Hostem ve studiu ČT24 byla i Julie Hrstková, komentátorka Hospodářských novin.
To dnešní veřejné jednání Ústavního soudu z vašeho pohledu přineslo něco zásadního pro samotné rozhodování ústavních soudců?
Julie Hrstková, komentátorka, Hospodářské noviny
——————–
Já teda na začátku řeknu, že jsem nebyla osobně přítomná, že jsem to sledovala online. Podle toho, co psala různá média a co bylo dostupné. To je první věc. No, tak překvapivé, tak myslím si, že velmi zajímavá byla debata na téma, jestli šlo, nebo nešlo odhadnout tu inflaci. Kde se trošku, bych řekla, různily názory odborníků, kteří tam byli u soudu a politiků. Tak to je první věc. A druhá věc, která mě osobně trošku zarazila bylo, když pan ministr Stanjura, ve zkratce, možná to byla nějaká zkratka, řekl, že ten valorizační vzorec je stejně natolik složitý, že si nikdo předtím ani nedokázal spočítat to navýšení penze. Takže to, že každý něco dostal, je vlastně v pořádku a že to je úplně jedno.
moderátor
——————–
A mimochodem v tomto směru má pravdu, nebo ten výrok vypovídá o tom, jak vláda přistupuje k té problematice důchodů, anebo jak přistupuje k této skupině obyvatel České republiky?
Julie Hrstková, komentátorka, Hospodářské noviny
——————–
Obecně bych řekla, že spočítat si, na jaký konkrétně například mám důchod, abych si to spočítala sama, na jakou konkrétně valorizaci, případně kdybych potřebovala nějakou dávku na podporu bydlení. Ta schémata jsou většinou velmi obtížná a málokdo si je spočítá sám. Může mít nějaký dojem, že třeba by měl od státu něco dostat, a nakonec třeba se nevejde do toho konkrétního vzorce, protože třeba překročil nějaký příjem třeba o 100 korun nebo tak. Takže je možné, že se to nespočítá. Ale pakliže bylo avizováno, že dostanou, myslím, 1700–1 800 korun v průměru a dostali několik set korun tak bych řekla, že jisté zklamání tam je, to si myslím, že si dokáže spočítat úplně každý.
Jiří Václavek, moderátor
——————–
Co vás jako novinářku dnes na tom veřejném jednání, byť jste říkala, že jste ho nesledovala přímo v Brně, ale že jste ho sledovala z těch online reportáží. Co vás na tom nejvíc zajímalo a dostala jste na to, co vás zajímalo odpověď?
Julie Hrstková, Hospodářské noviny
——————–
No, já jsem právě říkala, že vlastně bylo velmi zajímavé, co přesně ten Ústavní soud chtěl, že vlastně si nechal i vysvětlit některé velmi odborné věci, co se týká právě té inflace. Pravda je, že když došlo na konkrétní stanovení valorizačního vzorce, tak jsem měla pocit, že i Ústavní soud nějak zas až takové podrobnosti nepotřebuje a upřímně je nepotřebuje. A myslím, že si také předvolal opravdu relevantní osoby, které k tomu měly co říct. Tím chci zejména zdůraznit jak Mojmíra Hampla, předsedu Národní rozpočtové rady vlády. Tak třeba šéfa měnové sekce České národní banky a samozřejmě statistiky. Jo, vlastně, že to nevzal čistě po té politické linii, ale bral to i po té odborné. To si myslím, že je opravdu vidět, že je tam snaha získat nějaký komplexní obrázek, že to není jenom to politické rozhodování, o kterém jsme se bavili. Ale že tam je opravdu touha dobrat se podstaty té věci.
Jiří Václavek, moderátor
——————–
Jak přesvědčivý za vás dnes u Ústavního soudu byli ministři práce a sociálních věcí a financí, když museli zdůvodňovat, proč vláda spěchala, do jaké míry vláda nemohla vědět, jak vysoká bude inflace v lednu. A taky, když vysvětlovali, že skutečně hrozily značné hospodářské škody a že tedy bylo nutné vyhlásit stav legislativní nouze.
