NOVA – Televizní noviny
Na válkou zmítané Ukrajině pomáhají také dobrovolníci z Česka. Tento týden tomu budou dva roky od vypuknutí války na Ukrajině. Mezi zoufalé Ukrajince, kteří nemají kam odejít, pravidelně jezdí i čeští humanitární pracovníci.
Vendula FOŘTOVÁ, koordinátorka, Koridor UA
——————–
Já jsem poprvé vyrazila sem na Ukrajinu v září v roce 2022. Předcházelo tomu vlastně dobrovolničení v Praze na pražském nádraží, kde jsem pomáhala ukrajinským uprchlíkům, ale pak jsem nějak začala vnímat, že už to prostě není dost, že potřebuju dělat víc. Ty zelený jsou čtyři, to znamená, že to stačí.
redaktor
——————–
Dobrovolníci rozvážejí humanitární pomoc do těžko přístupných oblastí a nejvíce postižených oblastí. V tuto chvilku jsme v Chersonské oblasti. Samozřejmě lidé jsou z této pomoci nadšeni a jsou na ní prakticky závislí.
osoba
——————–
Je to pro nás velmi důležité, že nám vozíte humanitární pomoc. Bez vaší pomoci nemůžeme žít. Žádná práce tu není, peníze nejsou. Útočí na nás během dne i noci, žádný klid není. Neustále žiješ ve strachu, pod bombami, pod palbou, je to velmi nebezpečné. Děkuji mnohokrát.
Vendula FOŘTOVÁ, koordinátorka, Koridor UA
——————–
Vlastně většina těch lidí, kam teďka jezdíme, oni už nás znají, ale často se setkávám s tím, že vlastně vidí, že jsem prostě mladá holka z Česka, cizinka, která umí jejich jazyk, tak je to hrozně vlastně dojímá, je to pro ně taková i morální podpora.
redaktor
——————–
Jednou za čas se Vendula vrací do Česka. Jak sama ale přiznává, srdce jí pořád táhne do válečné zóny.
Vendula FOŘTOVÁ, koordinátorka, Koridor UA
——————–
Pořád myslím na to, jak ti moji kamarádi tady přežívají, jestli jsou v pohodě, takže vlastně já jsem v hlavě pořád tady na Ukrajině a v Čechách je to pro mě takový, takový přechodný, něco, co vlastně musím vydržet, než se můžu vrátit zase tam, kde se cítím potřebná.
redaktor
——————–
Dobrovolnice by ráda dostudovala v Česku a pak se rozhodla usadit se tady na Ukrajině.
Vendulo, řekněte mi, vy vlastně se pohybujete velice často právě v této nebezpečné oblasti, jezdíte tam prakticky každý den, padají tam rakety, létají tam drony, jak to na vás působí a hlavně nebojíte se o vlastní život?
Vendula FOŘTOVÁ, koordinátorka, Koridor UA
——————–
Samozřejmě, když mi poprvé proletěla nad hlavou raketa, tak jsem se dost vyděsila. Vletí do vás ten adrenalin, máte chuť lehnout si na zem, někam se schovat. Pak ještě několik dnů potom vlastně mě děsily třeba zvuky projíždějících aut, protože to je docela podobné. V Chersonské oblasti, tak tam často posloucháme artelerii, na to už jsem se vlastně docela zvykla. Víc mi děsí to, že by se mohlo něco stát mým dobrovolníkům nebo kamarádům. A co se týká dronů, ty jsou samozřejmě dost nepříjemné. Vždycky, když někam jedem, tak na ně koukáme z okna, jestli nějaký zahlédneme, ale stejně pak nevíte, jestli je to ruský nebo ukrajinský dron, takže je to dost nepříjemný, no.
redaktor
——————–
Řekněte mi, co na vaše dobrovolničení říkají rodiče? Nebyli by například radši, abyste byla v bezpečí v České republice?
Vendula FOŘTOVÁ, koordinátorka, Koridor UA
——————–
Tak já, když jsem poprvé jela na Ukrajinu, tak to bylo na západní Ukrajinu. S tím byli v pořádku. A když jsem poprvé vyrážela sem na jih, tak my máma řekla, že mi objedná parte. Teď už jsou na to samozřejmě nějakým způsobem zvyklí. Oni rozumí tomu, proč to dělám, proč tady jsem? Souhlasí s tím. Samozřejmě, že by byli radši, kdyby mně měli doma. Máme nastavený nějaký systém, jakým komunikujeme. Každé rána jim píšu, že je všechno v pořádku, a měli by mě radši doma, ale nic s tím nenadělají.
redaktor
——————–
Já mockrát děkuji za rozhovor
Přidejte odpověď