ČRo Plus
Věk dožití, to je často skloňovaný pojem při reformách důchodového systému a také ta současná předpokládaná v podání aktuální vlády s ním pracuje. Ten se stále prodlužuje a, a je pravděpodobné, že se dále prodlužovat bude. Komentátor Martin Fendrych si položil otázku, jak je Česká republika na to připravena.
Martin Fendrych ,
——————–
Poměrně brzy budeme žít 90 i více let. Ještě před 100 lety se lidé průměrně nedožívali ani padesátky, muži i ženy. Pak se začal věk prodlužovat a tento trend dál posiluje. Demografové předpovídají, že v roce 2100 bude běžné žít 90 let i déle. Podle projekce Českého statistického úřadu, kterou vydává každých pět let, bude mít muž při narození naději, že se dožije 89,4, roku a žena dokonce 92,6, roku. Znamená to, že průměrnému Čechovi bude na konci století přes 50 let a před sebou bude mít dalších 40 let života. Demografové zároveň odhadují, že budeme vymírat, nepomůže nám ani stálý příliv uprchlíků. Počet zemřelých bude vyšší než počet narozených dětí. Jsme na takový trend, na takový vývoj připraveni, počítáme s ním. Existuje jedna oblast, kde se s touto změnou počítá. To jsou důchody, denně slyšíme, jak populace stárne, že se musí zvyšovat hranice odchodu do důchodu a že by bylo krásné, kdyby se rodilo víc dětí, aby později na lidi v důchodu vydělávali? K tomu jedna poznámka. Pokud začneme vymírat, budou se muset najít nové zdroje na důchodové pojištění, jednak si lidé budou muset sami víc platit a jednak stát bude muset najít jiné zdroje, třeba tam, kde roboti nahrazují lidi, je bude chápat jako pracovníky, kteří přispívají na důchody. Nejde zdaleka jen o penze, jde o kvalitu života starých lidí, o to, aby měl jejich život i po osmdesátce, po devadesátce smysl. Jedna věc je, že lékařská věda věk prodlužuje, dokonce, i když žijeme nezdravě, i když máme málo pohybu, druhá věc je, jak ten život velmi staří lidé vnímají. Obecně platí, že zdrcující většina nechce umřít, ale bude to platit dál. Někteří sází na omlazovací technologie. OK, dejme tomu, že bude možné omladit tělo, ale nebude v něm sedět unavená, opotřebovaná mysl, unavená duše, kolik podnětů bude schopen vnímat člověk mezi 90 a 100 lety, kolik radosti mu zbude? Kolik zájmu o svět nebude chtít zemřít? Roste počet lidí s Alzheimerovou chorobou, s různými typy demence, často jsou zavíráni do center, kde žijí jako ve vězení. Moje žena s takovými lidmi pracuje, nedávno navštívila alzheimerovské centrum v Amsterdamu, kde lidem popřávají velikou volnost, alzheimerra tam chápou víc sociálně než medicínsky. Ženy i muži mohou chodit ven, když se ztratí zařízení a přiveze zpátky. Pracuje v něm mnoho mladých lidí, včetně dobrovolníků. I u nás se péče o lidi s demencí bude muset měnit. Víc je vnímat. Mimochodem už dnes chce stát nemocnice částečně přetvářet na sociální ústavy, ty by nově museli pacientům, kteří se třeba po operaci kyčle neobejdou bez pomoci další osoby povinně nabízet sociální lůžka. Je to cesta. Asi je ale zřejmě opačná než ta v Nizozemí. Zdá se mi, že na stárnutí populace, na lidi běžně žijící 90–100 let nejsme vůbec připraveni. Přitom budou důchodci, staří lidé už zanedlouho představovat velmi silnou a velmi vlivnou sociální skupinu. Doufejme, že nerozhněvá.
Přidejte odpověď