CNN Prima News
Česko stále neratifikovalo istanbulskou úmluvu, odmítl ji senát. Její zastánci mluví o středověku, odpůrci o nebezpečích, která údajně obsahuje. Právě tohle téma, teď proberu se senátorem Zdeňkem Hrabou, naším hostem by měla být i senátorka Hana Kordová Marvanová, pokud jí to technika dovolí——-
Pane senátore, vysvětlete, prosím, na začátek, protože já vím, že vy jste hlasoval proti, tak proč.
Zdeněk Hraba, senátor /ODS a TOP 09/
——————–
istanbulská smlouva obsahu vedle chvályhodných věcí, to znamená boje proti násil, i řadu velmi nebezpečných ustanovení, která mohou fakticky ohrozit český stát. Dominantně se jedná totiž o úpravu financování neziskových organizací, úpravu napojení na financování českého státu. Mám na mysli článek osm, ve kterém by se Česká republika zavázala platit nevládním organizacím za šíření a v podstatě genderové ideologie za aplikaci některých ustanovení istanbulské úmluvy. Ve spojení s čl. 60, který prolamuje azylové právo, protože by přidělil azyl právo na azyl těm, kdo jsou tedy genderově pronásledováni genderově podmíněným násilím, tzv. ze třetích států byl by to azylový důvod Když se podíváme ve spojení s čl. 30 istanbulské úmluvy, tak právo na odškodnění takových obětí by bylo možné uplatnit vůči českému státu. A pokud by tedy bychom spojili třeba tyto dva články 30. A 60, tak ze zemí nám kulturně vzdálených by se sem mohly legálně dostat lidé, kteří objektivně třeba trpí a tím, že tam ženy mají menší práva než muži, dostali by azyl a mohli by žádat po českém státu odškodnění za takovéto újmy. Rozumím.
mluvčí 1,
——————–
Teď v té naší debatě vítám už i senátorku Hanu kordovou Marvanovou, dobrý den i vám. Zeptám se podobně jako pana senátora, ale opačným způsobem, tedy, proč jste považovala za důležité istanbulskou úmluvu? její ratifikaci. Hlasovat, zvednout ruku. Prosím, vysvětlete to.
mluvčí 5,
——————–
Já považuju za důležité, aby Česká republika se plně hlásila k ochraně lidských práv a istanbulská úmluva, teda úmluva o prevenci a boj proti násilí na ženách a proti domácímu násilí. Tak vlastně navazuje na veškeré další úmluvy o lidských právech, je postavená na principu rovnoprávnosti mužů a žen, vlastně rovnoprávnost či lidí bez ohledu na pohlaví, a je zaměřena především na pomoc obětem domácího násilí a obětem násilí, jehož terčem zejména v rámci rodiny bývají ženy. Já se zabývám jako advokátka přes 20 let obětem trestné činnosti, obětem domácího násilí. Takže já to považuju za nedostatečně vyřešený problém. U nás samozřejmě nejen u nás jsou země, kde to je ještě horší, ale u nás máme rezervy, a když bychom schválili tu úmluvu, tak je to mezinárodní závazek, že jsme povinni dělat víc pro oběti násilí a domácího násilí.
mluvčí 1,
——————–
A ještě jenom pro naše diváky, doplním, že celý text istanbulské úmluvy a taky komentáře politiků i expertů najdete jednak na našem webu, ale máte i další možnost. Stačí namířit mobilní telefon na QR kód v dolním rohu obrazovky. Teď ho právě vidíte a tam se dozvíte víc.
mluvčí 1,
——————–
Pokračujeme v debatě. Nabízejí se vlastně dvě otázky, které stojí proti sobě, první zní máme něco proti potírání násilí na ženách a proti tomu můžeme zase postavit. Na druhou stranu tvrzení jsou u nás ženy nedostatečně chráněny. A potřebujeme tedy nějakou zvláštní normu, která by to napravila tou druhou otázkou? Mířím na paní senátorku.
