Kanoistika, plování, stolní tenis, střelba nebo triatlon, to všechno jsou sporty, které uvidíme na letošních letních olympijských hrách. Dokonce i v parapodání. Mluvíme o tom tady ve studiu Českého rozhlasu se Zbyňkem Sýkorou, který vede český paralympijský výbor, v kterých disciplínách a sportovcích vidíte, Zbyňku, paralympijské naděje letos?
mluvčí 2,
——————–
Tak to je těžká otázka. Nechci nikoho svazovat a dostávat pod tlak. Ale dominantní sporty a i třeba z Tokia úspěšné, samozřejmě. Lukostřelba. David Drahonínský paralympijský vítěz, šest zlatých medailí, atletika, Aleš Kisý, bronzový z poslední paralympiády, tak ten právě už má taky to místo nebo tu kvótu. Pak samozřejmě Eva Datinská Šárka Musilová taky, lukostřelba, stolní tenis taky očekáváme, tam vlastně kluky taky máme. Bronzová medaile, nechci na nikoho zapomenout, plavání. Teď Arny Petráček, naše želízko v ohni, anebo třeba teď aktuálně mistr světa David Kratochvíl. Velká naděje našeho paraplavání, tak to jsou sporty, kde očekáváme, že by to mohlo cinknout.
mluvčí 1,
——————–
Má ještě někdo naději, že si říkáte, to je blízko.
mluvčí 2,
——————–
Tak jak jsme říkali, Arny tam teda v současný chvíli a ještě nemá vyplavanou tu kvótu ještě celou, protože tam ten přepočet je poměrně složitý, ale samozřejmě všichni věříme a pevně doufáme, že to dopadne. Tak. To je taková naše tady jihočeská ikona z těch historických byla Třebínová, ale to už je teda, může to spíš ta kategorie nejúspěšnějších paralympioniků jako historicky a teď aktuálně z těch nadějí jihočeských. Nechci na nikoho zapomenout. Na druhou stranu nechci nikoho tahat z paty a svazovat, takže teď nedokážu tady na území jižních Čech říct jméno, ale vím, že v tom plavání máme poměrně jako rozvinutou základnu tady v jižních Čechách nebo paraplavání, že tady určitě to není o jednom jménu Arniho. Tady v Budějovicích hrajeme jinak florbal, to samozřejmě není, paralympijský sport, tam máme poměrně dost úspěšný kluky, basketbal tu máme, ale ta úroveň českého basketbalu není na takové výši, abysme mohli přemýšlet o paralympiádě, to ještě určitě ne, takže tam určitě to nedopadne.
mluvčí 1,
——————–
Dobře, že jste se vrátil ke sportům, protože na to jsem se taky chtěla zeptat. Jmenovala jsem ty, které jsou v běžném povědomí, ale co třeba golbal nebo Boccia.
mluvčí 2,
——————–
To jsou právě parasporty, které nemají paralelu v klasickém sportu. Jste teď narazila na tyhle ty dva, konkrétně Z mého pohledu jsou to velmi atraktivní sporty, zrovna v boccii cítíme velkou šanci a naděje a je to u nás vysoce rozvinutý sport. A jak vypadají? Takže Bocca je sport pro, řekl bych, těžší handicapy, vyšší handicapy a je to, když to zjednodušeně popíšu, tak Soutěží dvě družstva nebo dva jednotlivci, ve hře je sada míčků červená a modrá a jeden bílý, ta hra začíná tak, že ten bílý si rozhodíte na hřiště a snažíte se, každý ten tým se snaží přiblížit ty své míče nejblíž k tomu bílému, a je to velmi taktická hra, já jsem měl tu čest jí podrobně sledovat osobně a živě na mistrovství Evropy, které se odehrálo loni v Holandsku. A je to teda neuvěřitelně taktický sport, protože samozřejmě se v tom sportu dají stavět různé jako bloky, hradby, různě se ty míčky dají posouvat a ten, kdo prostě pak ty své míče má blíže k tomu bílému, tak ten získává body.
mluvčí 5,
——————–
A vyhrává. A co golbo.
