Oldřich z Chlumu a Jiří Adam z Dobronína, to jsou dva literární hrdinové hosta Českého rozhlasu spisovatele a historika Vlastimila Vondrušky.
moderátorka
Já vždycky trošku přemýšlím, co dát na první místo, jestli toho historika nebo spisovatele. Historicky předcházel ten historik, v současné době spisovatel, ale k tomu stolu by s námi mohli zasednout třeba Oldřich z Chlumu nebo Jiří Adam z Dobronína. Tak komu byste dal přednost?
Vlastimil Vondruška, ——————– Přednost mají vždycky starší, pochopitelně, a to je tedy Oldřich z Chlumu, protože on má letos jedenatřicáté narozeniny, narodil se v roce 1992, kdy vyšel první příběh s tímhle hrdinou, ale v tom prvním příběhu se ještě nejmenoval Oldřich, ale Jíra z Chlumu, a když jsem potom chtěl vydávat knižní verze s tímhle hrdinou, tak mě moje žena říkala, hele, ale Jíra, to zní tak strašně venkovsky a rustikálně, a to je přece rytíř, ten by měl mít nějaké vznešené jméno, a protože člověk by měl svou ženu poslouchat, tak jsem ho přejmenoval na Oldřicha.
moderátorka, ——————– Když už jste se zmínil o vaší ženě, tak já musím říci, že ty první povídky jste vydával pod jménem alenský, což koresponduje s křestním jménem vaší ženy Alena a ještě jednu věc prozradím, ostatně vaši čtenáři to asi vědí, řada těch vašich knih nese dedikaci mé ženě Aleně, takže ona je ten čtenář 0 nebo jedna.
Vlastimil Vondruška, ——————– Ona je spíše taková moje múza a inspirace, samozřejmě někdy je čtenář jedna, ale ne vždy, protože občas mě tísní čas tak, že i když bych jí to chtěl dát přečíst, tak to musím okamžitě předat do redakce do rukou korektorky. Alenka samozřejmě stála u zrodu všeho, protože my o tom, co píšeme, spolu diskutujeme, hledáme různé cesty, někdy i spolu vymýšlíme nějaké takové ty stručné syžety, o které bych se měl opírat. Takže Alenka je samozřejmě integrální součástí mé literatury.
Slávka Brádlová, moderátorka, ——————– Vy máte asi vystudovaný buď stejný, nebo hodně podobný obor historie, etnografie.
Vlastimil Vondruška, ——————– My jsme spolužáci ze stejného ročníku, takže jsme se seznámili dříve, ale než jsme spolu začali chodit, jsme se různě oťukávali, protože já jsem už na střední škole byl takový trochu exot, který nechodil s kamarádama do hospod a s holkama na rande, ale už tehdy jsem chodil po knihovnách, po archivech, studoval jsem nějaké staré orientální jazyky a tak a stejný image jsem měl tedy i na začátku té vysoké školy,, tudíž jsem byl pro spolužačky naprosto nezajímavý, jenomže pak jsem se tedy zahleděl do Alenky, a tak jsem si říkal, že bych to měl zkusit nějakým klasickým způsobem, protože to není jako dneska, že pošlete smajlíka a je to domluveno. To bylo výsostné umění, kdy jste museli tu dívku ukecat. K tomu se samozřejmě hodily básně, tak jsem se rozhodl, že tedy napíšu báseň, ale nechtěl jsem jít takovými těmi otřepanými cestami, že jí budu vyznávat lásku, pak můžu žít atd. a tak jsem se rozhodl, že na to půjdu obráceně, že napíšu báseň, kdy ona vyznává lásku mě a tam vyjmenovává všechny mé ctnosti, aby viděla, jak jsem skvělý, takže jsem napsal báseň, která se jmenovala zpověď zamilované, která mám dojem končí, jestli si ještě vzpomenu, jak praví, není na něm vada, právě proto Mám ho ráda. A to jsem jí poslal a asi za čtvrthodinu se mě to vrátilo. S přípisem naší mateřštiny, nicméně, přesto jí to zřejmě zaujalo, takže později jsme vstoupili do stavu manželského.
moderátorka, ——————– No a vydrželo vám to dodnes? Ostatně i ta spolupráce odborná nebo spisovatelská? Protože i ona je autorkou řady knih, takových populárně vědeckých, jste napsali společně, ale my se dneska budeme věnovat přece jenom převážně Oldřichovi z Chlumu, Jiřímu Adamovi z Dobronína a také vašim epopejím, anebo ságám. Odstartovali jsme to takovým trošku rodinným povídáním, ale já si myslím, že paní Alena si to zaslouží. Ostatně její publikace církevní rok, tu já mám pořád po ruce, protože stále se to hodí a různé ty lidové obřady odtamtud Čerpáme.
