ČRo
Ludmila Formanová, dvojnásobná mistryně světa v atletice v běhu na 800 m, je naším dnešním hostem, –
Jaké zranění bylo pro vás nejhorší, nejbolestivější? Nejnáročnější se potom vrátit zpátky k atletice?
Ludmila Formanová,
——————–
Tak byly asi dvě. Na olympiádě v Sydney jsem měla problémy s kotníkem, pak jsem podstoupila operaci, plastiku šlachy, tak to bylo takový, že jsem nečekala, že to bude tak delší rekonvalescence, nemyslela jsem si, že to bude tak vážný. A potom asi operace zad, kdy jsem měla vyhřezlou plotýnku a potom už jsem se nedokázala úplně vrátit do té špičky po ty operaci zad, ale asi to bylo potřeba prostě, abych pak fungovala i v běžným životě a neměla problémy nejen v tom vrcholným sportu, ale i při každodenní nějaký činnosti.
mluvčí 1,
——————–
A brzdila vás taková zranění, která by třeba v současné době byla řešitelná, že byste kvůli tomu třeba nepřišla o olympiádu v Sydney.
Ludmila Formanová,
——————–
Tak to byly takový dlouhodobější problémy s tím kotníkem, kdy jsme to řešili mnohdy nějakým obstřikem a ona ta šlacha postupně nějak odcházela a já myslím, že by to bylo asi stejné, že to zatížení bylo tak velký, že prostě to bylo tak, jak to bylo.
mluvčí 1,
——————–
Co to udělá s psychikou té závodnice, té atletky, když nemůže, když se snaží třeba trénovat a cítí bolest?
Ludmila Formanová,
——————–
No, ovlivňuje to vlastně každodenní trénink a člověk by chtěl, ať ten trénink jde, chtěl by a ono to nejde a snaží se to řešit. Samozřejmě, co jsme vždycky chtěli, co nejrychleji, abych zase se mohla vrátit co nejdříve, že. Byla jsem taková mnohdy možná i jako netrpělivá, že jsem třeba podstoupila obstřik ty šlachy, doktoři mi řekli teďka čtyři dny nic nedělej a já jsem už druhý den šla, že už to přestalo bolet a já jsem si říkala, no, Ježíš, čtyři dny to nemůžu vynechat, takže jsem byla možná i takový neposlušný pacient někdy, ale to je asi normální, že většinou ti sportovci na to doporučení těch doktorů moc nedaj.
mluvčí 1,
——————–
U sportovců, ano, jiní by třeba byli rádi, kdyby jim pan doktor řekl čtyři dny nic nedělat. když jste v roce 2007 ukončila kariéru, co bylo tím impulsem? Jak dlouho jste zvažovala, jestli skončit nebo ještě to zkoušet?
Ludmila Formanová,
——————–
Já jsem se toho vždycky bála, co bude, že vlastně to nejvíc, co mám ráda a čím vlastně trávím nejvíc času najednou jako nebude. Ale v té době jsem měla syna a, a tak hlavním tím impulsem byly ty zdravotní problémy a syn, protože už jsem tak nějak nedokázala se od něho odpoutat v tom smyslu, jako dávat ho na hlídání chůvám, jsem přemýšlela, co asi doma, že brečí, že já jsem pryč a že někam jedu na závody, co se tam děje, a tak jsem si řekla, tak máš zdravotní problémy, opakuje se to, máš syna, už to nejlepší máš za sebou, a tak si to jako užíj si další nějakou etapu, a tak jsem se prostě nějak jeden den rozhodla, že už to takhle nechci a překvapivě to bylo takový snadnější, než jsem čekala. To oznámení, že končím, že už nebudu pokračovat a pak se mi i celkem ulevilo, když to proběhlo těmi médii a veřejností, že, že končím tak taková jako úleva a že nějaká ta etapa je za mnou a že bude něco, zas něco novýho.
mluvčí 1,
——————–
Komu jste to oznámila jako první své trenérce? Nebo jste to s ní nějak konzultovala?
Ludmila Formanová,
——————–
Těm nejbližším jako v rodině, že to zamýšlím, že končím a samozřejmě Jarmila, že už jsem unavená, že už nechci pokračovat, tak viděla jsem na ní, že samozřejmě jí to mrzí, že taky pro ní něco končí, ale myslím si, že to čekala postupně, když to na mě viděla, že to vycítila, že už mi to tak nějak nenaplňuje jak dřív.
mluvčí 1,
——————–
A viděla jste v té době, když jste končila, měla jste syna, měla jste rodinu, co bude dál? Co bude po atletice, té aktivní sportovní kariéře. V té době?
Ludmila Formanová,
——————–
Úplně ještě ne. Přemýšlela jsem, nechala jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, jestli budu trénovat, to připadalo v úvahu v Praze, nebo musela bych dojíždět, nebo co dál budu dělat, tak jsem si to nechala nějakou dobu projít hlavou, byla jsem ještě se synem doma a přemýšlela jsem jako, co bych asi chtěla dělat dál.
