Hostem Radiožurnálu byl novinář, publicista Jan David, kromě jiného autor knížky Mrzneme napříč Vltavou.
——————–
Aby to bylo autentické, tak my jsme opravdu teď u břehů Vltavy, je sychravo, sice asi není pod nulou, ale velmi nepříjemno. Za chvíli se asi někam ukryjeme, spíše do klubovny.
Jan DAVID, ——————–
Tady to všechno začalo, tady jsem poprvé vlezl do Vltavy někdy na podzim roku 2021. Shodou okolností teď šli 2 otužilci, které neznám, ale zdravíme se, ahoj, ahoj, takže jsem se ptal, jaká je teplota vody, říkali, že je to 6 stupňů, že průtok je velikej, masivní, takže šli proti proudu, aby si zaplavali jenom po proudu.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Co vás vůbec popadlo pustit se do toho? On to není jenom deník začínajícího otužilce, to za chviličku vysvětlíme.
Jan DAVID,
——————–
Vůbec to není deník začínajícího otužilce. A já rád a s chutí říkám, že já jsem ten nejmíň zajímavej člověk v tý knížce a jsem zajímavej jenom tím, že když jsem to zvládl já to plavání a plavání u Národního divadla koncem prosince, takže to může zvládnout každý. Z mého pohledu je to inspirace pro lidi, kteří by třeba rádi začali, mají chuť, ale ještě se k tomu neodhodlali.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Mimochodem, 26. vás čeká další plavba tady ve Vltavě. Vy jste už byli vyzkoušet trasu.
Jan DAVID,
——————–
Ve středu v poledne jsme měli sraz na špici Slovanského ostrova, kde se každoročně startuje 26. prosince v 11. hodin Memoriál Alfreda Nikodéma, což je vlastně průkopník zimního plavání a otužování v našich zemích, sešlo se nás tam bandička, nějakých 15, 17 lidí a proplavávali jsme vlastně trasy, které se budou plavat o tom druhém svátku vánočním, abysme zjistili, jestli někde není nějaká překážka pod vodou, jestli je to bezpečný.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
A teď, když tady stojíme a mrzneme u Vltavy v Braníce, kde to vlastně jsme, kde se to nacházíme?
Jan DAVID,
——————–
V jižnější části Prahy, stojíme tady vlastně pod Barrandovskou skálou, vidíme Barrandovský most, takže za zády máme Modřany, Komořany a stojíme hlavně poblíž naší Branické otužilecké klubovny, Prvního plaveckého klubu otužilců Praha, je to trošku složitější název pro mě. A tady je vlastně místo, kde můžete potkat v Praze snad nejčastěji otužilce, protože jednak je tu klubovna a jednak je tu i ohniště veřejně přístupné, kde si dávají srazy otužilci, kteří nejsou organizovaní, kteří si tu někdy zapalují ohně, protože potom, co se vyleze ze studené řeky, tak je ideální se nějak zahřát a rozhodně se nedoporučuje alkohol, takže oheň.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
No, a tohle to jsou ty schůdky, po kterých se chodí přímo do Vltavy?
Jan DAVID,
——————–
Je to tak. Ono vlastně ty schůdky nejsou dneska vidět, je vidět to zábradlí, běžně je vidět i pár schodů, ale je tolik vody, že polovina zábradlí ani není vidět.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Víte co, pojďme se schovat do tý klubovny, je fakt zima.
Nedá se říci, že by tady bylo tepleji, ale alespoň neprší. My teď s mým dnešním hostem Janem Davidem sedíme přímo v té klubovně už zmíněného klubu.
Jan DAVID,
——————–
Prvního plaveckého klubu otužilců Praha. Takhle si to hláskuju.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Je to zajímavé prostředí, protože tady uprostřed té klubovny je pingpongový stůl, boxovací pytel, takže sem se chodí asi porůznu sportovat.
