Pláč je běžnou součástí našeho emocionálního života, na rozdíl od zvířat však není jenom prostým roněním slz, ačkoliv byly slzy pozorovány u opic, slonů nebo třeba velbloudů. Člověk je pravděpodobně jediným tvorem, který dokáže plakat z emocionálního podnětu, je také patrně jediným tvorem, kterému schopnost plakat vydrží až do dospělosti.
V naší kultuře platí, že častěji pláčou ženy než muži. Podle jedné americké studie brečí průměrná žena přibližně pětkrát do měsíce, zatímco průměrný muž asi jednou, ženy také pláčou v průměru déle, přičemž nejčastěji roní slzy zadané ženy.
A proč vlastně pláčeme?
Podle některých psychologů má pláč terapeutický účinek, jeho největší význam však nejspíš spočívá v jeho roli pro lidskou komunikaci. Pláč malých dětí signalizuje bezmoc a potřebu pomoci a slouží tak jako prostředek k přivolání pozornosti rodiče. Podle některých teorií má podobný význam i u dospělých. Platí tak za znamení pokory a ústupu – jakéhosi pomyslného vyvěšení bílé vlajky. Nepříteli pláčem sdělujeme žádost o pomoc a usmíření, což pravděpodobně mělo význam i pro naše pravěké předky. Slzy mohly našim předkům přispět k budování vzájemné důvěry a vztahů v rámci společenství.
Přidejte odpověď