Hosty Fokusu, kterou vysíláme z Radlické kulturní sportovny jsou. Sociální antropoložka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Lucie Trlifajová. A mé pozvání přijal i ekonom Filip Matějka z Centra pro ekonomický výzkum a doktorská studia CERGE-EI, což je společné pracoviště Univerzity Karlovy v Praze Akademie věd České republiky.
Začnu u vás, studenti ne, že otevřeli, ale navázali na téma bariér ve vzdělávání, jak je to s nimi v českém školství?
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Edita říkala, že vlastně nesouhlasila s ekonomy, kteří říkají, že vlastně s chudobou jsme na tom dobře tady. Já si myslím, že oni spolu vlastně souhlasí. Oni říkali, že s chudobou jsme na tom relativně lépe než v jiných zemích. To neznamená, že na tom jsme skvěle. My máme podle nějakých těch měr, žádná z těch měr není ideální. Ale vlastně chudých lidí méně. Ale je pravda, a k tomu se oni nedostali. Oni mluvili o šancích. Je pravda, že ti, co jsou u nás chudí, co jsou v té skupině těch 10 % chudých, tak jsou vlastně na tom skoro nejhůře v té Evropě. Když se podíváte na to, jaké mají šance dostat se z té skupiny, tak vlastně ty šance jsou menší než jinde. Takže proto si myslím, že oboje měli pravdu. A právě z nějakých důvodů šance u nás jsou prostě velmi malé. Já jsem ekonom. V ekonomii, když byla dávána Nobelova cena za to, jak fungují pracovní trhy, tak vlastně ten popis je hodně založený na tom, jak fungují informace. Když někdo chce sehnat práci, když třeba studenti chcete prodávat židle takovéhle pěkné, tak jednak se je musíte skvěle naučit vyrobit, ale pak také vás někdo musí najít, že je umíte vyrábět a tak. Takže je potřeba mít asi 50 % všech zaměstnání, práce, když se najde zaměstnavatel se zaměstnancem vzniká přes kontakty. To neznamená provizi, ale když prostě někoho znáte, že něco umí, tak je to menší riziko ho zaměstnat. Edita mluvila o tom, že zrovna Romové jsou často na segregovaném trhu. Často tedy nemají kontakty mezi ty ostatní. A i proto, když něco umí skvěle, tak je to pro ně těžší. My jsme dokonce s mými skvělými kolegy měli výzkum, že jsme rozesílali takové fiktivní životopisy, kde na tom životopisu bylo střední škola, jakou měli pracovní zkušenost, prostě popsáno. A teď jsme poslali dvě verze úplně stejné, úplně stejný člověk, jednou se jmenoval Jiří Hájek, jednou Gejza Horváth. A Gejza Horváth přesto, že všechno uměl stejně, tak byl pozván dvakrát méně na pohovor. Protože ty bariéry jsou veliké, často to jsou, často to jsou informace, ale těch důvodů u nás je více, ale proto si myslím.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Editě se líbilo to, že chce otázku, co by dělala, kdyby byla premiérkou České republiky. Pokud bych to měl inovovat a podívat se do analýzy PAQ Research, která uváděla v roce 2022, že problémy se vzděláváním jsou často v regionech se sociálními problémy, už tady padl Ústecký kraj, Karlovarský kraj. Studenti se v ročnících propadají, nebo ani nedokončí základní školu, a tudíž nemají šanci z tohoto bludného kruhu chudoby vystoupit. Kdybyste, Filipe, byl premiér, tak co byste s tím udělal?
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Tak oni všichni říkají to samé a říkají to nejdůležitější, ale úplně se to nedělá, to je vzdělání. První co, první nejdůležitější je věnovat se vzdělání. Každý ministr už 20 let říká finský model. Ve finále zatím se to úplně neděje. To je první věc. A další věc jsou ty příležitosti. Příležitosti, třeba vám bych doporučil, vy na tom budete dobře, vy už jste všichni dokončili základní školu. Ale třeba myslím, že někde by pomohlo, kdyby stát pomohl s první brigádou. Prostě, že by zaplatil, případně zafinancoval první brigádu v městě, kde to nejde, protože třeba já, kdybych znovu studoval, tak vím, že cokoliv jsem někde náhodou někde zkusil. Měl jsem jednu brigádu támhle, jednu támhle. Tak vlastně taková drobná věc mi potom strašně pomohl. Už mě třeba znalo pět lidí, pak mě doporučili někam a tak, to je taková drobná věc, no.