Jan DAVID,
——————–
Sportovat, tyhle ty věci slouží, je to taková pomůcka zahřívací, boxovací ručka, ping pong, za rohem je ještě pravěký trenažér, který možná pamatuje, ještě když pobíhaly tyranosauři po zemi. Nikdy jsem neviděl starší. A hlavně jsou za vašimi zády, za rohem kamna, která se ládujou tady tím dřevem. A ano, poznamenal jste správně, že je tady stejně chladno jako venku. A je to o tom, že klubovna je otevřená v určité dny a v určité časy. Vždycky tady má službu nějaký klíčník vybraný v rámci brigád a ten má na starosti, aby se tu včas rozhořel oheň. Jak tady v pánské šatně, tak vedle v dámské, kde jsou, kde jsou další kamna, aby to bylo nachystaný na to, aby odsud lidi mohli jít do Vltavy a zase se ideálně vrátit.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Vy jste autor šesté knížky Mrzneme napříč Vltavou s podtitulem 100 let zimního plavání od dob průkopníka Alfreda Nikodéma. Co vás k Alfredu Nikodémovi a ke sportovnímu otužování přivedlo?
Jan DAVID, ——-
Zpočátku to byla ta novinařina a taky to, že žiju v Braníku, byla to kombinace, žiju Braníku víc než 10, 12 a let a tady podél Vltavy je pěkný kousek krajiny v rámci města, v rámci možností, takže jsem tady občas chodil na procházky, někdy s dcerou, když byla malá a viděl jsem vždycky v zimě ty blázny, co tady právě poskakovali, oni vlastně neposkakovali, oni chodili, že jo, od klubovny, normálně v klidu dolů k řece, zajímavej kontrast to byl, když byl všude sníh a oni šli v těch plavkách a plaveckých čepičkách. Já jsem si vždycky říkal, to jsou blázni, jo, co, co to dělají, ale zároveň ve mně bylo, jaký to asi je něco takovýho.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Jaký to asi je?
Jan DAVID, —————-
Je to studený, to nepopírám, ale zároveň je to báječný a možná proto jsem u toho vydržel, protože prvotním mým cílem bylo, prvně jsem napsal nějaký článek vůbec o tom, že nějací otužilci existují, to bylo ještě předtím, asi půl roku předtím, než jsem se začal chystat na podzim 2021 na memoriál Alfreda Nikodéma, což už je zmíněná soutěž, která se akce i pro otužilce neregistrované, která se koná o druhém svátku vánočním. A po tom prvním článku následovala reportáž, začal jsem tehdy psát, protože jsem teď novinář poslední roky na volné noze, tak píšu pro vícero redakcí a začal jsem spolupracovat s webem, který se zaměřoval na posilování odolnosti, akorát nebyl tak odolný, aby přežil covidovou dobu, ale tam jsem plácnul, že bydlím v Braníku, že tady jsou otužilci a že by mě zajímalo, jaký to vlastně je správně se nachystat na zimní plavání ve Vltavě, protože jeden z mých kamarádů novinářů to kdysi zkusil bez přípravy, říkal, že to byla nejhorší zkušenost v jeho životě, on je dost takovej blázen a /nesrozumitelné/ prostopoval celej svět. A tuhle tu zkušenost, to plavání ve Vltavě bez přípravy, říká, to jsem udělal chybu, takže já jsem nechtěl udělat chybu.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Jak často teď chodíte se otužovat?
Jan DAVID,
——————–
Chodím dvakrát až třikrát týdně, ono se doporučuje, tedy podle pravidel otužilců, ke kterým patřím, nechodit častěji kvůli regeneraci těla, ono to trochu vycucne. Možná bych ještě zmínil ten rozdíl, kdy lidi začali během covidu vnímat ve vodě ti WimHofisty, kterým někteří naši členové říkají třeba surikaty, protože tak stojí v té vodě bez hnutí, jako ty šelmičky v zoologický zahradě, tak to my nejsme, my tam v té vodě nejsme na místě a nedýcháme, my do té vody vlezeme a rovnou plaveme a tohle to je mi na tom vlastně hrozně sympatický, protože mi přijde, že když vlezu do něčeho studenýho, tak bych se měl hejbat a ne tam jen tak být.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
No, a když se vrátím k té úvodní otázce, co vás vlastně teda přivedlo k zimnímu plavání Alfreda Nikodéma?