mluvčí 2,
——————–
Tak Golbal je sport zrakově postižených, hraje se to na hřišti podobného rozměru, jako je třeba basketbalové hřiště. A teď mě, prosím, nechytejte za slovo s tím, že po těch kratších stranách je po celé té kratší straně je branka, kde vlastně stojí proti sobě hráči a poslepu si házejí míčem, to znamená, chvilku bráním, chytám nebo všichni ty hráči toho jednoho týmu chytají a v případě, že ten míč chytí, tak ho zase házejí na druhou stranu.
mluvčí 1,
——————–
A jestliže ho nechytí tak propadne skrze tu lajnu.
mluvčí 2,
——————–
Skrze ty brankáře v ten moment, tak je velmi atraktivní sport a divácky velmi zajímavý, je potřeba být jako divák ukázněný, protože právě, že tam chybí ten zrak, tak ti sportovci se logicky orientují hlavně sluchem, velmi zajímavý sport taky doporučuju.
mluvčí 1,
——————–
Tak takový je golbal, který uvidíme na letní paralympiádě v Paříži, Za sedm měsíců a 12 dní to vypukne. Sedmnácté letní paralympijské hry, tentokrát v Paříži. A mluvíme tady o nich se Zbyňkem Sýkorou, který jako předseda vede český paralympijský výbor, jinak je sám parasportovec a taky komunální politik u nás v kraji za ODS. Pojďme ale k tomu sportu, k parasportu, mluvili jsme tady těch zajímavých disciplínách, které třeba vůbec neznáme, nikdy jsme neviděli, budeme mít příležitost je vidět, protože Česká televize, předpokládám, bude paralympiádu přenášet, stejně tak jako Český rozhlas Radiožurnál, sport. Zbyňku, jak se porovnávají výsledky těch jednotlivých parasportovců? Protože, jak už jsme tady o tom mluvili na začátku, někdo má svůj handicap od narození, někdo k němu přišel ve 40, někdo v 15. Zároveň ta zranění jsou různá a ty jejich následky, takže jakým způsobem se tam potom porovnávají výsledky těch sportovců? Aby to bylo fér.
mluvčí 2,
——————–
Tak já možná jenom odpovím na ty média, my samozřejmě jedna z našich cílů, který vlastně máme, nebo které máme popsané v naší strategii, kterou jsme si vyrobili na následujících 10 let, abysme si prostě definovali, co chceme s tím hnutím dokázat, kde chceme za 10 let být, tak je právě práce s médii a být viděn, tak můžu slíbit to, že přenosy z paralympiády budou, my se na ně těšíme, hodně se na to soustředíme a právě odpovídá to i toho zrovnoprávnění toho parasportu ze sportem ve smyslu, když olympionici mají dvě hodiny denně například, tak my chceme taky, to tak vůbec není, my toho obsahu samozřejmě máme míň, ale chceme tu svoji hodinu třeba nechceme ve dvě ráno, ale chceme jí právě v tom prime timu, takže toho slíbit můžu, že určitě budeme vidění jak v televizi, tak i v rozhlase, a když.
mluvčí 1,
——————–
Na tom počkáme, tak se určitě dozvíme, jakým způsobem tam ta klasifikace výsledků hodnotících, jak se to vlastně dělá, ale já se tedy na to ptám už teď.
mluvčí 2,
——————–
Tak děkuju za tu otázku. Takhle, my si myslíme, že parasport a sport je prostě sport a sport jenom jeden a snažíme se, aby to vnímání parasportu bylo čistě po té sportovní linii, prostě sport. Ale jestli je někde nějaká odlišnost, tak je to právě ta klasifikace, tu prostě klasický sport nemá
klasifikace, vlastně rozřazení sportovců dle typu a výše handicapů do skupin tak, aby byla zajištěna ta vyrovnanost těch handiapů a ty skupiny už mezi sebou pak soutěží, protože je tam právě zajištěna ta vyrovnanost, takže to je téma, které prostě neodmyslitelně patří k parasportu. Samozřejmě, bohužel se i potýkáme s různými snahami o podvod, někteří sportovci chtějí být třeba zařazeni v jiných skupinách, protože tam pro ně třeba by to bylo snazší a tak dál, to bohužel je prostě bolestivé téma, ale patří to k tomu, a to, co my se proto snažíme udělat, je právě rozvoj toho zázemí na území České republiky tak, abysme měli dostatek právě těch klasifikátorů, těch odborníků, těch lékařů a fyzioterapeutů, kteří to umí posoudit a rozřadit správně a samozřejmě dáme si hodně záležet na tom, aby to vysvětlení tý klasifikace a rozřazení bylo co nejnázorněji a nejjasněji právě popsáno v těch médiích při těch ukázkách těch sportů nebo těch záběrech právě z paralympiády pro diváka, aby to bylo pochopitelné.
