Český rozhlas vysílá Alex a host a tím hostem je dnes dermatovenerolog Petr Arenberger. Platí na vás ono známé? Kovářova kobyla chodí bosa? Nebo si pravidelně kontrolujete znaménka?
Petr Arenberger
——————–
Tak člověk si ty znaménka kontroluje, protože v tom zrcadle vidí. Je pravda, že záda většinou nevyšetřuju tak často, ale ten dermatolog, když se takhle podívá, řekne, je to melanom, není to melanom, no, nebudu mu to říkat. V té tramvaji tak nějak podobně člověk reaguje i na sebe. Je pravda, že jsem si jednou odoperoval na obličej i bazaliom a histologicky potom potvrzený a udělal jsem to celkem dobře. Vidíte, že tam nic nevidíte. Takže úspěšný doktor. I vůči sobě. Ale jednou jsem si vyndával jedno znaménko na operačním sále na levé ruce a pak jsem zjistil, že vlastně, když chcete zašít tu ránu, takže potřebujete i druhou ruku a jak člověk nemá třetí ruku, tak už jako to nešlo technicky, no, tak jsem měl zapíchlou jehlu teda v ruce a šel jsem k telefonu a volal jsem kolegyně, jestli by mi neudělala uzel, protože bych potřebova zauzlovat šití na své vlastní ruce. Takže někdy člověk nemůže úplně sám to dělat, takže nejsem úplně typická Kovářova kobyla, ale řekněme, že jsem ševcova žena.
mluvčí 2,
——————–
Dobře, a když jste zmiňoval, že jedete třeba tramvají nebo jste někde ve společnosti, na veřejnosti a tak a všimnete si něčeho podezřelého, tak už se vám stalo, že jste někomu řekl, jako přijďte ke mně, já se vám na to třeba podívám úplně cizímu člověku, já třeba jste ho i zachránil, tím.
mluvčí 1,
——————–
Já se trošku učím. Ano, když je to opravdu závažná věc, tak tam zavedu prostě nějaký rozhovor a snažím se vysvětlit, řeknu, já jsem dermatolog a tak, ale nesmí to člověk udělat nějak úplně bez přípravy a zvlášť třeba u takových těch banálnějších věcí, jako třeba akné, kde člověk vidí, že dneska existují možnosti, aby to děvče nebo ten mladý člověk, aby tam prostě na tý kůži ty pupínky neměl a dokonce, aby třeba do budoucna tam nezůstaly jizvy, ale někdy ta populace to nevnímá úplně optimálně, protože každý si říká, že je vlastně krásný a když tam nějakej chytrák v tramvaji řekne, že tam něco má, tak to nepůsobí úplně dobře. Tak říkám, život zachraňující akce dělám, ale takový ty běžný, tam spíš se tvářím, že s tím nemám nic společného. Já ale bohužel tím, že jsem takhle známý, tak naopak občas ke mně někdo přistoupí a nejen, že se se mnou chce udělat selfíčko, ale taky řekne, víte, já jako hrozně nerad jako obtěžuju, a to se mi stalo teďka nedávno v jedné restauraci, že přišel za mnou číšník a říkal, pane profesore, my tady máme jednoho kolegu a on chodí už půl roku na kožní a oni mu nemůžou pomoct. Nevadilo by vám, že by jako přišel ke stolu a že byste se na něj podíval? Takže spíš jde teď tím obráceným způsobem.
mluvčí 2,
——————–
A přišel ke stolu a podíval jste se, nebo jste zašli někam?
mluvčí 1,
——————–
Podíval jsem se na něj, poslal jsem mu elektronický recept, protože jako člověk nemůže ordinovat mimo zdravotnické zařízení, na to podle zákona o zdravotních službách musíte mít zvláštní povolení, kterým si musíte nejdřív požádat hygienickou stanici a potom magistrát příslušného města nebo krajský úřad příslušného kraje. A to bych byl během tý večeře nestihl. Takže potom jsem řekl, ať přijde za mnou do ordinace a je mým klientem.
mluvčí 2,
——————–
Ale diagnózu jste učinil na místě.
mluvčí 1,
——————–
Diagnózu jsem učinil na místě, ale na místě jsem nemohl léčit, protože, jak říkám, porušil bych zákon.