Václav Moravec, moderátor
——————–
No, to by stačilo. Takže méně mluvit o lepším vzdělávacím systému a víc pro něj opravdu udělat.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Ještě jednu zásadní věc. U nás jako obecně, obecně máme více velkých firem, méně malých firem. A to vždycky způsobuje, že pak v těch velkých firmách už se lidi více znají. Snižuje to růst a snižuje to i šance. To by byla zásadní věc.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Otázky dvě, dvě otázky na Lucii. A pokud mohu navázat i na to, co zaznělo v předchozích kapitolách. Je možné říci, že mezi ty nejsolidárnější a ty, kteří umějí s těmi penězi vyjít, jsou ti, kteří jsou blíže té příjmové chudobě? To, co tady zaznívalo v té, od koho bychom se měli, od koho bychom se měli učit finanční gramotnost.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Mně se to určitě líbilo, co tady padlo. Jakoby já jsem, já skoro 15 let dělám, pohybuju se něco mezi aplikovaným akademickým výzkumem. A někdy jako musím říct, že fakt jako s obdivem sleduju, z čeho ty lidi zvládnou fungovat. Takže určitě jakoby, ale za mě ten hlavní problém je, že opravdu, co tady už taky padlo, že ta finanční gramotnost opravdu není jádro toho problému. To jádro toho problému, proč se ty lidi dostávají do těch složitých situací, proč tady máme ty exekuce kromě, jako jedna část toho případu, co říkal Radek Hábl je, byl tady systém a částečně tady ještě dojíždí systém nebankovních půjček a vymáhání exekucí, který ty lidi do té situace opravdu dostává. Nešlo se z toho dostat. Takže jakoby nějakej státem nastavený systém, kterej disproporčně sankcionoval lidi za malou chybu, nebo prohřešek. Ale zároveň teďka jsme, zrovna skončíme velkej kačovský projekt. V sociologickým ústavu jsme mluvili s lidma v exekucích a s velmi silně souvisí s nízkýma mzdama, nedostupností bydlení, složitýma rodinnýma situacema a nefunkčním sociálním systémem. Spoustu lidí, přesně, jak tady byl ten příběh, jako rozvod, složitá situace a ženská sama s dítětem, velmi obtížně nastoupí se svojí kvalifikací do nějakých prací, protože nemůže pracovat na směny, musí pečovat o to dítě. Musí zaplatit nájem, jinak jí hrozí, že přijde o to dítě. V tu chvíli si vezme nevýhodnou půjčku, ona si jí musí vzít, žádná finanční a ona třeba v tu chvíli, kdy se obrátí na město a požádá o byt, ale ty byty nejsou. Ona přijde na Úřad práce a tam jí řeknou z nějakýho důvodu, a to je strašně moc takových příběhů, že nemá nárok na tu sociální dávku, nebo že ten systém je tak striktně nastavenej, že ty lidi v tý krizový situaci buď zjistí, že tam ten nárok nemají, anebo už tam ani nejdou a ta půjčka je tou prvním nástrojem, kterou tu jako krizovou situaci řeší. A v tu chvíli si to roztočí, takže jakoby.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A důvod, proč tam nejsou? Jeden z důvodů stigmatizace. To, čeho jsme se tady lehce dotýkali. To znamená, dostal se z dluhové pasti nebo dostal si se do dluhové pasti, protože jsi neschopná. A je to to stigma, které si s sebou ten člověk nese.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Jako když jsem, to stigma těch dluhů je hrozně silný. Ono máme hrozně představu těch chudých, že jsou jako prostě líný, finančně negramotný, ale velmi často oni ty lidi mají hrozně silnej pocit selhání, protože ta společnost se na ně má tendenci dívat skrz prsty. Jako my vlastně máme tendenci, protože už dlouhodobě máme tendenci ty problémy jako nízkých mezd a nejenom nezaměstnanostní, jako stigmatizovat jako individuální selhání. Tak ty lidi mají pocit, jim říkají, vybavuju si jeden rozhovor, ta a paní říká, paní po noční směně nemá opravený