Hřbitovy a hroby by mohla v budoucnu nahradit biocentra

Hřbitovy a hroby by mohla v budoucnu nahradit biocentra. Touto vizí se zabývá absolventka fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně Blanka Solár, která se mimo jiné věnuje i přírodnímu pohřebnictví.

ČRo – Zlín

Paní architektko, co si máme představit pod pojmem přírodní pohřebnictví.

mluvčí 3,
——————–
Tak je to relativně široký pojem, protože určitě to obsahuje nejenom to ekologické pohřbívání, ale zároveň i co už tady dneska máme dostupné, což je přírodní pohřebnictví z hlediska obřadů, takže na té symbolické rovině už to tady máme dostupné. Zabývá se tím třeba spolek Ke kořenům nebo Ze snu Boskovice a různé další, teďka jich vzniká jako houby po dešti, což je podle mě skvělé, ale my třeba jako Poslední stopou, což je náš spolek, který se zabývá osvětou a hlavně naším cílem jakoby změna legislativy české pohřební legislativy, protože poměrně restriktivní, tak my se zabýváme hodně tou praktickou stránkou, to znamená, jak by to pohřebnictví mohlo probíhat tak, aby bylo skutečně v nějakém vztahu šetrném k té přírodě, ale zároveň i vlastně, když to tak řeknu, umožnilo nám těm, kteří o to máme zájem, se vrátit do toho koloběhu života a smrtí, protože příroda takhle funguje, když u jiného jakýkoliv živočicha nebo rostliny, tak se relativně rychle, příroda je v tom jako geniální, relativně rychle se vrátí do toho koloběhu. Ale ty současné metody pohřbívání, které tu máme v různé míře, vlastně ten koloběh narušují, takže to bych řekla, že i takový základní rozdíl mezi tím přírodním pohřebnictvím jako celku bychom se chtěli bavit, aby fungovalo na všech úrovních a mezi tím současným pohřebnictvím.

mluvčí 2,
——————–
Jak by mělo vypadat takové pohřební místo budoucnosti?

mluvčí 3,
——————–
Jednou z možných alternativ by mohlo být třeba právě pietní biocentrum, což je nějaká koncepce, kterou jsem se zabývala já, takovou nejnosnější složkou je podle mého názoru vlastně jednak utilizace těch moderních technologií, které jsou výrazně ekologičtější a šetrnější k tomu, že v prostředí například teramace, ale ne nutně pouze teramace, biocentra jsou jakési krajinné prvky, které by se daly zařadit pod územní systémy ekologické stability, jsou to jakési systémy v krajině biocenter, biokoridorů, které tím, jakým způsobem přispívají k té ekologické stabilitě, udržují biodiverzitu, jsou důležitý, protože třeba mé extenzivní agrikulturní procesy, na našem území, který jakýmsi způsobem trošku z té biodiverzity nám odebírají, takže to velmi jako důležitá záležitost v disciplíně péče o krajinu a tak, jak jsem si představovala já, že by mohli vlastně pohřebiště budoucnosti vypadat, tak to pietní biocentrum, jakýsi hybridní model, jakási, můžete si to představit jako aktualizaci urbánně morfologického archetypu hřbitova, který doteďka byl jakýmsi způsobem město mrtvých. Já jsem nad tím chtěla uvažovat jako nad krajinou, protože ty moderní metody, třeba ta teramace, tak nám už umožňují s těmi ostatky pracovat jako s úrodnou půdou a najednou ta charakteristika je úplně jiná, nejenom můžeme uvažovat, že třeba, dejme tomu, jedna z těch podob toho biocentra by byly nějaké řídké lesy, kdy vlastně ty rostliny nebo stromy je pro ně výhodné mít vysokou dusíkatost v té půdě, to znamená ty ostatky se teramace právě tak, jak je to doteď prezentováno, protože zatím se to dělá v Německu a v USA hlavně. Takže my to zprostředkovaně, ale máme slíbené, že nám poskytnou z univerzity v Lipsku jakýsi výzkum, kterým už zatím jako zabývám odborně, takže určitě by ty biocentra měly vždycky pracovat s charakteristikou těch konkrétních ostatků, takže pokud se budeme bavit o té teramaci, tak jsou to třeba právě řídkolesy, různé sady a podobně, kdy vlastně ty rostliny skutečně ty živiny z té půdy odebírají a dává to jakýsi smysl, ale zároveň je důležité říct, že to pietní biocentrum by klidně mohlo fungovat možná i pro ostatky z kremace, když se nad tím zamyslíme, tak samozřejmě k nějaké kremaci mám jako spoustu výhrad, tak, jak probíhá teď, ale například v sousedním Rakousku už existují elektrické kremační pece, které využívají obnovitelné zdroje energie. Takže potom bysme se mohli bavit o tom, že to vlastně může tu ekologickou stopu mít nižší a prostě pro někoho je bližší tady ta metoda třeba z náboženských důvodů může být jako nepřijatelná, ta teramace a naopak by raději volilo tu kremaci, tak si umím představit, že druhá varianta jako pietního centra by bylo nějaké stepní biocentrum, kde vlastně jsou určité druhy rostlin, spousta z nich je chráněných nebo ohrožených, které naopak vyžadují jakoby výživově nehodnotnou tu půdu, když tak řeknu, stepní biotopy například, jo, které jsou taky potřebné v té krajině, zase záleží na konkrétních geografických nebo topografických podmínkách, ale v takovém biocentru si umím představit, že vlastně i ty ostatky z té kremace by možná mohly mít svůj smysl, vlastně jejich uložení, protože třeba zjistíte, když se potom budete trošku pídit a budete hledat nějaké studie na téma, jestli je skutečně udržitelné rozprašovat lidský popel na těch rozptylových Loučkách, tak zjistíte, že ono to ty rostliny jako dusí, ten popel. Má velice vysoký obsah solí, nevyvážený poměr minerálů. Potom jsou tady třeba ty druhy, jako jsou pyrofyty, který žijou vlastně v krajině nebo nějakým způsobem jim třeba vyhovuje, že občas se prožene kolem požár, jo, přírodní, takže ono to je velice komplexní téma a představuju si, že to biocentrum by skutečně vznikalo vždycky v nějaké kolaboraci odborníků, krajinných inženýrů, ornitologů, odborníků na biodiverzitu tak, aby skutečně ten, já jako třeba budoucí zesnulý, jsem věděla, že ty moje ostatky, ať už budou třeba ve formě toho popela, anebo ve formě té úrodné půdy se skutečně smysluplně vrátí do toho koloběhu.