Julie Hrstková, komentátorka, Hospodářské noviny
——————–
No, já bych začala inflací. Já jsem se podívala na ty čísla, která se nepamatuji, ale dívala jsem se teď, tak nejvyšší inflaci jsme zaznamenali meziroční v září roku 2022. A to 18 %. Potom inflace klesla, protože se začal promítat do cen ten strop na ceny energií, který stál zase rozpočet mnoho desítek miliard. A opravdu to srazilo inflaci, tak tam je to dobré. V lednu došlo k dalšímu skoku. To bylo těch 17,5, o kterém se mluvilo. To, že to přesáhne těch 5 %, myslím, že se vědělo. Těch 17,5 bylo takovým překvapením, že co si tak pamatuju, tak se vedly debaty, jestli na jaře roku 2023 náhodou opět nepřekročí inflace 20 %, což se nestalo. Naopak šla dolů. Takže to je vlastně docela zajímavá věc. To, že ta inflace bude vysoká, se vědělo. To, že bude vyžadovat valorizace, se vědělo. Řekněme, že to číslo mohlo být překvapení. Ne zas tak velké, ale mohlo být. A pardon.
Jiří Václavek, moderátor
——————–
Rozumím, Julie, pojďme okomentovat ještě jednu věc, která už je takovým protažením toho tématu. 61 % Čechů nesouhlasí s pomalejším růstem důchodů. Zároveň ale na penze nechtějí přispívat víc prostřednictvím vyšších daní anebo sociálního pojištění. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd České republiky. Téměř 80 % dotazovaných si potom myslí, že tuzemský důchodový systém potřebuje změnu. A zajímá mě, co toto vlastně vypovídá o vztahu Čechů k tomu tématu penzí a budoucnosti penzijního systému. Nechceme pomalejší růst důchodů, nechceme ale ani více přispívat do toho penzijního systému. Není to vlastně začarovaný kruh?
Julie Hrstková, komentátorka, Hospodářské noviny
——————–
Já si myslím, že to je výsledek velmi špatné prezentace důchodů obecně politiků, a to všech, nejenom vládních. A tam jde o to, že vlastně tady se o důchodové reformě mluvilo, o třech pilířích se mluví. Po celou dobu se vlastně tady o tom mluví skoro 30 let. Jeden pokus udělala vláda Petra Nečase, který posléze ukončila vláda Bohuslava Sobotky, že to byl takový tříletý experiment. A chtít důvěru po lidech, aby šli opět do tady toho velkého experimentu, je vlastně docela odvážné a chápu, že se do toho absolutně nikomu nechce. Druhá věc je, že ti staří lidé, kteří už jsou teď v důchodu, případně kteří do důchodu jdou, nebo ti, co jsou teď v důchodu, mají pocit, že celou dobu pracovali. Oni ještě dost často vlastně zažili minulý režim, kdy měli ty mzdy a platy nebo respektive tehdy jenom platy, protože bylo všechno státní, tak je měli natolik nízké, že vlastně oni byli ti, kteří měli dlouho ty nejnižší důchody. Takže oni vždycky, když slyší, jak vlastně ty důchody užírají z toho rozpočtu, tak chápu, že jim to vadí. Do toho ta rétorika, že vlastně ano důchody dělají podstatnou část výdajů rozpočtu. Nicméně je tady taky hodně věcí, které platil rozpočet a řekněme, že jsme si je mohli odpustit, a těch věcí je opravdu hodně. A zase ti mladí, tak ti žijí v té rétorice těch politiků, kteří neustále říkají, důchody, důchody, důchody nám zabírají, to je prostě celý rozpočet. Kvůli důchodům nemůžeme tady podpořit, já nevím, školy, mladé lidi, bydlení pro mladé. Oni opravdu je dostávají do takového jako střetu. Je to úplně zbytečné, protože k tomu stáří se propracujeme všichni, pokud tady nebo nějaká povinná eutanázie, což doufám, nebude. A celé to je o té ochotě politiků to vlastně vysvětlit. Domluvit se, ta ochota domluvit se vlastně na jakýchkoliv reformách tady nebyla. A musím říct, že ta reforma, která teď prošla poněkud nenápadně a kterou představil pan ministr Jurečka, je vlastně největší změnou od toho roku 2011, kdy jí představil Jaromír Drábek a tehdy ta reforma poněkud erodovala, erodovala i zanikla. Tak uvidíme, jaký bude osud této reformy, která je nereforma taková utajená. Ale rozhodně bych lidem nevyčítala, že současně nechtějí reformy, nechtějí nic s tím dělat a ještě chtějí větší důchody, protože vlastně tady má každý pocit bez ohledu na věk, že on je vlastně ten, komu ten systém ublížil. Jsou to důchodci, jsou to mladí a jsou to i ti v mezivěku, kteří vlastně zase museli moc pracovat a teď vidí, že to bude čím dál horší.
Jiří Václavek, moderátor
——————–
Julie Hrstková, moc vám děkuju, mějte se dobře
Přidejte odpověď