ČRo Plus – Názory a argumenty
Jaký byl rok 2023 v domácí politice? O tom budou diskutovat hosté dnešního vydání pořadu názory a argumenty plus. hosty jsou Julie Hrstková z Hospodářských novin. Publicista Lukáš Jelínek, a redakční kolega Petr Hartman. Budeme-li, to brát chronologicky, což ale během celého toho pořadu nemusíme, tak nicméně začátek roku 23 byl poznamenán zcela jednoznačně prezidentskou volbou, přičemž se i očekávalo, že v tom druhém kole bude kandidát hnutí ANO, bývalý premiér Andrej. Kdo bude jeho soupeřem, jasné nebylo. Julie, bylo pro vás. Ten, ty poslední týdny překvapení?
mluvčí 2,
——————–
Já myslím, že úplně prvním překvapením bylo vůbec, že Andrej Babiš šel do té kandidatury a myslím, že také docela dobré poznamenat, že vlastně silnou kandidátkou byla Danuše Nerudová, se kterou se vlastně původně příliš nepočítalo a nakonec vlastně se ukázala být tím silným kandidátem.
mluvčí 3,
——————–
Lukáši.
mluvčí 4,
——————–
Tak já jsem ještě nejenom v těch posledních týdnech, ale ještě v tom období předtím velmi málo věřil tomu, že by se v České republice mohl stát prezidentem bývalý voják, nositel generálské hodnosti bez nějakých hlubších politických zkušeností, ale ta kampaň, tak, jak se postupně vyvíjela, tak zřejmě vedla nebo hrála Petru Pavlovi do karet, zvlášť když se ukázalo, že Danuše Nerudová třeba není tak silnou kandidátkou, jak třeba mnozí očekávali, a když se hledal skutečně někdo, kdo by byl schopný potom být Andreji Babišovi ve druhém kole důstojným soupeřem, ale v okamžiku, když už se to prostě rozhodlo, že to bude Babiš versus někdo další, relativně kompetentní a relativně seriózní, tak potom ten výsledek už byl podle mě daný celkem jasně.
moderátor
——————–
Právě v té kampani teď mluvil Lukáš, bych se chtěl zeptat na ní Petra Hartmana, tam to právě Andrej Babiš poměrně hodně vyhrotil s tím, že vlastně byl jeho protikandidát Petr Pavel kreslen v barvách někoho, kdo nás chce zatáhnout do války, a to bylo rozhodně hodně přehnané.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Tak on, dá se říci, že osoba Andreje Babiše v české politice hodně vyhrocuje už sama o sobě a že jsme byli svědky prezidentské volby, kde se nevolil ten nejlepší kandidát, ale že to byl opět model toho, že na jedné straně byl Andrej Babiš a pak voliči různě strategicky přemýšleli o tom ti, kteří nechtěli za prezidenta Andreje Babiše, tak kdo by mohl Andreje Babiše porazit? Kdo by byl tím nejsilnějším soupeřem a případně, kdo by měl největší šanci vyhrát? Myslím si, že od toho se odvíjela nejenom ta předvolební kampaň, ale právě přístup voličů a že to hodně například poznamenalo Danuši Nerudovou, kde právě někteří lidé zvažovali, že jako slabá žena, v uvozovkách, by nemusela být dostatečně odolná vůči právě té kampani, kterou vedl Andrej Babiš a sázeli právě na člověka typu Petra Pavla, bývalého vojáka a generála, který je odolný a který věřili, že si poradí s tou kampaní Andreje Babiše a že ho porazí a jak se ukázalo, tak nakonec také dopadlo.
moderátor
——————–
U hlavy státu. Ještě posečkal. Pomalu tomu bude rok, co byla ta volna uskutečněna. On potom nastoupil tedy až začátkem března do funkce, ale to stejně je poměrně už docela dlouhá doba, abychom mohli se aspoň trošku poohlédnout po tom, nebo jak působí Petr Pavel zejména po tom desetiletém, předcházejícím období Miloše Zemana.
Julie.
mluvčí 2,
——————–
Tak já myslím, že je vidět, že jednoznačně slabý v ekonomických tématech, což ostatně není ani úkol prezidenta, on má to poradce, ale Miloš Zeman se vyznačoval tím, že té ekonomice rozuměl, nebo to aspoň tak se tvářil a také to byl teda ekonom. Myslím, že v některých částech vlastně nebo v některých situacích působil Pavel poněkud nejistě, ale obecně splnil ta očekávání, která se od prezidenta, myslím, čekají, obecně bych řekla, že vlastně po dvou velmi silných prezidentech nebo po třech, které jsme tady měli, si nejsem úplně jistá, jestli lidé úplně nutně vyžadují dalšího silného prezidenta, který si bude ohýbat ústavu tak, jak chce a vlastně bude plnit nějakou roli výkonnou, ke které nemá ani žádný mandát.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Vlastně takový první moment, kdy musel něco prezident řešit, byla ta otázka, ta valorizace důchodů, kdy vlastně podle některých názorů zachoval trošku tak obojetně, řekněme, že vlastně to nevetoval, ale zároveň dal najevo, že se mu to tak úplně nelíbí.
Lukáši.
