ilustrační foto
Škola v Církvici je výrazná, pěkně zrekonstruovaná budova v centru obce. O velké přestávce jsou za pěkného počasí děti na školní zahradě, spokojeně tam pobíhají, hrají si, svačí nebo poslouchají, jak ředitelka vzdělávacího zařízení hraje na ukulele. Mezi nimi je i tmavovlasá neslyšící dívka, která má vrozenou těžkou vadu sluchu kompenzovanou dvěma kochleárními implantáty.
Do církvické školy nastoupila loni v září. Přestože je Maruška velice bystré, komunikativní a výborně mluvící dítě, rodiče měli, stejně jako většina ostatních rodičů dětí s nějakým hendikepem, obavy z toho, jak zvládne výuku a především, jak ji ostatní děti a učitelé přijmou. A jak to dopadlo?
Maruška je plnohodnotně zapojena. Ve třídě je asistentka pedagoga Andrea Studničková pro podporu jiného dítěte, její přítomnost uvolňuje třídní učitelce ruce k individuálnější práci s jednotlivými dětmi. Holčička má ve třídě kamarády, je oblíbená, vlastně to vypadá, že se ničím neliší od ostatních dětí.
Asi byste si vůbec nevšimli, které děvčátko je vlastně to „neslyšící“. Maruška totiž díky mnohaleté dennodenní logopedické práci rodiny výborně vyslovuje a procesory kochleárních implantátů má většinu doby schované pod vlásky. Její plnohodnotné zařazení do slyšící společnosti tak vypadá na první pohled zcela jednoduše. Je za tím ale mnohaleté úsilí Marušky a celé její rodiny, mnoha odborníků a v současnosti především třídní učitelky Kláry Buckové.
Hlavní zásluhu na tom, že je škola v malé obci Církvice takto výjimečně otevřená a přátelská k dětem zdravým i dětem s postižením a že se v ní děti učí se zájmem a radostí, má ředitelka Ludmila Hrušková a také obec, která provoz vzdělvacího zařízení podporuje. Všem za to patří velký dík!
Iva Jungwirthová
Kutnohorský deník
Přidejte odpověď