Hosty ve studiu Českého rozhlasu byli sociologové Michael Škvrňák, Tomáš Kostelecký a komentátor Petr Hartman. Věnovali se tomu, jak klesající reálné mzdy, a tím i česká kupní síla mění naše uvažování, naše hodnoty, naši společnost. Ještě jednou dáme slovo ekonomovi Davidu Navrátilovi, který vysvětluje hloubku problémů, který způsobuje právě reálný propad českých mezd způsobený extrémně vysokou inflací.
David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny
——————–
Co se týká poklesu spotřeby domácnosti, tak jdeme taky v rámci Evropské unie, protože spotřeba domácnosti poklesla s tím koncem roku o nějakých 10 %, a druhá nejhorší země, Španělsko, má pokles o 5 %, takže z tohoto pohledu si myslím, že ten pokles je u ČR skutečně dramatický a je ovlivněn mimo jiné tou, řekněme, blbou náladou, tou naší maniodepresivitou, také tím, že jsme si prostě nechali trošku utéct. Inflaci, která ano, byla určitého pohledu tažena částečně cenami energií a komodit a surovin atd. ale z velké části také naší domácí poptávkou a tím, že vlastně stát začal výrazně více rozhazovat, přišla předchozí vláda během covidu s kůrou léčebnou, které bychom se uměli vyhnout, kdybychom se chovali zodpovědněji. Pokud by vláda chtěla podporovat spotřebu domácností, tak může samozřejmě utrácet víc, ale všichni víme, že to je špatně, protože to tempo zadlužení v Česku roste nejrychleji v Evropské unii,kde zase hrajeme prim v rámci Evropské unie. A vlastně tenhleten nárůst není udržitelný, takže bohužel si musíme procházet léčebnou kúrou. Na druhé straně velkou část, řekněme, toho zpomalení jde i na vrub inflace, protože pokles reálných mezd v České republice je dramatický právě díky vysoké míře inflace. Jenom si uvědomme, že v příštím roce, ano, spotřeba domácnosti bude tahonem růstu české ekonomiky, což je dobře, nicméně my jsme se v té reálné úrovni spotřeby domácnosti a v průměru dostali na úroveň roku 2016. To není úplně dobrý výsledek. podobně špatně jsme na tom byli během covidu, nicméně v té době jsme byli také sražení jenom díky tomu, že byly zavřené obchody, a okamžitě, když se obchody otevřely, tak jsme vyrazili nakupovat všichni, že, ať už oblečení pro děti nebo cokoliv dalšího. Ale tentokrát to není tím, že jsou obchody zavřené, tentokrát je to tím, že se ztratila skutečně ta kupní síla. Díky inflaci, a to není něco, co vlastně lze změnit, mávnutím kouzelnéného proutku nebo otevřením obchodů, takže tahleta, řekněme, úroveň spotřeby domácností a i návrat na, řekněme, nějaké předkrizové úrovně bude trvat roky, a to se bavíme o průměru, když se podíváme na domácnosti s nízkými příjmy, tak ty jsou spíše, řekněme, na roku 2010, 2011 než roku 2016. Takže bude trvat roky, než vlastně se ta úroveň spotřeby zvýší na ty úrovně, na které jsme si zvykli před dvěmi, třemi roky. A zároveň to ukazuje, jak velký problém vlastně přináší inflace. Když byla finanční krize, která měla výrazně větší dopad na ekonomiku, tak spotřeba domácnosti poklesla pouze o 2 %, nyní však o 10 % a tady je vidět, že inflace je vlastně výrazně větší problém než míra nezaměstnanosti.
mluvčí 2,
——————–
Říká hlavní ekonom České spořitelny, David Navrátil. Michaeli Škvrňáku, protože vy se zabýváte rozdíly dopadů na nízkopříjmové a vysokopříjmové domácnosti, slyšeli jsme o tom, že ty nízkopříjmové domácnosti se vrátily až někam k roku 2011, co se týká jejich kupní síly. Čím je to? Je to tím, že si nedokáží říci na tom trhu o například lepší práci? Nedokáží se na něm posunout?