——————–
Tak ono asi nepřekvapuje, že se hned na začátku choval Petr Pavel jako chytrá horákyně. Koneckonců byla tady celkem jasně rozdělená společnost. Jednak na ty, kteří ho podporují, kteří ho nepodporují, kteří podporují vládu, kteří podporují opozici. A on v tom musel, on z toho musel nějak vybruslit. Jiná věc je, že vlastně podobná váhavost ho provází po celou dobu výkonu toho mandátu, takže se vlastně ukazuje, že on je slabý, relativně slabý v celé řadě těch domácích vnitropolitických témat, ale já bych navázal vlastně, on ten český ústavní systém skutečně nevyžaduje žádného silného prezidenta, který nás bude zahlcovat svými názory a svými politickými stanovisky ve dne, v noci, takže z tohoto hlediska si myslím, že nastá taková uměřená doba, kdy máme prezidenta, který se nechová konfrontačně, který důstojně reprezentuje zemi v zahraničí, tak jak jsme to asi očekávali, kromě toho, že konečně máme zase prezidenta, který je z toho cestovat, třeba pomáhat i předsedovi vlády s tou zahraniční politikou, jiná věc je, jestli ty svoje handicapy mimo zahraniční a bezpečnostní politiku pro Pavel dožene do budoucna. Protože v okamžiku, kdy lavíruje, tak jako u té valorizace penzí, tak vidíme, že potom úměrně tomu klesá jeho podpora u veřejnosti, takže si nejspíš bude muset dříve nebo později vybrat, o jaké voliče se bude chtít spíše opírat a o jaké ne. Ale tady toto asi není věc, kterou bych mu nějak zásadně vyčítal, protože skutečně to podstatné se stejně odehrává na vládní a parlamentní úrovni.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Nicméně prezident Pavel přece jenom narazil v jedné věci, respektive vícekrát, a to totiž na senát v případě jeho návrhů na výběr nových ústavních soudců.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Petr, tak on na začátku svého funkčního období vlastně dostal docela těžký úkol, velmi rychle obměnit, dá se říci, většinu Ústavního soudu a do té doby, než nastaly události kolem kandidáta pana Dr. Fremra, tak to vypadalo, že to půjde hladce. Ostatně nebyl by první, kdo takto zdařile vykročil do svého funkčního období. Když Miloš Zeman začínal, tak také se lišil vůči konci Václava Klause tím, že se mu dařilo dodávat do senátu takové kandidáty na ústavní soudce, kteří byli schvalováni, tehdy byl mýtán v senátu s otevřenou náručí, patřil, dá se říci, do stejného názorového spektra jako ta dominantní síla v senátu, to znamená sociální demokracie, pak se ty vztahy vyostřily a trošku posunuli a Petr Pavel, i když se to nezdá, tak zatím si počínal velmi úspěšně, protože jediný kandidát, který byl odmítnut senátem, tak to byl Dr. Simon, Dr. Fremr tenkrát prošel, ale vzhledem k těm jeho okolnostem a jeho působení před listopadem 89 kvůli veřejné diskuzi a tlaku veřejné mínění, tak on sám se vlastně té kandidatury vzdal.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Což ovšem nelze vykládat jako prezidentův neúspěch.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Je to prezidentův a neúspěch a zároveň to způsobilo to, že senátoři daleko obezřetněji přistupují k těm jednotlivým kandidátům, takže se to může navenek jevit tak, že ten proces se úplně nedaří a je pravda, že Petru Pavlovi se až na konci roku podařilo dohonit ten rozjetý vlak, to znamená, že se mu podařilo docílit toho, aby Ústavní soud pracoval v kompletní sestavě, což se mu dlouhodobě zatím nedařilo.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Další podstatná věc, která se odehrála v té první polovině roku, je tedy konsolidační balíček, byť jeho přijetí potom se ještě táhlo, ale nicméně představen byl právě během toho jara. Julie, vaše specialita je. Ekonomika tak vzhůru dosáhla.
mluvčí 2,
——————–
Co si pamatuju, na tu velmi dlouhou tiskovou konferenci, která se, myslím, odehrávala v květnu, která byla představena jako revoluční, myslím, že trval přes tři hodiny. Tak ano, na tom byl vlastně představen konsolidační balíček. Já bych zase řekla, že je vůbec zázrak, že se vlastně pět politických stran, které mají přece jenom jiné zaměření, protože prostě rozdíl mezi ODS a Piráty je obrovský, zejména v té ekonomické politice vůbec dokázalo na něčem shodnout, takže to si pořád myslím, že je dobré, špatné na tom je, že se měnil několikrát a že ministr financí, který by měl být takovým gestorem toho konsolidačního balíčku, že vlastně působí nejistě, respektive vlastně není schopný sám za sebe nebo schopný přesvědčit nebo jako správně říct, jako, proč dělají tady to, co z toho bude prostě. Každopádně chci říct, že ministr financí nepůsobí jako člověk, který by byl schopný dát dohromady ten konsolidační balíček a vlastně přesvědčit o tom, že správný. No.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
A mimochodem, připadá vám tam něco zvláště křiklavého, co byste zmínila? Ať už je to otázka toho tolik diskutovaného tichého vína nebo něco, já myslím.
mluvčí 2,
——————–
Že otázka jako tiché víno, případně takový zrušení a nezrušení stavební podpory, ke kterému došlo a nedošlo a současně ty stavební spořitelny dostaly nějakou podporu nebo slib od vlády, že budou moci dělat ty energetické úspory, což znamená, že vydělají na těch úvěrech. To jsou v podstatě marginálie. Já si myslím, že obecně bychom potřebovali poněkud změnit tu daňovou soustavu, kterou máme, a to je to, na co upozorňuje pravidelně třeba Dan Prokop z PAQ Research a dělá to i v Českém rozhlase, a to je to, že vlastně veškeré daňové reformy jsou víceméně vychýlené směrem k lidem s nižšími příjmy a prostě čím více, čím větší zátěž tady ty lidi, tak potom samozřejmě je to zátěž na sociální systém. Je to narůstající pocit nespravedlnosti ve společnosti, který je navíc velmi oprávněný. Nezapomínejme, že živnostníci dostali díky paušálům další dárek tím, že se navýšil DPH na 2 miliony, paušály také a současně se zvedly třeba odvody těm nízkopříjmovým živnostníkům, jo, prostě některé věci jsou nelogické, ale já bych vyčítala té reformě právě to, že vlastně, že jakoby je slepá k některým místům české ekonomiky, které. Stejně jako tiché víno, že jsou vlastně nedotknutelné a je to špatně.
mluvčí 3,
——————–
Lukáši.
