ČRo
Podle statistické předpovědi pro polovinu století bude podíl lidí nad 65 let tvořit zhruba třetinu populace. Socioložka Masarykovy univerzity a národního institutu Siri Lucie Vidovičová varuje, že na to naše společnost není připravená.
A já myslím, že bychom mohli začít tím, že si nejprve podrobněji řekneme, co praví statistiky o stárnutí populace a jaká je ta prognóza pro příští dekády?
Lucie Vidovičová,
——————–
Ono je zajímavé se k tomu postavit z toho optimistického hlediska a říct, že v České republice brzo přijde čas, kdy 30 % z nás bude v tom vyšším věku, který dneska označujeme jako seniorský, to znamená, že 70 % z nás nebude ještě seniory a zvládneme to. Ale ta úvaha o tom, jak se nám bude žít, jakou budeme mít kvalitu života, tak to rozhodujeme dneska a mně právě přijde zajímavé se dívat na ty různé aspekty našeho života, jak žijeme každodenně s tím, kde vlastně můžeme už dneska připravit opatření, abychom se do budoucna vlastně necítili nějak překvapení nebo zaskočení tím, co všechno pro nás může budoucnost přichystat
mluvčí 2,
——————–
A jak vypadají ty statistiky?
mluvčí 3,
——————–
30 % populace bude seniorská. Není to něco, v čem by Česká republika byla speciální, stárne celá Evropa, celý globální sever, týká se to už ale i států, které dlouhodobě vlastně byly mladé, to znamená, že ten podíl v té populaci seniorský byl malý a je docela zajímavé, že i velmi bohaté státy, jako třeba arabské emiráty, kde ten podíl seniorů byl 1 % a zvyšuje se to na nějakých do budoucna možná 18. O tomhle mluví jako o velkém problému, na který je nutné a se připravit a vlastně úplně stejnou rétoriku používáme i my, kde z těch zhruba 24 % dneska poroste na těch 30.
mluvčí 2,
——————–
Vrcholem stoupání toho seniorského podílu v populaci má být rok 2040–2050. To znamená to, že když tam bude vrchol, že potom postupně se bude zase společnost omlazovat nebo jak to chápat.
mluvčí 3,
——————–
Je to velmi těžké odhadnout, protože ty odhady vycházejí z toho, co víme dneska. My nevíme úplně, jaké vlastně zásahy pro nás ta budoucnost má a už dneska se trošku obáváme, že některé sociální skupiny, zvlášť ty, které vlastně na tom nejsou třeba finančně nejlépe, kteří nežijí v nějakém dobrém prostředí, tak se nepodílí na tom získávání toho dlouhého a zdravého života, takže je v tom jakási sociální nerovnost, ale určitě je asi spolehlivé počítat s tím, že budeme stárnout jako populace i jako individua. Může se stát, že tady bude nějaká větší vlna migrace, ale i vlastně lidé, kteří přicházejí třeba na naše území, už přichází. Dneska jim je třeba kolem 30, to znamená, že budou součástí toho našeho stárnutí, že to není nějaké úplně pro nás řešení.
