Hosty Fokusu Václava Moravce na téma hluboko do kapsy byla odbornice na sociální začleňování Edita Stejskalová, odborník na dluhovou problematiku Radek Hábl, sociální antropoložka Lucie Trlifajová a ekonom Filip Matěšjak. Chudoba a přežívání ze dne na den, i to je v některých koutech České republiky realita. Iva Melíšková natáčela běžný den v životě sociálních pracovníků Člověka v tísni, kteří působí v Kladně.
Růžena SEKRETOVÁ, terénní sociální pracovnice, Člověk v tísni
——————–
Tady jsme v budově bejvalý pily, kam se nám přestěhovali klienti, kteří bydleli přes silnici v rozbouraných budovách nádraží, staví se tam rychlodráha, tak se nám vlastně všichni přestěhovali sem. Část se rozplynula po Kladně, takže je sháníme, monitorujeme, ty lidi chodí do práce nebo mají brigády, snaží se vydělat peníze, snaží se něco ušetřit na ubytovny, ale ubytovny jsou plný, tak jsou vůbec rádi, že našli místo, kde se můžou schovat. Snaží se si to tady udržovat, některým se to daří, některým se to nedaří. Zrovna tady, co jsme, tak většinou vždycky mají uklizíno a snaží se nějakým způsobem lidsky žít. Dobrý den, chlapi. Haló! Chlapi, je tady někdo? Dobrý den. Jak se daří? Co práce? Jak se připravujete na zimu teďko?
Petr BEČVÁŘ,
——————–
Bude to legrace, zima bude krutá, dříví je tady plno.
Růžena SEKRETOVÁ, terénní sociální pracovnice, Člověk v tísni
——————–
Takže dobrý, když to…, zásoby si děláte, třísky, dřevo a tak. Hele, neuvažovali jste na zimu potom někam na ubytovnu nebo to, ale…
Petr BEČVÁŘ,
——————–
Já mám pejsky.
Růžena SEKRETOVÁ, terénní sociální pracovnice, Člověk v tísni
——————–
S těma psama, on to nikdo nebude chtít, že jo.
Petr BEČVÁŘ,
——————–
Sháníme prostor, je to hrozně drahý, oni chtějí třeba 2-3 zálohy dopředu, to je strašných peněz, dneska půjdete do bytu a dáte 50 000 pomalu, kde bych to vzal, že jo, člověk žije s příležitostný nějaký práce a z podpory, tak jako to je špatnýho, člověk by potřeboval práci, s pejskama, ideální hlídat s nima, že jo, někde. A když se člověk trošku má, že jo, někam, protože je mi přes 60 let, ono už taky s tou prací, když někam přijdete, tak už na vás koukají, jako že jste starý.
Růžena SEKRETOVÁ, terénní sociální pracovnice, Člověk v tísni
——————–
Většinou začínají tím, že jim třeba je ukraden občanský průkaz, ztratili rodný list, potom jim pomáháme při orientaci na Úřadu práce, zaregistrovat se, získat dávky v hmotné nouzi, pokud se jim povede získat ubytovnu nebo nějaký pronájem, tak příspěvek na bydlení. Obvoláváme s nimi různé zaměstnavatele, v podstatě některé klienty i učíme, jak správně telefonovat, aby byli úspěšní, aby je hned při prvním hovoru neodmítli. Určitě je trápí bytová situace, trápí je nedostatek práce, který tady na Kladensku je. Kolikrát ty lidi nemají základ z rodin, nenesou si s sebou pracovní návyky. A pokud mají děti, tak je trápí i ta segregace ve školách. Ty lidi jsou naštvaný. A věřím tomu, že spousta z nich cítí obrovskou lítost, že vlastně je hroznej problém se odrazit od toho dna, že ten náš systém, kterej je tady nastavenej, že vůbec nepomáhá, anebo pomáhá, ale tak strašně pomalu, že pro ty lidi může být už někdy pozdě. Kromě toho, že se pohybujeme po těch lokalitách a ubytovnách, tak samozřejmě jsme schopní za klientama docházet i domů, když klient souhlasí.
Alena NISTOROVÁ, klientka Člověka v tísni
——————–
Tak, prosím, pojďte dál.
Josef FEČO, terénní sociální pracovník, Člověk v tísni
——————–
No, takže my jsme se, paní Nistorová, viděli minulý týden u nás. Já mám na vás dneska necelou hodinku.
Alena NISTOROVÁ, klientka Člověka v tísni
——————–
S panem Josefem řešíme můj zdravotní stav, můj vlastně sociální stav celkově, co budu dělat dál, že jo. Takže já jsem asi rok a tři čtvrtě po gama noži, mám nezhoubný nádory tři na mozku, který mě vlastně brzdí.
Josef FEČO, terénní sociální pracovník, Člověk v tísni
——————–
Když vám invalidní důchod je zamítnut, to neznamená, že nemáte nárok na příspěvek na péči. Takže to můžeme zkusit požádat taky a aspoň byste měla na nějaký ty základní potřeby, který potřebujete finančně uhradit a nemáte na to.