Michael Škvrňák,
——————–
Jedna věc je, že jejich výdaje primárně jdou na náklady na bydlení a potraviny. Kvůli inflaci na ně dopadla krize daleko víc a druhá věc je, že ty nízkopříjmové domácnosti častěji mají nižší vzdělání a na trhu práce mají horší vyjednávací pozici, když si chtějí říct o vyšší plat.
mluvčí 2,
——————–
Ale zeptám se, v této situaci by měl zasáhnout náš sociální systém, který by jim měl pomoci, měla by tedy vláda a politici. A vlastně stát by se měl o domácnosti lépe starat. Nebo se nestará dostatečně?
Michael Škvrňák,
——————–
Tak papírově máme celkem ještě sociální systém. Na našich datech vidíme, že tyto domácnosti mají nárok na sociální dávky, ale problém je v tom, že ty sociální dávky nečerpají, že vlastně ten velký rozdíl mezi těmi, kdo mají nárok na nějaký sociální dávky, jako je příspěvek na bydlení atp. jehož podmínky se ještě zmírnily, takže na ně dosáhne daleko víc lidí. Ale problém je v tom čerpání, že vlastně buď o tom lidé nevědí, nebo se bojí nějaké složité administrativy, nebo úřady práce jsou přehlcené. Takže tohle všechno vlastně zabraňuje čerpání nějakých dávek, které by těmto domácnostem pomohly.
mluvčí 2,
——————–
Tomáši Kostelecký, váš pohled na efektivitu českého sociálního systému a tomu, zda dokáže opravdu pomoci těm potřebným i vzhledem k tomu, co říká Michal škvrňák.
Tomáš Kostelecký, zástupce ředitele, Sociologický ústav AV ČR
——————–
Já bych tady v tomhle úplně souhlasil s tím, co řekl kolega, možná bych ještě přidal to, že ono se tak často mluví negativně o tom, že někdo je na dávkách nebo někdo bere nějaké sociální dávky, že si myslím, že může být ještě další motiv, že řada lidí se prostě stydí si o ty dávky požádat, přestože na ně má nárok, a přestože.
mluvčí 2,
——————–
I po tom roce, co to tady i politici, a to musíme přiznat ministru Jurečkovi, ministru práce a sociálních věcí, několikrát vyzývali, nestyďte se, běžte pro dávky i vy ze střední třídy. Jsou tady nastaveny tak, aby vám pomohli překlenout právě toto období vysoké inflace, protože procházíme nebývalou krizí, kterou jsme nikdy v životě v posledních dekádách nezažili.
Tomáš Kostelecký, zástupce ředitele, Sociologický ústav AV ČR
——————–
Já si myslím, že to možná někomu pomohlo k tomu, aby si dodal odvahu, jestli ji neměl, ale rozhodně si myslím, že to nezměnilo nějaký dlouhodobý vzorec uvažování lidí, ale na druhou stranu uvědomme si, že firmy třeba si taky řekly o dávky, v podstatě firmy chtěly, aby měly slevu na energie, nebo aby byl nějaké zastropované energie a do těchhle výdajů jdou velké peníze. Možná dokonce já to nemám v hlavě, ale to může být celkově klidně i víc než do těch sociálních dávek jako takových, to znamená, že lidé, kteří mají poměrně dost prostředků a možností, když na to přijde, tak si jsou schopni říct o nějaké dotace velice snadno, takže já bych se rozhodně nebál a být na místě někoho, kdo potřebuje nějakou sociální dávku, si o ní říci, protože si myslím, že kvůli tomu ten sociální systém existuje.
mluvčí 2,
——————–
Petře Hartmane, kdo by měl ty hrozby, o kterých jsme mluvili, o kterých jsme si povídali, odvrátit? Očekával bys to od vlády, od firem nebo od samotných zaměstnanců, aby se přestali bát na trhu práce, že bysme je k tomu měli posunout, když se díváš na naši společnost, která se zdá, že je zásadně ještě stále rozštěpená, a to už nejen politicky, ale i ekonomicky.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Jako z hlediska toho, aby si řekli o vyšší mzdu, nebo jak je to myšleno?
