Poslední roky se pro Jitku a Jiřího Dantierovi odehrávají v nepřetržitém kolečku, v němž mají místo jen lékaři, povinné rituály spojené s léčbou, snaha udržet si příjem a nakonec i střechu nad hlavou. Aby Jiří upozornil na to, že jako pár propadávají systémem sociální pomoci a nemají nikde odvolání, rozhodl se pro stejně tak odvážný jako zoufalý krok. Vydá se pěšky na cestu z Jirkova do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze.
„Tato náročná cesta symbolizuje náš boj, odhodlání a odmítání vzdát se v těžkých chvílích. Odráží to, že Jitka k lékařům pěšky nedojde,“ přiblížil pětatřicetiletý Jiří. „Pokud to nepomůže, jsem odhodlán přejít celou republiku, abych vyjádřil, že jsou v České republice lidi, kteří toho pro stát udělali mnohé a stejně na ně ve chvíli, kdy potřebují pomoc, sociální systém nepamatuje,“ zdůraznil.
Jitka a Jiří jsou pár přes deset let. Ona byla učitelka a on měl dobře placené místo ve výrobě. Jitka sice od mládí čelí řadě chronických onemocnění, je také z větší části nevidomá, to jí ale nezabránilo v tom, aby vystudovala dvě vysoké školy a naučila se hrát na piano a varhany. Manželé se těšili na společnou etapu a rodinný život.
Zlom přišel před třemi lety. Po prodělané viróze Jitce selhaly ledviny, musela na operaci a funkci ledvin od té doby nahrazuje dialýza. Zařazená je na čekací listinu na kombinovanou transplantaci. Páru se tak dramaticky změnil život.
Každý den je svázaný s řadou úkonů, které od rána do večera zahrnují velice přesnou práci s domácí dialyzační jednotkou a například jen příjem více než dvaceti různých léků zabírá půl druhé hodiny. Dvakrát až třikrát týdně Jitka musí za lékařskými specialisty do Ústí nad Labem a do Prahy.
„Je to vyčerpávající kolotoč,“ zkonstatovala Jitka. „Ráda bych, aby se v budoucnu našel čas na to jít na obyčejnou procházku, aniž bych musela hledět na čas – že mám jen dvacet minut, pak něco musím udělat, jinak se mi něco stane,“ přála by si Jitka.
Pár také svádí každodenní boj s financemi. Jiří totiž musel jít na „volnou nohu“ poté, co ho vyhodil zaměstnavatel, protože často chyběl kvůli péči o manželku. Otevřel si tatérské studio v centru Kadaně, kde může svobodněji nakládat s časem. Příjem domácnosti se ale povážlivě snížil. Přivydělává si i jeho žena, ačkoli její stav vyžaduje, aby často odpočívala. Učí online v jazykové škole. Kvůli nižším příjmům si manželé dělají starost, aby nepřišli o bezbariérový domek v jirkovském Březenci. Okolnosti je dokonce donutily, aby rozprodali řadu věcí.
„Prodali jsme vše, co jsme nutně nepotřebovali. Stavební materiál, nové piano, šperky po babičce i naše snubní prstýnky,“ zkonstatovala se smutným pousmáním Jitka. V této situaci navíc přišli o auto. Jednou z podmínek IKEMu při čekání na transplantaci přitom je, že musí být pacient schopen se dostavovat na časté kontroly a spoléhat se na veřejnou dopravu není možné. „Proto je spolehlivé auto doslova otázkou život a smrti,“ podotkl Jiří.
Manželé žádali na městském úřadu o příspěvek na pořízení nového vozu, ale neuspěli. Podle Dantierových je to kvůli mezerám v zákoně. Nezapadají ani do profilu různých neziskových organizací, proto se snažili získat potřebné finance skrze dobročinnou sbírku na platformě Donio. Cílová částka byla nastavená na 720 tisíc korun, aby pokryla nejen pořízení auta, ale i období nezbytné rekonvalescence. Zatím se však podařilo vybrat jen něco přes 100 tisíc.
Protože manželé cítí, že vyčerpali všechny možnosti, jak získat prostředky, které jim pomohou překlenout těžké období, rozhodl se Jiří pro nezvyklý krok. Tím je symbolická cesta do IKEMu.
Jitku můžete podpořit finančním darem ZDE: https://www.donio.cz/novyzivotjitce
Miroslava Šebestová
Děčínský deník
Přidejte odpověď