Kapitola III.
SVATBA
Konečně farář našel příslušnou stránku. Váhal ještě chvíli, pak si odkašlal a jako někdo, jenž se zoufale dává do díla, začal číst:
„Drazí věřící, stojíte zde před tváří Hospodina…“
Četl nosovým, plačtivým hlasem, jaký opravdu bývá nejednou užíván při obřadech.
Pár snoubenců stál před ním, ženich s lehkým ruměncem na tvářích a s jiskřením v černých očích. Nevěsta se sklopenou hlavou a s dmoucími se ňadry. Duchovní dočetl své exordium, odmlčel se, a jako by v sebe nabral důvěru, začal číst pevnějším a zvučnějším hlasem:
„Vyzývám vás oba, abyste tak, jako budete odpovídat onoho strašného dne na posledním soudu…“
„Zapomněl jste něco,“ přerušil ho nenuceně CaryII.
Lord Rotherby sebou netrpělivě trhl a něco zabručel. Dáma také náhle vzhlédla, zatímco pan Jenkins byl naprosto zmaten.
„Co, co?“ zakoktal. „Co jsem zapomněl?“
„Přečíst pravidla.“
Jeho Lordstvo střelilo nenávistným pohledem po Caryllovi, jenž jeho pohledu neuhnul. Jenkins zrudl, sklopil zrak do knihy a řekl lehce se třesoucím hlasem:
„Jmenuji tedy osoby, jež hodlají vstoupit ve svazek…“
Nato udělal pauzu a podíval se vítězně na pana Carylla. Ten mu však vrátil tak upřený a pronikavý pohled, že farář znovu zmateně sklopil hlavu ke své knize.
„To se čte až později,“ řekl Caryll klidně. „Zdá se, že jste si to popletl, reverende. Také se mi zdá, že ženich má být po vaší pravici a nevěsta po levici. Ale možná, že jste levičák.“
„Hrom do toho!“ zvolal docela nepátersky duchovní. „Jsem z toho celý zmatený. Vaše Lordstvo na mě tak spěchá. Ten pán má pravdu. To dělá ten spěch. Nebyla byste tak laskava, madam, a nevyměnila byste si místo s Jeho Lordstvem?“
Vyměnili si místa a lord krátce poděkoval Caryllovi a faráře proklel. Tyto chyby ale vyděsily mladou dámu, jejíž oči byly nyní už zjevně poplašené a neklidné.
„Musíme začít znovu,“ řekl Jenkins.
A začal znovu. Caryll poslouchal, pozoroval ho a bavil se. Nechal Jenkinse propracovat se počátečními formulemi a když došel až k místu: „Vyzývám vás oba, abyste…“ přerušil ho znovu.
„Už jste zase na něco zapomněl,“ řekl nevzrušeně.
Tohle už bylo na lorda moc.
„Proklatě!“ zahučel a obrátil se zlostně ke Caryllovi. Nepostřehl, že při tom drsném zaklení od něj dáma poodstoupila. V této chvíli se její podezření změnilo v kruté poznání a úděs.
„Nemyslím, že byste byl zdvořilý,“ řekl Caryll kriticky. „Řekl jsem to ve vašem zájmu.“
„Pak vám ve vašem zájmu poděkuji, budete-li držet jazyk za zuby!“ zařval mladý lord.
„V tom případě ovšem,“ řekl Justin, „budu nucen mluvit v zájmu této dámy. Když jste si přál, abych byl svědkem, chci tuto povinnost vykonat vám oběma a budu hledět, abyste byli řádně oddáni.“
„Co, u čerta, tím míníte?“ zařval lord. Polekaný Jenkins se v křeči snažil nalít olej na rozbouřenou vodu.
„Mylorde,“ koktal a oči mu vylézaly z důlků. „Mylorde! Ten pán má snad pravdu. Snad…“ zajíkl se a obrátil se k panu Caryllovi:
„Nač jsem už zase zapomněl, prosím?“ ptal se ho ustrašeně.
„Na to, jaká je teď hodina!“ řekl Justin a pozoroval bedlivě udivený výraz na tvářích obou mužů.
„Chcete se nám posmívat?“ zahartusil mladý lord. „Co má co dělat se sňatkem, kolik je hodin?“
„Na to se zeptejte svého faráře, ten to musí vědět.“
Rotherby pokročil k faráři. Jenkins rozmáchl ruce v naprostém zmatku a zoufalství a Caryll se tiše smál.
„Nechci žádný sňatek! Nechci se vdávat!“ vyhrkla mladá dáma a byla to první slova, která od ní Caryll uslyšel. Učinila tím na něho znamenitý dojem, neboť svědčila o jejím dobrém úsudku, třebaže k tomu poznání došla hodně pozdě. Justin přitom vnímal, že hlas dámy – hluboké kontralto – byl velice hudební.
„Hlouposti!“ láteřil mladý lord, ale hned přešel k žertovnému tónu. „Co ti to zase vletělo do hlavičky, drahá Hortensie?“
„Nechci se vdávat!“ opakovala pevně a její hnědé oči se s pohrdáním utkaly s jeho, pohodila hlavou a její tvář byla nebojácná.