mluvčí 2,
——————–
Ano, ano, aby se nebáli říci o vyšší mzdu, aby politici se nebáli říci ano, běžte si říci o vyšší mzdu, aby firmy se nebránili tomu zvýšit mzdu, když mají tedy změnit to celkové naladění v té společnosti, kdo má být tím prvním hybatelem, který to bude rozhýbávat? Zaměstnanci, kteří tedy řídí trh práce? Protože máme nízkou nezaměstnanost, firmy, které by se měly posunout, jak říkal David Kostelecký, od té výroby, kdy zaměstnáváme ty lidi na minimální mzdě a opustit i tuto výrobu, anebo politici, kteří by měli říct, my musíme tu společnost opravdu zásadně změnit a takto dál pokračovat nebudeme.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Tak u těch firem záleží na tom, na čem jsou postaveny, pokud jsou skutečně postaveny na tom, že jejich hlavní konkurenceschopnost je levná pracovní síla, tak to je podle mě pro jedenadvacáté století, pro stát uprostřed Evropy tragédie a nemělo by to tak být a souhlasím s tím, že by možná nějaký tlak právě i na růst té minimální mzdy a zaručených mezd a tak dál, mohl donutit tyto firmy buďto, aby přehodnotili svůj postoj, nebo aby skončili a nezakládali svoji konkurenceschopnost na levné pracovní síle. Pokud jsou firmy, které vědí, že jejich prosperita záleží na tom, že mají kvalitní zaměstnance, tak já si myslím, že oni velmi dobře si toho váží a že těm lidem v rámci možností přidávají, byť někdy třeba by mohli přidat víc. Tam pak možná záleží také na tom, zda ten zaměstnanec je ochoten jít do případného lehčího sporu s tím zaměstnavatelem a řekne si o to přidání a myslím si, že pokud je to reálné, tak mu zaměstnavatel přidá. Co se týče přidávání, tak je také důležité zmínit to, že záleží v mnoha případech i na síle těch konkrétních odborů, že ty odbory by měly být realisté v tom, že by měly velmi dobře se orientovat, jak ta konkrétní firma funguje, jak prosperuje a co si může dovolit a potom skutečně tlačit na ty představitelé té firmy, aby se dostali na tu hranu toho možného. Já si myslím, že zde máme krásný příklad, což je mladoboleslavská škodovka, kde ty odbory, je to dáno i tím, že je to navázáno na koncern v Německu, kde v Německu odbory historicky hrají velmi důležitou a silnou roli a vyjedná pro ty své zaměstnance maximum možného a někdy k tomu samozřejmě použije určitý nátlak, pohrozí třeba nějakým protestem kratší stávkou nebo i vyhlášením stávkové pohotovosti a dosáhne svého. Zdaleka ne všechny odbory takto pracují a ne všem se to takto daří, takže je to docela složitý problém a nelze to nějak zjednodušit a zevšeobecnit. Záleží skutečně na mnoha, mnoha okolnostech, záleží také na tom, jak míra nezaměstnanosti a v tom daném regionu, zda člověk třeba jsou takové zkušenosti z firem, že třeba vedení firmy řekne ano, máme zde určitý počet zaměstnanců, na ně jsme ochotni vydávat určité mzdové prostředky. A pak tedy můžeme zvážit, buďto vám budeme platit relativně méně, než bychom mohli, ale nikoho z vás nepropustíme, anebo budeme muset propouštět a pak těm, co zůstanou, přidáme více a někdy pak ta ochota jak odborů, tak i těch zaměstnanců jít do toho sporu, tím pádem klesá, protože si říkají, že radši budou mít méně, ale budou to mít jisté, než aby šli do nějakého rizika.
mluvčí 2,
——————–
Já se ptám i proto, že vlastně solidarita ve společnosti a schopnost domluvit se i na takových věcech, jako jsou mzdy, se dost často odráží v politice a od politiků tu neschopnost dohodnout se vidíme na politické scéně, ve sněmovně prakticky každý den.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Co se týče politiků a jejich vlivu na to, jak vysoká nebo nízká je reálná mzda, tak nespočívá pouze v tom, že by měli tedy nějakým způsobem bojovat s inflací společně s centrální bankou, ale oni mají možnost nastavit sociální daňový systém a další věci tak, aby se dalo říci, že Česká republika je zemí, kde se dá dobře podnikat, kde se dodržují zákony, kde skutečně panuje určitá míra solidarity atd. a v tom máme stále ještě rezervy. A když například politici nyní se chlubí tím, že inflace klesá, tak by měli dodat, že to je meziroční srovnání, takže ty drahé ceny, které byly před rokem, tak už nerostou takovým tempem inflace v řádu 10 % a více, ale v uvozovkách se ty drahé ceny zvyšují v meziročním srovnání – posledně je to o necelých 7 %, takže stále třeba ty ceny rostou atd. takže i toto je třeba brát v potaz a když už jsme mluvili o té inflaci, o tom, jak lidé chudnou, tak se to netýká pouze těch jejich reálných příjmů, ale týká se to také toho, že ti lidé, kteří v minulosti byli schopni spořit a něco si uspořit, tak ta inflace jim výrazně znehodnotila i ty úspory, a to se také promítá do jejich jednak stavu ekonomického, ale také do toho jejich pohledu, do budoucnosti, jak se optimisticky nebo pesimisticky na tu budoucnost dívají.