——————–
Vy jste už v té době měla vystudovanou fakultu tělovýchovy a sportu, takže to směřovalo k tomu trénování a vy jste učila na gymnáziu v Čáslavi? Proč jste skončila?
Ludmila Formanová,
——————–
Učila jsem nějakou dobu na gymnáziu, na tu dobu vzpomínám celkem dobře, trošku jsem měla asi problém s tím, že vlastně jsem celej život byla mezi lidma, který chtěli sportovat a ten sport je bavil a tam v tý škole to mnohdy tak nebylo, spíš to bylo možná obráceně, že ne. Za nás ten tělocvik byl nejoblíbenější předmět, a tam to tak úplně moc nebylo. Snažila jsem se ty hodiny udělat zajímavý, aby, aby to děti bavilo a po nějaké době jsem si řekla, že je čas asi skončit. A zase jsem se vrátila k atletice, založila jsem si svůj vlastní atletický klub v Čáslavi, kde mám i malé děti, beru od pěti let, už předškoláky, a to jsou děti, který to baví a na ten trénink jdou. Ne, že musí, ale že chtějí.
mluvčí 1,
——————–
Letos bude takový sportovní svátek. Konají se světový šampionát v hokeji, u nás jsou olympijské hry, teď myslím, že jsou dokonce i zimní, i letní, jsou letní, ty jsou určitě, budete je sledovat.
Ludmila Formanová,
——————–
U nás vlastně, když běží nějaký sport, olympiáda, anebo hokej, tak tak to moc nesledujeme nic jiného, takže sleduju, jak už jsem říkala v nějakým rozhovoru, tak sleduju i takový ty sporty, co běžně nevidím, ani třeba neznám tak pravidla, takže se dívám na střelbu a tak, takže sleduju, těším se, protože to je můj svět samozřejmě. Doufám, že se nám povede nějaký výsledek, teď biatlon budu sledovat i olympiádu. A atletiku určitě taky, atletiku taky.
redaktor
když jsme zmiňovali šampionát hokejový, který hostí Česká republika snad po devíti letech, tuším, že poslední mistrovství světa to bylo v roce 2015. Jaký je to rozdíl pro reprezentanta? Když je doma před domácím publikem a někde v zahraničí? Je to větší zodpovědnost, jak to cítí.
Ludmila Formanová7,
——————–
No, já si myslím, že jo, že já jsem byla vždycky taková víc jako nervózní, že jsem věděla, že běžím před domácím publikem, že jsem chtěla ten výsledek ještě o to lepší, samozřejmě, že jsem chtěla udělat tím českým divákům radost. Tak si myslím, že budou i naši hokejisti. Člověk je takový možná i víc jako svázaný, víc nervóznější, chce udělat ten výsledek, když je doma… takže budu fandit. Budou jim přát co nejlepší výsledek.
mluvčí 1,
——————–
Tak a fanoušci, jak velkou roli hrajou pro právě třeba atletku a pro její psychiku je to velká pomoc, mají třeba nějaký trochu podíl na výsledku toho sportovce, toho závodníka?
Ludmila Formanová,
——————–
No, asi určitě, protože já jsem u nás těch velkých závodů, co se týká atletiky, tolik za mě nebylo, že jo, jako svět, Evropa, to já jsem nezažila, ale třeba domácí šampionáty, mistrovství republiky, pamatuju si na rok 2000, kdy byl šampionát v Plzni, takže já jsem si říkala, tak nemůžu běžet jenom tak, běžím, že vyhraju, samozřejmě. Já jsem v tý době běhala okolo dvou minut nebo pod dvě minuty, tak jsem už jenom kvůli těm divákům tehdá běžela sama. S náskokem asi 60 m. Dodneška to je, myslím, rekord mistrovství republiky, asi jedna 59. V Plzni přišlo na český poměry opravdu hodně lidí, tak jsem chtěla jim udělat radost, ne to jenom odběhnout. Běžela jsem na vítězství a abych předvedla nějaký výkon.
mluvčí 1,
——————–
Právě devadesátá léta a počátek roku 21 má spousta lidí spjato s velmi jakoby intenzivními sportovními zážitky, sportovcům, atletům se dařilo nejen atletům, samozřejmě i hokejistům. Teď už to tak není. Čím to je? Opravdu to tak může být tak jednoduché, že to tablety, telefony a tím, že prostě mladí mají teď mnohem víc možností, než bylo za vás.
