Člověk, který se s pěnou kolem úst svíjí v křečích na zemi. Tak si většina lidí představuje epileptiky. Netuší, že epileptický záchvat většinou bývá méně dramatický. A někdy proběhne téměř nepozorovaně.
Třeba tak, že postižený budí dojem, jako kdyby se ocitl na chvilku někde mimo. Jindy se projeví bezděčnými pohyby, záškuby a stažením svalů nebo jejich náhlým ochabnutím.
V některých případech se hlásí bezděčným opakováním slov, zvukovými a sluchovými halucinacemi, pocením, sliněním, snovými stavy nebo psychickou dezorientací postiženého.
Čtyřicet druhů epilepsie
Odborníci rozeznávají asi 40 různých druhů této choroby. Jednotlivé typy se od sebe většinou liší svým průběhem, způsobem léčby i dopady na život nemocného. Na charakter nemoci má samozřejmě vliv i to, jakou oblast mozku zasáhne.
„Sedmdesát až osmdesát procent pacientů, kteří jsou správně léčeni moderními léky, však záchvaty nemívá,“ říká MUDr. Jana Zárubová, epileptoložka z Thomayerovy nemocnice v Praze.
Pro větší část nemocných pak není například problém, aby získali řidičský průkaz (potřebují na to doporučení lékaře). A naprosté většině pacientek zase užívání léků na tuto chorobu nebrání v tom, aby otěhotněly.
Do pusy jim nic nedávejte
I mezi laiky navíc přibývá lidí, kteří vědí, že nemají člověku s vážným epileptickým záchvatem cpát něco do pusy, protože mu mohou zbytečně poranit rty, dásně a zuby, případně žvýkací svaly stažené v křeči.
„Nejlepší je odstranit z jeho okolí předměty, o které by se mohl poranit,“ říká MUDr. Zárubová. „A pak zavolat na záchranku. Kvalifikované zdravotní sestry, které tam pracují, nejlépe poradí, co dělat. Samotný záchvat nemocnému obvykle nějakým vážným poškozením nehrozí, i když může vypadat dramaticky.“
Horší je to s lidmi, u kterých léky mírní záchvaty jen v různé míře. Ti patří mezi těžce postižené pacienty. Špatně shánějí práci, snadno se ocitnou v sociální izolaci, nemoc obvykle narušuje jejich soukromý život nebo třeba to, jak tráví volný čas. Nikdy nevědí, kdy záchvat přijde. „Mnozí pak zápolí i s úzkostnými stavy a s depresemi,“ upozorňuje doktorka Zárubová.
„Tito lidé patří k nejvíc diskriminovaným pacientům,“ říká Antonín Liška, sociální pracovník z Ostravy, který se hodně věnuje právě epileptikům.
„Nedosáhnou na různé příspěvky, kompenzace nebo na invalidní důchod. Při tom pro ně bývá složité si najít, případně udržet, nějakou práci. Nikde je moc nechtějí. Zaměstnavatelé se obávají problémů a komplikací. V naprosté většině případů zbytečně. Nemocní mívají záchvat třeba jen jednou za půl roku, navíc už obvykle vědí, co udělat.“
Epileptici by si měli hledat zaměstnání. Když pracují, jsou navíc v příznivější sociální situaci a v lepší psychické kondici. Často také méně stonají.
Problémy epileptiků zmírnil internet, který jim hodně pomáhá třeba zrovna s prací.
Odborníci chtějí specializovaná centra
Odborníci sdružení v České lize proti epilepsii navrhují vytvoření specializovaných center. V nich by vedle epileptologů měli pracovat i další specialisté: psychologové, sociální pracovníci nebo třeba ergoterapeuti, kteří se snaží zlepšit pacientův zdravotní stav tím, že mu vytipují nejvhodnější zaměstnání i aktivity pro volný čas.
V takovém centru pak dokážou ušít pacientovi léčbu tzv. na míru. Vzhledem ke zmíněným 40 druhům choroby, jejímu různému rozsahu, průběhu i lokalizaci jejího ložiska, mohou takové týmy zlepšit jak léčbu postiženého, tak jeho životní situaci. Návrh na vytvoření center je posuzován na ministerstvu zdravotnictví.
invArena
Přidejte odpověď