Fotit prý začal, aby vůbec mohl vidět svět. To říká Lubomír Pavelčák z Ostravy. Od dětství téměř nevidí, přesto tvoří pozoruhodné a osobité snímky, aktuálně jsou vystavené ve Frýdku-Místku, právě tam, jak je věci, vyzpovídala redaktorka Českého rozhlasu.
První výstava letošního roku patří ostravskému fotografu Lubomíru Pavelčákovi. Co jste vy vybral tady právě pro frýdecký zámek?
Lubomír Pavelčák
——————–
hned na začátku pravím s dovolením, protože jsem cvakálista a nejsem fotograf a nikdy jsem se takhle necítil, ani nepovažoval a vybral jsem tady, jak se můžete podívat, vesměs brýlovky a nějakou přírodu. To, co se mi podaří odchytit a cvaknout.
mluvčí 9,
——————–
Ovšem cvakalista ve vašem pojetí zní tak velmi mile, tak co vy si představujete? Nebo jak se cítíte jakoby cvakálista?
mluvčí 10,
——————–
No, jako obyčejný smrtelník.
mluvčí 9,
——————–
To znamená, že fotíte, když se vám chce a co chcete.
mluvčí 10,
——————–
Vesměs spíš z toho důvodu, abych si ten svět mohl kolem sebe prohlídnout, protože to, co já vlastně nevidím, tak si cvaknu do toho fotoaparátu a díky té digitální době si to převedu do počítače a potom vezmu digitální lupu, zvětšení 400 procent. Se můžu tak podívat, co kolem mě bylo. Vlastně je to takové poznávání. Já si říkám, český Japonec v podstatě ano.
mluvčí 9,
——————–
Vy jste si zařadil za jméno krásný přídomek lichoočko, což teda signalizuje, že skutečně nevidíte tak jako běžný smrtelník.
mluvčí 10,
——————–
Ano, je to tak, protože na pravém oku vám vlastně 18 dioptrií a tam odumírá síťnice, která se nedá operovat. A na levé straně mám prortatiku, takže vlastně přírodní oko je jenom jedno, což je liché, že jo.
mluvčí 9,
——————–
A jak tedy víte, nač máte zaměřit ten fotoaparát?
mluvčí 10,
——————–
V podstatě je to všechno dle pocitů, ale zároveň moje přítelkyně někdy napovídá, kam se podívat. Někdy se mi stane, že vlastně zahlédnu nějaký přeběh nebo nějakou barvu a buď si to cvaknu, když jsem sám a přiblížím si to v tom fotoaparátu, anebo se prostě doptám, co tam je tím směrem.
mluvčí 9,
——————–
A jak tam potom zakomponujete ty brýle, které jsou výrazným motivem.
mluvčí 10,
——————–
Ty brýlovky? No, to je výborná alchymie z toho důvodu, že prostě člověk musí vlastně dostat ten fotoaparát před sebe, je tu vzdálenost, kdy to ještě zaostří a potom podle ucha to cvaknout, to znamená, že udělám 3–5 kusů, vlastně teprve v počítači zjistím, jestli to vyšlo, nebo ne. Takže to je takhle dobrodružství.
mluvčí 9,
——————–
A co jste zjistil o světě, když potom si ho promítnete takhle, zvětšíte si ho.
mluvčí 10,
——————–
Tak jako je spousta lidí a okolnosti, kdy člověk…. třeba se nám stalo v Turecku na dovolené, že jsem šel vyfotit východ sluníčka, spočítal jsem si řady vlastně slunečníků a šel jsem do toho místa, jenomže sluníčko vycházelo někde jinde, jo, cvakl jsem si to, ale až jsme přijeli domů, tak jsem zjistil, že přesně uprostřed toho obrázku mám vyfocenou ceduli, jakože by člověk neměl chodit bez plavek, nahoře bez, takže v podstatě, jak říkám, jako Japonec
mluvčí 9,
——————–
Takže vy vlastně máte ten dobrodružný, jak ten samotný akt focení, tak potom, když následně zjistíte, co jste vlastně vyfotil.
mluvčí 10,
——————–
Tak vidíte, že třeba v té cizině na těch dovolených, abych si to chytil, viděl ten svět, tu krásu a navíc je to zajímavé, vlastně, když člověk na tom břehu sedí, čeká na to sluníčko, tak vidíte ten cykl, jak to jde směrem nahoru. To je pro mě nejvíc.
mluvčí 9,
——————–
A inspiroval jste třeba podobně postiženého člověka, který taky má problémy silné se zrakem k tomu, aby se nebál vzít ten fotoaparát, že to vlastně jde.
mluvčí 10,
——————–
To asi ne, protože zatím jsem neslyšel jako takovou zpětnou odezvu, ale většinou pomáhám vlastně sons, protože jsem taky součástí slonců vlastně, což jsou slabozrací, snažím se těm lidem třeba to, že opravdu, když člověk přijde o to oko nebo o to vidění, že to neznamená ten konec, protože vlastně můj zrakový handicap, který nastal, dovedl mě k tomu, abych ten svět začal cvakat, abych aspoň něco viděl tímto způsobem, takže nevím zatím, jestli někdo začal. Většinou říkají, že je to spíš psychicky motivovalo, nehodit tu flintu do žita, ale jít i trošičku proti tomu, co člověka omezuje vyloženě.
mluvčí 9,
——————–
Tak kdo naopak inspiroval vás.
mluvčí 10,
——————–
Tak to kamarádí, protože začali fotit kolem sebe, ale v té době, kdy já jsem se s tím jako tak nějak setkal, tak jsem používal digitální kompakt, a začalo to tím, že vlastně, jak jsem neviděl třeba na cestovkách na jízdní řády, tak jsem si to cvaknul, zvětšil jsem to a pak jsem viděl, že třeba tramvaj číslo jedna je ve směr Dubina v tolik a tolik hodin, takže nebyla to inspirace, spíš to bylo to, že čím hůře jsem viděl, tím více jsem začal cvakat svět kolem sebe, abych ho viděl.
mluvčí 9,
——————–
Dokdy bude vaše výstava tady k vidění?
mluvčí 10,
——————–
do 3. března.
mluvčí 9,
——————–
Dodává cvakálista dle svých slov Lubomír Pavelčák z Frýdku-Místku
Český rozhlas Ostrava
Přidejte odpověď