Růžena SEKRETOVÁ, terénní sociální pracovnice, Člověk v tísni
——————–
Počet lidí, kteří se na nás obrací, se zvyšuje. A co je smutný, tak je, že se na nás obrací i lidé ze střední třídy, které jsme normálně kdysi jako klienty neměli, ono to vlastně všechno začalo covidem a pak se to nabalovalo jako sněhová koule. Takže to byli nejenom lidi z ubytoven, z vyloučených lokalit, ale teď už se přidali i lidi střední třídy, kteří přišli o práci, na základě toho se třeba rozvedli a skončili nám na ulici potom jako bezdomovci. No, dobrý, no, kde mě najdete, víte. Pondělí, středa máme volný příjem, většinou my jako tereňáci jsme tam ve středu, no, a zrovna příští středu já mám volný příjem, takže tam budu stopro od jedný hodiny. A já se tady určitě zase stavím. Řekla bych, že ti klienti jsou i rádi, když je někdo vyslechne, když si vůbec poslechne ten jejich příběh. To si myslím, že primárně je u nás to nejdůležitější. A jestli se potom po těch cestách, který jim navrhneme, ti klienti vydají, to už je potom na jejich dobrovolnosti, jestli se dají doprava, nebo doleva.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Hosty druhé kapitoly dnešního Fokusu jsou odbornice na sociální začleňování Edita Stejskalová. Hezký dobrý večer, vítejte. Edita Stejskalová působí v městském obvodu Ostrava-Vítkovice. A vítám také odborníka na dluhovou problematiku Radka Hábla z Institutu prevence a řešení předlužení.
Začnu Editou, vy máte zkušenost z ostravských vyloučených lokalit, liší se problémy těchto lokalit s těmi, které jsme viděli v příspěvku Ivy Melíškové?
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
To, co jsme viděli, už bylo úplné dno. A předpokládám, že většina z těch lidí už byla bez domova, že se jednalo o bezdomovce. Moje praxe je od mých 18 let, je mi 43, kdy se pohybuju v sociálně vyloučených lokalitách z různých pozic, ať už jako odborník, jako výzkumník, jako sociální pracovník, i zpozice té, že jsem pracovala jako sociální pracovnice orgánu sociálněprávní ochrany dětí, to znamená s rodinami, které jsme vyhodnotili jako rizikové a v ohrožování práv a nejlepšího zájmu dětí. Jestli se mě ptáte, jestli tohle je takový jako nějaký obecný obraz lidí, kteří žijí v chudobě…
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Jestli podobný obraz máte právě i u vás na Ostravsku, nebo to obecný obraz není.
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Setkala jsem se s tím, že žijou ve velmi nedůstojných a předražených bytech. A setkala jsem se s tím, že ztrácejí kompetence řešit svou situaci z důvodu opravdu vleklé velmi závažné diskriminace, a to už v přístupu k bydlení, k zaměstnání, ale především ke vzdělání. Takže ty důsledky jsou potom tyto. Viděla jsem, že chudoba je generační. A viděla jsem rodiče krmit cukrem. Viděla jsem domácnosti, kde nenajdete maso. A kde děti, když se mnou mluvily, tak děkovaly třeba za to, že k Vánocům dostaly sprchový gel v hodnotě 40 Kč. A odebrané děti, které neznaly chuť masa, teprve až v ústavních zařízeních, což je jako velmi smutné. A nemůžu říct, že všechny ty rodiny byly takové, že by své děti nemilovaly. Naopak je milovaly velmi, ale nedokázaly zajistit jejich potřeby v takové míře, v jaké ji znáte asi vy tady. Takže viděla jsem snahu. Viděla jsem motivaci. A to jsem viděla i v těch sociálně vyloučených lokalitách. A samozřejmě, že jsem viděla i druhý extrém, to znamená, rodiče, kteří nesanovali potřeby dětí v důsledku toho, že byli závislí na pervitinu, což je obrovský problém. A myslím si, že to je důsledek nějaké sociální deprivace, ve které žijí ty rodiny, dejme tomu, i ti mladí, kteří by měli mít příležitost a nemají, tak v důsledku toho sahají vlastně k určitým náhražkám, jako jsou drogy, prostě unikají z té reality, která je opravdu jiná, než jak ji znáte vy.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
To sociálně patologické jednání, kupříkladu drogová závislost, o níž mluvíte, je nepochybně jeden z faktorů, proč je kupříkladu i ta romská menšina, které vy, jak jsme viděli ve vizitce, jíž se věnujete v rámci vyloučených lokalit na Ostravsku, ohrožena právě tolik chudobou. Jaké jsou ty další faktory? Dají se a propos hierarchizovat, kdybyste se podívala na váš výzkum, na vaši zkušenost?
