O předčasně narozených dětech

Když se narodí miminko do rodiny předčasně, to je téma pro povídání s psycholožkou Gabrielou Zelenkovou v pořadu Českého rozhlasu Káva o čtvrté.

moderátorka
——————–
Předčasný porod asi vyvolá právě akutní stresovou situaci, tak jak v takové situaci reaguje matka? Z pohledu psychologa?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
V zásadě jsou dvě možnosti, máme dva typy maminek, ten první typ reaguje tak, že ty maminky můžou být takové zrychlené. Zajímají se o všechno, chtějí ty informace, mají tam mnoho emocí, můžou být i zlostné, možná výbušné na ten personál, ale je to taková ta přirozená reakce, kterou bychom tam asi očekávali a na ni můžeme reagovat a umíme reagovat. A druhým typem maminek je opak, že jakoby zamrznou, jsou možná emočně oploštělé a ty jejich přirozené pocity nenastupují a tyto maminky jsou právě často skryté tomu personálu a musíme si více vyhledávat my jako psychologové a soustředit se právě na ně.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
A jak právě se na ně soustředíte? Jak s nimi pracujete jako psycholog s jedním, i s tím druhým typem maminek, co potřebují.

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Ten první typ maminek, které vyhledávají ty informace, tak ty je potřeba spíše usměrňovat, aby se třeba nenechaly zahltit přemíru množství informací, které si můžou dohledat na internetu a soustředily se na tu situaci tedy. A teď na to své miminko, na to, jak ono to má a s tímto typem maminek se docela dobře pracuje, na druhou stranu s tím typem maminek, které si to nepřipouští k sobě. To je přirozená obrana, reakce organismu. Tak s těmi je potřeba na to jít pomalinku po krůčkách a respektovat i třeba to, že si potřebují odejít z té nemocnice, že potřebují čas na to si zpracovat tu situaci, dávkovat jim ty informace po kousíčkách.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No a právě co se může stát, když maminka anebo rodiče dohromady tu situaci předčasného porodu právě dobře emočně nezpracují.

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Tak s tím žijí po delší čas, do jisté míry a do určitého času je to možné chápat jako běžnou reakci, hovoří se zhruba asi do měsíce trvání. Pokud ten jejich nepříznivý emoční stav trvá déle, tak u některých rodičů to může přejít i do tzv. posttraumatické stresové poruchy, se kterou se setkáváme tedy i u rodičů předčasně narozených dětí. A je to poměrně ve velkém procentu. Zahraniční výzkumy udávají, že to může být až u poloviny žen ještě rok po předčasném porodu.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Jaké jsou jejich projevy?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Projevy jsou hlavně opakované znovu prožívání té situace, tzv. flashbacky, kdy se rodičům vybavují ty situace předčasného porodu a toho, co následovalo, vyhýbání se určitým situacím a třeba prostředí té nemocnice, takže takovýto rodiče neradi chodí na ty kontroly nebo nechtějí být hospitalizovaní s dítětem, potřebují odcházet domů.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Asi by měli vyhledat pomoc psychologa, psychoterapeuta, prostě by neměli zůstávat sami, ale je pro ně ta psychologická pomoc vždy dostupná?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Přesně tak. Děkuji za otázku. Určitě by na to neměli zůstávat sami a měli by vyhledat pomoc psychologa, případně psychoterapeuta, v tomto případě určitě ideální by bylo, kdyby každé perinatologické centrum, kde se starají o ty těžce nezralé miminka, mělo k dispozici jednoho psychologa přímo na oddělení, který by se staral o rodiče ještě během hospitalizace, a jednoho psychologa potom v neonatologické ambulanci, kam chodí rodiče s dětmi na kontrolu.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Lékaři jsou dnes schopni zachránit naprosto většinu těchto narozených dětí, jak se vytváří ten vztah mezi matkou a dítětem, jak je to u obou těch psychologických typech matky, tak, jak jste o tom mluvila, že buď je to maminka příliš aktivní, anebo moc nereaguje.