——————–
No, já vlastně bych tady s tou slepostí souhlasil. A taky často zaznívalo, že ta opatření jsou chaotická nebo nesrozumitelná. Já nechci hodnotit ty jednotlivosti, na to nejsem kompetentní, ale když se na to podívám trošku z výšky. Tak asi nikdo nepochybuje, že tady tato země potřebuje několik klíčových reforem, ať už penzijního systému, systému zdravotnictví nebo vzdělávacího systému, ale ono se to dělá těžko, ta vláda má vždycky možnost buďto nasypat peníze do těch systémů prostřednictvím třeba vyšších příjmů, daní, ale k tomu se pochopitelně pravicová vláda moc nemá nebo může přistoupit k vyšší spoluúčasti nebo k částečné privatizaci veřejných služeb, ale to je zase nepopulární u veřejného mínění a potom v tom politici nějakým způsobem musí kličkovat a moc jim to podle mého názoru nejde. To, že nakonec se vydala tady tímto směrem vláda, že spíše ty reformy, spíše reformní opatření dopadají na ty nízkopříjmové skupiny. Já bych to neřekl, že je to přímo kvůli tomu, že tady existuje nějaký takový ten tradiční střed světa práce a světa kapitálu, ale spíše je to podle mě dáno pohodlností politiků, že prostě, když ty reformy zacílíte spíš na ty středně nebo nízkopříjmové, tak ti jako voliči zase tolik možností se bránit nemají a pořád ještě politici mají naději, že jejich důvěru získají zpátky, i když si je něčím nahněvají. Zatímco ta důvěra nebo podpora toho velkého byznysu se potom vrací velmi obtížně, takže když se hovoří třeba o tom, že vláda do značné míry pomohla bankám tím, jakým způsobem se rozhodla nastavit penzijní připojištění zaměstnanců v rámci tedy jejich zaměstnaneckých benefitů, nebo když se hovoří o horších podmínkách pro rychlé splacení hypoték a podobně, tak pochopitelně, že tady toto jsou pro vládu pohodlnější kroky než dělat nějaká opatření, která by vlastně ten velký byznysový svět nějak významněji poznamennal.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Že vlastně pozitivní, že se vůbec těch pět stran na něčem shodne, ale ty si průběžně konsolidační balíček komentovala taky. Na něm určitě shledáváš různé nedostatky.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Podle mého názoru si vláda zkomplikovala život tím, co udělala na začátku května, že bombasticky oznamovala, že má připravený balíček, že ho má do všech detailů promyšlený, že ho má zkonzultovaný s různými odborníky atd. a vyvolala určitá očekávání, kdy lidé by třeba to přijali, byť třeba s nevolí, s výhradami, ale od té doby potom jsme byli svědky dalších různých výroků, že lidé se pomalu v tom přestali orientovat a vzhledem k tomu, že šlo o změnu desítek zákonů, tak je přirozené, že ten balíček se táhl, dá se říci, od toho května až do konce roku a vyvolával právě i v řadách lidí takové mínění, že vláda není příliš kompetentní, že neví, co dělá atd. a tím, jak to vláda oznámila v tom květnu, tak si ještě také zkomplikovala život z hlediska sociálního dialogu a tripartity, protože partneři z toho dialogu, ať už podnikatelé nebo odbory, tak některé věci se dozvídali až na té tiskové konferenci a pak z toho zpětně vyvozovali, že vláda je obešla a vyčítali vládě, že s ní špatně komunikuje atd. já chápu, že je složité dohodnout se v pěti a že ta koaliční dohoda se nerodila lehce, ale možná, že pro vládu by bylo jednodušší, kdyby se ta dohoda urodila a potom to ještě zkonzultovali s těmi partnery z tripartity a pak s tím šli až na veřejnost, takže od toho se pak odvíjela celá řada konfliktů, sporů, napětí ve společnosti, byli jsme svědky dne protestů atd. a myslím si, že kořeny lze hledat právě v té chybné strategii, kterou vláda zvolila v květnu.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Ono to vypadá teď na konci roku, že by si od vlády pes kůrku nevzal, jak se říká, ale to mě zase možná se zdá, jestli to není trošku přece jenom přehnané, jestli ta média to mla lincol ne přepískávají v tomhle smyslu Julie.
mluvčí 2,
——————–
Tak podle mě má vláda jako jediné štěstí, že v příštím roce prostě bude líp už jenom tím, že nebude inflace, protože to zpomalení těch cen je tak silné, že opravdu ta inflace klesne, ta dynamika růstu cen, takže to bych řekla, že vláda, pakliže bude aspoň trochu schopná to využít ve svůj prospěch, tak by to mohla využít. Co se týká ekonomiky, tak za prvé, konsolidační balíček, kromě toho, že je to úspěch, že se dohodlo pět stran, tak tzv. ten strukturální schodek, to jsou ty povinné výdaje, které jsme naslibovali a tam patří jako od obrany až po sociální dávky a sociální výdaje včetně důchodu, tak to snížení toho strukturálního a schodku je velmi nepatrné, to znamená, že prostě stále ho valíme před sebou a ten dluh bude narůstat, jo, on narůstá i teď i s konsolidačním balíčkem, jenom narůstá pomaleji, ale pořád jsme někde svědky u 200, 300 miliard, což je něco naprosto nepředstavitelného, já si ještě pamatuju, když jsme se bavili o schodku 10 miliard a všichni jsme to tady probírali a teď se bavíme ve stovkách a připadá nám to, že to je naprosto v pořádku, jo, to, že to je vůči HDP, pořád jsme na tom lépe než Francie nebo Německo, ještě neznamená, že také jednoho dne na tom nemůžeme být hůře a vzhledem k velikosti ekonomiky postavení na finančních trzích, tak prostě se s námi nikdo úplně bavit nebude a ta cena té dluhové služby narůstá, takže to bych viděla jako velký problém.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
No, ale znamená to, že tedy se musí něco s tím strukturálním schodkem udělat, co by to tak mohlo být.
