ČRo
Glosa spisovatelky Ivy Pekárkové s titulkem Ty nejseš rasista.
Urá. Zrovna teď se v Británii rozhoduje o tom, jestli vydat na Slovensko k trestnímu stíhání profláknutého nácka, který už řadu let zásobuje své sledující rasistickými hoaxy, nebudu jmenovat. Jednak proto, že podle mého názoru není dobré těmhle jedincům dělat reklamu a taky proto, abych mohla napsat, že je to lebka vypatlaná a nebylo to žalovatelné.
Překvapilo mě, s jakým klidem Británie řeší případy jako ten jeho. Kdyby podobně toxického jedince soudili v Anglii, bylo by z toho velké pobouření. Ale že je tenhle nácek cizinec a své bludy šíří ve slovenštině, nepovažují ho za nebezpečného. Přitom má desítky tisíc sledujících. A protože spousta lidí věří radši zajímavému hoaxu než prozaické pravdě může jediný šiřitel nenávisti značně pozměnit politickou náladu.
Když před několika lety šířil jistý český doktor pracujících v Anglii podobné bludy, v jeho případě pouze o muslimech, britské organizaci bojující proti rasismu a nenávisti s jeho případem nechtěli nic mít. Kdyby nepravdy a z prstu vycucanosti, o kterých psal na svém blogu z pozice člověka, který to všechno na vlastní oči viděl, šířil v angličtině, brzo by se ho zeptali, jak na takové věci přišel. Ale nad tím, co si napíše česky a publikuje si to v té části Evropy, o které řada Britů stále uvažuje jako o východní, každý jen mávnou rukou Podle představ mnohých Britů, včetně těch, kteří pracují v organizacích bojujících proti rasismu a nenávisti v téhle části světa žije spousta resistů a nácků, ale cachtají se tam ve svém vlastním zabahněném rybníčku a lidi za kanálem to nemusejí a vlastně ani nesmějí řešit.
Můj skoromanžel původem z Nigérie strávil několik let v Česku a dost tam trpěl představami, jaké Češi mívají o Nigérijících. On, který by si radši nechal opakovaně vrtat koleno než se zabýval nekalou činností, byl znovu a znovu obviňován z činů svých krajanů. Šlo hlavně o podvodné nigerijské dopisy. A často se k němu diskrétně přiklátil týpek s uhýbavýma očima a požádal ho o matroš. Marně vysvětloval, že on opravdu, opravdu dealer není, týpci mu to nevěřili. Seš černej, ne? Tak prodáváš drogy.
V Londýně se situace tak trochu obrátila. Zatímco je podle většiny lidí, všech barev, se kterými se setká, nejspíš v pohodě, o mně mají někteří lidé, tak i všech barev své pochyby. Když jsme se před nějakými 10 lety stěhovali do nového bydlení, pokukovali po mně dvě Jamajčanky se značným podezřením. Teprve když se ve dveřích objevil on. A vyšlo najevo, že k sobě patříme, oddechli si. Máš Afričana? Tak to nejseš rasistka? Hurá. Přivítala mě jedna druhá z našeho barevně smíšeného vztahu, udělala problém rasové politiky, ale to už je jiný příběh. I bílí Angličané, kteří si mě najali za tlumočnici, ze mě občas mají strach, bojí se, že se projevím jako rasistka. Už několikrát jsem slyšela, že čeští nebo slovenští tlumočníci prostě odmítli pracovat pro krajana, který nebyl čistě bílý. Ani Jamajčané, ani Britové nejsou vždycky osvícení, a když se párkrát setkají s projevy rasismu ze strany lidí z Polska nebo odněkud odtamtud usoudí, že jsme rasisti všichni. Je to fakt nepříjemné, stejně nepříjemné, jako když lidé v Česku předpokládali, že pokud je Nigériec, je to podvodník a prodává drogy.
Přidejte odpověď