Nezdolná II  

Loni na jaře dostala Eva Kosinová z Olešnice covid. Aby šestašedesátileté pošťačce zachránili život, amputovali jí lékaři v Hradci Králové nohy a následně i ruce. Před rokem jsme s ní natáčeli. Tehdy čekala na elektrický vozík a chtěla se aspoň nějak osamostatnit. Těšila se na protézu ruky a doufala, že se znovu postaví. Teď o rok později je nezdolná Eva v Praze na rehabilitaci. Jak je na tom? A postavila se?

ČT 1 – 168 hodin.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Ze dne na den jsem přestala ovládat nohy a ruce.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Před rokem, kdy jsme s ní natáčeli poprvé, Eva čekala na elektrický vozík. Bez něho byla naprosto závislá na ostatních.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
No, že bych si třeba sama odsud zajela až domů, až do té Olešnice na vozejku.

Milan KOSINA, manžel
——————–
Já pojedu samozřejmě s ní. Kdyby jí to někde cinklo.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Jo, nebo mně to někde ujelo, že jo.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Vozík přišel. Eva se ho naučila ovládat a letos v létě do asi dva kilometry vzdálené Olešnice skutečně dojela.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Takže jsem přijela do Olešnice, že jo. Tam mě rok a půl neviděli. No, tak všichni ohromnou radost, jo, samý hubičkování. No, a v hospodě taky pivečko, že jo, nějakej ten panáček, že jo, bylo veselo. No, a pak zase jsem odfrčela na vozejku zpátky do duchoďáku.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Eva bydlí v domově pro seniory v Chlumci nad Cidlinou. Poslední tři týdny ale strávila rehabilitací na pražských Malvazinkách.

Dušan BARTOŠ, ošetřující lékař, Rehabilitační kliniky Malvazinky
——————–
Zažili jsme určitě oboustranné amputaci dolních končetin i horních, ale takhle vlastně všech čtyřech to vlastně je takové poprvé.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Rehabilituje a posiluje svaly.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
Takže se narovnáš, zpevníš břicho. Tady to musíš mít hodně a jdeme jenom ten tah těma rukama dozadu a zpátky. Už je naprosto mobilní, protože na vozík si přeleze sama, což je jako neuvěřitelný. Odjede si, kam chce.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Eva ale vyhlížela i bionickou protézu na ruku, která by ji osamostatnila ještě více. Nakonec z toho sešlo.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Jednak to bylo poměrně těžké, pro mě zacházet s tím. Já mám těch svalů málo tady a krátkej ten pahýl. Ale díky tomu, že syn mně udělal ty pomůcky, tak to mně bohatě stačí a protéza opravdu nemá to citlivý prsty.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
Tady je hlavně velkej problém v tom, že vlastně Eva i jak nemá končetiny dolní, tak prostě jí to i převažuje a není to prostě komfortní.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Eva Kosinová místo toho používá pomůcky, které jí na 3D tiskárně vyrobil syn. Zatím má tužku, ovládání na tablet a pak univerzální ovládání třeba na telefon.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Když se podíváte, tady jsou magnetky, jo, tady je to jako kontakt. A tady na těhle těch pomůckách, když se podíváte, tady odsud jsou taky magnetky, jo. Takže a je tady takový výřez tady nahoře, takhle to do toho zapadne. Magnet to drží.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Na pokoji, sleduje zprávy, televizi. Přes den rehabilituje a dokonce i plave. Bála se, jestli to zvládne.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
Poprvé ve vodě, v bazénu, viď. Já jsem vlastně nejdřív chodila do bazénu s ní, že jsme tam byly spolu. A ona, my jsme tam přišly do toho bazénu a hned první bazén prostě plavala. To bylo prostě jako neuvěřitelný. A ještě mi říká předtím, že už jako x let v bazénu nebyla.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Plavu sice teda jenom na zádech, se udržím, ale plavu, no. Aspoň se ty nohy taky rozhejbou. Víte co, a je to v tom bazénu takovej prostě jinej pocit, nadlehčí se vám tělo, jo takže bezvadný.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Před rokem měla Eva Kosinová dva cíle. Chtěla znovu do sedla. Koně miluje a chtěla se znovu projet. To dokázala.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Půlku života. Jezdíte na koni, tak ono stačí i bez těch nohou a rukou se do toho sedla napasovat a držíte se.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Druhým snem bylo postavit se znovu na nohy.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
My nejsme připravený na to, abysme celej život strávili v sedě. Takže my potřebujeme, ať už je to pro posílení toho srdíčka, ať už je to pro dech, pro bránici. Tak my potřebujeme, aby tam byla ta vertikalizace.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Nejdřív ale musela sehnat peníze. To se jí díky sbírce podařilo. Na účtu se sešel milion korun. Díky tomu hradí rehabilitaci, koupila si speciální postel a právě protézy.

Jolana VOLDÁNOVÁ, ředitelka Nadace Charty 77
——————–
U těch protéz dolních končetin, tam jsme zaplatili celou tu částku. Nejsou to takové ty, jak my říkáme, chytré nohy nebo chytré ruce, ty bionické protézy. Takže tam ta částka se pohybovala něco pod, pod 200 tisíc korunami.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Eva Kosinová se tak poprvé může znovu postavit. Raduje se, že vůbec udrží rovnováhu.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
Naše první stání, viď? A za dva dny natočíme další video, jak už tady chodíš.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
No, to určitě.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
Tak hele, jdeme na to. Zpevnit břicho, narovnat záda, odlehčit jednu nohu a zkusit udělat krok.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Svoji sílu a vůli chce poslat dál lidem, kteří stejně jako ona přišli o končetinu a učí se znovu chodit.

Zdeněk VÍCH,
——————–
Ona, když si začala před třema tejdnama a nebylo schopný se dostat do bradel z toho. A teď tady jdeš a ještě mi řekneš, že se otočíš, mi chceš říci, jo?

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Zdeněk Vích v lednu havaroval v Indii na motorce. Noha mu zůstala pod koly náklaďáku.

Zdeněk VÍCH,
——————–
Když jsem začínal s protézou, tak jsem si říkal, to vole, to nedokážu. A když jsem viděl Evičku, co dokáže prostě, tak prostě, ale jde to prostě dopředu. Já chodím dvakrát do týdne prostě. To je neuvěřitelný.

Jakub Vinčálek, mluvčí Policejního prezidia ČR
——————–
Máte z toho modřiny, jsem koukal, že jo.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
No, to je jenom, že se opírám tady o to, jo, protože jo, přece jenom ty ruce chybějí.

Hana KOHOUTOVÁ, fyzioterapeutka
——————–
Jako já vím, že Eva říká, že už nechce dál, ale já mám prostě v sobě v hlavě takovou jednu myšlenku a já prostě na ty berle ji chci dostat, ať již to stojí, co to stojí.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Eva na to není sama. Zvládá věci, které vypadají neuvěřitelně.

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Člověk dělají v životě takovýhle radosti, jako ten vozejk jo. Ta rehabilitace tady, že se zas někam jinam dostane, jo, bezvadná parta tady lidí, těch ampuťáků, jo. Takže nějaký známosti, že jo, se nevážou. Takže takhle no, ale samozřejmě jsou chvíle, kdy člověk si jako pobrečí. No, říkám to, s tím se nejde do smrti vyrovnat. Tak já bych chtěla touhle cestou všem poděkovat za péči. No, vidíte to a už brečím.

Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Brečíte z vděčnosti?

Eva KOSINOVÁ,
——————–
Že jsou lidi, který prostě mě nehodí do pytle a dokážou ve mně něco ještě, abych dokázala, no.