mluvčí 2,
——————–
Když zůstaneme u vlády. Ta se nyní snaží konsolidovat veřejné finance a sněmovnou by měl projít v tomto týdnu konsolidační balíček. Jak může ten balíček změnit ekonomickou situaci ve společnosti, zvýšit ty nerovnosti například, které se nám ukazují a zdůrazňují se? Michali škvrňáku, vy sledujete právě ty příjmové nerovnosti, hodně se mluvilo o tom, když se rušila superhrubá mzda těm bohatším, že zůstane daleko více.
mluvčí 2,
——————–
Pane Kostelecký, očekáváte, že by v Česku mohlo dojít vlivem toho až dvouletého propadávání reálných mezd k ohrožení sociálního dialogu, tedy dialogu mezi zaměstnanci, vládou a podniky, že se naruší více, než je to moc zdrávo. A dlouhodobě, nebo je to jenom epizoda? A už jsme to zažili několikrát, kdy i odbory dokonce stávkovali, zažili jsme už opravdu reálné stávky, kdy pochodovaly Prahou, kdy pořádaly velké demonstrace a stejně se nakonec společnost z toho vzpamatovala.
Tomáš Kostelecký, zástupce ředitele, Sociologický ústav AV ČR
——————–
Já si myslím, že demonstrovat se může, to máme svobodu, stávka je taky legitimní věc, stávkovat se taky může, vyjednávat se může, všechny ty formy nějakých protestů a diskuzí a vyhrocených situací, které jste zmiňoval, jsou vlastně normální v demokratické společnosti s tržní ekonomikou. Co je ale důležité, aby ti sociální partneři, aby se udržel nějaký způsob, jak se vyjednává, jak se vlastně neustále jedná, oni se sice nemusí dohodnout, ale my jsme taková trošku korporativistická společnost v tom smyslu, že nemáme úplně rádi, že jeden úplně vyhraje a druhý je úplně poražen a spíš se tady preferuje schopnost nějaké dohody, tak to si myslím, že úplně nezmizí, ale pokud by se samozřejmě ta situace nějakým způsobem nezlepšovala, tak nám může začít hrozit to, co pozorujeme v řadě zemí a my máme třeba takový výzkumný projekt ve skupině, která se zabývá politickými důsledky a sociálně prostorovou nerovností, což v podstatě přeloženo do jednoduchého jazyka znamená, že v řadě zemí se zjistilo, že jsou regiony, kde si lidé myslí, že nějak zůstávají stranou, že jsou to nějaké regiony, o které nikdo nemá zájem a nejsou to ani ti úplně nejchudší, jsou to jako normální lidi, kteří mají normální příjmy, ale žijí v těchhle regionech, kteří se začnou obracet proti tomu establishmentu, proti té vládě a mají tendenci volit nějaké extremistické nebo protisystémové strany, a to je vlastně velice důležitá věc, a to je nebezpečná věc samozřejmě. A když se uděláme po každých volbách volební mapy, tak se nám pořád víc a víc polarizuje, vlastně v tom prostoru vidíme ty rozdíly, a to je nebezpečí, které může být dlouhodobé, protože to samozřejmě, jakmile potom se posilují strany, které jsou opravdu jako protisystémové, tak ty už potom nemají zájem jednat o nějakých tripartitách a ty mají zájem nebo aspoň ho deklarují, někdy to dokonce i myslí vážně prostě zrušit úplně všechno a dělat to úplně nějak jinak. Problém je, že to úplně jinak často nebývá lepší než teď, ale horší.