Jan DAVID,
——————–
Chtěl jsem k něčemu směřovat v rámci té reportáže, tak jsem si řekl, budu plavat v prosinci ve Vltavě, co pro to můžu udělat, takže jsem se zkontaktoval s předsedou Tomášem Prokopem, zhruba dvakrát měsíčně jsem vydával pro ten web, který už neexistuje, moje zkušenosti s tím, jakým způsobem se připravuju a vlastně to byl i prvopočátek potom těch podkladů pro té mé osobní linky v knize.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Rozhovory historie, deník začínajícího otužilce, to jste říkal, že z toho je to nejmíň, rozhovory s kým a historie čeho?
Jan DAVID,
——————–
Když jsem začal plavat na podzim 2021, tak jsem vlastně ještě vůbec netušil, že bude nějaké výročí, a to je to, že v roce 1923 je Alfred Nikodém náš průkopník, pražský klenotník poprvé veřejně vlezl do Vltavy minimálně se svým kamarádem, který byl příjmením Ort. Já jsem si řekl, Ježíš, 100 let, to zní zajímavě, k tomu by se dalo něco vymyslet. Shodou okolností díky mé účasti, mé druhé účasti na Memoriálu Alfréda Nikodéma, loni v zimě jsem se dostal k jeho praneteři, ptal jsem se jí, jestli náhodou doma nemá nějaké památky, pozůstatky, artefakty a ona řekla, jo, něco bych doma měla a měla toho víc, než bych doufal, byly to dvě obří kožená alba plná novinových výstřižků a fotografií, diplomů a různých blahopřání, která Alfred Nikodém sbíral, byly tam sice trošičku bez ladu a skladu vlepené, ale zároveň na každé fotce byla poznámka třeba rok, den a místo, odkud to je, takže se dalo docela hezky orientovat v tom, ta jeho cesta, ta jeho otužilecká cesta.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Ta kniha shromažďuje unikátní dobové fotografie. Tak toto je ten její zdroj?
Jan DAVID,
——————–
Ano, přesně tak, fotografie, které jsou historické v té knize, kterých je většina a které vlastně nebyly takřka jistě viděny skoro 100 let, protože o těch dvou albech nikdo nevěděl, včetně tady předsedy archiváře našeho klubu, takže samy byli překvapeni, tak odsaď ty fotografie jsou, včetně toho, kdy jsem prošel stovky starých meziválečných článků a vlastně hledal jsem citace Alfreda Nikodéma nebo rozhovory s Alfredem Nikodémem a já si s ním v té knize tak jako povídám, oslovuju ho a je takovým trošičku mým průvodcem, nemůžu říct vzorem.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
No, právě, vy s ním v té knížce rozmlouváte, to mě samozřejmě zaujalo, ale někdy ho nazýváte dokonce vejtahou. Tak jaký k němu máte vztah?
Jan DAVID,
——————–
V jednu chvíli jsem to použil s určitou nadsázkou, to vejtaha, protože mně přijde, že dneska by byl takovým tím influencerem, kterého je všude plno a který se snaží být vidět, ale zároveň, který se snaží, aby bylo vidět to odvětví sportovní, kterému se věnuje. Když jsem viděl všechny ty články, to, jak mluví, a to, jak si vlastně vede ta alba, tak jsem si říkal, jestli se někdy trošku nevytahuje, ale zároveň jsem tam dopsal, že i kdyby, tak má být na co hrdý. On byl nejenom propagátorem zimního plavání a otužování, ale jako bohatý Pražan, podnikatel, který měl v centru Prahy v Celetné, posléze na Staroměstském náměstí klenotnický obchod, měl vlastně činžovní dům, který je na místě dnešního hotelu Intercontinental, byl, tam pak dopadla koncem druhé světové války bomba, takže byla nějak porušena statika. V Chuchli, kde žije, což je část Prahy na jihu, kde žije jeho praneteř, tak tam měl venkovský dům koupený, takže to byl bohatý člověk a on podporoval spoustu spolků, invalidních vojáků, Sokolů. Tam je spoustu poděkování za dary, které věnoval v průběhu těch let, co jsem sledoval jeho činnost.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Co nového jste se o něm dozvěděl? Co si čtenář převratného se dozví, co si přečte?