Vlastimil Vondruška, ——————– Mimochodem poslední její knížka se jmenuje rodina a ta je teda, myslím, dneska velice aktuální, protože ona tam vysvětluje nejenom principy tradiční rodiny, ale i takové ty netradiční formy, protože dneska pořád válčíme s tím, co rodina je a co není a jak by se ti lidé v rámci té rodiny měli chovat, takže ona v takovém historickém průřezu a navíc, protože jsme oba etnografové, dokázala pracovat i s materiálem mimoevropským, posbírala neuvěřitelné modely, co všechno rodina může být.
moderátorka, ——————– Tak určitě zajímavé počtení, ale pojďme teď k tomu Oldřichovi z Chlumu, vy jste řekl, že je mu 31 let a teď, já nevím, jestli to počítáte opravdu na roky nebo na ty knihy? Protože těch by mělo být, jestli jsem to dobře počítala, právě 31.
Vlastimil Vondruška, ——————– Těch je ano, 31. Aktuálně píšu dvaatřicátou, ale počítám to na roky, protože byla léta, kdy vyšly dva oldřichové, byla léta, kdy nevyšel žádný, takže ono to náhodou takhle Vyšlo plus minus.
moderátorka, ——————– A druhý váš oblíbený hrdina možná pro ty, kteří čistě náhodou nevědí. Měli bychom dodat, že Oldřich z Chlumu je královský prokurátor, že vyšetřuje zločiny, no a je něco jako kolumbo středověku?
Vlastimil Vondruška, ——————– No, tak kolumbo je takovej zvláštní insitní detektiv, to Oldřich, to je charismatický rytíř, nádherný chlap, žádný takový. Já se ještě musím vrátit a zeptat, že jo, to tady on zásadně nedělá. A je to tedy vyšetřovatel. Z časů českého krále Přemysla ii Otakara a o 250 let mladší je Jiří Adam z Dobronína, který je písař královské komory, odehrává se to za časů našeho prvního habsburského panovníka Ferdinanda, ale jinak oni jsou typově podobní v tom, že jsou to oba mužové, kteří velice plédují pro čest, spravedlnost, ale tu spravedlnost neuplatňují takovým tím tupým mechanickým způsobem, protože oni samozřejmě se snaží vždycky každý případ řešit osobně, neboť přiznejme si to. Bývaly i záležitosti, které mohly být označeny jako zločin, ale přesto ten člověk z našeho pohledu by zločincem být neměl, protože pokud se znásilněná dívka nedomohla tehdy spravedlnosti, tak samozřejmě ona měla ne legitimní, ale morální právo se pomstít.
moderátorka, ——————– To jsou zajímavé už etické problémy a otázky. Ale já si neodpustím přidat jednu perličku, s kterou kdysi jste se mi svěřil, totiž, že když ilustrátor měl vytvořit podobu Oldřicha z Chlumu, tak aniž byste se osobně znali, tak vás trefil takřka dokonale. No, tohle mi vysvětlete.
Vondruška, ——————– Protože já jsem sám takový rustikální, trochu ne úplně aktuálně moderní typ, takže asi náhodou, se trefil. Ono je to stejný, jako se říká, že pes se podobá svému pánovi, že jo.
Slávka Brádlová, moderátorka, ——————– Ostatně z těch popisů postav, tak si člověk určitou představu může udělat. Ale Oldřich z Chlumu a Jiří Adam z Dobronína jakkoliv historicky se potkat nemohli, tak v jedné z vašich knih se potkávají, obrazně řečeno. Narodila se kniha s názvem zapomenutý zločin.