mluvčí 2,
——————–
to byl Tomáš Kostelecký, Petr Hartman se hlásí o slovo, protože téma toho, jak se změní naše politika, tedy to, jak řídíme naši společnost, je závěrem našeho pořadu. Petře, máš slovo.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Ne, já jsem chtěl navázat na pana Kosteleckého, on mě trochu předběhl, právě na to jsem chtěl upozornit, že řešíme problém sociálního smíru, že řešíme dialog mezi vládou, odbory a zaměstnavateli, ale že v poslední době, když jsme byli svědky nějakých masivnějších protestů, tak ty se nekonaly. Na popud odborů, naopak, když odbory svolaly nějakou protestní demonstraci, tak ta účast byla poměrně tristní, ale právě lidem, kteří se snaží využít ty současné problémy, tu tíživou situaci lidí, kteří třeba už nevidí nějakou tu naději a nevěří těm politickým reprezentacím, tak těm se daří přivádět nebo dařilo přivádět do ulic daleko více lidí. A že to je přesně ono, že když politici nebudou ty problémy řešit nějak koncepčně a důsledně, tak se může stát to, o čem pan Kostelecký mluvil, že zkrátka ti populisté, extremisté budou nabývat na síle a budou se k nim obracet ti zoufalí lidé, kteří už nebudou vidět jinou variantu, jinou naději, jak do budoucna zlepšit svůj život, než tím, že budou věřit těm slibům, že složité problémy se dají řešit rychle a velmi jednoduše.
mluvčí 2,
——————–
Petře, když se ale podívám na politickou scénu, tak zde máme několik stran, které jsou ukotvené, mají dlouhou tradici, několik desítek let. I socdem. Nezanikla. Je sice mimo sněmovnu, ale stále žije a funguje. Máme zde nové strany. Co tedy ta situace, o které ty mluvíš? A ta rizika vypovídají o tom, nakolik ty strany dokáží vyhovět těm voláním, těm lidem, kteří potřebují pomoc, protože nedáváme rozum, že bysme s takovou lehkostí naskakovaly na nějakou vábničku populistickým stranám toho nejhlubšího zrna.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Tak já myslím, že lidi na tu vábničku jen tak nenaskakují, ale když jsou opakovaně zklamávání z toho, že politici něco slibují a pak dělají věci, které tomu neodpovídají a někteří, kteří se ještě nedostali k moci, ale jsou třeba v parlamentu, tak mají v uvozovkách, to štěstí, že neměli příležitost předvést, jak ty jejich jednoduché principy a recepty fungují, protože by nefungovaly a asi velmi rychle by o podporu takovéhoto typu voličů přišli, tak je logické, že ten prostor tady existuje pro strany, které jsou mimo parlament a že například, když se podíváme do minulosti, tak protestní hlasy dlouhodobě sbírali komunisté, ale možná pak už lidé byli unaveni z toho, že tedy sice sbírali protestní hlasy, ale nebyli schopni ty hlasy uspokojit tím, že by něco reálného prosadili, tak se lidé pak obraceli k dalším novějším, neukoukanějším tvářím, ale zatím, když se podíváme například na průzkumy volebních preferencí a chování lidí, tak to zatím nevypadá na to, že by nějaká strana mimo parlament, která se zaměřuje právě na, dá se říci, extremistické postoje a populistické postoje, takže by nějak razantně sílila, že by představovala to ohrožení, je to dáno i tím, jakým způsobem například manévruje Andrej Babiš jako předseda nejsilnější opoziční strany, který se snaží rozkročit, uvidíme, zda se mu to nakonec nevymstí, že nejenom se snaží udržovat některé levicové voliče, které přebral nebo většinu přebral od sociální demokracie a komunistů, ale snaží se právě určitým způsobem oslovit a zavděčit i voličům, kteří volí SPD, a i těm, kteří by možná v některých fázích podporovali právě ty mimoparlamentní extremistické strany.
mluvčí 2,
——————–
Michaeli škvarňáku, jak to je? Platí ta teze, že ti lidé, kteří mají ekonomické problémy, lehčeji inklinují k těm antisystémovým stranám, protože to zklamání z té špatné situace dávají za vinu právě té současné politické,
Michael Škvrňák,
——————–
takže vždycky záleží na té konkrétní situaci, u některých lidí vlastně ta nespokojenost s politickou situací vede k volební neúčasti, takže jako vlastně to často vidíme u lidí v exekuci, kteří častěji místo toho, aby volili nějaké extremistické strany, tak spíše se neúčastní voleb. Když už jsme u těch exekucí, tak je to právě tak, že v regionech, které jsou, kde je hodně lidí v exekucích, tak tam ty nějaké radikální strany dostávají více hlasů, ale je to právě díky tomu, je tam spíš ten efekt toho, že ten celý region se má špatně a ty lidé, co jsou v exekuci, tak nevolí, ale ty lidé, kteří tam nějakým způsobem podnikají nebo provozují nějaké služby, tak se přiklání k těm radikálním stranám, protože jejich situace se zhoršuje tím, jak klesá nějaká ekonomická schopnost toho celého okolí.