Jan DAVID,
——————–
Mně se líbí, že je Alfred Nikodém představen skrze jeho vlastní slova, jako člověk z masa a kostí. Myslím, že dodneška vlastně, když se řeklo Alfred Nikodém, tak nikdo nevěděl, kdo to je, a i spousta lidí, kteří chodili na to plavání k Národnímu divadlu se podívat, třeba z mých kamarádů, tak nevěděli, že se ta akce jmenuje Memoriál Alfreda Nikodéma, byla to vlastně postava, i pro mě ten první rok, vím, že tady vedle máme jeho bustu, že to byl jakýsi zakladatel, ale jinak jsem o něm nevěděl vůbec nic a neměl jsem k němu zpočátku žádný vztah, až pak jsem si najednou uvědomil, že může být i pro dnešek inspirací, protože je.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Co vám osobně to otužování dává?
Jan DAVID,
——————–
Lepší náladu, lepší pocit, hezké sociálno tady v klubovně, kde to vypadá jako v zapomenutých osmdesátých nebo devadesátých letech skrz všechno, co, jak to tu vypadá, hlavně tu náladu. Já jsem postupem času zjistil, že když do té Vltavy chodím, takže se děje něco, co já neovlivním, a to jsou biologické pochody mého těla, takže jsou prokázané určité studie toho, co se děje, když člověk vleze do ledové vody, jak se mu vyplavuje adrenalin, co, jak se postupně děje. Obecně mluvit nemohu, ale za sebe mohu říct, že když plavu v hodně studené vodě a plavu delší dobu, jsem tam třeba přes 15 minut, k 20 minutám, tak potom vylezu a jsem nabušenej Arnold z posilovny a mohl bych projít pomalu dveřma a jdu zpátky k tý klubovně. A já být silný. Zatímco, když jsem tam kratší dobu, třeba takových 5 minut, 8 minut, vylezu ven a pomalu se mi odklápí hlava na záda, jak se začínám usmívat, jako svádím to na endorfiny, co jsem si přečetl, a to je úplně báječný, jako to je, ta studená řeka takovým stylem dokáže proměnit náladu jednorázově vždycky, až se tomu divím a zároveň, když chodím pravidelně, což jsem zmiňoval, dvakrát až třikrát týdně. A dějou se takovýhle vnitřní výbuchy, exploze emocí, určitě a jednoznačně to má pozitivní vliv na moje rozpoložení a to mě, to mě hodně baví.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
co podle vás žene plavce do té chladné vody?