Vlastimil Vondruška, ——————– Historicky se potkat nemohli. Literárně ano, protože ten zapomenutý zločin je takovým retrospektivním příběhem. Adam z Dobronína začne vyšetřovat případ, který kdysi před mnoha a mnoha lety nevyřešil Oldřich z Chlumu. Je to možné. Já to tam vysvětluji, chudák Oldřich z Chlumu přišel k tomu vyšetřování, až když všechny stopy byly pryč a nebyla šance něco zjistit. A tedy Jiří Adam z Dobronína, protože se stanou zločiny na stejném místě a on má pocit, že to spolu může nějak souviset, tak proto se obrací k tomu starému protokolu a nakonec to vyřeší, přičemž ta klíčová věc ho napadne. Ve snu, v němž k němu jakoby ten Oldřich z Chlumu vstoupí. Je to prémie, kterou dostávají čtenáři k těm nejnovějším knihám, které v posledním půlroce vyšly.
moderátorka, ——————– Předpokládám, že kdo se do vašich knih zamiloval, tak kupuje všechny nové tituly, ale jinak jsem našla ve statistikách, že máte na kontě 1 600 000 prodaných knih.
Vlastimil Vondruška, ——————– U moby, plus teda ještě něco mám u Albatrosu, něco u českobudějovické dony, ještě ve staré arty jsme s Alenkou něco vydávali ve Vyšehradu, když bych to vzal i s těmi jinými nakladateli, tak už jsme kolem 2 milionů.
moderátorka, ——————– Trošku mě tam překvapil Albatros nakladatelství dětské literatury, ale to je asi knížka o fiorele.
Vlastimil Vondruška, ——————– Tam vyšly první dva díly o fjorele, ale kromě toho jsem ještě napsal takové povídání. Jmenuje se to slavné bitvy českých panovníků, slavné hrady českých panovníků, kdy jsem se pokusil jednoduchou formou spojit beletrii a faktografii, aby to bylo pro dětského čtenáře zajímavé, pak jsem tam udělal ještě v takové té staré tradiční řadě přehled, život ve středověku, kde abecedním způsobem dětem vysvětlují ty nejdůležitější pojmy, které se středověkem spojují.
moderátorka, ——————– Zkrátka učebnice dějepisu nemusí být nuda.
Vlastimil Vondruška, ——————– Ona historie není nuda, pokud ji nevykládají podle osob ministerstva školství.
Slávka Brádlová, moderátorka, ——————– Tak ale vraťme se tedy k těm tématům. Řekla jsem, že jste historik vzděláním, asi i zálibou a spisovatel, no, tak chcete-li mít námět, téma pro historickou detektivku, prolistujete nějaké smolné knihy, příběh je tam zapsaný a máte hotovo.
Vlastimil Vondruška, ——————– Vy mě jenom zkoušíte, protože samozřejmě dobře víte, že to tak není, protože nejstarší zápisy o nějakých zločinech máme právě z těch smolných knih ze čtrnáctého století, kde jsou uvedeny zápisy typu dvanáctého februáry z léta Páně třináctistého dvacátého sedmého byl na hradě Buchlově oběšen pacholek Janek proto, že ubil děvečku majdalenu. Tečka, konec, nic víc. Tak napište z toho detektivní příběh, máme pak samozřejmě nějaké mladší protokoly, ale oni ty reálné zločiny jsou ve skutečnosti strašně hloupé, navíc smutné, zločiny není hezká věc a popravdě řečeno, kdyby Agáta Christie psala detektivky podle protokolu Scotland Yardu, tak to bude k nepřečtení a bude to nezajímavý. detektivní žánr je svým způsobem pohádka pro dospělé, tam musíte ty příběhy generovat tak, abyste do toho mohli vložit právě různé morální a další záležitosti, ale současně tedy, abyste podtrhli to, co považuji za nesmírně důležité a co dělá správný detektivní žánr, tedy čistým žánrem, je to, že spravedlnost by měla zvítězit nad zločinem.
moderátorka, ——————– Proto pohádka pro dospělé, kde to všechno dobře končí, respektive zlo je potrestáno. Vedle těchto menších děl historických detektivek, jste se pustil taky do práce, která si opravdu zaslouží ten název a přídomek epopej, jednak to byla epopej přemyslovská, potom husitská a teď se rodí epopej lucemburská, a víte, co mě napadá? Jestli my někdy ty Lucemburky nehodnotíme trošičku nespravedlivě, to Jana vnímáme opravdu jako krále, cizince, který jenom přišel, Čechy vyplundroval a zase někam odjel bojovat hrdinně, no a pak Karel, otec vlasti zbožňovaný dodnes.
