Už po třiatřicáté pomohou adventní koncerty České televize vybraným organizacím a jednou z nich je také organizace Otevřená okna. A dnes o ní budeme mluvit s Dr. Drahomírou Blažkovou a Marií Málkovou. Dobrý den a vítám tady také patrona této organizace Jakuba Szántó.
ČT 1 – Sama Doma
——————–
Tak pojďte nám nejdřív prozradit něco o vaší organizaci, kdy vznikla, jaká je její historie, co je jejím cílem.
Jakub Szántó.
——————–
Tak naše organizace vznikla v červnu roku 2003, takže my letos slavíme dvacáté narozeniny a organizaci založilo asi pět rodin, které pečovaly o dítě se zdravotním nebo mentálním postižením. Ty rodiny všechny, protože to bylo, děti se narodily na přelomu totality a demokracie. Tak všechny rodiny v porodnici slyšeli větu je to postižený, chcete to vidět? Nebo to dáte do ústavu? A nikdo z nich svůj úkol a své rodičovství nevzdal, ba naopak. Bojovali docela dost se systémem a snažili se pro své děti vybojovat co nejzajímavější život. Takže ten začátek naší existence byl takový, že jsme se snažili prosadit integraci našich dětí do základních škol, protože zdaleka ne všechny měly mentální postižení a jsem ráda, že se nám to povedlo, protože dnes po 20 letech máme v organizaci úžasného muzikanta, máme chlapce, který je po maturitě, máme tam kluka, který pomáhá v prodejní galerii, takže ty výsledky tady jsou. A ve mně je v tomto roce velmi hluboká vděčnost za každého člověka, který necouvne před těžkým úkolem, ale jde dopředu.
mluvčí 3,
——————–
Marie, ten váš osobní příběh můžeme také v krátkosti říct a vlastně i přiblížit, že jste spojila tu svoji profesní cestu právě s touto organizací. Určitě můžeme. Já jsem vlastně s jedním zakládajících členů, protože máme dceru s těžkým zdravotním postižením, kombinovaným, mentálním, tělesným, zrakovým, takže vlastně jsem byla u vzniku organizace, ze začátku jsem přijímala jejich služeb nebo hlavně dcera jezdila na tábory, používala program 5P, vlastně dobrovolnickou aktivitu a vlastně potom jsme jako organizace získali grant na zaměstnávání rodičů, děti ze zdravotním postižením, do kterýho jsem se zapojila a vlastně od tý doby jsem za zaměstnancem otevřených oken. Ze začátku jsem se pllo věcí učila a v podstatě dneska dělám ekonomku organizace a v podstatě propojuju takhle vlastně profesní a soukromej život díky tomu, že jdeme vlastně s dcerou společně do práce, jí nechám sociální služby, já jdu do svého zaměstnání a odpoledne jdeme zase společně domů. Jaká jsou vaše pracoviště, provozovny, jaká je tam místní struktura?
mluvčí 6,
——————–
My působíme dokonce ve dvou městech, v Jindřichově Hradci a v Dačicích, v Jindřichově Hradci máme pět pracovišť, je zde chráněné bydlení pro osoby se zdravotním, mentálním a kombinovaným postižením a stejnou strukturu má chráněné bydlení. V Dačicích, potom zaměstnáváme osoby se zdravotním postižením, máme zde sociálně terapeutickou dílnu, doprovázíme pěstounské rodiny a také v našem městě působí tři dobrovolnické programy.
mluvčí 1,
——————–
Jakube, kde ty jsi byl, když jste Jel navštívit Otevřená okna? A co jsi tam zažil?
mluvčí 5,
——————–
Já jsem byl v Jindřichově Hradci a vlastně bylo to hrozně hezkej okamžik, protože to je takový to, co vlastně běžně člověk úplně nedělá. Najednou jsem malinko zastavit a začít se dívat nalevo napravo za sebe a díky těm pár hodinám, co jsem, co jsem, co jsem s oběma a dáma a s jejich kolegy a kolegyněmi a především tedy s těmi klienty těch jejich služeb, co jsme vlastně tam, co jsem měl možnost strávit, tak vlastně to bylo strašně fajn, protože najednou prostě si člověk tak jako zastavil, sebral se, trošičku si začal uvědomovat vlastně to, do čeho se blížíme, to adventní období a zažít vlastně tu úplně pravou nefalšovanou vlastně fajn atmosféru s usměvavými pozitivními lidmi a mě zapojili mě tedy hned do těch, do těch různých výtvarných věcí, kde jsem úplně nezabodoval, když jsme dělali a akvarely a podobně, tak myslím, že můj obrázek byl jednoznačně nejhorší. Potom, když jsem potom byl vedle s mladíky, kteří tam připravovali různé dřevěné ozdobičky, tak přece jenom tam trošičku tam pomáhat jim s rašplí a ohladit, řekněme, ty hrany, to už bylo trošičku, to mně bylo, to mně bylo bližší, ale bylo to vlastně jenom vlastně ta radost a vlastně ta hrozně fajn atmosféra v klidném tempu, kdy si člověk vlastně uvědomí jako ty běžné věci, jako je radost z nějakého obrázku nebo radost z nějaké individuální vlastně práci manuální, která potom bude sloužit k tomu, že to někdo dostane jako dárek, tak vlastně bylo jako úžasná, úžasnej okamžik, takže já jsem vlastně oběma dávám vděčný nejenom za těchhle těch svých pár hodin, ale především za to, co už 20 let dělají. 20 let je úplně neuvěřitelná doba.