mluvčí 1,
——————–
No, já můžu říct, co tam žene. Mě. Zpočátku to byly články, že jsem se upsal k reportáži a také osobní výzva. Jestli zvládnu plavat v prosinci ve Vltavě, což se mi splnilo hned napoprvé Plaval jsem 300 m ve vodě o teplotě 3,4 °C. Zrovna byla dost studená, co tam žene ostatní plavce. Já shodou okolností, když jsem sem šel, tak jsem si tu knížku otevřel na straně 363 a vy jste se mě ptal už předtím i na to, že na té knížce napsáno rozhovory s kým a ještě jsme se toho úplně nedotkly a ty rozhovory jsou nejenom salfredem, Nikodémem vytahané z té minulosti, ale jsou tam i aktuální rozhovory nebo s aktuálními lidmi, kteří plavou a otužují se, které jsem potkal tou cestou během těch 2,5 let, kdy jsem tu knihu chystal a připravoval, takže jsou tam ženy i muži, kteří plavou nejenom ve Vltavě, ale třeba i přes La Manche, přes různé ledové kanály, kteří plavou v rozbouřeném moři u Tchaj-wanu a jsou tam takové vlastně střípky jejich životů, aby bylo vidět, kdo všechno se otužuje. A zároveň před 50 lety, to znamená v roce 1973, vyšla klubová publikace 50 let ve sněhu a ledu, která přibližovala tehdejší otužilecké oddíly napříč republikou. A tam měl každý předseda nebo vedoucí nebo nějaký aktivní činovník. Dvě strany, tři strany textu, z té doby i třeba ohlédnutí, jak vznikaly a vlastně z toho jsem zase vybral určité zajímavé části, které jsem umístil se svolením klubu do druhé části, druhé části té knihy. A ještě k tomu, co táhne ty lidi k Vltavě a na té straně 363. A je to fakt náhoda, tak tady vlastně v jednom z rozhovorů mi povídají Jan s Janou, kterým otužování zachránilo manželství, už byli u rozvodu a otevřeně tam popisují vlastně, jak je otužování a ta parta vlastně kolem, ty lidé, jak jim to pomohlo, aby se dali znovu dohromady, tak říkají, s vodou jsou prostě spjatí další lidé, kteří mají své trable. Tak to říká Jana. Řekla bych, že spouštěcí stimul u většiny z těch, co lezou do řeky, je, že nejsou v nějakém směru v pohodě, že mají bolesti, ať už fyzické, nebo psychické, voda si je přitahuje. To je podvědomí, to říká ona žena a možná si to takhle přitáhlo i mně.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Je pravda, že nichodem byl schopen kvůli upoutání pozornosti diváků plavat v ledové vodě ve vojenské uniformě, s puškou na zádech nebo s nohama v pytli.
mluvčí 1,
——————–
Je to tak. On se snažil a zase tady je ta hranice, nakolik chtěl zviditelnit sebe a nakolik chtěl zviditelnit to zimní plavání. Já si myslím, že obojí je pravda. A on byl zároveň majorem tehdejší národní gardy, takže byl už od 16 let v nějaké vojenské karletce, měl tvrdou výchovu, takže je přesným opakem mě, což bych ještě rád zdůraznil, že já jsem takovej pohodlnej a měkkej, takže jsme tam takový kontrastníci v tom, že zatímco pro něj je to jasný, tak pro mě je to těžký. Takže to, že si na sebe vzal uniformu s puškou, tak byla jedna z věcí, kterými se snažil upoutat, protože se bavíme i o době, co jsem četl ty novinové články, kdy se vůbec pochybovalo třeba ještě po první světové válce o prospěšnosti sportu jako takového, natož když se začali lidé ráchat v ledové Vltavě. To, že uplaval v uniformě ztěžklé vodou s puškou, to já považuju za obdivuhodný. Taky máme fotky z toho, kdy byl v hasičské uniformě s hasičskou helmou tehdejší taky mi s tím kohoutem a sekerou u pasu, tak s tím taky přeplavával a potom vlastně myslím, že to bylo před těma 50 lety tak, že se ho snažili napodobit a že byla po těch 50 letech taková připomínková plavba, kdy na sebe část otužilců vzalo nějaké takové mundúry a plavali v jeho stopách.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Alfred Nikodem byl v té své době celebritou, stýkal se s významnými osobnostmi, byly zatím ty jeho otužilecké výkony, ale asi i právě to, že se uměl prodat.
