Projevuje se hlavně nadměrným denním spánkem a nekontrolovaným usínáním během dne. Narkolepsii má v Česku asi jen pětistovka pacientů. Jedním z těch, kteří touto autoimunitní neurologickou chorobou trpí, je osmatřicetiletý Martin Prymus. „Žijeme ve stavu chronické únavy. Jako kdyby zdravý člověk při plné zátěži tři dny nespal. Jak s tím chcete pracovat?“ ptá se.
Vstává v osm hodin ráno, v deset dopoledne musí jít spát. Před polednem vstane, naobědvá se a po jedné odpoledne znovu usíná. Probere se okolo páté a mezi šestou a desátou hodinou večerní je schopný fungovat. „Jenže kdo mě zaměstná v tuto dobu? I kdybych se chtěl rekvalifikovat nebo studovat, vše se koná přes den,“ sdělil.
První příznaky se u něj objevily již v patnácti letech, ale diagnóza mu byla stanovena až v roce 2006 po prodělané autonehodě. Bylo mu jednadvacet let, v práci tímto po třech měsících skončil. Po nemocenské si našel místo telefonního operátora. Skončil za týden, usínal již při úvodním školení. Kvůli únavě neuspěl ani ve třetím zaměstnání, kde měsíc prodával počítačové komponenty.
Jelikož byl jako elektromechanik odkázán zejména na práci ve směnném provozu, rozhodl se změnit obor a začal studovat ekonomiku na vysoké škole. Bakaláře ještě vystudoval, magisterského programu musel v pátém ročníku zanechat. „Míval jsem halucinace i uprostřed přednášek, padal únavou a nakonec se zcela zhroutil,“ popisuje.
Psal se rok 2014 a nevěděl, co dělat. Snažil se vyvinout pokročilou relaxační aplikaci, ale neuspěl. „Žiji na Karvinsku. S mou nemocí a ve zdejším socioekonomickém prostředím je těžké prosadit se s moderními technologiemi,“ vysvětloval. Skončil proto v evidenci úřadu práce, kde je doposud.
Problém, který není vidět
Roku 2018 se rozhodl požádat o invalidní důchod. „Místo, aby mě zkoumal neurolog, prověřoval mě coby posudkový lékař ortoped. Neuznal mně vůbec nic. Ptal se, co tam chci, když mám zdravé ruce i nohy. Marně jsem mu vysvětloval, že jde o neurologický problém, jenž není vidět,“ popsal.
Uznali mu 20 procent snížené pracovní schopnosti. Na nejnižší, 1. stupeň invalidity, je potřeba alespoň 35 procent. „Podal jsem odvolání, ale posuzovala to lékařova kolegyně a dopadlo to stejně. Říkal jsem si, že nemám co ztratit, tak jsem se začal soudit,“ pokračoval.
Soud dal případ přezkoumat Lékařské posudkové službě ministerstva práce a sociálních věcí. „Jedná se ale o stejnou posudkovou organizaci a výsledek tomu také odpovídal, i když mi přiznali 1. stupeň invalidity,“ povzdechl si Prymus. Na popud soudu věc posuzoval i soudní znalec, posudku od něj se ale nedočkal.
Mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Tereza Koukolová už dříve Deníku sdělila, že při odvolání proti jejich prvoinstančnímu rozhodnutí případ dostane námitkové oddělení správy. To si vyžádá nové posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti od posudkové služby. „Dodržujeme zásadu, že stejnou věc nikdy neposuzuje stejný lékař,“ zdůraznila.
Znovu u soudu
Prymus se dočkal 1. stupně invalidity, ale invalidní důchod mu nezačali vyplácet, protože mu chybělo doplatit pět měsíců sociálního pojištění. Doplatek by činil 15 tisíc korun a zdůrazňuje, že ho chtěl hned uhradit. Okresní správa sociálního zabezpečení po něm však chce 47 tisíc korun, tedy doplatek neuznávající dobu proběhlého soudního řízení. Věc tedy řeší opět soudně.
Také se obrátil s žalobou na Nejvyšší správní soud. „První stupeň invalidity nic neřeší, s mojí chorobou se nedá prakticky nikde pracovat. Navíc mi invaliditu přiznali od roku 2019, přitom chorobu mám prokazatelně již od roku 2007. K žalobě jsem připojil i dva posudky stejné diagnózy, kdy dotyční dostali 3. stupeň invalidity. Nikdo se ale k tomuto nevyjádřil,“ vysvětlil.
Nejvyšší správní soud však žalobu vůbec neprojednával z důvodu „právního úspěchu při proběhlém soudním řízení“. A tak se opět soudí.
V roce 2022 založil soukromou facebookovou skupinu Postižení proti ČSSZ, kde se sdružují zdravotně handicapovaní, kteří se cítí být poškozeni státem podobně jako on a stěžují si, že stát jim neprávem snižuje či ruší invaliditu. Skupina čítá přes 4000 členů a každý den přibývají další. Prymus se tu snaží pomáhat lidem, které dohady s úřady a soudní pře teprve čekají. „Stát se na nás snaží šetřit a nezajímá ho, jak nás poškozuje,“ prohlásil.
Podle mluvčí ČSSZ Koukolové je pokles počtu invalidních důchodců pouze optický. Od roku 2010 se zavedl systém, kdy dovršením 65. roku věku se každý invalidní důchod přejmenuje na starobní. „Počet uznaných invalidit ve skutečnosti mírně stoupá,“ doplnila. Mírně podle ní stoupá i počet osob s uznanou invaliditou, ovšem bez potřebné doby důchodového pojištění pro daný věk, jimž proto invalidní důchod není přiznán.
Prymus netuší, jak se ze své svízelné situace dostat. „Od státu jsem doposud nedostal ani korunu, žiji u rodičů, kteří jsou ve starobním důchodu a kompletně mě živí. Jsem vedený na úřadu práce, ale tam nevědí, co se mnou dělat. Navíc jsem i bez perspektivy starobního důchodu,“ popsal.
Invalidé proti státu
Na Facebooku vznikla skupina Postižení proti ČSSZ (České správě sociálního zabezpečení). Hlásí se do ní lidé, kterým stát zamítl žádost o invaliditu či o zvýšení jejího stupně, popřípadě žádost o příspěvek na péči či jeho zvýšení. V současné chvíli má již přes 4000 členů a další stále přibývají.
Na výzvu Deníku.cz se redakci ozývají desítky postižených, kteří se cítí rozhodnutím ČSSZ poškozeni.
Zuzana Hronová
Deník.cz
Přidejte odpověď