mluvčí 2,
——————–
Petr arberger, dermatovenerolog, také předseda české dermatovenerologické společnosti, je naším dnešním hostem, pojďme k druhé části vaší specializace venerologie, léčba a prevence pohlavních chorob? Panuje představa, že pohlavní nemoci jakoby vymizely? Nebo se o nich hrozně málo mluví, když v porovnání třeba s melanomem kožním.
mluvčí 1,
——————–
Tak je to tak. Ano.
mluvčí 2,
——————–
Skutečně vymizely, anebo se o nich méně mluví?
mluvčí 1,
——————–
Částečně vymizely, protože existují antibiotika, která je zvládají léčit, takže takové ty pokročilé případy, jak známe třeba z filmu petrolejové lampy, tak už málokdy vidíme. A pokud něco takového vidíme, tak určitě to aspoň někde v odborném tisku odpublikujeme, na druhou stranu řada těch pohlavních chorob se velmi bagatelizuje nebo pohlavně přenosných, ono jich je asi 30, které se přenášejí pohlavním stykem, čili není to jenom těch pět vyjmenovaných pohlavních chorob, které jsou dané zákonem a které se musí hlásit, paradoxně do toho nepatří HIV infekce, a to z toho důvodu, že to neprošlo přes lidská práva, protože to hlášení je přece jenom porušení čehosi, nějaké integrity, řekněme, toho pacienta, takže paradoxně třeba kapavka se hlásit musí, musí se dělat i depistáž, hledat kontakty atd. a je to dané zákonem a je to povinnost, u HIV infekce to tak není, tam to jde jenom se souhlasem pacienta.
mluvčí 2,
——————–
A nebude se na tom něco měnit.
mluvčí 1,
——————–
už není to průchodné, protože když už je problém, že nesmíte vyfotit předloktí pacienta, aby se nedal identifikovat, tak si myslím, že nahlásit někoho, že má pohlavně přenosnou chorobou, to už asi další k tomu nepřidáme.
mluvčí 2,
——————–
Tak ono ta oblast je taková trochu delikátní. Když už k vám přijde někdo do ordinace, tak ptáte se ho, kde, jak k tomu přišel a slýcháte takové různé omluvy, výmluvy. Byl jsem třeba v sauně nebo na veřejné toaletě. Ano, je to praxe vaše.
mluvčí 1,
——————–
Je to běžná praxe, buď si pacient nevzpomene, nebo řekne, to bylo na diskotéce. A jak se jmenuje ta dotyčná nebo dotyčný? a nevím, a nebo skutečně ta varianta toaleta, tak já vždycky říkám, že se to dá samozřejmě chytit i na té toaletě a jde potřeba vědět, co tam vlastně děláte na tý toaletce. Takže to je určitě významnější než to místo samo o sobě, takže určitě se s tím setkáváme a my samozřejmě se na nebo musíme provádět tu tzv. depistáž, čili ptát se na ty drby z okolí, jak se to vlastně stalo a podobně, a je to dané zákonem. Takže u některých chorob opravdu nám nezbývá nic jiného, než se zeptat a pokud ten dotyčný teď teda nechce to říkat do éteru, ale udělá tu chybu, že prozradí tu osobu a nikoliv, že řekne, že na něj nezabírají antibiotika, že potřebuje o dvě krabičky víc. Tak tam pochopitelně my to musíme nahlásit a nechat prověřit, požádat, aby ta dotyčná nebo dotyčný nás také navštívili, aby se choroba nešířila dál, nebo aby si někam zašli, a pokud tak neučiní, tak my to většinou už pak ani technicky nezvládneme a dokonce i ta státní moc se tomu tolik nevěnuje, ale správně bychom měli teda to nahlásit Policii České republiky a ty by měli dotyčného vyhledat a dodat nám ho do ordinace, abychom mohli vyšetření provést. Tak to probíhalo před rokem 89 naprosto běžně, dneska je to mnohem volnější a pacienti mají mnohem snadnější přístup i k antibiotikům a většinou ten postižený, který dostane antibiotikum od nás, tak si další antibiotikum nebo možná v plurálu další antibiotika pořídí. A tu skupinu, od které to dostal, nebo od toho jedince tak odléčí, už potom automaticky privátně zaléčí.