mluvčí 2,
——————–
No, tak jednou je se podívat na výdaje, a to jsou ty reformy, ale já mám trošku taky pocit, že když se bavíme o reformách, třeba, bavíme se o reformách zdravotnictví a neustále tam přichází, že by měla být nějaká spoluúčast, jo, tak za prvé, ta spoluúčast tam je, mnoho zákroků už je placených, co? Já si myslím, že by se mělo vrátit placení za jídloovou nemocnicí, že to zrušení je nesmyslné, ale také tam extrémní množství prostě neefektivit, které tam jsou, protože zrušit prostě něco kdekoliv je v zásadě nemožné, jo, to, že ti lékaři chtějí víc peněz, a to, že prostě každý hejtman si hlídá tady svoji malou nemocnici, to je pochopitelné, ale od toho je tady vláda, která by měla říct, ano, sdružíme do nějakých center, zlepšíme, já nevím, třeba sanitky a omezíme to a může to fungovat prostě lépe, co se týká školství, jak je to podobné, prostě ty systémy jsou nastavené extenzivně, jo, a ono prostě můžeme to rozšiřovat, rozšiřovat, můžeme zvětšovat počet doktorů, už teď jich máme poměrně hodně, můžeme zvětšovat počet učitelů, můžeme zvětšovat počet asistentů, můžeme všechno přidávat, ale ty výdaje jsou nekonečné a mohou být nekonečné, ale pak tady máme konečné příjmy a pak se musíme říct, co teda jsme schopni financovat, nejsme schopni financovat a od koho jsme schopni vybírat peníze, pokud vůbec jsme schopni vybírat nějaké peníze a kolik a od koho, tak to tady není.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Ale právě, když je to v takovémhle stavu, v jakém to, v jakém to teď popsala, tak to znamená, že by se s tím ale vlastně potýkala asi každá vláda, že to předtím moment momentálně stojí, tedy kabinet Petra Fialy, jo, není víceméně jehovina jenom, byť jistě mohl leccos dělat lépe, ale že vlastně je to obecně takhle už rozjeé delší dobu.
mluvčí 2,
——————–
A tak já neříkám, že to je jeho vina, samozřejmě, že to není jeho vina, jo. Tak měli jsme tady zrušení superhrubé mzdy, což je zásek přes 100 miliard, tak to byla společně ODS a ano, měli jsme tady zrušení daně z nabytí nemovitosti, které bylo vysvětlované tím, že se sníží cena nemovitosti, od té doby ty ceny nemovitosti se zvedly dvakrát. Je tady prostě zavedení paušálu živnostníky, což byla dobrá myšlenka, ale také to udělalo zásek, já nevím, zhruba 10 miliard nebo kolik. Tak my máme tady spoustu takových malých věcí, zrušení EET, můžeme si o EET myslet cokoliv, ale pakliže i současný ministr přiznává, že to je prostě 4–5 miliard výpadek, tak to znamená, že tam minimálně nějaký příjem musel být, není to těch 20, jak bylo slibovaný, ale 45, tak asi na zemi to nenajdeme, když tady hledáme tiché víno nebo se bavíme o těch míně a prostě tady není absolutně žádná ochota se zamyslet nebo si aspoň přečíst, protože si tady asi všichni pamatujeme. Národní ekonomické rady, vlády, které tady existujou, já nevím, myslím, od tý původní krize v roce 272829 už tady byla, tak máme tady skoro 15 let, tady vznikaly nějaké materiály, prostě měli jsme x důchodových komisí, měli jsme zdravotní reformu, tady drg prostě pořád prostě žádná politická reprezentace nebyla ochotná se k čemukoliv vlastně postavit a říct ano, a pokud ano, tak důchodovou reformu jsme tady měli dva roky, přijali jsme ji v té nejhorší možné variantě, takže všichni, nakonec, hodně lidí bylo rádo, že se zrušila, zrušila se politicky, no a od tý doby už to nikdo nezkusí a vlastně tady to, já nevím, jste obava nebo tady to zamrznutí té politiky v tom, že se budeme stále tvářit jako sociální stát, přitom stále víc věcí je placenejch i v těch věcech, o kterých říkám, že jsou zdarma, jako zdravotnictví, školství, sociální systém, zkuste dát tady v Praze svého třeba nemohoucího rodiče někam zadarmo. No, to je jako nemožné. Absolutně, to je prostě úplně jako dada, jo, ale my se tváříme, že všechny tyhle systémy fungujou zadarmo, což nefungujou a současně nejsme ochotni prostě buď škrtat na některých místech, anebo vybírat víc a peněz, to je problém každé vlády.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Říká Julie Hrstková, komentátorka Hospodářských novin a posloucháte speciální vydání pořadu názory a argumenty, které se ohlíží za rokem 2023. A hosty ve studiu jsou mimo Julie Hrstkové ještě Lukáš Jelínek a Petr Hartman.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Lukáši, to, co všechno, co teď říkala Julie před tím předělem, před tím upozorněním, o jaký pořad jde, co, jak to vás působí? To je, vypadá tak trošku, že si s tím asi hned tak nikdo nebude vědět rady.