zub, že to nemá, má děti. Teďka jako prostě v rizikový situaci, kdy jí zase zvedají nájem a paní říká, víte co, já nevím, já nevím, co mám dělat, abych byla víc finančně gramotná, jo. A vlastně potom příběhu se s ním mluvilm. A říkala, vy jste první člověk, s kterým mluvím jako zvenku z nějakýho, někdo kdo je vzdělanější, kdo mě neodsuzuje. A ona jako má hrozně silnej pocit, že ta společnost jí odsuzuje. A tohle to je hrozně důležitý, jako že pak ty lidi, když se bavíme o nějaký jako důvěru v tý společnost a důvěru. v ty veřejné instituce, jestli to pak tenhle ten pocit jako určitý nedůstojnosti. Pak třeba ty lidi mají tendence kompenzovat někde jinde nebo se v tý společnosti jako necítí dobře.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A zneužívání sociálních dávek to, co tady padlo. Což je součástí té stigmatizace.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Jo.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Když jdeš pro sociální dávku, tak nejen, že si neschopný, ale nepochybně ty patříš k těm, kteří budou zneužívat, protože když se na něčem šetří, tak i politici říkají, je to systém sociálních dávek, který je příliš robustní.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Jo, jo.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A je zapotřebí ho seškrtat.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Mahdalová pro Seznam Zprávy má teďka moc hezkej článek o tom. Jenom shrnu, že ty data říkají, že asi 65 % lidí v Česku si myslí, že dávky jsou zneužívaný a zároveň to má data z kontroly Úřadu práce, že ty kontroly ukazují, že zneužívání v nějakým ani ne jednom procentu případů jo. Tak jenom opravdu jako ten systém je tak striktní, že to zneužívání, to už tady jako padlo, jo. Je tam velmi obtížně, ty lidi jsou poměrně silným, jako pod silnou kontrolou. Co je ale důležitá otázka si říct, proč to v té společnosti, tak rezonuje, jo? Proč se jako, je tady ta představa, že se ty dávky zneužívají. A mně přijde tohle to vlastně hodně odráží nějakou velkou otázku v tý debatě okolo tý chudobě. A co tady, mně to celou dobu běží hlavou, jak tady sleduju, jak se o tom bavíme. A to je, že tady jednou za rok proběhne tohle to měření Eurostatu, když se řekne ok, máme tady milion lidí v chudobě. Pak se třeba řekne, že jsou to samoživitelky důchodci. A když se pak bavíme o tý chudobě, a když se podíváme, co dělají ty veřejný politiky, ale i to jste měli teďka na tom videu. Tak si všichni představíme Romy. A představíme si vyloučený lokality a představíme si lidi bez domova. A že vlastně je tady představa, že chudý jsou příjemci sociálních dávek, nezaměstnaný lidi, bez domova, obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, jo. Ale zároveň máme tady data a poslední roky se o tom mluví daleko víc, že tohle jako to jsou ty lidi, kteří jsou v tom opravdu nejhůř a který jsou klienti sociálních služeb, na který cílí velká část veřejných politik. Dávky hmotné nouze u nás bere asi 1,5 % domácností. Příspěvek na bydlení 5 %. Teď se to zvýšilo, možná jsme jako na nějakých 7, 8, 9. Ale třeba podle dat PAQ Research v letošním roce polovina domácností s dětma měla stejný nebo nižší příjmy než výdaje. To znamená, jako polovina domácnosti má příjmy pod mediánem, jsou v nějaký nejistý ekonomický situace. A ta ekonomická nejistota u nás jako nevím, dva 14 ekonomický krize, téměř přes 40 % domácností mělo nečekejnej výdaj. Teď jsme na nějaký jako pětině, když mluvíme. Takže to mám tady velkou skupinu lidí, který jsou v ekonomicky nejistý situaci, i když pracujou a snaží se. Tak na tom nejsou úplně dobře. A malou skupinu lidí, na který cílí ty veřejný podpory a teď