mluvčí 2,
——————–
Právě proto jste se společně s kolegy z institutu Siri rozhodli přeložit příručku, kterou vytvořila významná mezinárodní organizace Help AGE International. Co je jejím. Obsahem
mluvčí 3,
——————–
v současné době v České republice v zásadě neexistuje nějaká příručka, která by upozorňovala na to, a to já se snažím celou kariéru říkat, že senioři jsou mezi námi a týká se jich všechno to, co se týká společnosti a bohužel se vlastně nacházejí i právě v takových věcech, jako jsou krize a teď jenom dovysvětlím, že my o tom mluvíme ve třech různých významech, jednak jsou to takové ty individuální, já třeba, když čtu schodku naší Městské policie, tak tam vlastně každý měsíc oni mají co do činění s člověkem starším, který buďto doma zamčený Po nějakém pádu není kde se k němu dostat. Nebo je to člověk, který má nějakou formu demence a třeba se někde ztratí, někoho hledají nebo je to nějaké domácí násilí mezi seniory a policisté to musí řešit. Pak máme ty střední krize, ty právě, jako třeba bylo tornádo na jižní Moravě nebo záplavy a pak jsou ty velké globální krize, třeba vlny veder nebo jako byl covid a v každé téhle té oblasti se setkávají ty záchranné složky se seniory a my se díváme na to, nakolik vlastně v České republice fungují nějaké podpůrné mechanismy k tomu, aby záchranný systém nějak fungoval takzvaně věku přátelsky a na druhou stranu také, co můžeme udělat pro seniory, aby byli na to lépe připravený. A tahle ta příručka, tam je. Dlužno říct, že Help International je globální organizace, kde mají velké zkušenosti a oni upozorňují i na velmi praktické dopady toho, jestli třeba lůžka, která jsou poskytována v nějakém náhradním ubytování, jsou dostatečně vysoká tak, aby člověk, který na tom už třeba mobilně není tak dobře, tak aby se mu tam leželo v pohodě. To bylo taky docela zajímavé svědectví, když k nám právě přicházeli uprchlíci z Ukrajiny a řada z nich byli starší, tak v těch balíčcích, které se vlastně nabízely jako první humanitární pomoc, tak chyběly věci jako tablety na čištění zubních protéz nebo inkontinenční pomůcky. Že vlastně jenom takové jakoby v zásadě drobnosti, jenom si uvědomovat, že senioři žijí mezi námi a mohou být i v těch postižených skupinách. Takže ta příručka, byť není třeba úplně zatím nastavená na to, s čím se setkáváme běžně v České republice, tak se snaží říkat, že jsou tyto oblasti v případě, že se stane humanitární krize, v případě, že se stane nějaká přírodní katastrofa, tak bychom měli myslet, že se tam mohou mezi těmi oběťmi objevit starší lidé, kteří mohou mít nějaké specifické potřeby nebo specifické způsoby, jak ty potřeby ošetřit.
mluvčí 2,
——————–
příprava, jak jsem pochopila, poněkud vázne, a proto je třeba vzdělat veškeré zapojené organizace, instituce, počínaje od obcí přes policisty, zdravotnické záchranáře a další lidi zapojené do integrovaného záchranného systému. Mě by zajímalo, jestli děláte něco i proto, abyste ty informace dostali k těm seniorům a na jejich budoucí životní situaci je připravili, protože ono v určitém věku už to jde těžko, takže pravděpodobně už ve středním věku je dobré myslet na to, že třeba jednou budu hodně starý senior, já právě.