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Je to tak, že při opakujícím se kontaktu maminky s dítětem dochází v průběhu času k vzájemnému vylaďování se, a to jejich autonomních neurologických i endokrinních systémů, což vede právě k vytváření té jedinečné vazby mezi maminkou a dítětem. U těch aktivních maminek to bývá jednodušší, protože ty do toho jdou tak nějak srdcem a přirozeně. U těch maminek, které se spíše straní, do toho musí vstoupit často ti zdravotníci nebo my jako psychologové a trošičku jim pomoci takzvaně je nakopnout, aby se třeba nebáli si na to své dítě sáhnout, podpořit je v klokánkování, což je metoda, kdy se přikládá to dítě na Holý hrudník, buďto mámy, nebo táty a společně to může taky velmi podpořit ten raný kontakt a vytváření toho citového pouta.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–A kdy naopak může být narušena vazba matka dítě po předčasném porodu?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Například v situaci, kdy dítě musí být po porodu z hlediska jeho zdravotního stavu odneseno té matce z porodního sálu a taky tím, že je umístěno do inkubátorů, takže byť rodiče jsou podporováni v tom, aby si na to dítě sahali, tak přece jenom už je tam nějaká ta bariéra a už může být ten kontakt narušený, protože je to něco naprosto jiného od té situace, kdy si to miminko hned žena pochová v náručí a může ho mít kdykoliv u sebe, tak tady přichází v první fázi pouze jako návštěva za tím dítětem k inkubátoru a ta vazba logicky je naprosto jiná a musí se vybudovat.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Asi si dovedeme představit, jaké to může mít důsledky pro maminku, ale jaké to má pro dítě. Víme to?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
To má důsledky v tom, že je to pro něj také nová, jiná situace. Může to být nějaký stres, byť pokud se zase podíváme na ta neonatologická oddělení, tak udělali obrovský, řekla bych, neuvěřitelný pokrok za posledních 10 let, takže ta miminka tam leží teďka v různých pelíšcích, aby se jim právě simulovalo to přirozené prostředí dělohy, protože oni měly být v děloze. Bývají třeba překryty i látkou, aby tam bylo takové přítmí, co největší klid. Určitě by rodiče měli vědět, že u inkubátoru se nemluví nahlas, měli by spíše šeptat a je dobré a důležité na ty své děti mluvit, případně jim zpívat, tak v tom bych chtěla také rodiče podpořit.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Co maminky oceňují nejvíc v tom kontaktu právě s personálem v nemocnici, kde se pečuje o jejich miminko?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Určitě v prvé řadě kontakt toho personálu, takový jejich zájem, že se jich ptají na to, co prožívají, jak to zvládají. Také informace, které prodává personál opakovaně, protože jak víme, tak rodiče v krizi nebo obecně člověk v krizi vnímá třeba jenom 10 % informací, které se mu říká, takže je důležité ty informace dávkovat, říkat opakovaně a také to, že jim předávají ty kompetence, což znamená, že je zahrnují hned, jak je to možné, do péče o to dítě, aby opravdu co nejdříve si ty rodiče mohli to vlastní dítě pochovat, přebalit, klokánkovat atd.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Když jsme třeba kamarády nebo přáteli rodiny, které se něco takového stalo, tak poraďte i nám, jak mluvit s rodiči a s maminkou, je vhodné začínat naší větu emočně: „Já vím, jak je to pro tebe těžké, já vím, jak je to pro vás těžká situace, jak vám je?“ Anebo tohle úplně škrtnout?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Doporučila bych začít možná tím, asi je to pro tebe těžké, co pro tebe v tuto chvíli můžu udělat? Jsem tady a teď, a pokud je něco, co pro tebe můžu udělat, tak si řekni, budu tady a počkám. Často ti rodiče na začátku možná ani sami neví, co potřebují, ta druhá strana, ti jejich známí kamarádi neví, co nabídnout, takže stačí opravdu to, že tam pro ně jste a oni si časem řeknou, co potřebují a potom mě k tomu napadá, že určitě to, co se hodí vždycky, je praktická pomoc ve chvíli, kdy jsou tam ty děti, sourozenci, takže nabídnout, pokud na to máte kapacity, pohlídat dítě, vzít ho někde na 2, 3 hodiny ven, zabavit ho, to vždycky určitě rodičům pomůže a potom jim třeba uvařit něco dobrého, donést jim buchtu, bábovku, vývar, uvařit, to udělá určitě taky radost.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
V dnešní kávě o čtvrté si povídáme o předčasně narozených dětech. Ostatně nezisková organizace, která podporuje rodiče právě předčasně narozených dětí, Nedoklubko uvádí informaci, že každou hodinu se v České republice narodí jedno předčasné miminko, což je v České republice přibližně 8 500 nedonošených novorozenců. A Zuzana se vás ptá a je to otázka, která míří opět za naším hostem, psycholožkou Gabrielou Zelenkou do brněnského studia Českého rozhlasu. Jestli ve srovnání s dřívějšími léty je ta situace podobná nebo rozdílná?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Těch dětí se předčasně rodí poměrně stejné procento, v České republice je to kolem osmi procent porodů, které se narodí předčasně, celosvětově se udává, že je to kolem 10 %, takže ta čísla nějak rapidně nestoupají, byť by se to mohlo zdát, ale co je velmi pozitivní, je to, že je daleko menší procento dětí, které si s sebou do života nesou závažné komplikace v podobě například senzorického nebo motorického postižení, takže ty děti nám v průběhu let dopadají lépe a lépe, a to i ty extrémně nezralé.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Když mluvíme o předčasně narozeném dítěti, tak je to porod před ukončeným sedmatřicátým týdnem těhotenství, když maminka není s miminkem v nemocnici každý den, jak tu situaci může prožívat? Protože třeba ta nemocnice je daleko od místa, kde bydlí atp.