mluvčí 2,
——————–
Pokud si to tedy představím čistě jako laik, představuji si zřejmě tedy nějakou louku, kde nebudou žádné hroby, kde nebude ten hřbitov, tak, jak jej známe dnes. Je to ta správná představa.

mluvčí 3,
——————–
A jako velmi zjednodušeně ano, ale tady bych upozornila na to, že skutečně záleží fakt na konkrétním složení toho rostlinstva, které tam bude a tak dál, takže ano, jako zjednodušeně, představte si to jako krajinu, ale znamená to, že by ty místa uložení těch ostatků by určitě označené být mohli akorát třeba jiným způsobem, než jak jsme na to dneska ve většině případů zvyklí.

mluvčí 2,
——————–
A jakým způsobem.

mluvčí 3,
——————–
Je toho spousta, jako určitě by se mělo dodržovat to, že by to mělo být k přírodě šetrné, takže opět by to měly být takové materiály, které jaksi nekolidují s tím životem toho biocentra, neškodí té přírodě, mohly by to být klidně nějaké jednoduché kameny v nějaké loučce, mohl by to být i vyloženě vysazený strom na místě uložení těch ostatků z teramace. A zase je mi jasný, že ta naše jako kultura nějakým způsobem doteďka fungovala, pro spoustu lidí prostě je důležitý tam mít to jméno toho zesnulého a já tomu určitě jako rozumím a zase na druhé straně to máme ale spoustu lidí a všimněme si toho, kdo to trošku sleduje. Tak já jsem vlastně, když jsem ještě o kremaci nic nevěděla, tak jsem chtěla být jako rozprášena někde bez náhrobku a beze jména, jo, a těch lidí je poměrně dost, kteří ten náhrobek nechtějí mít. Čili si myslím, že v rámci těch pietních biocenter by byla jako obrovská variabilita v tom, jak se rozhodnout to místo uložení označit, anebo i neoznačit, pokud by to bylo moje přání. A můžeme se podívat i do historie, ono to není úplně jakoby nové, protože i v literatuře se objevují jakoby takové ty poetická vyjádření, že vlastně na mamince teď rostou květy a podobně, ale je důležité říct, že jakoby symbolicky si to můžeme představovat na tom dnešním hřbitově a ono to tak není, protože to tělo je strašně hluboko, když si představíte, že ty rostliny většina mají prostě kořeny někde 30 cm, 40, 50 pod zemí, stromy samozřejmě mají hloubš, ale i tak to tělo, a to, jakým způsobem ho dáváme do té země, tak to trošku jde proti tomu, aby se ty živiny z nás třeba dostaly při tom běžném pohřbu k těm rostlinám, takže a další možnost by byla třeba i mohylový jako způsob označení toho hrobu, to se tady vlastně už od doby kamenné až do středověku můžeme najít místa, když v Česku jich bylo hodně teda zničeno skrz vlastně plnohospodaření a tak, ale to byl vlastně úplně jednoduchý jakoby kopeček ze zeminy, jo, a ten označoval to místo uložení. A třeba v rámci toho biocentra by i tohle mělo nejenom jakoby tu symbolickou funkci pro ty pozůstalé, ale třeba i praktickou, protože tím, že vytváříte jakoby nějaký terénní reliéf, tak třeba drobní živočichové takový místa jako vyhledávají, protože by zde mohli budovat svoje nory a když si to potom představíte, tak třeba byste šli na hrob mamince nebo někomu vašemu blízkému a vlastně ten zážitek by byl jiný, protože by tam kolem vás skákali zajíci třeba a jako jo, i samozřejmě asi to zní pro spoustu lidí možná vzdáleně, ale třeba pro ty z nás, který máme blízko k přírodě a fakt bychom se do toho koloběhu vrátit chtěli, tak si myslím, že to může být zajímavá alternativa.