tedy vzniká, a teďka ještě jako jsem na tom malém počtu, lidi co berou ty dávky. Ale máme tady procent těch 1,5 milionu lidí, který mají nějakou zkušenost s exekucema. A teďka vzniká velmi silnej pocit nespravedlnosti, že já, když se snažím, a já když pracuju, tak ten stát mi nepomáhá. A je tady představa, že teda pomáhá ještě těm Romům, což jako už nevěděl, že se neděje. Ale tenhle ten pocit tý nespravedlnosti a tý frustrace. Třeba to, co zůstávalo jen v exekuci, může být míň, než má člověk na sociálních dávkách, jo. Tak tenhle ten pocit tý nespravedlnosti velmi přispívá k tomu, že tady jako ten dávkový systém takhle silně rezonuje jako něco, co je jako nefér, nespravedlivý a velmi často vidíme, že z těch nejchudších regionů v Česku je největší poptávka po omezování sociálních dávek.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Filipe.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Já jsem k tomu ještě chtěl dodat, jeden takový koncept na pomezí psychologie, ekonomie, že dávky jsou často hrozně složité. Radek o tom mluvil, že představte si, kdo nejvíc potřebuje dávky? Často je ve špatné situaci. Bojí se, že jeho děti nebudou mít co jíst, nebude mít kde bydlet, je nervózní, neví co. A najednou začít sledovat, kde zrovna úředník vylepil na nástěnce nový typ dávky. To je jako obrovský problém, nejde to. Musí ty dávky proto být daleko jednodušší, daleko jednodušší systém. Stejně různé typy dávek často náleží těm samým lidem. Tak kdyby byla jedna jednoduchá, bylo by to lepší. Myslím, že Radek už to říkal, že jsou typy dávek, myslím zrovna příspěvek na bydlení, že ve finále o to požádá asi 25 % lidí, kteří na to mají nárok, takže.
Václav Moravec, moderátor
——————–
To znamená, že ten systém je možné tak zjednodušit, když se podíváte do ekonomik v jiných koutech světa. Mít jednu sociální dávku a ten systém mít tak jednoduchý.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Určitě.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A přitom funkční.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Já na tohle nejsem takový expert, to myslím, že tady jiní by řekli více, co jde, co nejde. Ale tady se to určitě míjí, mýlí tím čílem. Naopak spoustu příspěvků máme takových, že ve finále to má úplně jiný dopad a pomáhá to spíše bohatým. Zrovna, já nevím, můžu, bavili jsme se tady o tom, jak spořit na důchod. Často příspěvek na spoření na důchod ve finále čerpají jenom středně bohatí a bohatí. A ještě ten systém je tak uzavřený, že ten příspěvek jde přes české regulované penzijní fondy, které mají daleko vyšší poplatky než v zahraničí a tohle třeba stojí 10 miliard korun ročně. To je na každého Čecha tisíc korun ročně, když to dáte jenom nejchudšímu milionu, tak to je každý Čech. Každý z nich, každá čtyřčlenná rodina z nich 40 tisíc korun za rok. To by možná se dalo dělat. A takovýhle příspěvků je spousta, že někdy ve finále to funguje trošku jinak. Příspěvek na bydlení v Praze třeba kdyby, představte si, v Praze, řeknu, půl milionu bytů, nevím, kolik přesně. Možná, že tady chce bydlet 800 tisíc domácností. Takže to dopadne tak, že cena nájmu se upraví, že 300 tisíc na to nemá a 500 tisíc tam bydlí. Když začnete dávat příspěvky, tak možná nejdřív budeme mít radost, ale nakonec to nemůže dopadnout jinak, než zase se tam vejde pouze 500 tisíc domácností. Cena nájmů vzroste. Už to tady říkali, že nakonec na tom vydělávají majitelé těch bytů. Takže občas ten trh, a to jak máme opravdu fyzicky postavenou ekonomiku a ten svět nejde obalamutit.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Ptáte se vy, studentky a studenti i další dvojice našich hostů. Hezký dobrý večer.
