Nadina maminka měla trvale přiznaných sedm bodů závislosti. Když se její stav zhoršil, dcera požádala o zvýšení příspěvku na péči. Místo toho jí ho zcela odebrali.
Paní Naďa (redakce zná celé její jméno) pracuje v Praze jako zdravotní sestra v domácím hospici. Přes den se stará o umírající hospicové pacienty, doma jí nastává druhá směna: má totiž těžce nemocnou maminku a dvě ze tří dětí jsou zdravotně postižené. Syn je autista a prodělal rakovinu, kvůli níž ho pětkrát operovali. Dcera má těžké deprese a epilepsii. Je samoživitelka, takže si přivydělává nočními službami v jiném zdravotnickém zařízení.
Maminka paní Nadi je 76letá žena, nepohyblivá, prakticky slepá, s rozvinutou demencí, kromě toho prodělala mrtvici. Přesto pro ni už několik let marně žádá o průkaz pro osoby se zdravotním postižením druhého stupně (ZTP). „Nesmíme parkovat na invalidech. Auto musíme nechat jinde, často i stovky metrů od doktora. Maminku pak k němu kolikrát musím nedůstojně vláčet na zádech, nebo ji zkusit naložit do vozíku a potácet se přes obrubníky,“ líčí. Za parkovné během dlouhých vyšetření běžně platí kolem 400 korun.
Žádost se podává na úřadu práce, o schválení rozhoduje posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Opakovaně se dočkala zamítnutí. Odvolání vyřizuje ministerstvo práce a sociálních věcí. To jí prý odpovědělo, že se maminka má dopravovat k lékařům hromadnou dopravou. „Ona nedojde ani k vrátkům od domu,“ podotýká žena.
ČSSZ se nemůže vyjadřovat ke konkrétním případům, Deník se jí proto zeptal obecněji – proč žena se zdravotními problémy, jako má Nadina maminka, průkaz nedostala. Na to správa odpověděla, že klient musí mít prokázanou funkční poruchu charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která je těžká. „Těžké funkční postižení pohyblivosti znamená, že klient je za použití pomůcek jako francouzské hole nebo nízké chodítko schopen v exteriéru chůze jen se značnými obtížemi a na jen na krátkou vzdálenost,“ tvrdí úřad.
O průkazku žádala před několika lety i pro otce po druhé mrtvici. Dostala ji až po několika letech, kdy už měl tatínek za sebou šestou mrtvici, byl zcela nehybný a umíral. Tehdy jí také po dvou letech schválili žádost o chodítko. „Je to síla. Zvlášť když před obchodem vidím, jak s kartičkou ZTP parkují na místech pro invalidy strejcové, co si do auta nosí basy piv,“ povzdechne si.
Maminka se prý adaptovala
Maminka měla od ČSSZ trvale přiznaných sedm bodů závislosti. Když se její zdravotní stav zhoršil, dcera požádala o změnu výše příspěvku na péči z 2. na 3. stupeň. Místo toho uznali matce jen dva body závislosti a příspěvek zcela odebrali. Místo zákonných devadesáti dnů rozhodli po roce. „Napsali tam, že se na svůj zdravotní stav adaptovala. Ona se asi adaptovala na to, že je slepá, nemobilní a s demencí. Podala jsem žádost o tzv. zpětvzetí žádosti, abych zachovala alespoň druhý stupeň,“ popisuje Naďa.
Na dotaz Deníku ČSSZ ke snížení příspěvku na péči sdělila, že k němu dochází, když byl nadhodnocen, nebo když „začne i přes omezení zvládat výkon základních životních potřeb, a to bez každodenní závislosti na jiné osobě“, díky léčbě, využívání pomůcek nebo úpravě prostředí.
Chtějí na nás šetřit
Naďa má na vysoké škole vystudovanou sociální práci, přesto i pro ni je nedobytný systém pomoci nad její síly. „Oni dobře vědí, že když budou příspěvky zamítat, třetina lidí se na odvolání vykašle a třetina ho napíše špatně. Takže když části z té zbývající třetiny odvolání uznají, stejně hodně ušetří,“ konstatuje.
Jednání se státem jí přijde absurdní. „Na pobočkách úřadu práce to schytávají chudinky zaměstnankyně, které zpracovávají žádosti na základě lékařského posudku. Řeknou mi, že vědí, že je to nesmyslné rozhodnutí, ať si podám odvolání. Když namítnu, že odvolání jim tam bude ležet přes rok a nic se nebude dít, poradí mi, ať si podám stížnost pro nečinnost. Tu jsem si podala a nikdo se mi neozval. Po roce a půl pak dostanete rozhodnutí, že vám všechno zamítli a sebrali,“ líčí smutně.
Také ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) doporučuje klientům, aby se proti rozhodnutí, s nímž nesouhlasí, odvolali. „V rámci odvolacího řízení posuzují zdravotní stav a stupeň závislosti posudkové komise MPSV, jejichž členy jsou i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Další možností je pak v individuálních případech žádost o zmírnění tvrdosti zákona,“ tvrdí mluvčí ministerstva Jakub Augusta.
Selhávání sociálních služeb vidí Naďa i při své práci v rodinách umírajících. „Rodina se stará několik měsíců o ležícího pacienta, jejich žádost o příspěvek na péči leží na úřadu práce a oni neuvidí ani korunu. Někdy klient umírá dříve, než vůbec do domácnosti dorazí sociální pracovnice na šetření,“ vypráví.
„Peníze se vyhazují na nesmysly a nemocní lidé se tu nechají za nedůstojných podmínek umírat, ti jsou státu ukradení. To je celkem smutná vizitka naší společnosti,“ uzavírá paní Naďa.
Invalidé proti státu
Na Facebooku vznikla skupina Postižení proti ČSSZ (České správě sociálního zabezpečení). Hlásí se do ní lidé, kterým stát zamítl žádost o invaliditu či příspěvek na péči, popřípadě snížil jejich stupeň. Má přes 4500 členů a další stále přibývají. Na výzvu Deníku.cz se redakci ozývají desítky jedinců, kteří se cítí rozhodnutím ČSSZ poškozeni.
Zuzana Hronová
Deník.cz
Přidejte odpověď