mluvčí 4,
——————–
Bude. Podle mě je to prostě popis krize, vládnutí, která je tady dlouhodobá, která se projevuje nejrůznějšími formami, když si vezmeme, že vlastně jisté dluhy tady zůstávají po všech vládách, nesplněné úkoly. A nejdřív je to malá Hromádka, pak roste, roste, roste. Tak s samozřejmě s tou současnou fialovou vládou. Už je to Hora, na kterou je vidět, a proto jí to také často bývá připisováno, ačkoliv se jedná o společnou zodpovědnosti těch předchozích kabinetů, podle mě problém v tom, že politici úplně nedoceňují nebo asi si neuvědomují možná svoji roli, kterou mají mít. Vždycky se od nich očekávalo, že budou vyprávět nějaké příběhy, že budou voliči zasvěcovat do svých kroků, že budou vlastně jenom těmi, kteří nakonec vysvětlují, nebo jak se hezky říká, komunikují, to, co už připraví, dejme tomu, ty početné odborné komise, poradní orgány, které tady jsou, které mají k dispozici všechny vlády, ovšem my nakonec vidíme, že se spousta těch rádoby reformních opatření nebo úsporných balíčků někde kutí někde v nějakých ministerských nebo spíš úřednických pracovnách, a to často na poslední chvíli a potom někdy mají i samotní ministři a případ Zbyňka Stanjury je typický prostě někdy problém vysvětlit samotné, ty, samotné ty připravené kroky, myslím si, že na to doplácí bohužel i premiér Petr Fiala, on kdyby se třeba v průběhu tohoto roku postavil před voliče a řekl představují si restart. Takto a takto chci, aby země vypadala za 20, 30 nebo 50 let takto a takto. Budeme investovat do prioritních oblastí, jako je třeba pro nás vzdělání, školství, abychom dohnali země, ale k tomu budeme potřebovat, milí občané, vaši pomoc. Bude potřeba, abychom si v některých oblastech utáhli opasky. Ne, možná by to každý pochopil a rozhodně by se to chápalo srozumitelněji než ty divoké tiskové konference, které jsme od toho května na úrovni vlády sledovali, takže tady já si myslím, že kdyby se alespoň ministři naučili tu politickou práci a nebyli, nehráli si jenom na ty údržbáře, kteří pracují s čísly nebo s nějakými detaily, tak by to možná bylo užitečnější a efektivnější, ale jak říkám, toto není problém tady jenom Fialovy vlády, tady toto se nám prostě hromadí už dlouhá léta, možná skoro bych řekl, že i desetiletí a čekám, kdy konečně přijde někdo, kdo se pokusí tady tuto praxi prolomit.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Tak částečně už se Petr, o to Petr Fiala pokusil, ale není to moc důvěryhodné, protože on hovořil o Česku na křižovatce a vysvětloval, jak si představuje Česko v budoucnosti, jak budeme směřovat mezi vyspělé země Evropy, že budeme právě investovat do vzdělání, do inovací atd. a pak, když to konfrontujete s tou realitou, například s podobou státního rozpočtu na příští rok, tak to úplně ty priority vlády neodráží, takže lidé pak.
mluvčí 3,
——————–
Konkrétně v tom školství.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Například ve školství, ale i ve vědě a výzkumu a pak lidé nemají pochopitelně důvěru v slova politiků, protože dost často ta slova neodrážejí tu realitu a nenásledují konkrétní činy. A co se týče politiků, tak oni pochopitelně mají kolem sebe spoustu kvalitních lidí, kteří jim dodají potřebné analýzy, dobře jim dokáží poradit, ale oni pak nesou politickou odpovědnost a oni uvažují v cyklu volebním, to znamená, že se snaží chovat tak, jak si myslí, že je to dobré pro ně, aby byli příště zvoleni, aby uspěli a dost často to chování je takové, že spíše nepřispívají k tomu, aby v příštích volbách opět výrazně uspěli, ale škodí si, protože jak se to projevuje například na současné vládě? Když se podíváme na důvěru ve vládu, tak je relativně velmi nízká, a když se měří ta čísla, tak se ukazuje, že jí drtivá většina voličů těch vládních stran je nespokojena s tím, jak se vláda chová, pak samozřejmě bychom museli dále rozklíčovat, v čem je ta nespokojenost, zda třeba ty kroky dělá moc razantně, nebo naopak málo razantně, co si kdo myslí, ale názorně se i na těch průzkumech veřejného mínění ukazuje, že ta taktika, kdy se snažíte příliš neublížit nikomu a vděšit se co nejširšímu okruhu, tak zkrátka nefunguje. A když se k tomu ještě přidá to, že často ta politická soutěž a i ta kampaň je postavena na tom, že vláda něco prosadí, tak opozice si založí ten svůj potenciální úspěch na tom, že slibuje, že okamžitě, jak se dostane k moci, tak všechno zruší. Tak pak se nemůžete dobrat k nějaké fungující společnosti, která bude někam směřovat, protože někdy skutečně jdete ode zdi ke zdi. A pak i politici, možná někteří nemají tu chuť něco.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Že zaznělo slovo opozice, která slibuje, že všechno změní, až se dostane k moci, ale ona teď v tom roce 23 především hodně na sebe upozorňovala těmi rozsáhlými obstrukcemi, patrně asi vůbec největšími, jaké pamatujeme za těch a 33 let od roku 89. Lukáši.