Zuzana POLÁCHOVÁ, studentka
——————–
Dobrý večer, mé jméno Zuzana Polachová. Jsem ze Střední odborné školy Morava v Brně. A ráda bych se vás zeptala, jak velký vliv má vzdělání a přístup ke vzdělání, vlastně na možnost vůbec jedinců prolomit ten cyklus chudoby?
Václav Moravec, moderátor
——————–
Filipe, začněme u vás.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Vzdělání je úplně to nejzásadnější. Veškeré výzkumy ukazují, že pro společnost investice do vzdělání je úplně to nejlepší, nejvýnosnější. Jednak na průměrný růst ekonomiky, ale i na snižování té nerovnosti. My ještě tady, možná bych ještě chtěl říct, k čemu vlastně ta chudoba a nerovnost, proč by měla zajímat i ty, kteří v té chudobě nejsou. Dokážu si představit, že mnoho diváků zrovna tady tak na tom je. A ono se ukazuje, že země, které mají vyšší chudobu, ale nemají ty šance dostat se z chudoby, jako třeba u nás. Tak ta hudba snižuje bohatství ostatních, snižuje růst, bysme si mohli říkat. Souvisí to i s demokracií, pak ve vztahu k demokracii.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Souvisí to, že demokracie hůře funguje. My bysme si mohli říct, je ta nerovnost motorem pokroku. Když já vidím souseda, který je na tom líp, tak možná si řeknu, hele, Filipe, musíš makat. A opačně to může být, že když jsme na tom hodně různě, tak se v politice začneme více hádat a začneme se, pořád jenom říká, ten zneužívá dávky a měli bysme přispívat víc tam a méně tam. A když se podíváte na hodně dat z hodně zemí, tak se právě ukazuje, že když nejsou příležitosti, dostat se z té chudoby jinam, jako to je u nás, tak pak větší chudoba snižuje bohatství všech. A vy jste, abych šel zpátky k vaší otázce, pardon.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Se týkala toho školství.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Týkala vzdělání, naprosto zásadní v tomhle všem pomáhá ještě jedna věc k tomu. Vždycky se ukazuje, že vzdělání má větší dopad pro čím menší a menší děti. Já učím na vysoké škole učitelky a učitelé v mateřských školkách a pak v základních školách jsou daleko důležitější než já.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Nebo byste vy měl jít do mateřské školky, abyste tu příležitost.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Já myslím, že to je tak náročné, že bych to nezvládl tak dobře.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Lucie.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Vzdělání je určitě důležitý. Máme tady pořád stejně jako přetrvávající problém opravdu. A roste tady problém v některých regionech těch předčasných odchodů ze vzdělání, problém /nesrozumitelné/ škol. Myslím, že to je hrozně důležitý problém. Zároveň to vzdělání samo o sobě, mám to jako a v dnešní době se daleko víc zviditelňuje, není garancí tý ochrany před tou chudobou. Dneska stávkujou vysoký školy, protože vyučující na českých vysokých školách jsou ohrožený chudobou, jo. Myslím, že jakoby jeden velkým kritériem a já to teďka hodně vidím, se zabýváme tou minimální důstojnou mzdou. Tímpádem se setkávám s různýma lidma, který se dostávají do ekonomicky nejisté situace. A u mladší generace lidí to téma nějaký jako nedůstojnosti, nedůstojných příjmů, ekonomický nejistoty hodně souvisí s rapidně rostoucí cenou bydlení, rostoucí polarizací společenskou, protože dneska vidíme kolem nedostupnosti bydlení, vysoký nájmy, nedostupnost vlastnického bydlení, to je jedna věc. A druhá velká věc, a třeba je zajímavý, když se podíváme na současný evropský politik jako evropský pilíř sociální práv nebo teďka přijetou směrnici o důstojných mzdách. Tak tím to, co se vnímá jako i po zkušenosti nějaký veřejných politik z posledních 30 let jako velký téma. Co má zajistit důstojnou participaci většiny lidí skupiny lidí ve společnosti. Předcházet polarizaci, který v řadě společností čelíme v evropských milionů evropských. Je opravdu otázka jako důstojného ohodnocení a s tímto velký téma je odborový organizování, kolektivní zastoupení, vyjednávání, ochrana trhu práce.