Radiožurnál
Když mu bylo asi 8 let, tak ho z běžné základní školy přeřadili do speciální, což je příběh Juliuse Mika z Ostravy. Takhle na tu změnu vzpomíná.
Julius MIKO,
——————–
Když jsem nastoupil jako do té školy, do té speciální, tak já jsem byl v šoku, protože tam české děti vůbec nebyly, tam byly jenom romské děti, bylo to strašně jednoduché, ten člověk, když vyleze speciální školu, tak neexistuje, aby tam nabral takové vědomosti, aby se dal vzdělával. Je to těžké, protože nevzdělaný člověk tady nemá šanci na lepší práci.
moderátor
——————–
Později Julius Miko společně s dalšími 17 romskými dětmi s podobným osudem vyhrál případ u Evropského soudu pro lidská práva, jenže diskriminaci některé romské děti zažívají i v současnosti. Ministerstvo školství teď slibuje, že chce se segregací skoncovat. Dnes svůj plán představí na jednání Rady Evropy ve Štrasburku a právě tam je také náměstek ministra školství Jiří Nantl z ODS. Dobrý den.
Jak to, že za těch celých 16 let od rozsudku se nepovedlo diskriminaci Romů ve školství nějak vyřešit?
Jiří NANTL, náměstek ministra školství /ODS/
——————–
No, já bych netvrdil, že se nic nezměnilo. Myslím, že těch změn byla řada, hluboké, i jako s velkými dopady na životy řady lidí. Ono je potřeba už říct, že vlastně zvláštní školy tak, jak existovaly v době, kdy začal ten případ D. H. proti České republice, tak dnes už neexistují. Ale já myslím, že je dobré i taky si pojmenovat, o co vlastně jde, aby tomu posluchači dobře rozuměli, podstata toho případu je samozřejmě romská segregace nebo diskriminace Romů ve vzdělávání, ale v zásadě jde hlavně o to, že někteří lidé prostě byli vzděláváni jako mentálně postižení, i když mentálně postižení nebyli, a to, myslím, že je ten příběh, na který pan Miko vzpomínal, a to je něco, co samozřejmě nemůže být. A dnes máme systémové záruky, aby vlastně se to nedělo jako systém, ale víme, že je nějaký počet míst v České republice, kde stále vedeme diskuzi, zda ta škola, kde je vysoký podíl jenom romských žáků, převážně romských žáků, vlastně není výsledkem nějaké cílené segregace. A tím se dnes zabýváme.
moderátor
——————–
No, těch, podle údajů ministerstva školství je tedy těch obcí asi třicítka, které tedy zřizují jenom jednu školu a ta je segregovaná právě nejspíš proto, že v tom okolí bydlí větší romská komunita, ale co v těch případech chcete tedy konkrétně udělat?
Jiří NANTL, náměstek ministra školství /ODS/
——————–
No, ono to někdy může být tím, že v okolí bydlí romská komunita, ale sledujeme i případy, kde je třeba vymezen spádový obvod tak, že ta obec má více škol, každá ta škola, až na jednu, má spádový obvod pro nějakou část té obce a jedna má pro celou obec a tam vlastně se vyskytuje pak vysoký podíl romských žáků a tam my říkáme, to je vlastně ta segregace přímo v území, jde v podstatě o konkrétní práci s těmi obcemi, to znamená, úředníci ministerstva se jich ptají, proč to tak mají, zda to umí vysvětlit, zda se dobereme toho, že to má objektivní příčiny, nebo se to zdá být výsledkem vlastně nějakého cíleného nastavení. A pak jsou mechanismy, jak přezkoumávat vlastně vyhlášky obcí o spádových obvodech a dosáhnout třeba jejich zlepšení, ale jde i o řadu jiných nástrojů, dneska vlastně i v pozitivním směru, dneska ta diskuze o tom rozsudku D. H. a jeho dopadu na český vzdělávací systém je vlastně nejenom ve vztahu k romským žákům, ale obecně k rovným příležitostem ve vzdělávání a víme, a před týdnem jsme vlastně předložili i návrh zákona, který nám umožní, abychom cíleně vlastně podporovali finančně ve větší míře školy, které mají vyšší podíl žáků se slabším socioekonomickým statutem jejich rodin, že my víme, že je přístup ke vzdělání v České republice a vlastně šance těch žáků na kvalitní vzdělání v naší zemi je hodně závislá na tom, jak bohatí a vzdělaní jsou vaši rodiče. Takže bych řekl, vlastně ta romská desegregace je takový lakmusový papírek, jestli v podstatě i ten žák z majority, který ale nemá bohaté a vzdělané rodiče, se to bere šance na rovné a kvalitní vzdělání, stejně jako kdokoliv jiný.
moderátor
——————–
A co když ty změny a tedy aplikace těch nástrojů, o kterých mluvíte, vyvolají nelibost části rodičů, kteří budou tlačit na ředitele a zastupitele, aby na ta opatření nepřistupovali. Jak na tohle budete reagovat?
Jiří NANTL, náměstek ministra školství /ODS/
——————–
No, ono to možná není zas tak moc k diskuzi, to je prostě princip naší ústavy, že se všemi lidmi se má zacházet stejně a všichni mají stejná práva, to já myslím, že dneska, ani se mně nezdá, že by takhle to v tom veřejném prostoru znělo, že by někdo zpochybňoval, že prostě všechny děti mají chodit v zásadě do stejných běžných škol, ale nějakou nelibost to nepochybně vyvolávat bude, proto také vlastně ten první krok ze strany státu je přesvědčování a pomoc, vlastně nějaké zásahy formou třeba přezkoumávání a rušení těch vyhlášek jsou něco, co má stát obecně k dispozici, to vlastně není zavedení nové legislativy a /nesrozumitelné/ důsledné uplatňování. A je potřeba si říct, vy jste to zmiňoval, ono se dotýká asi 30 obcí z 6 000 něco obcí, které v České republice máme, to znamená, většina obyvatel České republiky se s tím ve svém okolí vlastně vůbec nesetkává, že by tam byla diskuze, jestli tam není segregovaná škola, nebo je. Takže od toho rozsudku D. H., kdy jsme měli do roku 2005 opravdu měli systém zvláštních škol, u kterého pravděpodobně v nemalé míře byly zařazeny i děti, které pak byly vzdělávány jako mentálně postižené, i když mentálně postižené nebyly, tak jsme se za 15 let velmi posunuli, vlastně nejenom, že od roku 2016 platí ze zákona princip impulsivního vzdělání, ale byla zavedena i řada záruk, aby pokud je nějaké dítě diagnostikováno se speciální vzdělávací potřebou, aby to bylo každoročně přehodnocováno, že se nemůže stát vlastně to, co se dělo v té podobě tehdy.
moderátor
——————–
Náměstek ministra školství Jiří Nantl z ODS. Díky. Na slyšenou.
Přidejte odpověď