Hana Kordová Marvanová, senátorka, zástupkyně poškozených /nestr./
——————–
Opravdu tady máme velké rezervy. Podívejme si jenom na příklady z poslední doby, jakým způsobem jsou chráněny oběti znásilnění, většina obětí znásilnění v rámci soudu, že soud odsuzuje pachatele jenom k podmíněnému trestu a dokonce, i když se to děje vůči nezletilé osobě, toto znásilnění. Já se domnívám, že tady by mělo dojít třeba ke zpřísnění i tr. zákoníku, ale zejména taky ke zpřísnění pohledu soudu, jako kdyby jiné trestné činy byly závažnější než útoky na život, zdraví a důstojnost žen. Myslím si, že ty alarmující případy i příklady teď z poslední doby, ale to je jaksi, jsme praxe. Já to zažívám zoufalou situaci obětí přes 20 let a pomáhám jim, tak si myslím, že uspokojovat se takovými obecnými frázemi, že u nás je všechno v pořádku, tak to mohou říkat jenom lidé, kteří právě případy násilí na ženách nebo domácího násilí neřeší.
mluvčí 2,
——————–
Otázka na pana senátora Hrabu, co senát s tím, že neschválil istanbulskou úmluvu? Já tedy, s dovolením znovu opakuji, že vy jste hlasoval proti.
Co tím vzkázal Evropské unii? A byla tam snaha o jakési poselství, o jakýsi vzkaz, symboliku.
Zdeněk Hraba, senátor /ODS a TOP 09/
——————–
Určitě tím vzkazem bylo, že český stát se nenechá mluvit do toho, co a jak bude financovat, že český stát nebude povinně financovat nevládní organizace k jakékoliv, které si řeknou o jakékoliv peníze, to si myslím, že je základní vzkaz a je to vidět i na té diskuzi, která následuje po té, co istanbulská úmluva neprošla senátem, ta velká aktivita nevládních organizací, některých, samozřejmě těch, které měly velký finanční zájem na tom, aby istanbulská úmluva prošla, je důkazem toho, že ten vzkaz byl velmi silný a že český senát vyvstal velmi silný signál, že si český stát nenechá mluvit do toho, koho a jak bude financovat, je nesporné, že český stát musí lépe zabezpečit boj proti násilí na komkoliv, na komkoliv, protože upřednostňovat kohokoliv je nepřípustné. Všichni jsou si v právech oni. Já bych tady chtěl připomenout, že souhlasím s tím, že české soudy trestají málo přísně, když se podíváme na statistiky na konci osmdesátých let, tak kolem 80 % pachatelů znásilnění odcházelo do vězení a teď je to 40 % pachatelů, a to máme skutkovou podstatu znásilnění podstatně širší a můžou jít do vězení za podstatně širší vějíř aktivit těch sexuálně násilných, to znamená, v těchto oblastech je skutečně ještě na čem pracovat. Není to ani tak věcí právního nastavení, samozřejmě souhlasím s tím, že bude redefinováno znásilnění, tam se horní sazba u té nejmírnější formy znásilnění zvedá z pětina 10 let. To znamená, že soudci by mohli uložit soud trest až 10 let odnětí svobody. Ale oni to prostě nedělají. Tady je něco špatně ve státě českém.
mluvčí 2,
——————–
Pojďme si teď poslechnout ohledně istanbulské úmluvy ještě další názor. Ostře proti ní vystupuje například senátorka Jitka Chalánková, ta upozorňuje na její genderovou nevyváženost.
mluvčí 6,
——————–
Kdežto istanbulská úmluva chápe násilí na ženách jako tzv. třídní boj, to znamená, že je podmíněn tím, že u mužů a chlapců má dojít k tzv. převýchově páchají násilí jen proto, že jsou to muži a chlapci, to znamená, že patří k genderové skupině, kde je zakotveno násilí jen proto, že jsou to muži. To už je otázka takového až třídního boje a takto nelze pojímat vztahy mezi lidmi.
mluvčí 1,
——————–
No, faktem je, že úmluva už v názvu Explicitně mluví o ženách. Přitom oběťmi domácího násilí mohou být i muži. Tak dá se výtka paní senátorky Chalánkové nějakým způsobem rozporovat? Paní senátorko.
mluvčí 7,
——————–
Určitě.