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Filip ještě chtěl doplnit.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Já jsem jenom chtěl doplnit, že tohle je úplně pravda, že jak jsme si říkali předtím, že nestačí, aby se někdo něco naučil. Většině společnosti to stačí. Ale pák někteří tu šanci nedostanou, protože se stejně o nich někdo nedozví, že tady ten člověk něco umí. A proto samozřejmě i jemu bojovní potom nejsou motivováni se něco takové učit. A to se týká i toho bydlení, co zmiňovala Lucie. Někdy to může být tak, když nedostanu v malém městě, kde těch kontaktů je málo, už jsem nějak zaškatulkovaný šanci. Tak se přestěhuju do většího města někam jinam. Ve velkém městě my dostáváme šanci pořád a pořád dokola. Ale, když v Čechách, v České republice máme zrovna problém s tím, že bydlení je relativně daleko dražší než jinde, tak ta pružnost v tom nacházení místa je také daleko menší a tohle nám taky ztěžuje.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Děkuju za otázku. A my děkujeme za vaši otázku. Další dotaz, kdo se ptá. Hezký dobrý večer.
Lucie ŠVEJKAROVÁ, studentka
——————–
Mé jméno Lucie Švejkarová, jsem z Gymnázia Tomáše Garrigua Masaryka v Litvínově. A můj dotaz je mířený na oba dva hosty. Jak silným zdrojem sociálního neklidu může být například Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj anebo Karlovarský kraj?
Václav Moravec, moderátor
——————–
Tak Lucie, odpovídá Lucie.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Já bych spíš to vnímala. Tohle to jsou regiony, kde je disproporčně víc lidí z nějakýho důvodu v nějaký ekonomicky nejistý situace. A myslím si, že i pro tu současnou jako politiku, já to hodně vnímám třeba v kontextu jako zelených transformace. Jsme v nějakém momentu, kdy se v řadě oblastí mění trh práce. Zejména transformace, digitalizace. A myslím si, že je důležitý v těch veřejných politikách velmi jako citlivě uvažovat o tom, jak co největší skupině lidí zajistit, aby tam měli možnost nějakých adekvátních důstojných příjmů. Bohužel to teďka nevidím. Když se podíváme na /nesrozumitelné/ transformace, tak tím cílem je pořád je představa, že člověk, který má práci dobře, ale už se nebavíme o tom, jaký má příjmy, jak se má. A máme tady za sebou zkušenost těch velkých protiromských demonstrací z let 2008, 2014, který se projevily právě v kontextu zhoršující se ekonomický situaci v těchhle těch regionech. Já to možná jenom dva 8, dva 14 rostoucí nezaměstnanost disproporčně dopadla na tyhle ty průmyslový regiony. Kdy velké skupiny lidí ztrácely práci. A tím jedním z projevů byly velmi vyostřený vztahy mezi jako často lidem, který přicházeli o práci nebo byli znejistěny ohledně práce, které směřovali proti chudým Romům v sociálně vyloučeným lokalitám. A za mě je to, zpětně to je možný číst jako, že tenhle ten vyostřenej rasismus a vlastně jako proti sobě stojící různý skupiny lidí v nejisté situace, jsou odrazem nezvládnutých veřejných politik, který nebyli schopni reagovat na příčiny toho problému. Takže můžou to být regiony, kde dochází k vyostřeným střetům. Pokud my jako společnost nebudeme schopný nějak rozumně jim předcházet, reflektovat různý potřeby těch lidí. A vrací se k tomu otázka tý chudoby. Tady už jako padlo. My musíme rozumět tomu, že otázka chudoby opravdu neměla být jako nějakým indikátorem, ale porozumění tomu, jak se žije lidem ve společnosti a jestli z toho, co mají za příjem, jsou schopný nejenom přežít, ale žít nějak důstojně.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Odpověď na otázku Lucii od Filipa Matějky.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Krásná odpověď Lucie na otázku Lucie. Já neznám detaily. Já strašně rád jezdím do Krušných hor. To je ústecký a Karlovarský kraj. Jinak detaily neznám. Tak akorát se vrátím k tomu, vím, že chudoba je tam daleko vyšší. A potom, když jste se ptala na to, myslím, že napnutí jste se ptala, že jo.