mluvčí 3,
——————–
Ráda, proto mluvím ne o oněch seniorech, ale o nás jako seniorech. A já jsem sedmdesátý sedmý ročník a mně prostě přijde, že už je vážně nejlepší čas jako začít právě z toho titulu, že ty věci se neztratí, když začneme i jako s takovými úpravami doma, abychom bydleli bezbariérově, tak na to vlastně ideální čas je tehdy, když jste v plné síle. Ale zrovna ta moje generace je i generací lidí, která třeba pečuje o své dlouhověké rodiče a potom vlastně můžeme brát v potaz právě ta třeba křehká rizika. Já nasdílím jeden příběh, který se skutečně stal, shodou okolností to byla kolegyně teda v jiném městě, ne v Brně a říká: jsem šla přes náměstí a teď jsem viděla, paní se mně zdála nějaká jako zvláštní, taková, že jako nevypadá úplně orientovaná, tak jsem jí oslovila, ona říkala, že si chce koupit propisky, přišla do papírnictví, chtěla 27 propisek, naprosto odmítala nějakou radu, že to je mnoho, a tak prostě 27 propisek, no a najednou se ukázalo, že zřejmě paní vlastně neví, kde bydlí a začala té mojí kolegyni dávat klíče, vlastně vydávat všechny věci a teď vlastně, co tam bylo dobré a vhodné udělat, někoho tam kolemstojících napadlo, že zavolají policisty, takže přijeli tři pánové v černém, v plné polní, paní z toho byla ještě víc zmatená a jediné, co je napadlo udělat, tak bylo teda zavolat záchrannou službu, takže přijela velká sanitka, tam byli tři zdravotníci a paní říká, mě nic jako není, já nepotřebuju ošetřit a říkali, no, pojďte, pojďte prostě do nemocnice. Ne, to já nechci. Tak mi řekli, když paní nechce, tak mi nemůžem nic udělat, ale všecko to pro ni byl velký stres a hrozně jí to jako dál ubližovalo. Ale všichni odjeli. Tak ta moje kolegyně teda vzala tu občanku, podívala se na tu adresu a řekla nic, tak prostě paní dáme s manželem do auta, jak se rozjeli, tak paní jako naskočila a říkala, jo, tady já bydlím a otevřela dveře a vzala domů úplně cizí lidi a kolegyně říkala, bylo vidět, že ten prostor je uklizený, že o paní někdo pečuje, ale ona neměla nikde kontakt kam volat v případě, že se ztratí a ona je to taková jako relativní drobnost, ale dneska jsou technologické vymoženosti nebo prostě mít jenom v těch dokladech nějaké upozornění, Prosím, pokud budu ztracena, tak volejte toho a toho člověka. A kolegyně právě říká, že jí přišlo, že vlastně by to bylo něco, co by mohli udělat ti policisté, protože mohou nahlížet do nějakých těch registrů, ale nestalo se to a najednou jsme přišli na to, že oni sami vlastně neví, na koho by se mohli obrátit, takže zase chceme podpořit třeba to, aby na obcích byli koordinátoři péče nebo aby dneska už fungují třeba alzheimerovské poradny, kam by se dalo zavolat a vlastně nechat si poradit, ale i z pohledu toho pečujícího, pokud někoho takového máme doma, tak je dobré ho vybavit nějakým jako nelehce ztratitelnýným označením, ono to zní hrozně, samozřejmě nechceme zase ty seniory nějak jako označovat a ta hranice mezi tou pomocí a tím dohledem a tím, že se k nim chováme jako k dětem, který potřebujou vychovat, je hrozně tenká, na to se snažíme dbát, ale někdy je prostě lépe předcházet těm krizím právě tím krokem dopředu a může to být jen to, že máme u sebe telefonní číslo pro Případ pomoci.
mluvčí 2,
——————–
Samozřejmě kromě těch individuálních příběhů se můžeme připravit jako společnost, jako celek. Vy jste už kdysi prováděla výzkum, který upozorňoval na to, že města nejsou přátelská k seniorům. Pokročilo to nějak od té doby?
mluvčí 3,
——————–
Já bych doufala, že ano, ale takhle to řeknu, nemám pro to data, abych mohla být úplný optimista, zase je to taková útržkovitá informace, ale právě třeba při zásahu v různých domovech pro seniory, které jsou třeba i v centrech měst, a to, ať už je to pro případ požáru, nebo i to, co se vlastně stalo po tornádu, tak hasiči třeba mluví o tom, že je obtížné vůbec ty lidi dostat ven, protože tam nejsou úplně stoprocentně splněna všechna opatření bezpečností na to, jak člověka, který je imobilní, z toho hořícího domu dostat. Příklady jsem viděla třeba v Irsku, kde i na letišti, kde jsou eskalátory v různých místech, je tzv. evakuační nosítko, kde jsou vlastně i v tom veřejném prostoru připraveni na to, že kdyby se tam něco stalo, že tam může být někdo, kdo má nějaký problém třeba s hybností a je tam u toho nějaká pomůcka, jak toho člověka v té krizi dostat rychle ven. My třeba máme úžasný systém defibrilátorů, které jsou po Brně různě rozmístěny a určitě je to skvělé, že to máme a asi bychom se toho neměli určitě bát. Použíty ale mohou být i další věci, které mohou být v tom veřejném prostoru rozmístěny a mohou dávat pocit jistoty, že přestože třeba používám hůlku, ale něco se mi stane, tak to nebude překážkou a nebude mě to diskvalifikovat v tom, abych se včas dostala k pomoci.