mluvčí 2,
——————–
Pohřebnictví. To je určitě velice citlivá otázka a vy jste se určitě o tomto projektu také bavila se svými blízkými, tak, jak na toto nové pojetí reagovali právě oni.

mluvčí 3,
——————–
To je dobrá otázka, i to přímo úměrné času, který je ten člověk ochoten věnovat poslechu, vysvětlení té myšlenky, protože to je samozřejmě nesmírně komplexní téma a dost to souvisí i s jaksi limity, nebo jak bych řekla, problémy těch současných metod pohřbívání, které nejsou většině, nebo aspoň z mojí zkušenosti, většina lidí se o to nezajímá tak moc, což je pochopitelné, protože to téma smrti není úplně šálek čaje většiny a moje zkušenost je taková, že kdo byl ochoten naslouchat, tak se mu to jako ve výsledku zdálo rozumné, nebo by se takhle i nechal třeba pohřbít nebo by o tom uvažoval, jo, protože si to jako mnohdy fakt člověk neuvědomuje, jak to fakt prakticky potom funguje tady ty metody, který tu jsou jako majoritní, že, kremace a pohřbení do hrbu, takže moji rodiče třeba jsou u toho velcí příznivci, ale musím říct, že s tou starší generací třeba moje babička nebo můj prastrýc, tak je cítit, že pro její generaci je výrazně těžší to téma jakoby řešit. A já tomu rozumím, protože si uvědomíte, že dnešní jako zákon, dnešní legislativa pohřební vám vlastně neumožňuje nebo velmi jako omezeně vám umožňuje nějaké ekologické, ekologickou volbu té vaší poslední stopy a uvědomíte si, že vám třeba 82 let a může se vám stát, že už to budete řešit, respektive vaši blízcí to budou řešit třeba za dva a tři roky, tak to může být velmi jako nepříjemný téma, protože vy tušíte, že třeba se to do té doby nestihne změnit a třeba taková možnost, se kterou byste opravdu souznělo, se znalostí všech těch informací, prostě nebude a pak v ten moment to začíná být opravdu komplikovaný.

mluvčí 2,
——————–
O vizi pohřbívání v podobě pietních biocenter si povídám s Arch. Blankou Solár, v další části se budeme věnovat její výstavě, která byla k vidění v Brně, připomeňte, co jste na této výstavě prezentovala.