„Nevěřím,“ pravil Caryll, „že byste mohla být oddána, i kdybyste si to přála, madam. Aspoň ne zde, nyní a tímto!“ pohrdavě ukázal palcem na Jenkinse. „Doufám, že jste si to už sama uvědomila.“
Projelo jí zachvění, tvář se prudce zalila červení, ale zachovala přesto chrabrý výraz, což jí získalo nový obdiv Justina. Rotherby nervózně pohyboval vysedlými čelistmi, zatínal pěsti a blýskal očima, zatímco stál nerozhodně mezi ní a Caryllem. Jenkins v naprostém zděšení klesl na židli. Gaskell, jako pravý sluha, stál nezúčastněně stranou, jako by byl pouhým kusem nábytku.
Nato se Jeho Lordstvo obrátilo opět k Justinovi.
„Berete na sebe těžkou zodpovědnost, pane!“ zvolal výhružně.
„Jak to myslíte, prosím?“ ptal se Justin nedbale.
Tato otázka vyvedla lorda z rovnováhy. Zaklel.
„U všech čertů!“ pěnil. „Já vás naučím rozumu. Vy si to odpykáte, kvůli vám teď otočila. A to si odpykáte!“
Caryll se usmíval, neboť se znamenitě bavil. Podobalo se to studentským veselohrám, které hrával s dalšími studenty v Oxfordu asi před deseti lety. Ale tohle bylo ještě zábavnější.
„Myslel jsem si,“ začal zvolna, že žena, která mi přinesla pozvání Vašeho Lordstva, abych byl zde svědkem, je hostinská od „Adam a Eve“. Ale teď vidím, že to vlastně byl anděl strážný této mladé dámy.“
Najednou se jeho rozmarný tón změnil v ostrý a mrazivý. Jeho gallský temperament byl utlumen britským tréninkem.
„Mluvme upřímně, lorde Rotherby. Tenhle sňatek není sňatkem. Je to fraška a je to lotrovství. A tento ničema,“ ukázal na Jenkinse, „není duchovní. Madam,“ obrátil se ke zděšené dívce, „byla byste zneužita těmito zločinci.“
„Pane!“ zahřměl Rotherby a sáhl po kordu. „Vy se odvažujete taková slova proti mně?“
Jenkins pomalu vstal a natáhl ruku, aby zadržel svého pána. Dáma se dívala očima široce rozevřenýma, bez dechu, jednu ruku na srdci, jako by se chtěla přesvědčit, zda jí tluče. Caryll pokračoval ve své neúprosné obžalobě a se sardonickým tónem se obrátil k dámě.
„I slepý by viděl, že tomu faráři je jeho obřadní kniha docela neznámou věcí. Nemohl nikdy najít patřičnou stránku, je jasné, že ji má v ruce poprvé v životě. Kromě toho je ta kniha dočista nová, takže patrně byla koupena právě jen za tímhle účelem.“
„Pane, kroťte svůj jazyk!“ bouřil Rotherby.
Ale Justin nevzrušeně pokračoval:
„On dokonce zapomněl číst pravidla, jak je předepsáno, a pak četl páté přes deváté. A konečně zapomněl, že tato denní doba je nekanonická, že se v ní nedovoluje uzavírání sňatků. Potřebujete ještě více důkazů, madam?“
„Ani jich tolik nebylo třeba, pane. Jsem vaší dlužnicí!“ řekla dáma pevným hlasem. Její oči se blýskaly hněvem. Ruka Rotherbyho od jilce kordu odpadla. Pochopil, že šarvátka by v tomto okamžiku nebyla nejvhodnější. Obrátil se nadutě k Justinovi.
„Jste z Francie, pane, a to vás poněkud omlouvá! Ale ne docela. Užil jste některých slov, jež se nesmí pronášet k osobě jako jsem já. Myslím, že jste si to ani neuvědomil.“
„To beze vší pochyby, jako ti, kdo se vám vyhýbají, pane,“ řekl Justin s chladným pohrdáním, neboť jeho odpor k tomuto muži a k jeho podivné hře v něm převýšil všechno ostatní.
„Jste velice drzý, pane. Ale nemám teď čas se vámi zabývat. Chci vás nejdříve přesvědčit o vašem omylu, pane, a tebe také, Hortensie.“
„To bude zajímavé,“ prohodil Justin. Rotherby se od něho odvrátil a krotil vší silou svůj vztek.
„Hortensie, tohle všechno jsou pošetilosti, co povídá,“ řekl. „Proč bych něco takového dělal?“
Hněvivě od něho poodstoupila ještě dál.
