Informace, sdružování toho společného vědomí, že v tom lidé nejsou sami, ale jsme tu od toho, abychom lidem s těžkou zrakovou vadou přiblížili, že slepotou svět nekončí.
Hostem ve studiu Český rozhlas Zlín byla krajská koordinátorka aktivit Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Dagmar Filgasová, která vypráví o nevidomých, jejich životě a o možnostech, jak se na SONS mohou obrátit, když přichází o zrak.
ČRo – Zlín
Dagmar Filgasová
——————–
Informace, trvání dovedností takového trošičku toho sdružování společného vědomí, že v tom lidé nejsou sami, ale jsme od toho, abychom lidem s těžkou zrakovou vadou přiblížili, že slepotou svět nekončí.
mluvčí 2,
——————–
Říká Dagmar Filgasová, koordinátorka aktivit Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých pro náš kraj. Tato organizace má pobočky po celé republice, když jste ta koordinátorka, jak probíhá vzájemná spolupráce?
Dagmar Filgasová
——————–
Vzájemná spolupráce probíhá samozřejmě nejen na bázi výměny informací a společného sdílení aktivit, ale také se vzájemně obohacujeme o to, jak vlastně daný kraj může pomoci životu lidí s těžkou zrakovou vadou. Můžeme říct, že třeba v Praze je bohatý kulturní život, tady ve Zlínském kraji díky třeba různým přírodním vědám a lidem, kteří nám je dokážou přiblížit, máme velmi bohatou spolupráci o přírodě. Na jižní Moravě to souvisí hodně také s kulturou, s lidovou tvořivostí, v Moravskoslezském kraji se věnujeme hodně dnům umění nevidomých a speciálnímu představení a sboru a souboru nevidomých. A tak bych mohla pokračovat vlastně po celé republice. No, a to vše, když si vzájemně jednak sdílíme, jednak si zkušenosti vyměníme, tak zjišťujeme, že podstata je samozřejmě všude stejná, podstata těžkého zrakového postižení. A co právě všechno můžeme pro naši komunitu udělat.
mluvčí 2,
——————–
co obnáší vlastně ta vaše funkce krajské koordinátorky aktivit?
Dagmar Filgasová
——————–
Tady tato pozice je taková neformální, dalo by se říci, protože v minulosti jsem řídila tyflocentrum ve Zlíně, které se zabývalo speciálními aktivitami pro lidi s těžkou zrakovou vadou, bylo to zejména vzdělávání ve speciální digitální technice a kamerové a vzhledem k tomu, že v roce 2013 tyflocentrum ve Zlíně zaniklo a zůstaly tady tyto aktivity, aby nemusely být poskytovány z jiných krajů, takže je právě převzala SONS. A jelikož jsem před tím řídila tyto aktivity, tak trošičku ta koordinace přešla právě na to působení, které potom se rozšířilo i do celého kraje, na všechna naše pracoviště, no a v současné době vlastně s kolegy zajišťujeme veškeré činnosti tak, aby lidé s těžkou zrakovou vadou ve Zlínském kraji, měli dostupnou veškerou pomoc, kterou potřebují, což je dobře. No a vlastně vzhledem ještě k těm aktivitám, které mám, tak mám velmi ráda jednu takovou, to je, dalo by se říct, celostátní aktivita a je to řízení festivalu dny umění nevidomých, kdy představujeme veřejnosti nadané profesionální umělce, kteří mají těžkou zrakovou vadu, dokáží být vynikajícími umělci, a předávají tady toto svoje umění i dál, takže to je taková velmi milá aktivita.
mluvčí 2,
——————–
Že se evidentně nenudíte, protože v SONS máte navíc také na starosti, pokud vím, a pokud to stále platí, zajištění počítačového a speciálního softwaru, zvětšování a odečítání a také výuku práce na počítači, jak taková výuka nevidomého nebo silně slabozrakého probíhá?
