ČRo Plus
Jedním z kontroverzních témat společenské diskuze v mnoha zemích je umožnění eutanázie, tedy dobrovolného odchodu ze života, některé země to umožňují a Kanada je mezi nimi zemí velmi liberální. Klade to ale zároveň různé etické otázky a klade je také publicistka Tereza Šimůnková.
——————–
Mají mít nemocní, trpící lidé, kteří ale nehrozí bezprostřední smrt, nárok na lékařsky asistované úmrtí?
A co ti, kteří jsou fyzicky Zdraví, ale trpí pouze duševní poruchou? Kanada pod vedením Justina Trudeaua věří, že ano. Kanadský program lékařské pomoci při umírání, známý pod zkratkou Made, vstoupil v platnost v červnu 2016 jako možnost pro těžce nemocné pacienty, jejichž smrt byla důvodně očekávaná a neodvratná, jenže poté byl rozšířen také na ty nemocné, kteří sice trpí nesnesitelným, ale již ne fatálním zdravotním stavem. A příští rok se má otevřít také těm zájemcům, kteří jsou sice fyzicky zdraví, ale trpí jen duševní poruchou.
Záměr by byl nevýslovně sporný, i kdyby stávající kanadská praxe fungovala, řekněme, solidně, hodnotově, ukotveně, bez podezření o zneužívání.
Děje se však opak. V každé zemi, která některou z forem eutanazie zavedla, strmě stoupá počet osob, které se pro ni rozhodnou, ale v žádné neroste takovým tempem jako v Kanadě. Lékařsky asistovaná úmrtí v roce 2022 vyskočila meziročně o 30 % a již přesáhly 4 % všech úmrtí v zemi, loni to bylo víc než 13 000 zemřelých. Zatímco podle zastánců podporuje eutanazie možnost volby a je výrazem soucitu, oponenti hovoří o tom, že se vymkla kontrole a nahrazuje nejen paliativní péči, ale i sociální politiku.
Jedněmi z nejhlasitějších kritiků jsou možná překvapivě organizace handicapovaných, překvapivě, ale jen na první pohled. Hovoří totiž o tom, že zranitelní jsou vystaveni finančnímu, sociálnímu a emocionálnímu tlaku, aby si vzali život. Jejich obavy nestojí na vodě. Ještě než rozšířená verze zákona vstoupila v platnost, vydal například úřad pro parlamentní rozpočet zprávu o předpokládaných úsporách nákladů na zdravotní péči. Jistě je péče o chronicky nemocné je drahá, Kanada má jedny z nejvyšších výdajů na sociální péči ze všech průmyslových zemí, paliativní péče je omezená a čekací doby na ošetření extrémní. V Kanadě navíc mohou zdravotníci asistovanou sebevraždu aktivně navrhovat. A také to dělají.
Otázku, zda by o této možnosti eventuálně uvažovala, tak slyšela třeba handicapovaná atletka a kanadská veteránka poté, co roky marně žádala o rampu na kolečkové křeslo ve svém domě. Pokud je prý tak zoufalá, stát jí může poskytnout lékařskou pomoc jiného druhu. Asistovanou sebevraždu vyložil na stůl také lékař na pohotovosti ve Vancouveru, kterého letos v létě vyhledala žena kvůli sebevražedným myšlenkám. Prý byl velmi přátelský. Fatální návrh doprovodil informacemi o vhodných léčivech k použití a jejich působení a připojil také varování, že jiná pacientka v podobném stavu se nakonec utopila.
Případů je bohužel mnoho. V parlamentu vypovídal muž s neurodegenerativním onemocněním, jehož se sestry a specialista na lékařskou etiku v nemocnici pokusily v uvozovkách motivovat tím, že mu vyhrožovali bankrotem za dodatečné náklady na léčbu. Lidé žádali u ukončení života kvůli dluhům, či bezvýchodné sociální či bytové situaci.
Lze se právem ptát, jakou autonomii a reálnou svobodu volby asi tak vnímali. Je zjevné, proč mnoho Kanaďanů říká, že do tohoto bodu jsme se nikdy neměli dostat. Teď má být tedy možnost asistované smrti zpřístupněna i duševně nemocným.
Kanadští psychiatři se přitom ještě ani neshodli na definicích nezvratnosti různých psychiatrických poruch. V zářijovém průzkumu naprostá většina běžných Kanaďanů odmítá rozšíření programu Made, aniž by se nejprve zlepšil přístup k péči o duševní zdraví. Samostatný komentář by si zasloužil přístup kanadské psychiatrické asociace, podle které je vyloučení duševně nemocných z přístupu k Made diskriminační.
To, že místo ochrany těch snad vůbec nejzranitelnějších žádají odborní lékaři jejich usnadněný a urychlený přístup ke smrti by bylo ještě před 10 lety jistě nemyslitelné. Je ovšem v naprostém souladu s progresivistickou politikou Justina Trudeau, která používá lidská práva jako užitečný rétorický nástroj aplikovatelný na jakoukoliv politiku, kterou pokrokáři považují za žádoucí.
Přidejte odpověď