mluvčí 2,
——————–
Vy jste zmínila ten příklad ze zahraničí. Mě by zajímalo, máte srovnání, jak jsou stárnutí populace připraveni za hranicemi a jak jsme na tom my? Vázneme? Příliv.
mluvčí 3,
——————–
Takhle nikde nejsou s tou přípravou spokojeni nikde na světě. A to včetně těch severských států, kde vlastně by se dalo předpokládat, že jsou připraveni velmi dobře, takže ono to hodnocení vychází z toho, že vždycky je možné udělat něco lépe. My ve všech těch různých žebříčcích typicky se pohybujeme někde uprostřed, někde na hranicích mezi západní a východní Evropou. Ono to postižení historické se strašně těžko setřásá, ale určitě je kde brát ty inspirace a říkám, když už nic jiného, když se podíváme na ty materiály, které právě v zahraničí třeba mají senioři k dispozici k tomu, jak si připravit evakuační balíček nebo jak mít uložené dokumenty. To jsou praktické věci, tak myslím, že by nemuselo být tak obtížné tyhle ty dobré praxe přenést k nám a o to se snažíme.
mluvčí 2,
——————–
Ještě bych se ráda zeptala na to, jestli máte pocit, že přece jenom se vyvíjíme kupředu, protože možná si naši posluchači vzpomenou. Už jste v našem vysílání byla, my se známe už pár let, nastává alespoň nějaký pokrok, protože stále je těch problémů strašně moc a mně se někdy zdá, že právě tím, jak společnost stárne, tak jakoby ty problémy narůstaly, místo aby se řešily, mluví se o situaci seniorů a o stárnutí populace spíš stále v takovém negativním tónu, tak, jak to vidíte vy.
mluvčí 3,
——————–
Já s tím chodím na terapie, protože přes těch 20 let nějakého úporného snažení něco změnit taky mám pocit, že uděláme krok dopředu a dva zpátky. Třeba aktuálně řešíme i na jednom velkém internetovém médiu takovou skoro až kampaň, která se proti seniorům vede, včetně toho, že tam lidé navrhují, že by bylo potřeba seniorům vzít volební právo. A myslí to úplně vážně a často si ti lidé neuvědomují, že vlastně už jsou na hranici. A teď nenajdu to hezké české slovo pro hate speech. Vlastně pro to, že to je za hranicí legality, že už za to mohou být vlastně volání k trestní odpovědnosti, že to je nějaké popuzování vůči menšinovým skupinám a skutečně to jako na chvilku to někde jako utichne a pak někdy vyvře to zase ven. Nevím, jestli mám právo ještě na svůj optimismus, že tu budoucnost zvládnem. Já jsem vždycky byla tak nastavená, že skutečně jako když pro to uděláme malinko, tak ono už by to skoro stačilo, ale je pravda, že mám pocit, že pořád té práce před námi je strašně moc.
mluvčí 2,
——————–
Tak budeme doufat, že alespoň příručka, kterou jste přeložili, pomůže v některých krizových situacích, což jsou sice události ojedinělé, ale potom jde o život. Takže je to velmi důležité. Já vám mnohokrát děkuji, že jste ve svém nabitém programu přišla do Českého rozhlasu Brno a popovídala nám, co nového se na poli péče o seniory, hlavně o jejich budoucnosti, událo.
Přidejte odpověď