Dagmar Filgasová
——————–
Tady takovéto vzdělávání teď provádí naši kolegové, lektoři, kteří ve Zlínském kraji působí v rámci ambulantní i terénní služby. A pokud se dostane člověk do obtíží, ztrácí zrak a v ten moment potřebuje speciální techniku. Týká se to jak dospělých osob, samozřejmě studentů a žáků, tak je potřeba, nalézt vhodný stroj, přístroj, prostě vhodnou techniku, která je pro jejich zrakovou vadu optimální. Tady k tomuto potom slouží proces takové malé diagnostiky, kdy naši lektoři podle toho, co bude do budoucna ten člověk vykonávat nebo potřebovat, co dělá, jestli se bude učit, jestli to bude mít pro získávání aktivit, pro mailovou korespondenci, anebo už potom pro takové hlubší dovednosti, spojené s digitální technikou, tak už podle toho zacílí výběr té samotné techniky. No a potom se, jak už technika je potom dostupná pro toho uživatele, služby nebo člena, zahájí samotné vzdělávání, kdy v ambulantní nebo v terénní službě naši lektoři postupně postupnými kroky, pomáhají danému uživateli služby nebo členovi, se seznámit s tou technikou a podle jejich pokynů se vlastně člověk naučí s tou technikou pracovat a jsou to poměrně zajímavé příběhy, protože třeba studenti nebo žáci se naučí samozřejmě poměrně rychle a potom dospělí ve středním věku, ti už jsou hodně motivovaní, mají zájem, chtějí si nakupovat na internetu, sdílet třeba sociální profily a chtějí taky třeba spoustu věcí umět to, co umí zdravý člověk třeba na internetu nebo na mobilním telefonu, tak je to taky dobré. No, a teď se dostáváme právě i do toho povědomí i seniorské generace, která úplně nebyla vychována nebo vzdělána právě v té technice, ale domnívám se, že v současné době už čím dál více i starších lidí dokáže přijmout to, že bude obsluhovat náročnou techniku, náročnou v uvozovkách, protože mobilní telefon, dotykový mobilní telefon je pro leckterého náročná technika a dokáže s ním poté pracovat, jak potřebují. Takže jsou to poměrně potom dobré příběhy, kdy na konci máme osobu s těžkou zrakovou vadou, která dokáže být v určité míře třeba dobře samostatná.
mluvčí 2,
——————–
Kde předpokládám, jste se setkala i s případy, kdy se vedoucí člověk dozvěděl diagnózu, že v nějakém časovém horizontu třeba přijde o zrak, jakým způsobem se s tímhle dá vyrovnat? Máte i osobní zkušenost, tak na základě ní i pomáháte, pokud vím právě lidem, kteří jsou v podobné situaci, jak to probíhá?
Dagmar Filgasová
——————–
V současné době máme teď jednu uživatelku naší služby, která má, přiznám se, stejnou diagnózu, jako mám já, taková opravdu plíživá pomalá ztráta zraku, kdy člověk pořád věří, že to bude dobré, nebo se to zastaví, ono to dobré není a pořád to postupuje dál až do praktické nebo úplné nevidomosti. No a tady ten proces smíření se právě tady s tou zrakovou vadou je poměrně náročný, protože člověk musí opustit svoje aktivity. Ve většině případů ztrácí třeba i pozornost svého okolí, nedokáže se leckdy úplně už zaměřit na to, co by potřeboval. Není to prostě jednoduchá doba, no a postupně takovým tím pravdivým svým příběhem ji provázím tím procesem z toho smíření a tím, co může nastat, nicméně i možná tím vlastním příběhem těch vlastních zkušeností, kdy prostě jde spousta věcí. Když se chce, tak dokážu nabudit k tomu, že to vzdělávání se a učení jednak na technice, jednak dovednosti komunikovat, i když nevidím a v dalších takových možnostech toho života, tak kdy asi to zřejmě probíhá trošičku snáze poté, když člověk vidí ten druhý příběh.
mluvčí 2,
——————–
Úžasná žena Dagmar Filgasová je s námi ve vysílání Českého rozhlasu Zlín. Nechává nás, když použiju ten výraz, nahlédnout do světa nevidomých. My za chviličku projdeme třeba i opačnou cestou, zamyslíme se nad tím, jaké to je, když třeba někomu lékaři díky pokroku medicíny dokáží vrátit zrak a možná se dozvíte i nějaké dobré rady, jak sledovat vaše oči, poslouchejte dál.