mluvčí 4,
——————–
Ano, těch obstrukcí přibývá společně s tím, jak vlastně ubývá jakási politická kultura nebo schopnost té opoziční a vládní půlky sněmovny mezi sebou dohodnout. My to sledujeme tady za této vlády jako velmi intenzivně tu snahu některé zákony prosazovat rychle na poslední chvíli za cenu porušování jednacího řádu sněmovny. Za cenu ohýbání vlastně i legislativních pravidel, nemluvě o takovém tom nešvaru, kdy se i spousta klíčových politických záměrů neprosazuje návrhy ministerstev nebo vlády, ale pozměňovacími návrhy jednotlivých poslanců a na to reaguje prostě opozice v současnosti obstrukcemi podle mě za každou cenu, které podle mě naprosto blokují chod Poslanecké sněmovny, někdo možná může mít radost, že se nepřijímá tolik zákonů, že, že nejsme tak zahlceni tou legislativou, ale já mám pocit, že celá řada důležitých věcí a včetně třeba i evropských směrnic nebo norem, které je potřeba projednat na národní úrovni, kvůli tomu stojí. Nezdá se mi, že by existovalo nějaké světýlko na konci tunelu, že by se snad tady rýsovala nějaká shoda. My jsme vlastně zaznamenali kompromisy mezi vládou a opozicí, snad jenom u takových věcí, jako je zahraniční politika, jako je vztah k Ukrajině nebo, nebo k Izraeli, ale to je podle mě strašně málo a bojím se, že tak, jak nás čeká volební rok, na který naváže další rok už i se sněmovními volbami, takže ta atmosféra bude dál jenom houstnout.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Jestli můžu navázat, tak já bych řekl, že nejhorší na tom je, že zkušenosti s rozsáhlými obstrukcemi mají obě strany. Akorát si občas tedy prohodí ty role a nejhorší na tom je, že skutečně se ukazuje, že když ty obstrukce jsou tak rozsáhlé, tak se nedají překonat jinak, než, dá se říci, velmi kreativním výkladem jednacího řádu a spoléháním na to, že když opozice na to poukáže a podá stížnost k Ústavnímu soudu, takže to nějak projde, což se v minulosti také stalo, ale právě na základě těchto zkušeností by se očekávalo, že opozice společně s koalicí si sednou k jednomu stolu, uklidní emoce a budou jednat o tom, aby ten jednací řád umožňoval fungovat sněmovně takovým způsobem, aby opozice nebyla krácena na svých právech, ale aby zároveň ti, kteří získají ve volbách většinu a vládnou, měli vůbec šanci dobrat se k hlasování a prosadit svoji vůli, za kterou pak ponesou odpovědnost a budou se za to zodpovídat voličům. Tak taková atmosféra ve sněmovně není a skutečně není přece normální, že když se schvaluje program mimořádné schůze, tak to trvá i několik dní, a to v momentu, kdy je zřejmé, že když to je mimořádná schůze, tak ten program se nějakým způsobem nemůže měnit, lze ho pouze schválit nebo zamítnout. Tak to je názorná ukázka toho, jak třeba v současné době funguje nebo spíše nefunguje Poslanecká schůze.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Čili, aby se to naučila ta druhá strana, to znamená ty vládní, vládní kluby ve sněmovně a nějakým způsobem eliminovaly. To asi vlastně cesta nebude.Julie.
mluvčí 2,
——————–
Já myslím, že ne, ale když se ještě trochu vrátíme k tomu konsolidačnímu balíčku nebo obecně k té situaci, která je zamrzlá, tak já bych řekla, že problém je, že ta vláda Petra Fialy vlastně, že opravdu hodně času na to se připravit a všichni od ní očekávali, že vytáhne z kapsy nebo z klobouku nějaký zázračný recept na to, jak zlepšit ekonomiku, že jo, jo. Kromě tedy permanentní opakování, jak sníží počet úředníků, což je taková oblíbená mantra, ale bohužel ho nemá ani současná opozice. jo, jo. A ty obstrukce samozřejmě nevylepšujou situaci, protože celé to je o tom, že vlastně ani jedna ta strana nejeví absolutně žádnou ochotu k tomu, aby se domluvila na čemkoliv.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Lukáši, je to tak. Nemá opozice žádný program.
mluvčí 4,
——————–
Opozice sice svůj program má, ale ten program chce pochopitelně realizovat až po volbách, které chce vyhrát, a proto dělá všechno pro to, aby zbořila bábovičky těm vládním stranám. Navíc my jsme v situaci, kdy tady sledujeme dlouhodobou konkurenci nebo konkurování si mezi hnutím ANO a mezi SPD, kdy obě dvě, oba dva ty subjekty vlastně usilují v současnosti už o hodně podobné radikální nespokojené voliče, to znamená, že se i Andrej Babiš s Tomiem Okamurou předhánějí v délce svých projevů a v ostrosti svých argumentů. A to potom pochopitelně moc neuspěje tomu, aby se potom na nějaké úrovni kterákoliv z těch stran dohadovala s vládou, byť tedy paradoxní je, že si třeba ministři Fialova kabinetu pochvalovali, že v některých věcech, jako jsou třeba sociální otázky, se jim lépe komunikuje s SPD než s ANO, které ani na některé ty schůzky, které si navzájem spolu domluví, nechodí, ale to je přesně podle mě už ten Pat, ze kterého my se nedostaneme do konce volebního období.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Ono je to taková na Petra Petr hradtman.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Jsme ještě v takové zvláštní situaci, když se to promítne právě směrem k veřejnosti, k voličům, tak, že nedochází k nějakým zásadním masivním přelivům mezi vládním opozičním táborem, že ti nespokojení s vládního tábora, voliči, tak buďto tvrdí, že stejně nemají na výběr, tak vyjadřují ještě stále podporu, byť třeba něčím podmíněnou těm stranám vládní koalice, nebo vyčkávají a je otázka, zda vyčkávají na to, zda se vláda vzpamatuje v těch následujících dvou letech, které zbývají do voleb, nebo zda vyčkávají na to, zda se náhodou neobjeví nějaký politický subjekt, který by uspokojil jejich poptávku, aby absorboval jejich zklamání. A ostatně v minulosti, byť se to netýkalo stran typu ODS a podobně, jsme byli svědky toho, že zklamaní lidé vždycky vrhali naděje do projektu typu věci veřejných a podobně a pak byli znovu zklamáni a šli o a dům dál atd. takže uvidíme.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Hnutí ANO to potom vlastně naplnilo do značné míry.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
No, to naplnilo, ale z hlediska spíš voličů sociální demokracie a, a KSČM v dalším horizontu pak, když se etablovalo v politice.
moderátor
——————–
Ale ta situace, kterou popisoval Lukáš Julie, zároveň znamená to, co tušíme, že ani ta opozice současná tedy společně asi nebude schopna vládnout.
mluvčí 2,
——————–
Tak do politických úvah se pouštět úplně nechci, ale myslím si, že minimálně, co znamená, že pokud nebudeme postaveni před opravdu nějakou velkou krizi, která přijde zvenčí, tak vlastně žádná z politických stran nebude jevit jakoukoliv ochotu měnit, reálně něco měnit na systému, který teď nefunguje, a všechny ty změny, které jsou, jsou víceméně kosmetické, myslím, že jediná změna, která opravdu, ke které došlo, je změna v důchodech, které se někdo nevšiml a kterou, myslím, prosadil ministr práce a sociálních věcí tak nějak bokem, protože se řešilo něco jiného, ale také proto, že k tomu začne docházet až za 10 let, tak se to může také zrušit.