Ludmila Formanová,
——————–
No, myslím si, že trošku to bude i tou dobou. My jsme vlastně nic moc ze začátku neměli, chtěli jsme se mít trošku líp, chtěli jsme cestovat, podívat se do světa, mít to lepší oblečení, dneska vlastně ty mladí mají všechno a můžou cestovat po světě, a tak nějak jsme byli jiná generace, moc jsme toho prostě neměli, a tak nějaká ta touha mít se trošku líp a vyjet za ty hranice, dostat se ven, tu hrála roli.
mluvčí 1,
——————–
se slavným režisérem Milošem Formanem vás pojí nejen stejné jméno, ale také rodiště. On také byl z Čáslavi. Měli jste nějaký příbuzenský vztah? Třeba přes mnoho kolen nebo vůbec nic tam nebylo?
Ludmila Formanová,
——————–
Tak tatínek tvrdil, že přes nějaký koleno jsme příbuzný, ale nikdy se to nějak nepotvrdilo. Já jsem se s Milošem Formanem setkala v Atlantě na olympiádě v roce 96 v Českém domě a byl strašně fajn, taky se mě právě ptal, jestli nejsme náhodou příbuzný, že by se mu líbilo mít sportovkyni v rodině Já říkám, mně by se líbilo zase mít slavnýho režiséra v rodině… ale jsme si hezky popovídali, ale žádný příbuzenský vztah jsme jako nezjistili, takže bohužel ne.
mluvčí 1,
——————–
Vy jste se ve své aktivní době vůbec potkávala se slavnými nebo s atlety, které vídáme a známe dodnes? Roman čeberle, Jan Železný, Šárka Kašpárková, se kterou snad i komentujete nebo jste komentovali nebo chystáte se ještě spolu komentovat.
Ludmila Formanová,
——————–
Tak se Šárkou jsme komentovali mistrovství světa v Londýně a v Berlíně. Byla to strašně fajn zkušenost, mnohdy se nám spoustu věcí nepovedlo v tom přímém přenosu nebo něco jsem viděla a chtěla říct, ale neumí to člověk tak vyjádřit v té rychlosti, ale bylo to strašně fajn s tím týmem České televize, s těma sporťákama. A kdyby nějaká nabídka ještě byla, tak bych asi neváhala.
mluvčí 1,
——————–
Blíží se ty olympijské hry, tak se to trochu nabízí. A měla jste nějakou průpravu komentátorskou nebo jste sedla? A jela jste?
Ludmila Formanová,
——————–
Prakticky žádnou. Byla jsem posazena za mikrofon, a to, co vidíš, tak komentuj, ale ono… tak člověk, když ho někdy hodí do vody, tak musí plavat. Takže jsme se snažili, snažili jsme se komentovat to, co jsme viděli, využít i toho, že to člověk sám prožil, komentovat to s pohledem sportovce.
mluvčí 1,
——————–
Jak atletika vlastně proměnila od dob, kdy vy jste aktivně závodila. V čem je jiná? Jestli vůbec v něčem.
Ludmila Formanová,
——————–
Asi nějakým zásadním způsobem jiná není, možná se snaží se zatraktivnit na těch velkých závodech, že se ty závodníci nějakým jiným způsobem představují, nebo že tam je k tomu nějaká show, hudba, ale jinak si myslím, že je to pořád stejné.
mluvčí 1,
——————–
Některé závodnice jsou také krásně nalíčeny. Řešila jste tohle i vy? Jak vypadáte na atletickém oválu?
Ludmila Formanová,
——————–
Já ne. A může to jim pomoci, když se nalíčí, psychicky třeba. Ano, že má pocit, že hezky vypadá. Já, přiznám se, na to nikdy nějak nebyla, já jsem si vázala vlasy do culíku a šla jsem na ten start, o makeupu jsem nepřemýšlela, ale tahle ta otázka je dobrá, protože Jarmila mi jednou říkala, hele, Lído, ta vaše éra, to už je pryč. Já řeším to, že mi svěřenkyně říkají, já jsem v tý cílový rovince mohla, ale já jsem do toho úsilí takový nedala, protože bych blbě vypadala.
mluvčí 9,
——————–
Takže.
Ludmila Formanová,
——————–
Za mě já, já osobně za sebe můžu říct, že jsem se na závody nelíčila, prostě ten makeup by mě stejně asi stekl, jak jsem se potila, takže tohle nebylo na pořadu dne.
mluvčí 1,
——————–
A je něco, co byste brala ve své aktivní atletické kariéře? Co mají třeba k dispozici dnešní závodnice.
Ludmila Formanová,
——————–
Tak možná se zlepšila třeba i u nás v Čáslavi možnost regenerace, možná nějaký doplňky výživy jsou lepší, já to teď se přiznám, až tak úplně v tom vrcholem sportu nesleduju, ale ty podmínky u nás – ty regenerace a to zázemí jsou teďka lepší, než byly za mě v té době.
mluvčí 1,
——————–
Ale výkony byly za vás možná lepší. Ludmila Formanová byla naším dnešním hostem, moc vám za to děkuju, ať se vám daří.
Alex a host rozhovory Alexandry Minářové se známýmí osobnostmi. Český rozhlas.
Přidejte odpověď