty příznaky dají jakoby léčit, tak ale antidepresiva prakticky dostane každý druhý pacient, protože to je přínosné. A proč? to řeknu velice jednoduše… Protože u tohoto onemocnění je velmi typické, že pokud máme nadměrný fyzický nebo psychický stres, tak ty příznaky se zhoršují, takže pokud bude ten pacient v dobré psychické kondici, náladě, pohodě, tak se to onemocnění jakoby zlepší, takže naprosto Máte pravdu. To je jedna z hlavních oblastí tzv. i neuropsychyiatrie, takže ty odborníci na léčbu tohoto onemocnění jsou většinou velmi dobře edukováni v psychiatrii a většinu těchto komplikací si zvládáme ale sami.
moderátorka
——————–
Pokud je to pacient, dejme tomu, kolem těch 50, 60 let, taky jste říkal, že takové máte. Je možné i při tomto onemocnění pokračovat dál ve svém životě, aby to člověk nemusel hnedka všechno přeorat a měnit. Můžou třeba i dál chodit do práce, vykonávat zaměstnání.
prof. Martin Vališ,
——————–
Ano, určitě. Naštěstí máme tu možnost, že těch pět 10 let toho pacienta dokážeme zaléčit tak, že to onemocnění nemusí poznat ani okolí, takže jim to i doporučujeme zachování těch denních aktivit i pro jejich pocit jakoby osobního života a sociálního, většina pacientů chodí, ale zase může existovat to, že pokud ten pacient přijde diagnostikován pozdě a ty příznaky už jsou pokročilé a ta léčba není tak efektivní, tak samozřejmě pak je to kontraproduktivní, protože ty pacienti nejsou schopni vykonávat tu svoji činnost, kterou dělali, takže tam se to řeší individuálně, ale když to řeknu, 80 % pacientů pokračuje několik let naprosto ve svém běžném životě.
moderátorka
——————–
Pak je to zcela choroba. To jsou i problémy s pohybem.Zpomalený CH pohyb, problémy při chůzi, horší rovnováha atd. existuje i speciální rehabilitace, je důležitá.
prof. Martin Vališ,
——————–
Rehabilitace jedním ze základních, základní možností léčby toho onemocnění a naopak je velmi výhodná, velmi jednoduše to řeknu, používáme ambulantní rehabilitaci, ty pacienty a automaticky odesíláme tady, abysme mohli zmírnit symptomy toho onemocnění a pak samozřejmě naštěstí v České republice je velmi dobře rozvinutá lázeňská léčba, takže ty pacienti mají nárok i na lázeňskou, anebo rehabilitační ústavní léčbu, u této skupiny pacientů je velmi často využívána a s příznivým efektem, ale opět je potřeba zdůraznit, tato možnost léčby pacienty nevyléčí, ale významně jim zlepší kvalitu života, anebo i zmírní ty příznaky toho onemocnění.
moderátorka
——————–
Máme tu ještě jeden dotaz. Začínající Parkinsonovu nemoc můžeme poznat i podle toho, jak člověk píše, podle čeho přesně, co se na jeho písmu změní?
prof. Martin Vališ,
——————–
Odpověď je velmi jednoduchá. To písmo se začne zmenšovat většinou, jestli, pokud je tam i ten třes, tak je samozřejmě kostrbaté a kdyby člověk mohl jako porovnat, koukne se na to, jak psal před nástupem toho onemocnění a po nástupu, tak uvidí, že to je diametrálně odlišné. Takže i napsání jedné věty je jedním z diagnostických testů, pokud my pacienta vyšetřujeme.
moderátorka
——————–
My se blížíme ke konci našeho dnešního setkání, tak na závěr můžeme říct, jestli jsou nějaké ještě další novinky, které jsme zatím nezmínili, nebo nějaké nové výzkumy, nové poznatky ohledně Parkinsonovy choroby.
mluvčí 3,
——————–
Je toho strašně moc a bohužel máme málo času. Ale když to řeknu, já vidím v léčbě, genové léčbě, kdy vlastně my už dokážeme vyrobit ty buňky, které vlastně tam odumírají, dokážeme je i transplantovat do mozku a ty buňky začnou fungovat, proč to ale jako není zatím běžně dostupné a podobně? Odpověď je velice jednuduchá. Je tam velké množství etických problémů, to znamená, jenom, abyste měli představu, kde my ty buňky vezmeme, tak to se bere ze zárodečných buněk umřelých plodů a podobně a vůbec to není jednoduchá záležitost. Je velmi komplikovaná, ale ukazuje se, že my pravděpodobně dokážeme ty buňky nahradit a že to tam vlastně opravíme, ale horizont časový reálně vidím kolem 10 let.
moderátorka
——————–
Ale určitě. Několik nadějí, zaznělo dnes v našem povídání, a to je dobře a my vám moc děkujeme za návštěvu, právě v tento den připomínám 11. dubna. Světový den Parkinsonovy choroby a naším hostem byl prof. Martin Vališ, neurolog z Hradce Králové, tak ještě jednou děkujeme, na slyšenou.
Přidejte odpověď