moderátor
——————–
A ty otázky, které teď se řešily před koncem roku, to znamená třeba ty peníze pro ty mladé nespokojené zdravotníky.
mluvčí 2,
——————–
Tak to je přesně o tom, kolik potřebujeme lékařů, jaké profese potřebujeme, tak ten ÚZIS zdravotnický ústav dělá naprosto geniální statistiky za posledních 70 let nebo ještě déle, tam je přesně nenapsáno, kolik máme lékařů, nemáme lékařů, jaké jsoupracované hodiny. První věc je, že prostě ano, ti mladí lidé nechtějí pracovat 24 hodin denně každý den a myslím, že je nesmysl. Jim opakoval, že pakliže my jsme tady budovali kapitalismus a neustále jsme trčeli práce, že to musí dělat oni, prostě ta generace se mění a já si myslím, že to je dobře, každá generace se mění. Druhá věc je, jestli potřebujeme takové extenzivní zdravotnictví, jaké máme, protože na to se třeba nikdo nepodíval, to zdravotnictví spolkne veškeré peníze, které mu dáte, a spolkne i o 10 % navíc, o 100 procent navíc, ale nevím, jestli dá o 100 procent lepší, kvalitnější péči, jo, tady nad tím se nikdo nezamýšlí. Já třeba, vlastně analytici říkají i ti, co pracují pro některé členy vlády, že oni vlastně nemají přístup k datům, protože si je ministerstva žárlivě střeží, takže my vlastně děláme reformy nebo my přijímáme zákony a nemáme k tomu žádná data, jo, což je prostě naprosto neuvěřitelná a není tady žádná ochota ani se nějaká data podívat, jo, takže tady politika se dělá na základě pocitů a do toho se vlastně jakoby střihnout do něčeho nikomu nechce, tak to bych viděla asi jako největší problém.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Ještě se dělá také na základě toho, že se vytvářejí iluze, když to budeme demonstrovat právě na nespokojených lékaře v nemocnicích, tak se vytvořila iluze to, že když se s tím stavem nechce nic dělat, je jich málo, musí pracovat přesčasy nad rámec zákoníku práce. Někde se to obchází, někde se to přímo demonstrativně až nedodržuje atd. takže tím, že těm stávajícím zvýšíme příjmy, tak nedosáhneme toho, aby ta stejná standardní péče, tak, jak byla nastavena, byla zajištěna tím, že by oni začali dodržovat zákoník práce, tak buďto těch zdravotnických zařízení musí ubýt, nebo musí být nějak restrukturalizovány, anebo by tam muselo přibýt lékařů, ale tím, že těm stávajícím se přidají peníze, tak se ten stav zásadně nezmění. A tato iluze byla vytvořena, vedl se zde tvrdý boj o tyto věci a ty další právě, o který by to mělo být, tak jsme se vůbec neřešili a dá se říci, neřeší. A když si tedy nespokojení lékaři vybojovali více peněz, no, tak se začali ozývat právě hlasy, že bude problém v průběhu příštího roku naplnit opět tu standardní péči v tom stávajícím rozsahu, v těch stávajících zdravotnických zařízeních nebo alespoň v některých za podmínek, že bude dodržován zákoník práce.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Není, Lukáši, ta situace konkrétně v tom zdravotnictví trošku takové dědictví té minulé éry totalitní, kdy byla právě to zdravotnictví zdarma jedním za jednou z vlajkových lodí toho socialismu jako vymoženost, ke které se lidé upínají dodneška. A zřejmě s tím může právě souviset i ten velký počet těch zdravotnických zařízení u nás.
mluvčí 4,
——————–
To asi ano. Já si sice nemyslím, že by tady byla nějaká jasná úměra mezi tím, jestli zdravotnictví zdarma a jestli je efektivní nebo není efektivní potom? Protože asi bych si uměl představit celou řadu reforem, které udrží vlastně tu současnou péči nebo ty současné jistoty, které mají jako pacienti, máme koneckonců v tom českém prostředí asi by se opravdu těžko vysvětlovalo v případě zavedení nějakých výraznějších nadstandardů, proč třeba může dítě z nějaké chudší rodiny muset spolehnout s nějakým levnějším implantátem, dejme tomu, než dítě z té bohatší rodiny? Protože bychom očekávali, že ty děti budou mít podobné výchozí podmínky, ale já si taky myslím, že právě proto politici do tohoto nikdy nějak zásadně asi neříznou, i když jim tomu třeba někdy můžeme i radit, myslím si, že mnohem důležitější je asi se podívat skutečně, kolik tady máme zdravotnických zařízení, jestli tady nelze nějakým způsobem využít i v té oblasti nemocniční nebo přesčasů v nemocnicích specialisty z privátní praxe, praktické lékaře, motivovat je k tomu, aby to i pro ně bylo nějakým způsobem zajímavé. Já vím, že je to práce asi na hodně dlouho dost komplikovaná. Pro vládu je mnohem jednodušší vyřešit problém s přesčasy lékařů tím, že se lékařům přidají peníze, zvlášť když to ještě vláda nebude platit přímo ze svého, ale přeneseně z rozpočtu jedné jediné, byť státu blízké pojišťovny. Ale to je prostě jako ta absurdita, že se vždycky jde tou cestou těch nejkratších, nejjednodušších, nejpohodlnějších zkratek, aby náhodou se nemusela vytvářet nějaká komplikovaná reforma, kterou by musel potom někdy někdo někomu ještě nedej Bůh, také vysvětlovat. Takže to si myslím, že vlastně to zdravotnictví je ukázkovým příkladem, příkladem té politické pohodlnosti.