Jak složité je začlenit mezi zaměstnance lidi se zdravotním postižením?

NOVA – Střepiny

Jak složité je začlenit mezi zaměstnance lidi se zdravotním postižením a jakým tréninkem prochází handicapovaní, aby se do pracovního procesu mohli zapojit.
Jejich životní osudy jsou velmi podobné, většinou od narození trpí některou z forem vážnějšího vrozeného postižení, přesto nechtějí sedět doma na vozíčku, ale chtějí plnohodnotně pracovat. A jak oni sami říkají, být užiteční. Ne všichni ale mají na to jít takzvaně s kůží na pracovní trh. V touze najít si práci a začlenit se do kolektivu jim pomáhá tým odborníků.

Jana AUGUSTINOVÁ,
——————–
Já mám diagnózu, jmenuje se to trošku komplikovaně, Arthrogryposis multiplex congenita, česky jsou to deformity kloubů, je to vrozený postižení ortopedický. A znamená to, že mám prostě trochu jinak postavený klouby a atrofující svaly. Mám na starosti webový stránky, sociální sítě, dělám věci trikovými způsoby, to znamená, že si vždycky najdu svůj způsob, jak tu věc jako můžu zvládnout.

Kateřina ŠŮLOVÁ,
——————–
Já mám od narození dětskou mozkovou obrnu, vlastně odmalička mám ráda šití a vyšívání, trvalo to vlastně docela dost dlouho, než jsem sehnala nějaký jako pracovní uplatnění, kdybych jako i díky mýmu handicapu mohla pracovat.

redaktor
——————–
Kateřina pracuje jako pomocná švadlena, práce ji naplňuje, uplatnit se v některém zaměstnání a naučit handicapované lidi pracovat je úkolem místních terapeutů a psychologů.

Lenka NÁDVORNÍKOVÁ, ředitelka Borůvka Praha o. p. s.
——————–
Naše hlavní činnost spočívá v zaměstnávání lidí s tělesným postižením a v přípravě na to zaměstnávání, připravujeme je v tréninkovém programu, jsou to lidé bez zkušenosti, nemají ty základní návyky pracovní.

redaktor
——————–
Celý přípravný program trvá maximálně jeden kalendářní rok, cílem programu je připravit handicapovaného člověka na svoji budoucí práci. Velmi důležité u těchto lidí je, aby si osvojili pracovní návyky, ale také si začali více věřit.

Andrea ŠVÁCHOVÁ, vedoucí tréninkového programu
——————–
Ten rok je rozdělený do takových tří etap. Nejdřív k nám přijdou lidi, kteří jsou opravdu velmi plaší, často jsou trošku neestetičtí. V té druhé fázi musejí se naučit, vlastně chtějí se naučit komunikovat s kolegy, kteří jsou na tom podobně jako oni, to je bonus našeho tréninku, zároveň mají v zádech trenéry, jsou limitovaní nějakou plachostí, nějakou vadou řeči, nějakým pomalým chápáním.

Nikola MAUNGOVÁ,
——————–
Já budu mít další zkušenosti a že můžu nadále pracovat na tý kavárně, kde už jako můžu ukázat, co už ve mně je.

redaktor
——————–
Někteří lidé se zdravotním postižením se bojí chodit do práce a trávit čas na veřejnosti. Tento blok, který v sobě mají, musí společně s trenéry odbourat.

Vlasta STUPKOVÁ, psychoterapeut
——————–
Nemají dobré zkušenosti, nebo třeba může se stát, že někdo má nějaké nepříjemné zážitky z veřejné dopravy, nebo vůbec toho, že když někam jde, takže třeba lidi na něj nějak koukají, ale právě v té práci tím, že už jenom to, že se tam musí vypravit a potom, že tam je v kontaktu s lidmi, tak tím se může utvrdit v tom, že to jde.

redaktor
——————–
Tato nezisková společnost za své působení proškolila a poslala do práce téměř dvě stovky tělesně postižených osob.

Jitka ČECHOVÁ, ředitelka grafického studia Maturus
——————–
My jsme zaměstnavatel na chráněném trhu práce, získáváme příspěvky na mzdy těch zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním znevýhodněním. Je to tak, že musíme splňovat tu kvótu, vlastně více než 50 % zaměstnanců se zdravotním znevýhodněním.

redaktor
——————–
V Česku žije 1,5 milionu lidí s různými formami zdravotního postižení, z toho jich pracuje asi 215 000, tedy necelá šestina.