mluvčí 3,
——————–
Ta atmosféra, o které mluvíš, tak ta určitě bude vidět v reportáži, která bude také odvysílaná během toho druhého adventního koncertu 3. 12. Tak to je ten váš termín, no, ale teď ten samotný koncert a výtěžek, který samozřejmě ještě nevíme, v jaké bude výši, ale doufáme, že pro vás bude co nejvyšší, protože ty peníze je kam nalít, prozraďte, jaký máte plán.
mluvčí 6,
——————–
Tam se stala naprosto fascinující věc. My jsme dlouhou dobu hledali místo, kde bychom vybudovali adekvátní bezbariérové sídlo, a jednoho dne k nám přišel starý plán. A řekl, že má fabriku, dům a pozemek a že nám to chce dát. Přiznám se, že jsem z toho měla velký šok a on mě potom zavedl do takového areálu, který jsme nazvali spící kráskou, protože tam se zastavil čas, areál byl zarostlý trním a hložím, a když jsme prošli vším tím náletovým, tak jsme se opravdu ocitli v domě, kde byly ještě rozestlané peřiny a ten dům vypadal, jako by tam včera ráno někdo odešel. A pak jsme zkoumali historii toho areálu a zjistili jsme, že to byl areál, který dával za první republiky práci 150 lidem, byl to židovsko křesťanský majetek, v roce 41 byla práce v areálu zastavená podruhé v roce 49 v domě žili dva bratři, jeden se svojí věrnou ženou skončil ve dvaačtyřicátém v Majdanku, druhý. Díky tomu, že měl manželku, katoličku, tak se vrátil a v roce 46 se jim narodil druhý syn, já mu tiše říkám dítě zázraku, protože není moc židovských dětí, které se narodili v roce 46. A právě toto dítě zázraku přijelo ze Severní Karolíny a věnoval nám svůj rodinný majetek, takže my jsme u toho zázraku. A výtěžek adventního koncertu poputuje právě do stěn, střechy, topení a všech těch věcí ve vile po rodině špicarově a ve chvíli, kdy ta vila bude provozuschopná, tak bychom tam chtěli začít znovu provozovat chráněné dílny a vrátit práci do areálu, kde ta práce dávala smysl. Strukturu a život řadě lidí.
mluvčí 3,
——————–
Plány jsou tedy veliké. Tak vám moc děkujeme za to, že jste nám je přiblížili, ale teď k samotnému tedy 3. prosinci, což bude to vaše odpoledne nebo podvečer, tak vy tam budete všichni tři, Jakube, ty rozhodně v call centru, víš, co tě čeká?
mluvčí 5,
——————–
Začínám, začíná tam mít obrysy, začínám si to představovat, ano?
mluvčí 3,
——————–
Tak musíš nalákat někoho, kdo by ti mohl zavolat, aby sis s ním popovídat.
mluvčí 5,
——————–
Stoprocentně ano. Tak nebude to, nebude to soutěž, nebudeme my dva si spolu, tak seš taky samozřejmě jedním z těch čtyřech patronů zase svého humanitárního projektu nebo dobročinného projektu. Tak nebudeme, nepovedeme soutěž, kdo vydělá víc, ale uděláme všichni maximum. Všichni čtyři. Tento rok jako každý rok jako naši kolegové v těch předchozích 32 ročnících maximum pro to, aby dobré vůle zkrátka si tu dobrou vůli opět připomněli, což ten adventní čas podle mě je ideální doba, byť je dobré mít na tu dobrou vůli myslet vlastně po celý rok a pokud možno pomoci dámám, aby tedy mohli rozšířit svoje působení. Já jsem viděl vlastně, jak oni postupně, tak jako hezky pozitivně kolonizují právě tu bývalou, tu bývalou, bývalou továrnu vlastně a teďko to je další projekt, který by zase rozšířil ty jejich služby klientům, což je úžasné, takže pevně doufám, že všichni do dobré vle budou, budou volat a my budeme zvedat telefony jako na drátu.
mluvčí 3,
——————–
Bude si na co koukat, bude co poslouchat a vy tam budete mít také docela velkou základnu, asi 30 lidí od vás do Jindřichova Hradce tedy přijede, tak si to moc užijte a budeme si držet palce. Děkujeme za vaši návštěv.
Přidejte odpověď