Vlastimil Vondruška, ——————– Já jsem se, popravdě řečeno, velice dlouho bránil nájezdům čtenářů, abych tu lucemburskou epopej napsal, protože já dlouhodobě kritizuji Karla, protože, jak o něm řekl císař maxmilián, Karel, byl možná otcem české vlasti, ale byl otčím říše římské, protože on v podstatě díky těm privilegiím, které dal kurfistům za to, aby ho zvolili, zlomil celý ten systém, který se od středověku složitě budoval a já se tu epopej snažím psát, zásada historická bez emocí, bez záště, bez hany, myslím si, že tam král Jan vychází tedy lépe, než je v tom obecném povědomí, protože on to byl trochu ctižádostivý snílek, takže se zamontoval do kdejakého konfliktu, ale současně, a to zase se pak už jaksi opomíjí, on pro korunu českou získal řadu území, které potom tvořily po staletí integrální součást českého království. Bez něj bychom neměli Chebsko, bez něj bychom neměli podstatnou část Slezska. Že to pak jaksi Marie Terezie prošustrovala, to je jedna věc. Druhá věc je, že ten Jan lucemburský se ujímal vlády poté, co ty poměry v Čechách byly skutečně nesmírně komplikované. Díky zavraždění a vymření Přemyslovců musel neustále bojovat proti šlechtické opozici a ono bojovat proti opozici je těžké v každém politickém systému. Čili on, když nastoupil jako mladý, tak se velice poctivě několik let snažil. Jenomže to byl úkol, který byl neřešitelný i pro panovníka mnohem zkušenějšího, než když sem přicházel jako šestnáctiletý mladík, toho Karla, tak rozhodně přeceňujeme, protože on byl pragmatický až na hranici morálky a nemorálky, protože on ve jménu své moci naprosto bez mrknutí oka dokázal pohřbít své věrné spojence, dokázal se spojit s těmi, s kterými bojoval, navíc po otci zdědil řadu dluhů, které musel nějakým způsobem umořovat, ale umořoval je třeba i tím způsobem, že povolil pogromy na Židy v Norimberku, třeba v tom roce 1349 nechal celou tu židovskou komunitu vyvraždit. Ta jeho osobní odpovědnost je dána listinou, kde se zachoval jeho podpis, takže on to nebyl panovník tak jako krystalicky čistý, no, a potom my bychom měli každého vládce, a to nemluvím jenom o panovnících, to mluvím i o současných vládcích, hodnotit nejenom podle toho, jaká prohlášení on říká, co si nechá o sobě od kronikářů napsat, neboť Karel, ten už uměl s médii pracovat, kronikářům zasahoval do těch kronik, které psali, aby on a jeho otec tam vyšli co nejlépe, ale důležité je, co on pro tu svou zem reálně dokáže, ne to, co říká, že udělal, ale co dokázal. A pokud se podíváme na výsledky Karlovy vlády, tak on sice jakoby povznesl české země jaksi na piedestal ve střední Evropě, ale současně tedy všechny ty zisky, které tu byly, tak on je z velké části investoval do své říšské politiky, z které české království nemělo prakticky nic, a proto, když po něm nastoupil jeho syn Václav a začala evropská krize monetární, ekonomická, zhoršilo se klima, došlo ke globálnímu ochlazení, byly nízké úrody, no, tak najednou tady nebyly rezervy, z kterých by se tyhle ty problémové věci daly sanovat. Navíc on rozboural celý ten tradiční systém českého zemského vládnutí, kdy on do systému té vlády infiltroval obrovské množství prelátů církve, a to nikdy nemohlo dělat dobrotu, protože celá západní Evropa dvě staletí bojovala o to, aby omezila vliv církve na světskou vládu. Zatímco Karel udělal pravý opak. Takže ono to potom všechno nakonec se spojilo v ten proud husitské revoluce, ale je naprosto hloupé vyčítat to, co se stalo, Václavovi, to všechno bylo v genech politiky Karla IV a to, že to není v učebnicích pro střední školy, ještě neznamená, že se o tomhle v odborných kruzích už delší dobu nediskutuje a víceméně i u předních odborníků typu Petra čorny atd. všechny tyhle věci najdete.
moderátorka, ——————– Povídalo by se, povídalo. Nezbývá než pro tuto chvíli se ale rozloučit, protože čas rozhlasový je čas velmi neúprosný, budeme se těšit na pokračování lucemburské epopeje a budeme se těšit třeba zase někdy tady na viděnou, na slyšenou
Přidejte odpověď