Česko patří podle statistických údajů k zemím s nejnižší mírou chudoby, zatímco v Evropské unii se pod hranicí chudoby v průměru ocitlo téměř 17 % lidí, v Česku to bylo něco málo přes 10 %. Tato čísla jsou ale podle vědců z Karlovy univerzity a vysoké školy ekonomické relativní. A o reálné situaci nevypovídají, chtějí proto stanovit novou definici hranice absolutní chudoby, jak řekl ve vysílání ČRo Karel Čada z fakulty podniku hospodářské vše. Dnes se nejčastěji pracuje s tzv. příjmovou chudobou, to znamená, že to je nějaký 60 % mediánu čistého příjmu, což logicky ten problém té definice je, že to počítá s příjmem, už nepočítá s tím, co si za dané věci ten dotyčný člověk může koupit. V našem případě vlastně se snažíme tu hranici vymezit jinak, vymezit ji nějakou absolutní hodnotou příjmu na základě nějakého standardního koše, co je potřeba, aby domácnost měla zajištěný a v okamžiku, když tohle nemám, je to nějaký příjmový práh, který když nepřekročí, tak se dostává do nějakých problémů.
mluvčí 17,
——————–
Cílem toho vašeho projektu je identifikovat ty klíčové skupiny obyvatel, kteří jsou ohroženi to absolutní chudobou. Tušíte nebo víte se starších či novějších dat. Jaké skupiny obyvatel to jsou?
mluvčí 16,
——————–
Určitě co se týče i té současné definice, se mluví o rodičích samoživitelích, jednočlenné domácnosti s dítětem či s několika dětmi – ti jsou jednou z těch ohrožených skupin. Další ohroženou skupinou jsou samozřejmě senioři, staří lidé, specificky jsou samozřejmě rodiny, kde jsou jeden nebo dva rodiče, nezaměstnaní? Určitě tím rizikovým faktorem často jsou právě ti závislí členové v těch domácnostech, to znamená buď děti, nebo staří lidé, o které se musí ti lidé, kteří vydělávají, starat a samozřejmě ta chudoba v nějaké míře může mít nějakou regionální dimenzi, podílí se na tom zejména náklady na bydlení, které tvoří velkou část toho rozpočtu, to znamená, že můžou být velké rozdíly mezi lidmi, který třeba žijí v nějakém vlastním bydlení na venkově typicky a lidé ve městech musí platit nájem.
mluvčí 17,
——————–
Tady v Česku jsou zřejmě až 2 miliony lidí podle evropské sítě proti chudobě a sociálního vyloučení, kteří jsou těsně nad tou hranicí chudoby. Dá se říct, že v Česku se často chudoba i mezigeneračně, dědí.
mluvčí 16,
——————–
Rozhodně i řady mezinárodních studií se zabývají vzděláváním, tak víme, že česká škola příliš jakoby nereprodukuje ony vzdělávací nerovnosti, to znamená, že když rodiče mají základní vzdělání nebo jsou pouze vyučeni, tak je velká pravděpodobnost toho, že stejnou míru vzdělání budou mít i jejich děti. Nedochází právě k takové té mobilitě, kdy ti lidé překračují ty hranice a samozřejmě v uvozovkách to nízké vzdělání, nižší kompetence na trhu práce, ti lidé jsou pak více ohroženi ztrátou zaměstnání, pohybují se častěji v nějakých nízkokvalifikovaných profesích, které samozřejmě jsou mzdově výrazně níž a jsou potom mnohem více ohroženi chudobou. Vidíme to i na tom příkladu tzv. sociálně vyloučených lokalit, kde už vyrůstá další generace, které se nedaří hranice té sociálně vyloučené lokality překonat, dostat se z ní někam směrem k takovému, v uvozovkách středostavovskému běžnému životu.
mluvčí 5,
——————–
A na KarlaČadu z fakulty podniku hospodářské vše navážeme s Lucií Trlifajovou, antropoložkou a analytičkou sociálních politik, která působí v agentuře pro sociální začleňování a v centru pro společenské otázky a která je taky členka a výzkumného týmu hranice chudoby. Dobrý den. Proč je podle vás důležité nově definovat hranici chudoby?
mluvčí 18,
——————–
Já bych tam viděla asi dvě klíčový perspektivy, a to na jednu stranu z pohledu veřejných politik tady máme životní minimum, který slouží jako základ sociálních dávek, ale třeba i částek, který zůstávají lidem v exekuci, a to bylo vypočítaný téměř před 20 lety a od tý doby bylo valorizovaný jenom několikrát na základě náhodných politických rozhodnutí. A to, co já vnímám z praxe, z výzkumů, různých analýz, to nereflektuje aktuální ceny a jsou tady značný pochybnosti, jestli to je dostatečný k pokrytí základních potřeb.
mluvčí 5,
——————–
Unikají tedy, pardon.
mluvčí 18,
——————–
Pak tady máme to měření, to jsou ty mezinárodní srovnání, kde se pracuje s tím 60 % kvalifikovaného příjmů domácnosti a z toho Česko vlastně vychází velmi dobře a nedaří se tím zachytit tu reálnou situaci lidí, když to zachycuje jako nerovnost v daný zemi a vztahuje se to ke středním příjmům v daný zemi.
mluvčí 5,
——————–
Unikají tedy institucím a expertům kvůli té stávající definici chudoby přes příjmovou chudobu, některé skupiny obyvatel, které jsou chudobou ohrožené a, a se jim nedostává dostatečně.
mluvčí 18,
——————–
Určitě, já to hodně vnímám u nějakých skupin, který jsou v nějaké ekonomické nejistotě, to znamená, že jsou to pracující, chudý senioři, rodiny s dětmi. Podle různých dat, který dáváme dohromady, se to týká 20–30 % obyvatel. Ty aktuální sociologický data ukazujou, že v kontextu inflace, růstu cen energií a bydlení rapidně roste i počet těchhle domácností, který jsou nějak ohrožený a my vlastně v tý veřejný debatě často neumíme s těmito pracujícími nebo domácnostmi, adekvátně pracovat a věnovat jim dostatečnou pozornost.
mluvčí 5,
——————–
Jak by tedy stanovení nové hranice chudoby ovlivnilo přístup státu k sociální problematice? Protože asi podle těch dat, které on má, tak možná má pocit, že vydává dost na podporu těch ohrožených lidí, ale vlastně neúčelně, nebo jsou to i třeba vyhozené peníze.
mluvčí 18,
——————–
Já bych úplně neřekla neúčelně vyhozené peníze, ale spíš tady větší skupina lidí, který mají pocit že ve veřejný politice nejsou jejich potřeby dostatečně reflektovaný a nemají tu důvěru třeba ve stát, že jim může pomoct, že se dostanou z nějaký krizový situace a tohle to vlastně přispívá k nějakým nižšímu pocitu, důvěru v tu společnost a k společenský polarizaci. Paradoxním efektem je, že tyhlety nízkopříjmový chudý často volaj po větším omezení sociálních dávek, protože vnímají, že ten systém je nespravedlivej, A vidíme to i třeba v nějakých projektech, třeba v nějakých debatách o programech, který reagujou na aktuální transformaci k udržitelnější ekonomice, kde my vlastně musíme daleko přesněji modelovat, jaký různý skupiny jsou teďka ohrožený a jak dobře nastavit ty nástroje, aby skutečně jim pomáhaly adekvátně těm jejich potřebám, který se různí u různých skupin.
mluvčí 5,
——————–
Vysvětluje antropoložka, analytička sociálních politik Lucie Trlifajová. Mockrát děkuju, na slyšenou.
Přidejte odpověď