Hana Kordová Marvanová, senátorka, zástupkyně poškozených /nestr./
——————–
Navíc my jsme teda tři kolegové, jsme součástí téhož klubu, v kterém probíhá nebo probíhala poměrně zásadní debata o tom, ale já mám úplně jiný názor a myslím si, že bohužel jsou vysílány do toho veřejného prostoru i nepravdivé informace o obsahu úmluvy, pokud o úmluvu, ano, v textu, v nadpisu je násilí na ženách a domácí násilí, a to domácí násilí se opravdu děje nejen vůči ženám, děje se i vůči mužům, děje se i vůči dětem. Úmluva tedy se zaměřuje na ochranu obětí domácího násilí i bez ohledu na pohlaví, takže není zaměřena jenom na pomoc ženám, to, že ženy jsou tam zdůrazňovány, tak je proto, že ženy jsou častěji obětí domácího násilí a je to dáno i fyziologickými předpoklady, že muž třeba bývá dominantnější, muž bývá silnější, má i jaksi fyzickou převahu nad tou ženou, takže to jsou důvody, které ovšem popisuje sociolog děje, popisují to různé vědní obory, takže to je vypozorováno, že častěji jsou ženy obětí domácího násilí, ale jak jsem říkala, stejně tak se děje to, že třeba senioři jsou obětí domácího násilí nebo i děti. A úmluva by měla skutečně pomáhat všem. Proto nelze vůbec hovořit o nějakém třídním boji. To je prostě marxistický obrat, který v žádné úmluvě o ochraně lidských práv není, ani v této, a ještě jsem chtěla zareagovat na to, co říkal pan senátor, že tedy úmluva nutí český stát kohokoliv, kdo si řekne z těch neziskových organizací, aby byly financovány, ale tomu tak není, to, kdo bude financován, tak o tom rozhoduje samozřejmě vláda, parlament, jaké prostředky se věnují na podporu činnosti neziskových organizací, tedy nestátních organizací, které se věnují třeba sociální práci, všichni se asi shodneme na tom, že ta sociální práce, práce pro oběti, činnost azylových domů a podobně, že tu nedokáže obsáhnout stát, ale ty oběti potřebují tu pomoc třeba okamžitě, často mají i větší důvěru těm nevládním organizacím, protože tam jsou zaměstnány oni odborníci, kteří jsou na toto vyškoleni a poskytuji empatickou pomoc, tak já se domnívám, že tak jako podporujeme, aby třeba i obce či stát dával prostředky na pomoc třeba organizacím pro zdravotně postižené, sociální služby, tak i služby, které pomáhají obětem domácího násilí, tak si zaslouží finance. Ale to, kdo to konkrétně dostane, o tom vždycky rozhoduje jenom Česká republika, její příslušné orgány. Navíc úmluva ani nemluví o tom, v jakém rozsahu má ta podpora být, jenom mluví o tom, že je žádoucí, aby tu podporu poskytoval nebo tu pomoc poskytovaly státní instituce, veřejné instituce, ale i státem podporované je organizace nevládní, které se na to zaměřují a myslím si, že zpochybňovat tedy kvalitu těch jejich služeb, že to je až taková dehonestaci té jejich činnosti, která pomáhá často i zachraňovat životy těch obětí domácího násilí.
mluvčí 2,
——————–
Jestli na tohle, co bylo řečeno, pan senátor Hraba nechce reagovat, tak mám pro něj další otázku.