Před chvílí jsme prošli takovou strastiplnou cestou, kdy člověk přichází o zrak. Teď půjdeme jinou cestou zpátky. Já jsem chtěl říct, veselejší se mi tam dralo na mysl, ale když vidím vás, jak jste veselá, je možná otázkou, jestli to vždy je to nejveselejší, ale jaké to je? Určitě máte nějaké ty signály, když někomu lékaři díky pokroku medicíny dokáží navrátit někomu zrak? Byly tady takové příklady, setkala jste se s tím a máte nějaké informace, jak tohle probíhá? A třeba ze svého pohledu, dokážete si to představit?
Dagmar Filgasová
——————–
To, že lékaři dokázali navrátit zrak, anebo alespoň výrazně zlepšit zrak tak, aby už člověk třeba v uvozovkách prohlédl, s tím jsem se setkala pouze informačně, nikoliv úplně osobně. Jedná se spíš o možná jednotky případů. Ty příběhy jsou známé a byť to potom třeba u jednoho případu úplně nedopadlo a ten člověk opět zrak ztratil, ale mezitím alespoň měl možnost vidět svoji ženu, svoje děti, které předtím vlastně nikdy neviděl. Jsou to určitě příběhy, které jsou hodně i emoční a jsou důkazem toho, že ta technika u nás, nejen u nás, ale samozřejmě celosvětově jde velmi rychle dopředu. No, a já tady mám právě třeba i zkušenost se svojí lékařkou, která vždy po prohlídce u ní, vždy mávne rukou a řekne, tak oči máte tak, jak máte, to znamená velmi špatné, nicméně určitě se ještě dožijete techniky, která vám zpřístupní svět, zpřístupní vidění a já se vždycky usmívám : opravdu myslíte? A ona říká, uvidíte, to jde tak všecko rychle dopředu, takže tím nechci úplně navnadit, že by to takhle muselo být, nicméně věřím tomu, že v budoucnu se dočkáme i určitých možností, teď ty možnosti máme, zejména v technice, ale věřím tomu, že lidé, kterým bylo pomoženo k lepšímu vidění, a to může být i třeba díky operaci běžného šedého zákalu. Už potom člověk v určitých chvílích má možnost lepšího vidění, to všechno slouží k tomu, že je dobré o zrak pečovat, je dobré chodit na preventivní prohlídky a zraku se věnovat.
mluvčí 2,
——————–
Ano, oční medicína dělá neuvěřitelné pokroky a často nám můžou lékaři pomoct právě při včasném záchytu problémů. Tak jsou tedy nějaké varovné signály ohledně zraku, které bychom neměli podcenit?
Dagmar Filgasová
——————–
Většinou to bývá třeba prostřednictvím šedého nebo zeleného zákalu, kdy to vidění je v určité chvíli třeba zamlžené, není jasné, kontury, obrysy nejsou vnímány ani s pomocí třeba korekce brýlí, úplně nejsou v pořádku, kdy třeba na blízko nebo na dálku vidíme úplně rozmazaně nebo ve světle nevidíme, vůbec ve tmě atd. to všechno jsou takové ty plíživé příznaky, že všechno není teda úplně v pořádku a ono bohužel řada těch očních chorob má tady tyto příznaky, takže něco se dá určitě léčit, dá se spoustu věcí zachránit, nicméně jsou i nemoci očí, zraku, které dosud nejde vyléčit a kdy je potřeba, pokud možno co nejdříve navštívit očního lékaře a věnovat se třeba alespoň zpomalení nebo zastavení průběhu nějaké oční nemoci.
mluvčí 2,
——————–
Takže nepodcenit. Sledujte svůj zrak, buďte na něj obezřetní, hlídejte si ho. A při nějaké změně raději navštívit odborníka, i to nám radí Dagmar Filgasová. Vy už jste to tady trošičku naťukla, paní Filgasová, asi se vám taky honí někdy hlavou, že byste díky medicínskému pokroku viděla, je to opravdu tak? Toužíte po tom? Protože přece jenom už žijete jako nevidomá, nějakou dobu ten svět těma očima jste si zažila, což je určitě těžší pro člověka, než který se narodí, už je s nějakou oční vadou, honí se tohle člověku hlavou? Myslíte na to častěji nebo tímto směrem vůbec neuvažujete? A říkáte si, co přijde, to přijde.
