Primární péči „protékají mezi prsty“ desítky lékařek na rodičovské dovolené, které by chtěly pracovat. Jejich alespoň částečné zapojení by přitom v oboru, kterému dominují ženy, zvýšilo kapacity a přispělo k řešení současné personální krize. Lékařkám především schází podpora, která by jim pomohla vrátit se do práce dříve než za několik let – než jejich potomci odrostou. Chybí zejména kapacity pro školky nebo dětské skupiny. Zaměstnání formou částečných úvazků upřednostňuje i celá nastupující generace lékařů – mužů, kteří často chtějí kombinovat práci praktického lékaře i s jinými obory. I to bude jedním z témat letošní výroční konference Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (SVL ČLS JEP), která startuje 8. listopadu ve Zlíně.
Primární péče je dlouhodobě doménou žen, ty tvoří téměř dvě třetiny praktiků. To však oboru přináší i jistá úskalí. „Lékařky vystudují medicínu a pak stráví několik let přípravou k atestaci. Vedle práce ale chtějí většinou založit také rodinu. Ve chvíli, kdy jsou připraveny samostatně pracovat, vypadnou na několik let ze systému často jenom proto, že nemají dostupné hlídání pro své děti. To je bohužel často brzdí i v dalším profesním rozvoji a investice vložená do jejich studia se společnosti nevrací,“ popisuje MUDr. Kateřina Javorská, členka výboru SVL ČLS JEP. Přitom právě tyto lékařky by mohly výrazně pomoci s nedostatkem praktických lékařů v Česku.
„V současné době jsou u nás odhadem desítky žen s atestací ze všeobecného praktického lékařství na rodičovské dovolené. Kdyby pracovaly na částečné úvazky v ordinacích praktiků, máme tady rázem více lidí, kteří by se starali o pacienty a také odváděli daně do systému,“ říká MUDr. Javorská. Naráží tím však na další potíž, která primární péči trápí – kvůli neefektivní organizaci je částečných úvazků v ordinacích praktiků minimum. „Dlouhodobě voláme po finančním zvýhodnění sdružených praxí, které by částečné úvazky praktickým lékařům poskytovaly. Mladí lékaři již nechtějí pracovat v ordinaci v módu jeden lékař a jedna sestra. Chtějí se více věnovat svým pacientům bez další administrativní zátěže, popřípadě skloubit práci praktického lékaře s jiným nástavbovým oborem, např. geriatrií, záchrannou službou nebo paliativní medicínou. Výhodou sdružené praxe je také vzájemná zastupitelnost lékařů, ordinace se nemusí zavřít např. během dovolené, přičemž péče o pacienty zůstává zachována,“ doplňuje lékařka.
Získané pracovní síly by podle praktiků ocenily i venkovské oblasti, kde lékařů dlouhodobě ubývá. Za posledních 5 let v českých městech do 5 000 obyvatel zaniklo bez náhrady 173 ordinací, ve Zlínském kraji jich ubylo 19. Částečné úvazky jsou navíc podle průzkumu SVL ČLS JEP mezi lékaři před atestací preferovanou formou zaměstnání. „Lékařky v předatestační přípravě preferovaly tuto možnost v 82,5 % případů. Poměrně překvapivě ji výrazně preferovali i muži, a to v 64 % případů,“ říká MUDr. David Halata, praktický lékař z Hošťálkové na Zlínsku a člen výboru SVL ČLS JEP.
„Dnešní mladí lékaři už nechtějí 40 let dělat to samé, přejí si rozložit síly mezi více oborů a také trávit více času s rodinou. V každém případě nám ale nevychází matematika, že jeden mladý lékař nahradí jednoho odcházejícího, kvůli stárnutí populace a zvýšeným nárokům na péči jich bude v primární péči potřeba mnohem víc. S tím však ve svých formách podpory stále nepočítají pojišťovny, kraje nebo ministerstvo,“ upozorňuje MUDr. Halata. Podle něj mladí lékaři stále více upřednostňují tzv. sdružené praxe, které zastřešují více lékařů v rámci jedné ordinace a spolu s dalším personálem tvoří týmy. Ty jsou zcela běžné v západní Evropě, v Česku se však prosazují jen v omezené míře. „Dostupná data ukazují, že sdružené praxe budou jedním z mála způsobů, jak udržet dostupnost a kvalitu lékařské péče ve venkovských oblastech. Bohužel ani v tomto případě tomu zatím vůbec neodpovídá podpora ze strany státu,“ říká MUDr. Halata.
Přidejte odpověď