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Taková situace je pro tu maminku určitě náročnější, než když může být hospitalizovaná přímo s dítětem a převládají u ní ještě větší obavy, úzkosti a nejistota, protože neví, co se děje. Každou tu minutu s tím jejím miminkem. Může to trošičku spravit tím, že zavolá na to oddělení, jak se dítěti daří a popřípadě i některá perinatologická centra už zavádí možnost videa, kdy u těch inkubátorů je video a rodiče mají přístup . Video přenese jejich děťátka a mohou tak sledovat, jak se dítěti daří. A je prokázáno, že to má také velmi pozitivní vliv na to, jak to rodiče prožívají.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Náročné období pro tatínky, ti se samozřejmě logicky bojí jak o toho svého potomka, tak o maminku, tak jakou pomoc potřebují tátové?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Tátové ocení především praktickou pomoc, a to právě s navařením, úklidem či s pohlídáním dětí a tuto službu jim můžou poskytnout buďto jejich prarodiče, ale také právě třeba ti sousedi nebo kolegové z práce, takže pokud oni neví, co můžou nabídnout, tak určitě toto jsou právě ty věci, které tátové ocení.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Už jste mluvila o tom, že je daleko jednodušší, když v té rodině je předčasně narozené miminko za tím jedináčkem, co v té době, když už tam ti sourozenci v rodině jsou? Jak v té situaci, která teď v rodině je? Jak s nimi mluvit?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Mluvit s nimi je potřeba úměrně jejich věku, to znamená u těch mladších dětí do předškolního věku, stačí jednoduché vysvětlení, že miminko přišlo na svět dřív a potřebuje ještě trošku času do toho termínu porodu, aby povyrostlo a že bude muset být ještě po několik týdnů v nemocnici. Můžou mu nakreslit obrázek nebo mu třeba koupit nějaký dárek spolu s rodiči a být tak trošičku aspoň zapojení i oni do té péče a starostlivosti o toto miminko. A já bych to ještě převrátila na druhý aspekt, který si myslím, že je docela zásadní, a to ten, že sourozenec tady tou situací může i sám trpět, a to spíše ve smyslu oddělení od té své mámy, a to zase je nejvýznamnější téma u dětí do čtyř let věku, kdy pro ně to odloučení od té mámy je často jejich prvním odloučením prvních zkušeností, která je pro ně také traumatizovaná a je dobré si to uvědomit a pracovat na tom po propuštění maminky z porodnice, aby si oni dva spolu dopřály ten speciální čas a dosytilo si to dítě své potřeby.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Právě, že ta starost a obavy od předčasně narozené miminko, to není záležitost několika týdnů, ale mnohdy několika let. Tak jak si rozložit síly?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
To je na začátku asi hodně těžké, protože žádný rodič neví a nedokáže odhadnout, zvláště pokud je v té situaci poprvé, jak dlouho ty síly bude potřebovat. Takže já bych řekla a doporučila takové možná klišé, odpočívat, když můžete odpočívat, najít si ten čas. Dobře to jde vidět třeba u více rodiček na oddělení neonatologie, ale i na běžných pokojích. Že oni už ví, co je čeká doma a jsou rády za tu dobu, kdy mají opravdu prostor pro sebe, takže nedělají nic nebo se dívají na televizi nebo si čtou, a to je důležité, hledat si ten čas odpočinku pro sebe a případně, pokud je možno, zda je ta žena doma, tak třeba i nevynechávat ty své koníčky.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Do naší rodiny se narodilo miminko předčasně, právě o tom si povídáme s psycholožkou Gabrielou Zelenkovou pro ten správný vývoj novorozenců. Podle odborníků jsou zásadní a první minuty a hodiny po narození, tak, jak jsme o tom mluvili i s naším hostem, který je v brněnském studiu Českého rozhlasu, zdraví vás posluchačka Táňa, která píše, že to je hezké a potřebné téma a že vás srdečně zdraví a děkuje za vaší práci. Paní Zelenková, vy službu rané péče, jak už jste řekla, mohou využívat rodiče a jejich děti do sedmi let věku, to je docela dlouhá doba, po kterou jste v kontaktu. Tak asi není jednoduché udržet si vždycky, řekněme, ten profesionální odstup.