Zdeněk Hraba, senátor /ODS a TOP 09/
——————–
Chtěl bych reagovat, jestli můžu, článek istanbulské úmluvy naprosto jednoznačně říká, že strany, které ratifikují istanbulskou úmluvu, viděl jít přiměřené zdroje i nevládním organizacím, to znamená, je to vysouditelný závazek České republiky, pokud bude Česká republika žalována u Evropského soudu pro lidská práva a nějakou organizací, tak prostě podle této úmluvy by plnit měla. A viděli přiměřené finanční zdroje. To je první poznámka, druhá poznámka, on ten třídní boj je už samotné preamuli istanbulské úmluvy, která říká, že násilí vůči ženám, jakožto násilí genderově podmíněné, má strukturální povahu, to znamená, tam se konstatuje, že násilí vůči ženám je důsledkem toho, že muž je mužem a žena je ženou, a to je klasický neomarxistický respekt, Neo bolševický, abych byl přesnější kojem a termín. Takže tolik jenom dvě poznámky.
mluvčí 1,
——————–
Teď už další otázka pro paní senátorku Marvanovou.Istanbulská úmluva, respektive Česká republika se tu úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie, to bylo v roce 2016. Dokument měl být ratifikován.
mluvčí 1,
——————–
Do poloviny roku 2018. Jenže z toho, co tu říkáme, jak to sledujeme, to vypadá, jako by se z nějakého důvodu českým politikům nechtělo do toho procesu ratifikace. Tak dá se vysvětlit a říct jednoduše, pro mě, pro laika, proč takový nezájem, proč je.
mluvčí 2,
——————–
Téma násilí na ženy na ženách? Zřejmě tak málo oblíbené Mezi politiky?
Hana Kordová Marvanová, senátorka, zástupkyně poškozených /nestr./
——————–
Nejen problematika násilí na ženách a domácího násilí je neoblíbená. Myslím, že se tomu prostě věnuje jenom zlomek politiků, je to málo upřednostňovaná agenda, která spadá pod ministerstvo spravedlnosti. My jsme loni na zasedání ústavněprávních výborů obou komor, tedy sněmovny i senátu, probírali připravovanou rekodifikaci tr. řádu. Já jsem byla jediná, kdo tam mluvil o tom, že je třeba posílit práva obětí trestných činů, my jsme přijali, náš stát přijal zákon o obětech trestných činů v roce 2013, ale často je uplatňován jenom formálně. Oběti dostanou, a teď mluvím obecně obětech, ale tam právě spadají oběti znásilnění, oběti domácího násilí, tak oběti dostanou k podpisu na policii. Poučení, jaká mají práva, ale že by se s nimi zacházelo lépe, že by jim byl, že by jejich hlas byl více slyšet, že by třeba sebral ohled na to. Teď naráží na ten poslední případ, kdy oběť se bojí toho násilníka, přesto pachatel jej propustí nejen z vazby, nakonec ho odsoudí na podmínku. Já si vůbec neumím představit situaci oběti, která potom se vrací do rodiny nebo tam se vrací ten násilník a ona s ním tam dál musí žít. Tam je obrovské nebezpečí mzdy ze strany toho pachatele, ale protože se to děje za zavřenými dveřmi, tak prostě se často nedostane pomoci rychle těm obětem. A já to říkám jako někdo, kdo se tomu věnuje a myslím si, že teda mě to mrzí na pana senátora hrabou, protože on je advokát, ale já předpokládám, že prostě nezažil ty případy, které já jsem zažívala s těmi oběťmi 20. a posledních let. A ještě jednu poznámku. A říká, že vlastně označuje tu úmluvu, že používá Neo bolševické termíny jako za bo.
mluvčí 1,
——————–
Svými pohyby se snažím, paní senátorko, a nezlobte se na mě, je to nezdvořilé, vím.
Hana Kordová Marvanová, senátorka, zástupkyně poškozených /nestr./
——————–
My je chceme chránit.
mluvčí 2,
——————–
Ukončit tuto debatu. Jsem za ní velmi rád, rád sleduji, že tohle téma vás zajímá. Hana Kordová Marvanová a Zdeněk Hraba, oba senátoři, teď byli hosty našeho vysílání.
Přidejte odpověď