mluvčí 3,
——————–
Tak my jsme vlastně spojili síly s Adamem Vokáčem, který je zároveň předseda našeho spolku, teda naší iniciativy Poslední stopa, která se zabývá jednak tou osvětou a jednak jako snahou o změnu toho pohřebního zákona k větší svobodě. My jsme vlastně spojili síly tím způsobem, že v podstatě jsme vytvořili takový konfrontační prostor, kdy já jsem využila jakoby vize toho jako vizuální, vlastně velkoformátové tisky té možné podoby pietního biocentra a konfrontovali jsme to s tím, jak vlastně ten současný pohřební průmysl funguje. Výborné na tom bylo to, že Adam jednak je absolventem kurzu ekologického pohřebnictví USA, ale zároveň jako hrobníkem na pražském ďáblickém hřbitově, takže on skutečně jako ty hroby kope a zároveň má teda i kontakty třeba na tu kremační sféru a tak, takže on vlastně zprostředkoval dva audio narativy, jeden, který se týkal vlastně výpovědi z první osoby hrobníka, tak, jak kope hrob a co přitom zažívá a co přitom jako vidí a zároveň teda na druhé straně výpověď takového zaměstnance krematoria a my jsme vytvořil jakoby dvě osy osu toho možného řešení, vždycky říkám možného, protože já bych to nikdy neprezentovala jako nějaké dogma, že to tak musí být, ale mohlo by a osud toho problému, protože já to jako za problém trošku považuju, myslím si, že by se to dneska dalo dělat líp s větší úctou nejenom k přírodě, ale i k těm lidem, kterých se to týká, jo, protože není to lehký téma, takže my jsme to takhle pojali a zároveň jsme tam teda umístili rovnou petici za udržitelné a svobodné pohřbívání, aby se člověk mohl právě, jak jste říkal, to téma je velmi těžký a myslím si, že důležitý opravdu prezentovat už i s nějakou trošku jakoby možné naděje, jakým způsobem by se to mohlo posouvat, protože jenom ukazovat, co není ideální, by bylo jako hodně depresivní a myslím, že spoustě lidí by se to nelíbilo, ani se jim nedivím, ale doufám, že když to prezentujeme takhle a trošku jako mluvíme o tom, jak konkrétně to změnit, aby to bylo lepší, tak to není tak depresivní. Takže tam byla ta petice a zároveň jsme tam teda měli tu doprovodnou diskuzi s panem Vilémem jurkem, které jsem zmiňovala, ekologem, ochranářem přírody a bylo to nesmírně super, byli jsme úplně překvapení, protože na tu diskuzi přišlo spousta, spousta lidí a aktivně se zapojovali a zároveň pro mě to bylo trošku šokující, protože samozřejmě já jsem do toho tématu hodně, hodně jako ponořená už těch pár let, takže vlastně i to překvapí a reakce těch lidí na ty jakoby fakta byly pro mě překvapivý, no, řeknu, že překvapivý.

mluvčí 2,
——————–
Kde by mohlo takové pietní biocentrum v tuzemsku vzniknout? Jednala jste už třeba s nějakou samosprávou, která by na tento projekt.

mluvčí 3,
——————–
Tak daleko ještě nejsme, zatím skutečně jsme ve fázi, kdy jsme udělali výstavu, kontaktovala jsem odborníky, chystáme, pokud všechno klapne, tak na jaře konferencí, která by mohla být poměrně zajímavá, protože by zodpovídala různé otázky, které z toho vyvstává, etické nebo ekonomické, zase spirituální a tak dál, na kterou třeba předběžně potvrdili účast pan Vilém Jurek nebo paní Sandra silná husitská kněží, možná i někdo z české společnosti ornitologické. Takže momentálně jsme ve fázi spíš nějakého jako dialogu. Z mého pohledu je tenhle moment úplně nejdůležitější, jako iniciace nějaký odborné diskuze k tomu tématu, no, ale v té diplomové práci to modelové řešení bylo zamýšlené na pomezí vlastně Syrovic a bračic, katastrálního území Syrovic a bračic. Proč? Protože já jsem se vlastně zabývala tím, i ono ty biocentra jsou jako obzvlášť, mají jakýsi význam v rámci té naší i polnohospodářské krajiny, protože ty obrovské Lány těch polí jsou mnohem větší, než by měly být. Není to tady úplně motivované finančně, takže to byla jako jedna z možných alternativ, kde by to mohlo být umístěné, mohlo by to umístěné v české vlastně kulturní krajině, v nějakém extravilánu měst a obcí, respektive teda v nějakém Blízkém okolí tak, aby to bylo dostupné, ale zároveň ne úplně ve městě, nicméně jako nevylučuju, že biocentrum by mohlo v nějaké formě vzniknout i v rámci města, třeba na nějakém Brownfieldu, ale já jsem se zatím zabývala konkrétně tímto typem lokalizace.

mluvčí 2,
——————–
Hostem byla Arch. Blanka Solar, děkuji, že jste přišla k nám do studia a udělala si čas na naše posluchače. Někdy příště se těším, na shledanou.