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
To je pravda. Já konkrétně jsem nejdéle za rodinou, shodou okolností to byla předčasně narozená holčička, dojížděla 5,5 roku jednou měsíčně, protože takto většinou za dětmi dojíždíme, a to už je doba, za kterou si s rodinou vytvoříte vztah. Takže to určitě. Zároveň my se snažíme být profesionální, takže máme třeba pravidlo, že si s rodiči netykáme, protože nemělo by to skončit jenom u toho popovídání si u kávy, jak se kdo má, ale měla by tam být i ta odborná práce s dítětem, jeho rozvoj, až když ukončujeme tu službu, tak už je potom na každém z nás, že si třeba potykáme a rozhodujeme si o tom, jestli ten náš vzájemný vztah bude dál pokračovat, nebo ne.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, daná péče není jediná služba, kterou v rámci Slezské Diakonie úseku Brno nabízíte. Tak co ještě dál děláte?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Kromě dané péče poskytujeme ještě další dvě registrované služby, a to osobní asistenci a sociální rehabilitaci a poté mimo registrované služby máme ještě centrum rozvoje mirabel, kde máme už placené doplňkové služby, jako například velmi žádaná ergoterapie, aktivity s prvky senzorické integrace či snou zelen. To je tedy v Brně a jako jedna z osmi organizací v České republice zavádíme home sharing, což je sdílená péče o děti s mentálním a kombinovaným postižením. Aktuálně probíhá nábor hostitelů, takže pokud by měl někdo zájem pomáhat takto rodinám s dětmi se zdravotním postižením, tak se může na nás obrátit. Může to být jak pár, tak i jednotlivec. Více informací případně najdou na stránkách www.homesharing.cz.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Když se mamince narodí miminko předčasně, ze své péče, asi to potvrdíte, že nemá čas na sebe, protože neustále v tom dobrém řeší miminko a do toho je žena ovlivňována hormony šestinedělím, to je náročné i u toho přirozeného porodu. Tak, když se zase obrátím za kamarády a přátelé, takové maminky a rodiny, tak čeho bychom se naopak měli vyvarovat v takové té záplavě emocí a touhy pomáhat a ukázat, že stojíme při ní?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Tady bych moc požádala, všechny známé a přátele, aby se vyvarovali toho, říkat rodičům, že to bude dobré, nebo že to už mají za sebou, protože to dítě si přinesli domů a ta situace je za nimi, protože to není pravda, to, co si prožili a předčasný porod a trauma s tím spojené s nimi půjde celý život, bych si troufla říct, a to, jak se s tím vyrovnají, je opravdu otázka na několik týdnů, měsíců, u někoho možná i let, takže neříkat taková ta klišé, že to už je dobré nebo to bude dobré, protože to nikdo z nás nemůže vědět. A spíše jim opravdu nabídnout. Jsem tady pro tebe, rád ti pomůžu, řekni si, co potřebuješ.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Měla by taková maminka tedy se soustředit na své koníčky, které měla před porodem, anebo třeba hledat nové zájmy, které by jí, řekněme, právě mentálně odvedli od toho, co prožívá?

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
V těch prvních měsících s většinou dětí předčasně narozených, je potřeba rehabilitovat, což znamená, že tam opravdu nemá čas pro sebe, natož pro nějaké koníčky, ale určitě je to něco, co jí může pomoci, takže pokud si ten čas může alespoň trošičku najít, tak je fajn nějaká Procházka, jóga, četba, cokoliv má ráda, tak to jí může pomoci zlepšit jí emoční nastavení. A zároveň si troufám říct, že asi není úplně prostor pro to začínat nějaké nové koníčky a ta péče opravdu nesmírně náročná, protože když si představíte, že máte doma dítě, se kterým je potřeba třeba čtyřikrát denně cvičit. To cvičení by nemělo být přímo po jídle, mělo by být nějakým časovým odstupem, aby dítě nevyblinkalo to, co vypilo, většinou tyto děti mají i určité problémy s krmením, takže to krmení zabere mnohem delší čas. Do toho byste měli zvládnout vycházku, což už kolikrát ani nedáte v průběhu toho dne. Takže je toho opravdu hodně na tu rodinu nebo na tu maminku a pokud je tam ještě další sourozenec, tak tím spíš.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
A co všechno může pro všechny zainteresované být zdrojem radosti? Protože co si budeme povídat, radost léčí.

psycholožka Gabriela Zelenková
——————–
Jsou to určitě pokroky toho děťátka, ať už jsou velké nebo malé, tak ty rodiče nabíjí neuvěřitelným způsobem a dodávají jim právě tu sílu a nadějí jít dál. A potom jsou to dobré zprávy od lékařů. Všechny ty kontroly, kde si to odškrtnou, že tady jsme byli a byli jsme pochválení, že dítě dělá pokroky, že se mu dobře daří, tak to je určitě to, co rodičům pomáhá.

Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Vedoucí poradny rané péče do Rea, psycholožka Gabriela Zelenková byla naším hostem, tak já vám za to moc děkuju, mějte se krásně, na slyšenou.