Na pomlouvání ostatních bezpochyby není nic chvályhodného. Je ale třeba rozlišovat, co je „pouze“ nemorální, a co lze považovat za protiprávní jednání, či dokonce trestný čin. Navíc se může lišit případ od případu a některé osoby by měly snášet zvýšenou míru kritiky. K tomuto závěru dospěl ve svém lednovém nálezu Ústavní soud.
Celou kauzu odstartovala poměrně běžná a banální situace, kterých se denně na ulici stanou desítky. Jistá policistka vyšetřovala drobnou dopravní nehodu a její účastnice a pachatelka v jedné osobě nebyla s průběhem vyšetřování spokojená. Až potud je vše celkem pochopitelné. Žena ale nezůstala pouze u své nespokojenosti a začala chování vyšetřující policistky ostře kritizovat a informovat její nadřízené orgány.
Podle řidiččiných slov se policistka chovala arogantně a neprofesionálně. Místo korektního postupu se údajně ženě vysmívala, že si zaplatí vyšší pokutu, a navíc se na místě nehody potácela, pohybovala těkavým způsobem a kouřila cigarety, a to i při pořizování důkazů. Žádná z tvrzených skutečností se ale později neprokázala, a bylo tedy jasné, že žena lhala.
Policistka si nechtěla nechat takové jednání líbit, a proto na ženu podala trestní oznámení. Příslušný okresní soud vyhodnotil, že skutek byl patrně spáchán, nicméně není trestným činem a měla by se jím zabývat přestupková komise. Je totiž třeba rozlišovat, kdy intenzita jednání přesáhne jistou míru a dojde tak k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy. Především tedy, když pomluva může způsobit pomlouvané osobě vážnou újmu či ji jinak ohrozit.
Krajský soud měl ale na celou věc názor opačný. Rozhodnutí okresního soudu zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal. Následně tedy okresní soud svůj přístup pozměnil a řidičku uznal vinnou z přečinu pomluvy.
Případ postupoval opětovnými soudními peripetiemi, kdy následovalo další rozhodování krajského soudu, věc se dostala až před Nejvyšší soud a pak znovu k soudu krajskému. Ten finálně za pokračující přečin pomluvy uložil ženě trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Nejvyšší soud již napodruhé v dané věci rozhodovat nechtěl, neboť opětovné dovolání vyhodnotil jako neopodstatné. Dalším procesním úkonem tedy byla ústavní stížnost.
Ústavní soud se znovu zabýval tím, zda pomluva dosahovala takové inteznzity, aby pro ni mohla být řidička trestně stíhána. Podle něj by se mělo kriminalizovat jen nejzávažnější jednání a zásah do osobnostních práv. Realitou totiž je, že pomlouvání je poměrně běžné jednání v rámci populace a nelze všechny pomlouvající zavírat do vězení. Měly by se tedy odlišit takové výjimečné případy, kdy dochází k nejzávažnějším jednáním a zásahům do osobnostních práv (cti a dobré pověsti jednotlivce), které nelze plně zhojit soukromoprávními prostředky jako je žaloba na ochranu osobnosti. Kriminalizované případy by měly zřetelně přesahovat míru „běžných“ lží a nepravd, které o sobě lidé šíří v běžném životě.
Podstatné pro posouzení Ústavním soudem byla skutečnost, že poškozená policistka byla v postavení úřední osoby. Navíc k pomluvě nedošlo veřejnou cestou (například sdělením novinám apod.) Řidička svou smyšlenou stížnost zaslala “pouze” nadřízeným policejním orgánům. Ke sdělení nepravdivých informací tak došlo neveřejně a mohla zasáhnout pouze do pracovní sféry policistky. Právě tyto skutečnosti byly klíčové¨.
Ústavní soud jednání pachatelky nijak nezlehčoval ani neomlouval. Zdůraznil ovšem, že na zásah do osobnosti poškozených osob, ohrožení dobré pověsti a cti pomýšlí ve svých ustanoveních občanský zákoník. Řada podobných jednání je postižitelný správními orgány v rámci přestupkového řízení.
Svou váhu mělo i to, že jednání (pomluva) řidičky nebylo dlouhodobé. Nešlo o systematickou síť pomluv, ale mylné vyhodnocení situace, z něhož vyšlo několik obdobných podání. V nich žena poukazovala na jednání člena bezpečnostního sboru, který podle jejího subjektivního vnímání postupoval ve službě v rozporu s jejím očekáváním. Ústavní soud nezpochybňoval závěry předchozích soudů v tom smyslu, že by se s ženiným tvrzením ztotožnil. V tom tedy její “výhra” nespočívá. Naznal ale, že soudy porušily právo stěžovatelky na soudní ochranu, právo vyplývající ze zásady nullum crimen sine lege (není trestného činu bez zákona) a v této souvislosti i její právo na svobodu projevu.
Celou kauzou se budou znovu zabývat trestní soudy, které budou vázány rozhodnutím Ústavního soudu.
Rozhodl soud ve váš neprospěch a chcete se proti tomu bránit? Posoudíme vaše šance na úspěch a postaráme se o přípravu odvolání, dovolání či ústavní stížnosti podle toho, o jaké řízení jde a v jaké fázi se nachází.
- Analýza šancí ve sporu
- Návrh strategie vedení sporu, včetně návrhu ceny právního řešení
- Příprava nabídky právního zastoupení
- Zpracování řešení do 48 hodin,
- Využijte-li k řešení svého problému našich služeb, vrátíme vám poplatek 990 Kč
990 Kčvčetně DPH
Opravný prostředek je třeba zvolit v závislosti na tom, v jaké fázi se vaše soudní řízení nachází:
- Pomocí odvolání se přezkoumávají dosud nepravomocná rozhodnutí. Ta jsou současně nejčastěji využívanými opravnými prostředky.
- Náš právní řád zná také mimořádné opravné prostředky (např. dovolání), jimiž lze výjimečně zvrátit rozhodnutí pravomocné.
- Ústavní stížnost není klasickým opravným prostředkem, ale lze ji využít, pokud se domníváte, že bylo porušeno vaše základní právo.
Přidejte odpověď