mluvčí 2,
——————–
Takže chápu správně, když se bavíme o tom, že reálné mzdy klesají už téměř dva roky a vypadá to, že ještě nějakou chvíli klesat budou, tak je zde obrovské riziko, že se právě ty regiony budou ještě více polarizovat politicky, že tam například bude větší neochota opravdu chodit volit, zajímat se o.
Michael Škvrňák,
——————–
Politiku, nevím, jestli extrémní riziko, ale ve všech volbách je ekonomika velkou vrchol, takže jakoby dává smysl to, že se klesající mysli propíšou i do těch volebních preferencí.
mluvčí 2,
——————–
Petře Hartmane, očekáváš, že by právě klesající kupní síla České republiky, klesající reálné mzdy měly být tím klíčovým tématem příštích parlamentních voleb, které nás čekají za dva roky, protože vláda premiéra Petra Fialy je zhruba v polovině svého mandátu.
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Tak ekonomika, ekonomická situace lidi je vždycky důležitá před volbami, obzvlášť kde, na to se snaží nastavit někteří politici svoji kampaň, ale já bych si netroufl odhadovat, co bude za dva roky. Podívejme se dva roky zpátky, když nastupovala tato vláda, tak si plánovala, co všechno bude dělat a najednou vypukla válka na Ukrajině, dramaticky vyletěly ceny energií a další věci a bylo všechno jinak. Nebo když se vrátíme do doby, kdy vládl Andrej Babiš, tak on dlouhá léta spoléhal na to, že zde tuzemská ekonomika výrazně rostla, že jak kdysi řekl Vladimír Špidla, tak zdroje jsou a pak najednou přišel covid a bylo všechno jinak a nikdo si to ještě několik měsíců předtím vůbec nedovedl představit, že Česká republika bude zažívat takovéto věci, no, a když jsme obecně u těch předvolebních kampaní, co může mít na lidi vliv, tak dá se říci, že na lidi některé má vliv a s tím pracují někteří politici, to, že oni je vystraší, vystraší je z různých důvodů, ať už třeba z ekonomických nebo se straší migranty atd. a pak jim nabídnou to řešení, že právě oni znají ten recept, jak je ochrání, tak je toho strachu zbavit, takže pokud skutečně budou narůstat ty problémy, o kterých jsme zde hovořili, tak ten strach nebudou muset vytvářet, protože ten strach lidé budou cítit z reálných dopadů na jejich život a pak skutečně bude záležet na tom, jak s tím strachem ty politici budou pracovat, ale bohužel podle mého názoru alespoň se s tím strachem velmi často v politice, zvlášť té předvolební kampani, pracuje.
mluvčí 2,
——————–
Když jsme u toho, co politici nabízí lidem, tak historička ekonomie Antonie Doležalová v posledním Leonardu plus mluvila o tom, že ta současná vláda příliš nevychází vstříc myšlenkám mladých lidí.
Hartman,
——————–
Tam vlastně není ten apel na to. My si uvědomujeme, že doba se mění, my si uvědomujeme, že my padesátníci a šedesátníci, co tady vymýšlíme vize do budoucnosti, v té budoucnosti už nebudeme a že ti, co v ní budou, takovou budoucnost nechtějí, je to budoucnost jako teda nás padesátníků a není to budoucnost těch mladých lidí a na druhou stranu ti mladí lidé si o to zatím jako dost neříkají, já myslím, že mají spoustu nástrojů si o to říkat a neříkají si o to, protože jsou vlastně ve fázi, kdy řeší nějaké jiné životní situace.
mluvčí 2,
——————–
Přemysl Čech z Medianu v našem pořadu hovořil o tom, že v Česku je prostor pro novou politickou stranu, přestože se dost často mluví o tom, že už ten prostor tady není, že těch stran už proběhlo několik. Tomáši Kostelecký, myslíte si, že je zde ještě stále neobsazená část politiky, která nemá své zastoupení? Nemá své zástupce, nemá své myšlenkové lídry, například právě mladí lidé.