mluvčí 1,
——————–
Uměl se prodat a on je sice sportovec a jak sám říkal, všesportovec a ol rown sportsman, ale zároveň byl i ten klenotník a úspěšný pražský podnikatel, takže tím, že daroval spoustu cenných předmětů nebo i finančních darů různým organizacím, s kterými byl v kontaktu, tak třeba k jeho šedesátým narozeninám, což bylo v roce 1924, tak mu poslal blahopřejný dopis i tehdejší primátor Baxa, takže i s těmi vrcholnými členy politiky byl v nějakém kontaktu, ale do této linky jsem se úplně nepouštěl. Nicméně celebritou své doby určitě byl, protože nezávodil jenom tady v Praze a v dalších českých městech, ale plaval na otužileckých akcích, nejznámější jeho účast opakovaná v Paříži, kde česky přeloženo plavali napříč Seinou v prosinci, kde byl v kategorii starých pánů a vlastně on všechny ty závody ve své kategorii vyhrával. V tom byl, v tom byl dobrý. Já jsem dohledal, že poprvé plaval v roce 1895 veřejně, protože tehdy se konaly první plavecké závody oficiálně a musíme si uvědomit, že tehdy nebyly žádné bazény, takže všechny plavecké akce a podniky se konaly v řekách a na otevřených vodách. Opakovaně jsme zmínili název knihy mrzneme napříč Vltavou a napříč Vltavou je i název tehdejšího závodu jarního, posléze podzimního, pak i zimního, a když se plavalo třeba v tom roce 1924, kdy bylo alterovi, nikorémovi čerstvých 60. Let, což je taky obdivuhodné, plaval do svých 82, tak v dubnu byla teplota Vltavy asi 3,5 stupně, což je víc, než máme my teď v prosinci.
moderátor
——————–
Co byste doporučil začínajícím otužilcům?
——————–
Rozhodnout se a začít naše pravidla. Tradičních českých československých otužilců říkají, buď začněte začátkem podzimu chodit plavat a s tím, jak se postupně ochlazuje, tak vlastně vy si přidáváte větší a větší zátěž přirozeně, pokud chcete začít v průběhu sezóny, což znamená během zimy, můžete, ale začněte. Studenýma sprchama a studenýma sprchama jsem začínal i já, i když byl podzim, protože mě to zajímalo, takže jsem si dával pravidelně ráno nebo večer studené sprchy, tam je doporučení, když už to vydržíte minutu, tak si dejte chviličku pauzu a dejte si znovu minutu nedávat, já nevím, 2:4 minuty v kuse, dát si mezitím pauzy. Nevysvětlím z jakého důvodu, ale říká to předseda, je to právník, já mu věřím. Hlavně už plave víc než dvě desítky let a vychází ze spousty dalších zkušeností. Mohl bych poradit jeden typ, to, když se třeba tou sprchou, pokud ji budete držet v ruce, začíná od a nohou a teď se vám nechce jít vejš, tak honem rychle ji namířit do obličeje, do obličeje, tělo je chviličku v šoku a díky tomu minišoku můžete rychle tou sprchou sjet na ramena a už je to všechno mnohem krásnější.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Máte přehled, kolik otužilců, aktivních otužilců je v Praze, potažmo v České republice.
mluvčí 1,
——————–
Kdybych je začal počítat, tak nestačím do konce roku tady být jenom náš oddíl, první PKO Praha má 500 aktivních členů a je to největší otužilecký oddíl z těch několika desítek v České republice. Plus jsme zmínili, že s covidem vypukl boom. Wim hoferských či wimhofáckých otužilců. Nebojím se říct, že jsou to tisíce lidí.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Komu je určena vlastně ta knížka? Protože vy jste vzal opravdu poctivě, je to zajímá publikace, která se vrací ke 100 letům zimního plavání od dob, jak jsme řekli, průkopníka Alfreda Nikodéma.