mluvčí 2,
——————–
vy natáčíte podcasty pro Český rozhlas se svými kolegy napříč medicínskými obory, dozvěděl jste se v poslední době něco zajímavého, něco, co jste jako lékař netušil?
mluvčí 1,
——————–
je pravda, že vám trochu fušuju do řemesla velice amatérsky z pohledu medicínského, čili povídám si s mými kolegy, většinou jsou to třeba předsedové odborných společností, kteří mají hodně co říct o tom svém oboru. Zatím je to takhle nastaveno, ale rád bych pozvali třeba hosty z pacientské oblasti, což jsem udělal zrovna dneska v noci, kdy jsem posílal esemesku jedné pacientce, které je velmi zajímavá z jednoho pohledu, ona mi odepsala, že v době, kdy to budou vysílat, takže zrovna bude sedět v letadle a poletí do Japonska, tak doufám, že ostatní pacienti nebudou mít stejný problém a nebudu moct být se mnou ve studiu, jinak já se při těch rozhovorech určitě hodně poučím, protože já jsem studoval medicínu před nějakou dobou. Já myslím, že nebyla dlouho teda, ale že přece jenom už to s nějakým odstupem je a nejen teda v mé paměti, některé engramy už vypadly, ale na druhou stranu i medicína se výrazně za těch pár let posunula. Takže já vždycky se zeptám z toho pohledu, jak my jsme se učili, že se daný problém řeší. A to ještě, jak říkám, jsem částečně si jenom zapamatoval tu problematiku a ten můj host většinou na to reaguje, ano, tak jako můj bývalý šéf to také dělal, ale už to děláme úplně jinak a rozpovídá se, takže i já se tam dovím spousty věcí a já doufám, že i naši posluchači se spousty nových věcí dovědí a my jsme tenhle ten podcastový projekt vlastně připravili společně s českou lékařskou společností, kde dokonce na webových stránkách cscz máme odkazy na ty podcasty, které ale možná najdete i snadněji, třeba ve Spotify nebo kdekoliv jinde. A samozřejmě na Českém rozhlasu region, kde jsou přímo na webu a tam si mě můžete poslechnout. A všechno to, co jsme každou středu odvysílali vždycky už od března letošního roku, tak tam najdete a já myslím, že se i poučíte. Nemyslím, vy, ale někdo, kdo třeba nebude vědět, co to je ta cukrovka, jak se léčí moderně nebo obezita nebo.
mluvčí 2,
——————–
Já myslím, že každý laik se poučí, pokud vy laicky mluvíte, daří se vám to, když tam máte proti sobě lékaře, kolegu, udržet to v takovém tom opravdu laickém, v té laické mluvě, aby vám všichni rozuměli.
mluvčí 1,
——————–
Ano, já jo, protože já od devadesátých let si povídám s různými moderátory, ať už v rozhlase, nebo v televizi a snažím se mluvit, takže nepoužívám cizí výrazy, a když je použiju, aby kolegové neřekli, jak to povídá. A říká, že má vyrážku, když vyrážka se nepoužívá, je to exantem, tak já řeknu exantem, no, to je vyrážka, že jo, jo, tak se snažím používat tyhle ty běžné výrazy a stejně tak doplňuji naše kolegy, kteří třeba řeknou nějaký výraz, já nevím, kardiostimulace, jo, že jo, tak já řeknu, no, tak to je posílení srdeční činnosti, jo, takže to tam doplňuje, já myslím, že to je i výhodou a je to možná trošku a modifikované. Ona paní Dr. Cajthamlová, co si budem povídat i v době, taky dělá osvětu a je to lékařka, takže já podobným způsobem se snažíme taky zpřístupňovat ta medicínská témata běžné veřejnosti, a to je ten jeden důvod, abysme trochu rozšířili to povědomí o medicíně a zároveň představili ty odborníky, kteří vždycky za tím oborem stojí, abyste věděli, když už opravdu nevíte, kam dál, tak zavolat tomu konkrétnímu, který se tím zabývá a třeba vám pomůže než někdo, kdo se třeba té oblasti tolik nevěnuje a nespecializuje se jim.
mluvčí 2,
——————–
Já myslím, že i dnes jste přidal v Alex a host řadu přínosných informací. Děkuju, že jste tu s námi byl, Petr Arenberger byl naším dnešním hostem, ať se vám daří.
Přidejte odpověď