mluvčí 1,
——————–
Přesně o to jsem vás teď chtěla poprosit, jestli byste si vybral sport, třeba některý z těch vašich, kterým se věnujete vy a zkusil nám na něm demonstrovat, jaké kategorie sportovců, parasportovců tam soutěží a jak se odlišuje to jejich hodnocení.
mluvčí 2,
——————–
Tak, tak já to zkusím popsat třeba na tom badmintonu, kde v podstatě máme šest kategorií, a když bych to vzal jednoduše, ale snad výstižně a popisně, první dvě kategorie je weel chair, to jsou vozíčkáři, to jsou sedící sportovci, kde první kategorie je ochrnutí zjednodušeně ochrnutí od pupku dolů, to znamená, hýbu jenom rukama a trupem, to je první kategorie, druhá kategorie vozíčkářů je právě třeba jenom, v uvozovkách jenom amputace nohou nebo amputace jedné nohy nad kolenem, protože i když obě ty kategorie sedí na vozíku, tak ten rozsah, ten pohyb, ta agresivita toho pohybu na tom vozíku mezi skupinou jedna a dva – Ten rozdíl je enormní. Pak kategorie třetí, to je kategorie amputace už stojících, to už jsou stojící a je to amputace nohy nebo nohou pod kolenem, to už jsou sportovci, kteří prostě na protézách stojí, pak je čtvrtá kategorie amputace nad kolenem jedné nohy, taky stojících, tam zase ten rozdíl mezi tím, jestli mám amputovanou nohu pod kolenem nebo nad kolenem, jestli ten kloub mám nebo nemám, je zase ten pohyb a ten rozsah je úplně někde jinde. Pak je pátá kategorie, horní končetina, amputace horní končetiny, to je vlastně jenom jedna kategorie a pak je poslední kategorie, a to jsou lidé menšího vzrůstu, to znamená liputi, tam je zase nějaký pravidlo výšky, takže to je v podstatě šest kategorií a ty kategorie soutěží mezi sebou, to znamená, že teoreticky, kdyby u nás parabatminton byl tak rozvinutý sport, že bychom měli v každé kategorii výkonnostního sportovce, tak teoreticky můžeme přivézt šest zlatých medailí z parabadmintonu mezi muži a šest zlatých medailí z parabadmintonu i mezi ženami.
mluvčí 1,
——————–
Čili od toho se vlastně odvíjejí i ty medailové disciplíny.
mluvčí 2,
——————–
Přesně tak, přesně tak. Dříve ta klasifikace byla, řekněme, poměrně více členěná, těch kategorií bylo mnohem víc, teď ten trend mezinárodního paralympijského výboru je spíš slučování těch kategorií, zjednodušování, což jde maličko proti tomu fair play maličko, ale musí to být, myslím si, že pevně věřím, že mezinárodní paralympijský výbor ví, co dělá a dokáže fair play a tu vyrovnanost handicapu udržet i přesto, že se snaží ty kategorie slučovat, ale ten hlavní důvod je právě, aby to bylo pochopitelné pro diváka, aby to bylo atraktivní a vlastně víc to jde do té sportovní linie.
mluvčí 1,
——————–
Se Zbyňkem Sýkorou, s nímž si coby s předsedou českého paralympijského výboru povídáme o paralympiádě, která nás v létě čeká, teď bychom se ale mohli ještě vrátit do historie paralympiád. Ta, která nastane, bude sedmnáctá, jaké výrazné úspěchy Češi už získali za ta uplynulá léta.