Dagmar Filgasová
——————–
To je zajímavá otázka. Je už delší doba, kdy jsem naposledy asi tak přemýšlela, co by se stalo, kdybych najednou opět viděla, musí to být hodně zajímavý pocit, protože mezitím, když ten zrak se hodně zhoršil, tak jsem si zvykla na jiné vnímání. Zvykla jsem si na hmat, čich, sluch, vůbec takovéto i trošičku asi možná mimosmyslové vnímání, kdy člověk prostě nějak mimoděk registruje určité věci, které třeba vědomý člověk úplně neregistruje, takže, a teď si říkám, co by se stalo, kdyby najednou ještě k tomu Přibyl ten zrak, jak bych to všecko koncentrovala v tom vnímání, co by se teda upřednostnilo, jak by to bylo. Je fakt, že člověk si zvykne na ledacos, takže já už i s pomocí té techniky, kterou jsem se snažila naučit ovládat a naučit se komunikovat, i když člověk nevidí, je taky hodně důležité. No a představit si, že bych najednou viděla své děti, svoji vnučku, všechny své lidi, protože občas někam přijdeme, někde jsme, povídáme si, odcházíme a já se toho, koho mám vedle sebe, zrovna ptám, jak ten člověk vypadal. Někdy se trefím, ale někdy je to úplně jinak. A máme určitou představu. A tím, že jsem viděla, tak si představuju taky vás, pane redaktore. Třeba černovlasého, krátké vlasy, brýle, nějakou světlou košili. Nevím, jestli jsem se trefila.
mluvčí 2,
——————–
To nechme zahaleno tajemstvím pro tuto chvíli. A určitě budu rád, když tady tohle ještě trošičku zpřesníme, ale nejste úplně daleko od pravdy. To můžu říct. A je to neuvěřitelné, jak se lidé se zrakovým postižením dokáží orientovat ve světě a vnímat ho. Určitě by bylo zajímavé povídání i to, když právě někdo najednou nebo někomu je navrácen zrak. Předpokládám, že právě tohle se musí učit všechno znovu, protože je zvyklý na jiný druh vnímání. Nám už ale tak akorát zbývá čas na to, abych se vás zeptal, jelikož pomáháte jako sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých všem potřebným, jak se dá pomoci vám? Pojďme ještě tohle vyslat mezi naše posluchače, určitě byste uvítali nějakou pomoc veřejnosti.
Dagmar Filgasová
——————–
Ani ne žádost o pomoc, ale rádi bychom třeba využili možností dobrovolníků, kteří pro naše uživatele služeb a členy, kteří nemají úplně zajištěný doprovod, z toho důvodu, že jsou třeba osamělí, anebo v danou chvíli by potřebovali někoho k sobě a nemají. Tak je to na takové té bázi dobrovolného jak setkávání, tak průvodcování, pomáhání těm lidem, aby se někam s námi třeba dostali, to je hodně klíčové a důležité. SONS má dobrovolnický program, registrovaný na příslušném ministerstvu a tento program využíváme a snažíme se i přiblížit právě díky němu veřejnosti podporu, kterou potřebujeme. Dále také samozřejmě uvítáme jakékoliv možnosti, kde se naši lidé mohou adaptovat, kam se můžou podívat. Jsou to i netradiční návštěvy do všech možných institucí, zařízení služeb, kde by běžný člověk řekl, co tam ti nevidomí budou dělat, ale pro nás je to vždy velký zážitek, protože se dostaneme někam, kde bychom se sami nedostali. Rozšíří nám to možnosti vnímání a to, že člověk není na tu zrakovou vadu díky SONS u nás v republice sám. Tak vše, co můžeme teda poskytnout, podstoupit s našimi uživateli služeb, s našimi členy, tak je ku prospěchu zrakově postižené komunity.
mluvčí 2,
——————–
A s tímhle se tedy snaží pomáhat i Český rozhlas Zlín, já se budu těšit, že se zase potkáme nejen ve vysílání, ale právě třeba v galerii, kde to je jedno z míst, které možná naznačila paní Dagmar Filgasová. A především budu rád, když se budete zajímat o činnost. SONS, je to jednoduché, třeba i prostřednictvím webových stránek www.sons.cz, tam se dozvíte i spoustu dalších podrobností. Moliére napsal, že mít dobrý zrak, tomu znamená být dnes na Bohem. Když to otočím, tak tato slova míří k tomu, že si nevidomí možná snadněji uvědomují podstatu věcí. Já vám děkuji, že jste nám tady do tohohle světa pomohla také nahlédnout prostřednictvím tohoto rozhovoru.
Přidejte odpověď