mluvčí 1,
——————–
Ta knížka je určená pro mou dceru, tam je v počátku věnování, kde je napsaný pro elu, ale zároveň je věnovaná každému čtenáři, kterého zajímá jednak to, jaká je historie odvětví, které dosud vlastně není moc známé, ale které má úžasnou stoletou tradici speciálně v době, kdy je tady spousta kurzů toho moderního a módního wimhofádského otužování. A já jsem si říkal, není to škoda, když pán z Nizozemska rozjíždí celosvětovou kampaň a je to boží, je skvělý, když to lidem pomáhá, ale zároveň tady máme skvělou tradici, na kterou se dá navázat, kdy jsou tady vlastně lékařské výzkumy už někdy snad z šedesátých nebo sedmdesátých let, co ten chlad s lidským tělem dělá, jak říkám, to plavání v otevřené venkovní studené vodě, to je až povznášející i z toho důvodu, že já třeba neumím kraula, když už, tak v bazénu, ale tady plavu něco jako a la prsa, na část cesty mívám nasazený brejličky a nořím pod vodu část hlavy, tu obličejovou část, protože se říká, že hlava se neotuží a já nepoužívám neopren, takže ji nenořím celou a potom na část cesty ty brejličky sundám a kochám se, a to je prostě bezvadný. Zapadá třeba slunce a vy si plavete v té vodě, je to sice ledový, ale na to si zvyknete. To je hrozně zajímavý. Oproti prvnímu roku, kdy mě vadila, až bolela dvanáctistupňová voda, tak teď není tématem osmistupňová voda. Tu třetí sezónu i tu první a druhou sezónu jsem ale byl schopný si plavat, užít si toho, že přiletěl ledňáček a mohl jsem ho sledovat na větvi z vody. Není to o tom, že bych potřeboval rychle ven, to tak není, naopak. Je dobrý si hlídat ten čas, jak dlouho tam člověk maximálně dlouho má být. Na to jsou i určité tabulky podle toho, jakou teplotu vody řeka nebo rybník nebo jezero má, takže jsou tam hranice 12 8–4 stupňů a pak je to odstupňováno, jestli je člověk už zkušený otužilec nebo nováček a doporučuje se, tuším, maximálně nějakých 22–24 minut, aby nedošlo k nějakému fatálnějšímu prochladnutí. Můžu ze své vlastní zkušenosti říct, že když už jsem v té vodě déle a přijdete ke kamnům, které víte, že hicují, protože jste od nich odcházeli do té řeky, tak několik minut. Třeba vůbec necítíte s rukama 10 cm od těch železných plátů, že to vůbec hřeje, nic to nedělá. Ty kamna jsou taková homeopatická kamna.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Při potápění se doporučuje nepotápět se sám, ale vždycky s badym, aby člověk, když se něco stane, tak na ten problém nebyl sám. Je to podobné i u otužování, u plavání, ve studené vodě.
mluvčí 1,
——————–
Ano, doporučuje se plavat ve dvou, je to jedno z doporučení klubu, zároveň, jak vidíte i tady v klubovně, je tu několik tzv. bójek nafukovacích, ať už oranžových, nebo růžových, jsou to, jsou to pomůcky, díky kterým je člověk jednak na té hladině lépe vidět, což je důležité třeba s podzimem, protože byste nevěřil, kolik tady jezdí. Tady je několik loděnic, takže tady jezdí spousta kajakářů a veslařů a různých lodiček, takže ideální být vidět a zároveň, když by člověka chytla nějaká křeč, tak to může použít jako nadnášedlo. Tady bych ale řekl, že plaveme stále podél břehu, takže ta naše pražská část Vltavy za sebe bych řekl, že je bezpečná a že jsme stále v dosahu možnosti vylézt ven.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Čím je pro pravověrné otužilce ten 26. prosinec?
——————–
Budu mluvit zase za sebe. Pro mě je to vyvrcholení určité přípravy na konkrétní akci, zdolání té výzvy, ale teď. Zdolal jsem ji už dvakrát, dvakrát jsem plaval těch 300 m. Potom někde vždycky v lednu nebo v únoru jsem najednou dostal nějakou rýmičku a pak jsem pokračoval až na jaře. Tentokrát pro mě bude výzva nepřestat po Nikodémovi první s prvním ofouknutím. Ale jsme teď před větrem chráněni v klubovně, tak věřím, že to tak zůstane i nadále. Bezvadný je, že ve vodě nefouká, i když je ledová, tak tam nefouká a kolikrát je lepší proběhnout tady od té, nebo ne proběhnout, ale sejít od té klubovny po té louce mezi stromy k vodě a šup do vody, tam už nefoukáte.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Pecka. Naším dnešním hostem byl JanDavid. Tak ať vám ten entuziasmus, který nabíráte ze studené vody, vydrží a ať se vaše knížka mrzneme napříč Vltavou, dobře čte. Mějte se hezky, na shledanou.
Přidejte odpověď