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Julii jako ekonomické komentátorce se nechtěl hovořit příliš k té politice, ale já bych se nicméně vrátil k té otázce, kterou jsem vlastně se obracel na ní, to znamená, jestli je možné, že by, nebo respektive, že je to specifická situace v tom, že sice tedy opozice svorně například obstruuje a nesouhlasí s těmi vládními návrhy téměř, skoro jakýmikoliv, ale zároveň asi není ochotná nebo respektive schopná vládnout spolu, pokud tedy k tomu by napovídaly výsledky příštích voleb.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Tak právě do těch voleb, pokud nebudou předčasné, tak zbývají ještě dva roky a za tu dobu se může stát mnohé. Nemyslím tím, že by se nějak zázračně vzchopila česká ekonomika, že by lidé zažili ráj na zemi, ale vzpomeňme si ne minulosti, tak najednou se objevil covid a bylo všechno naruby. Pak se zničehonic objevila válka na Ukrajině atd. samozřejmě nemůžeme předvídat, co se stane v následujících dvou letech, ale už i ten příští rok bude velmi zajímavý, budou dvoje volby, byť třeba volby do Evropského parlamentu nejsou považovány za prvořadé, jsou označovány jako volby druhořadé, budou krajské volby. A pak bude záležet na atmosféře uvnitř těch jednotlivých stran, uvnitř vládní koalice například, protože ty volby mohou dopadnout různým způsobem, jak ty jednotlivé strany a vůbec ta vládní koalice vstřebá, tam může dojít k nějaké krizi, protože myslím si, že největší úspěch, i když to zní paradoxně, také to, o čem mluvila Julie této vlády, je to, že v této sestav funguje bez, dá se říci, výraznějších rozporů, nějakých vnitřních pnutí atd. byť samozřejmě uvnitř nepanuje vždy idylická atmosféra, ve všem se shodnou, naopak jsou tam různé rozpory a docela citelné, ale navenek tak nepůsobí a drží ta vláda zatím pohromadě, tak uvidíme třeba příští rok už více může napovědět i z pohledu toho, zda tedy třeba ekonomice se bude dařit lépe o něco a lidé to přijmou pozitivněji, tak se ta nálada může začít pomalu obracet, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k nějakému zásadnímu zvratu a že by ta vláda měla mít velkou šanci na to, aby obhájila ten svůj výsledek, ten svůj úspěch v těch volbách.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Poslední, bez ohledu na ty úplně poslední slova. Tak Petr tak jakoby trošku naladil se do optimističtějšího závěru téhle té debaty, no. Mohl jsem si v každém případě říct, že rok 2023 na politické scéně neprovázel žádný velký skandál, jako byla kauza dozimetr rok předtím, protože například řeči okolo pana ministra Blažka přece jenom jsou poměrně marginální ve srovnání s tím, s tím dozimetrem.
mluvčí 4,
——————–
No, já bych to úplně nepodceňoval, zvlášť když ta vláda se bojí proti korupci, vytkla jako jeden ze svých, jako jednu ze svých priorit, když se podíváme vlastně ingerování nebo zasahování ministr Blažka do těch brněnských privatizačních kauz? Nebo postup jeho, potažmo jeho náměstka pana Antonína vůči? Vy jste blauerovi oznamovači korupce na ministerstvu spravedlnosti. Podobný problémy jsme zaznamenali i v resortu dopravy. Asi bych neměl pominout ani tu kauzu Víta Rakušana, kterou sice Andrej Babiš rozehrál podle mě naprosto šíleně, když se začal řešit šifrovací telefon a co s ním dělal ministr Rakušan? A komu volal a co? Volal? Mě na tom spíš zajímalo, že mu nepřišlo vůbec zvláštní, že dostal zdarma telefon v hodnotě několika desítek tisíc. On a další členové vedení Starostů a nezávislých a neřekl si safra politik by neměl přijímat žádné podobné dary. Ještě notabe zprostředkovaně od firmy, která vlastně vyrábí nebo zprostředkovává tady tyto aplikace. Nebyl to sice žádný skandál typu dozimetrů nebo některých skandálů, které byly spojovány s jménem Andreje Babiše, ale myslím si, že v případě vlády, od které se neočekávalo, že bude dělat takovéto, nebo že se budou padat její členové do takto problematických kauz, tak si myslím, že u toho elektorátu vládní koalice to mohlo natropit jisté škody a že se to mohlo podepsat i na tom přesunu třeba část těch koaličních voličů mezi nevoliče nebo nerozhodnuté voliče.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
A ještě úplně na závěr Julie, váš pohled na rok 2023.
mluvčí 2,
——————–
No, já myslím, že můžeme být rádi, že je za námi a že jsme ho všichni přežili a měli bychom se těšit na rok 2024, který bude lepší. No, já bych jenom řekla, že na to, že vlastně začal, vy jste mluvil o prezidentské volbě, ale ten rok začal vlastně těžkou energetickou krizí, kdy vlastně nebylo úplně jasné, zda vůbec bude plyn, za jakou cenu a tady to bych třeba vládě, myslím, jako přičetla k dobru. Zejména podnikatelé to velmi jako kvitovali, ano, udělal to díru do rozpočtu, ale byla to třeba velká pomoc, na kterou jsme zapomněli, takže tady to je dobré a v příštím roce by bylo dobré, kdyby kromě toho konsolidačního balíčku byla vláda aspoň trochu schopná spolupracovat s Českou národní bankou, byť tam samozřejmě žádná oficiální spolupráce být nemůže, nicméně uvidíme, jak to dopadne, no, tak jestli bude ČNB snižovat sazby a výrazně nám klesne inflace. Konsolidační balíček zabere, tak to bude skutečně lepší rok než letošní.
Ondřej Konrád, moderátor
——————–
Říká Julie Hrstková, komentátorka Hospodářských novin, díky za návštěvu, děkuji dalším hostem v dnešní debatě byl publicista Lukáš Jelínek, také děkuji, taky děkuju, na shledanou. A redakční kolega Petr Hartman, díky mnohokrát.
Přidejte odpověď