Tomáš Kostelecký, zástupce ředitele, Sociologický ústav AV ČR
——————–
Já si myslím, že to funguje spíš tak, že se ten prostor, který je zaplněn těmi stranami, které existují do nějakém slova smyslu, vyprázdní, že se tam vytvoří nějaká mezera, takhle vlastně ano a nějaká asociace nespokojených občanů, že jo, v roce 2011 bylo založeno ne proto, že by zrovna si to někdo jako naplánoval dopředu, možná si to plánoval, ale jakoby to načasování souviselo s tím, že lidi byli velmi nespokojeni s tím, jak fungovaly ty tradiční strany, což byla teda hlavně ODS a sociální demokracie a jakým způsobem vláda tehdejší zvládala nebo spíš nezvládala tu krizi, která k nám přišla ze Spojených států a v podstatě jsme ji nezpůsobily. Takže otřes klasické scény vytvoří nějaký prostor a pak ho někdo zaplní úspěšněji či méně úspěšně. Taky jsme měli třeba strany typu věci veřejné, které se dostaly do parlamentu, ale velice rychle skončily v podstatě ve veřejném prostoru, ale některé z těch nových se nejenom podaří jim prorazit, ale podaří se jim i udržet v tom prostoru z různých důvodů, takže ten prostor pro změnu a pro, pro nějaký vývoj na té politické scéně je vždycky, ale myslím si, že právě typicky spojen s tím, že se něco nedaří a za nějaké stabilní situace, kde většina lidí si myslí, že to vlastně funguje docela dobře a ty politické strany se třeba hádají atd.
mluvčí 2,
——————–
A teď se nám nedaří minimálně ekonomicky.
Tomáš Kostelecký, zástupce ředitele, Sociologický ústav AV ČR
——————–
No a teď si myslím, že se nám nedaří a jestli to přeroste i v nějakou politickou krizi, to se uvidí, samozřejmě, může se to stát a pak ten prostor vznikne a myslím si, že jako reálně může vzniknout samozřejmě nějakou nová strana.
mluvčí 2,
——————–
Petře, tvůj odhad toho, jestli ještě do voleb uvidíme nějakou novou stranu, která bude chtít takový prostor vyplnit?
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu
——————–
Já si myslím, že nějakou novou stranu určitě uvidíme, ale bude záležet na tom, zda dokáže zaplnit nějaký prostor, zda ten prostor bude vytvořen, protože souhlasím s tím, že hodně záleží na těch aktuálních aktérech, jak se chovají, jak ten prostor umožní vytvořit, aby tam někdo vnikl jiný, protože když například ty problémy, které se v současné době objevují a mnoho lidí je nespokojeno s tím, jak je vláda řeší, tak se dá říci, že zatím docela úspěšně ten prostor vykrývá hnutí ANO, které roste, v podpoře, sílí, takže to je otázka, pak je otázka toho, když si hovořil o tom, že zde není prostor, nebo že by zde mohl být prostor pro stranu, která by zaujala mladé lidi, tak když nastupovali Piráti, tak právě oni byli spojováni s tím, že jsou to strana pro mladé lidi, že naopak bylo zpochybňováno, že mohou uspět, že se mohou dostat do Poslanecké sněmovny, protože se hovořilo o tom, že mladí lidé se pro něco nadchnou, ale pak rychle ochladnou a že třeba jejich disciplinovanost k volbám není taková, že Piráti nejsou stranou pro starší a staré, ale pak různá data ukázala, že tomu tak úplně není, že nejenom mladí lidé volí Piráty atd. takže skutečně záleží na chování těch konkrétních aktérů a na tom, že lidé si opakovaně před volbami někteří stěžují, že by rádi volili a že nemají koho. Tak na tom se podle mého názoru nic nezmění. Zde budou jakékoliv strany, protože to se opakuje téměř před každými volbami.
mluvčí 2,
——————–
Petr Hartman na náš vnitropolitický komentátor, já děkuji, že si přišel do studia.
Našimi hosty byli také Tomáš Kostelecký, sociolog ze sociologického ústavu Akademie věd, děkuji, že jste přišel do studia. A Michael Škrňák z výzkumné agentury PAQ Research, i vám děkuji.
Přidejte odpověď