„Hledal jsem prostě duchovního, aby nás oddal. A našel jsem tohoto chlápka. Poslyš, lotře, oklamal jsi mě?“ vybuchl náhle a obrátil se k Jenkinsovi. „Je pravda, co povídá tenhle cizinec, že nejsi duchovní?“
Jenkins strnul strachy. Na něco podobného nebyl připraven. Nevěděl, jak má dál hrát roli, ze které vypadl. Zato ženich ji hrál znamenitě. Až na to, že příliš pozdě vzal na sebe roli podvedeného, aby mohl působit přesvědčivě.“
„Budete mít jistě svou licenci v kapse, mylorde,“ podotkl CaryII. „To nejlépe přesvědčí tuto dámu jak o vaší počestnosti, tak i o vašich dobrých úmyslech. Ukáže se aspoň, že jste byl podveden tímhle lotrem za guineu, kterou jste mu měl za to zaplatit.“
To byla těžká rána a Rotherby si to uvědomoval. Teď se už nedal sňatek uzavřít jinak než násilím a lord byl v násilí neobyčejným mistrem. Byl totiž členem klubu Hell Fire a sloužil u Bold Bucks (Smělí Hoši) pod velením Jeho Milosti, vévody Whartona.
„Vy prokletý, ďábelský kazimíre! Vy zatracený šťourale!“ zuřil a žily mu na čele naběhly. „Co je vám do toho?“
„Přál jste si mě za svědka,“ nabídl mu vysvětlení Justin.
„Čerta přál!“ řval Rotherby. „Kdybych si byl raději jazyk ukousl!“
„Tak to by byla škoda vaší výmluvnosti!“ posmíval se Caryll a díval se přitom ostentativně do trámoví stropu. Rotherby byl zmaten.
„Nemáte rozum, vy bláznivý papoušku?“ zahučel. „Co jste – herec nebo blázen?“
„Gentleman, doufám,“ odpověděl Caryll zdvořile. „A co jste vy?“
„To vám hned řeknu!“ zařval lord a tasil kord.
„Aha!“ řekl Caryll klidným hlasem, v němž byl zakryt vnitřní smích. „Chvástal jste!“
S hrozivými kletbami pokročil lord ke Caryllovi, který však u sebe zbraň neměl. Když se na něj Rotherby hrnul, nehnul brvou, ale jeho nazelenalé oči byly bdělé a pátravé. Začal se sama sebe ptát, nepopřál-li si té zábavy už příliš, a připravil se ke skoku.
Rotherby se rozehnal s vražedným leskem v očích. „Já vás umlčím, vy…!“
Jeho ruku kdosi náhle zezadu zachytil, a než si to uvědomil, kord mu byl vytržen z prstů, které jej nedržely natolik pevně, aby odolaly tak nečekanému zákroku.
„Vy pse!“ vykřikla za ním dívka hlasem, v němž zvučel hněv a pohrdání. V ruce držela jeho kord. Rotherby se zuřivě rozhlédl kolem.
Na dláždění dvora se rozezvučely podkovy a kola a zastavily se tam. Ale ve všeobecném vzrušení si toho nikdo nepovšiml.
Rotherby a dívka stáli vyzývavě proti sobě. Kord držela pevně a bylo zřejmé, že je odhodlána ho použít, kdyby ji k tomu donutil. Najednou kord zvedla a jako bičem jím Rotherbyho několikrát udeřila. Lord si před údery instinktivně kryl tvář rukama a po jedné z lící mu začal stékat potůček krve. Gaskell vykřikl zděšením a přiskočil k němu, ale jeho pán mu pokynem ruky poručil zůstat stranou. Jeho zpocená tvář byla rudá vzteky a nespouštěl z ženy oči. Jenkins zničeně vrávoral a opíral se o stůl. Caryll, jenž to vše pozoroval, dospěl k závěru, že asi toho bídáka milovala.
Dívka skončila s bitím svého snoubence a hodila kord ke krbu. Zakryla si tvář rukama a rozvzlykala se. Pak obešla lorda Rotherbyho, jenž se ji nepokoušel zadržet, přistoupila ke Caryllovi a zaprosila:
„Vezměte mě odsud, pane, vezměte mě pryč!“
Zachmuřená Justinova tvář se náhle rozjasnila.
„Váš služebník, madam!“ řekl a poklonil se jí. „Doufám, že jste dokonale poučena,“ dodal vlídně a podal jí rámě. Přijala je a pokročila ke dveřím.
V tom se dveře rozevřely a jimi vešel zavalitý starší muž. Lady se zarazila, vykřikla a zase zavzlykala. CaryII byl překvapen. Nově příchozí se rozhlédl po kolemstojících, a jak se zdálo, měl tolik důvtipu, že hned odhadl, co se stalo.
„Tak,“ řekl s posměškem v hlase. „Nemusel jsem ani spěchat, protože, jak se zdá, odhalila tvou podlost sama!“
Rotherby se rychle otočil za hlasem, couvl o krok a zamračil se ještě víc než předtím.
„Otče!“ zvolal. Ale v jeho hlase bylo příliš málo synovské lásky. Caryll zakolísal, ale hned se vzpamatoval. Před ním stál – jeho otec!
Komentáře k Lví kůže | Databáze knih (databazeknih.cz)
Ke knize je dárek zdarma – box 12 ks zubních kartáčků, který je možné si po dobu jednoho roku vyzvednout na adrese Příšovice 39, u Turnova.
objednávky: admin@invarena.cz cena 99 Kč
Přidejte odpověď