Lucie ŠVEJKAROVÁ, studentka
——————–
No, na sociální neklid jsem se ptala.
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Na sociální neklid. Je pravda, že ti lidé, myslím, že mají v něčem pravdu, že je pro ně těžší se dostat z té situace než třeba jinde než v jiných zemích. A zároveň je pravda, pokud se ptáte na sociální neklid v celé zemi, že víme se zkušenosti z mnoha jiných zemí, že to potom snižuje prosperitu celé té země, to je pravda. Ale detaily, jak přesně v těchto krajích to vypadá neznám, a na to tady jsou daleko větší odborníci.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Lucie.
Lucie ŠVEJKAROVÁ, studentka
——————–
Dobře, děkuji. A pokud by to znovu vyústilo v nějaký konflikt, tak jak vláda by tomu měla předcházet a jak by to měla do budoucna řešit?
Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Já jako ekonom začnu, nebo řeknu to trošku, jako když se na to podíváme z velké výšky, tak my o chudobě často říkáme, je potřeba dávky, tady pomáhat a tak. Ale zapomínáme na to, a to tady opakujeme pořád dokola. Je to podobné, třeba když zapomínáme na to, že ekonomika, aby fungovala, tak nejde jenom o to někde něco dotovat, ale hlavně musí fungovat trhy, ty šance. A tady v tomhle případě jde o ty šance. Tak pořád dokola pomáhat se vzděláním, pomáhat na místě, aby bylo možné navazovat nové kontakty a tak dále. A vy se ptáte asi na aktuální, kdyby přišla nějaká akutní věc, akutní společenský problém. Dejte mi chvilinku, já se nad tím zamyslím a možná potom se.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Ale takový, ano?
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Já možná krátce vstoupím.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Ano.
Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
A co já ttady ještě vnímám kromě toho, co říkala, že je, jako je potřeba si fakt říct, že ty ekonomický centra, a je to, já nevím, Praha, Plzeň nebo Mladá Boleslav, opravdu jako outsourcovaly, vytlačily řadu chudých lidí během 90, 2000 let do těch chudších regionů. Protože jsme byli volný bytový kapacity, jo. Můžeme se bavit v Moravskoslezském, v Ústeckém kraji, Karlovarským. A zároveň do těchhle těch regionů pořád vnímám, že nejde adekvátní podpora na to, ty sociální problémy řešit. Já jsem třeba dělala výzkumy v Litvínově a v Litvínovském Janově. Na celý to jako sídliště byli asi tři sociální pracovníci. Přitom je to jako jedno z největších jako sociálně vyloučených lokalit. A jako ono to souvisí třeba s tím, jak se přerozdělujou finance okolo sociální práce, který vychází z počtu obyvatel a ne se toho, jak ty jednotlivý regiony jsou zatížený. Tak za mě jako, co bych vnímala je, jako odpovědnost z těch částí republiky, který jsou na tom líp. Adekvátně podpořit ty lidi, jako často vidím, že ty, jako tady tyhle ty regiony jsou daleko rasističtější. Opravdu ty veřejný politici lokálně se chovají rasisticky. Ale zároveň jako jakej rozsah problémů tam řešej, který je problém celorepublikový a má se to řešit lokálně s nedostatečnýnejma kapacitama, je myslím jako nějaká výzva pro nás.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Lucie Trlifajová odpověděla Lucii, stejně tak Filip Matějka. Vy oba dva ještě zůstáváte hosty a děkuju za tím Lucie, za vaši otázku.
Přidejte odpověď