mluvčí 2,
——————–
Tak historie, první česká výprava na paralympijských hrách odjela už v roce 1972, což už je opravdu dávno a vlastně účastnili jsme se sedmi letních a osmi zimních paralympiád, což není málo a vlastně na těch sedmi letních paralympiádách jsme měli 332 paralympioniků, na těch zimních, ty jsou z podstaty menší, jsme měli 101 paralympioniků, získali jsme 58 zlatých medailí, 68 stříbrných a 74 bronzových, to jsou obrovská čísla, jsou obrovská čísla. Já jsem na to neskutečně, neskutečně hrdý. Mezi naše, mezi naše nejúspěšnější sporty historicky patří samozřejmě atletika, královna sportu. Tam jsme získali celkem 52 medailí, no a druhý nejúspěšnější sporty plavání, a to jsou prostě sporty u nás rozvinuté. Dlouhodobě se jim věnujem, dělá mi to neskutečnou radost. Možná bych si dovolil vypíchnout naše nejúspěšnější, historicky nejúspěšnější sportovce, a to samozřejmě je jednoznačně Jirka Ježek, náš paracyklista, ten vlastně, jestli se nepletu, šest zlatých medailí z paralympiády, čtyři stříbrné, jedna bronzová, takže to je naše hvězda, a zase, když bych se vrátil na jih Čech, tak samozřejmě, současná hvězda, Petrášek, dvě medaile z paralympiády, plavání. Takže si myslím, že ty čísla jsou reprezentativní a bohužel k těmhle těm číslům všem my potřebujeme budovat tu pyramidu, jejíž teda vrcholem jsou právě tato čísla, ty medaile my potřebujeme budovat odspoda, to se tady na území České republiky příliš nedělo, úplně jsme se na to nesoustředili a my se snažíme to teď právě změnit a na těch místech, kde nám právě vzniká to podhoubí, jak jsme se bavili o těch vrozených handicapech, tak být na těch místech, kde se nám ty děti pohybují a tam jim předkládat téma toho sportu, anebo u těch získaných handicapech zase třeba v rehabilitačních ústavech, tam být, představovat jim parasport, je to běžná součást života, nikdo neříká, že z tebe musí být paralympionik, ale pojď sportovat a třeba, když tě to bude bavit, můžeš se zaregistrovat v nějakém klubu tam trénovat, a když tě to dál bude bavit, můžeš se třeba dostat do reprezentace a být tím výkonnostním sportovcem, no a když tě to pořád bude bavit, tak tam samozřejmě někde může na konci cesty být ta paralympiáda, ta medaile
mluvčí 1,
——————–
Anebo místopředsedy českého paralympijského výboru? Protože vy jste takhle přece taky začínal.
mluvčí 2,
——————–
Přesně tak, tohle je můj příběh, já jsem na vozíku 23 let nebo dvacátý třetí rok a už jsem o tom mluvil hodněkrát. Hned po úraze jsem začal sportovat, tenkrát mě kluci chytli za ruku v rehabilitačním ústavu a řekli, pojď, budeš házet diskem, já jsem nechápal, proč bych měl házet diskem. V životě jsem nic nedržel v ruce, ale až dneska po těch 20 letech vlastně si dokážu uvědomit, jak zásadní rozhodnutí to bylo, že mě tam dotáhli, protože jsem prostě začal sportovat. Vrátil jsem se do aktivního způsobu života, na to se nabalila práce, rodina, nějaký jako sociální postavení atd. a začal jsem mít pocit, že jsem vlastně zase zpátky přínosem tý komunity, že jsem v tom systému, aktivně se podílím na růstu toho systému. A no samozřejmě, jak člověk jde tím životem a stárne, tak čím dál méně sportuje a čím dál více do toho kecá, no a dneska jsem, dneska jsem tady.
mluvčí 1,
——————–
Ale tak vy pořád ještě aktivně sportujete, jak už tady o tom byla řeč, takže to děláte zatím všechno, tak ať vás to nebolí ani po duši, ani po těle. Mějte se moc hezky a paralympiádě 2024 v Paříži zdar. Děkuji, na slyšenou. Naším dnešním dopoledním hostem byl Zbyněk Sýkora.
Český rozhlas
Přidejte odpověď