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Já bych jako docela ráda reagovala na mé předřečníky. My asi s Radkem Háblem si moc s ekonomama nebudeme rozumět, protože my tu realitu vidíme trochu jinak, zatímco oni vidí čísla, my vidíme lidi a mnohem složitější faktory, které způsobily nějakou situaci. A já opravdu musím říct, že to právní postavení lidí, kteří jsou nějakým způsobem pro něco stigmatizováni, a může to být třeba i jejich zdravotní stav, věk nebo etnická příslušnost. Koneckonců podle strategie pro sociální začleňování ministerstva sociálních věcí z roku 2020 Romové jsou nejchudší skupinou v České republice, dokonce ve srovnání s ostatníma zranitelnýma skupinama. A kdybyste mi mohl zopakovat tu otázku.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Vy jste totiž z té otázky odběhla tím, že jste řekla, že nebudete souhlasit s ekonomy, s Jiřím Rusnokem a s Janou Matesovou, protože vy máte zkušenost právě s tím…
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Nesouhlasím s nima v tom smyslu, že se máme v podstatě dobře, protože tady nejde jenom o číslo, co vlastně, jak měříme příjmovou chudobu podle nějakého příjmu, že jo, ale do té příjmové chudoby nebo vůbec do chudoby se musíme ptát i těch lidí, to znamená subjektivně pociťovaná chudoba, to, jestli jsou schopni uspokojit své potřeby, a to nejen na základní úrovni, ale i na nějaké jako takové průměrné, jako je například dovolená, protože potřebujete relaxovat samozřejmě, ale nemluvíme ani o tom, že tím měřítkem toho, jestli člověk je nebo není chudý, je podmínka nějaké důstojnosti. A tady můžeme mluvit třeba o chudých pracujících, kteří jsou na tom v podstatě stejně i jako nepracující chudí. Takže my tady máme jeden zásadní problém, a to je ten, že člověk, pokud pracuje, tak potřebuje mít nějaké sociální jistoty, potřebuje odvádět nějaký výkon a ten odvádí na základě nějaké smysluplnosti, vnitřní motivace zájmů, a to těm chudým prostě chybí, tady tuhle tu podporu oni jako prostě nemají, takže je potřeba řešit i tu psychologickou nebo psychickou úroveň toho, co znamená pracovat. Takže takto.
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Já tady s dovolením navážu, protože přehraju slovo Radkovi, protože možná ta podpora a její neexistence vede k tomu, proč lidé padají do dluhových pastí, není-liž, pravda, Radku?
Radek HÁBL, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Je to tak. To systémové nastavení je tak špatné, že velké množství lidí padá právě do exekucí a jakmile se dostanou do té exekuce, do toho dluhu, tak se velmi těžko dostávají zpátky. Ten náš systém exekuční je nastaven tak, že ta první exekuce velmi často roztáčí kolotoč dalších exekucí a ten člověk vlastně už je potom jenom otázkou, jestli to vzdá u té třetí nebo čtvrté a v tu chvíli přestává platit úplně všecko a propadá se. A my jsme…
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
Proměňují se ty skupiny, které do těch exekučních pastí padají, nebo v čase jsou ty skupiny relativně stabilní?
Radek HÁBL, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Tak po ekonomické krizi v roce 2008 tam padaly hodně podnikatelé a živnostníci, což souviselo s ekonomickou krizí, nicméně ty skupiny se příliš neproměňují, samozřejmě ta skupina není homogenní, ale nejvíce ohroženi jsou samozřejmě nízkopříjmoví, už tady bylo řečeno, senioři, jednočlenné domácnosti nebo domácnosti samoživitelů, samoživitelek, romští občané, ale padají tam i vysokoškoláci, padají tam kvůli tomu, že jim nevyjde podnikání, nebo padají tam kvůli tomu, že zkrátka přecení své síly, ale i ti mají velmi těžkou cestu zpátky, když se podíváme třeba na exekuční příkazy, nepochopí ho ani vysokoškolák. A my zkrátka dusíme ty lidi v dluzích. A donedávna tady ani nebyl, nebo dodneška tady vlastně není mechanismus, jak lidem pomoci, pokud se dostanou do neřešitelných dluhů. A dneska tady máme třeba 160 000 lidí, kteří mají více než 10 exekucí, což je obrovský problém, skoro půl milionu lidí má 3 a více exekucí. A uvědomme si, že ti lidé taky mají nějakou rodinu, nějaké děti, takže pokud je tady 600, 650 000 lidí v exekucích, tak to je milion, milion a půl lidí, kteří jsou přímo ovlivnění…
Václav MORAVEC, moderátor
——————–
A kdyby ten systém fungoval, pokud vy byste byl premiérem, tak ta necelá sedmistovka tisíc lidí, kteří jsou v České republice v současnosti v exekucích, a kdyby tady byl funkční systém, to, o čem byla řeč i s Editou, tak kolik lidí by reálně v těch exekucích mohlo být při funkčním systému?
Radek HÁBL, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Já si myslím, že je to přirozená míra, pokud to takhle nazveme, tak může být někde mezi 200, 300 000. My jsme tady ještě nedávno měli zhruba 800, 900 000 lidí v exekucích, což bylo vygenerováno velmi špatným systémem, který tady od roku 2001 je, nejenom tím, že vlastně pomáhá těm lidem dostat se do dluhů, ale i tím, že vlastně tady máme nefunkční systém toho, jak ti lidé se z těch dluhů dostávají. My tady máme obrovské množství chudých lidí nebo lidí, kteří se dostali do problémů, ale nemáme tu nástroj, jak jim pomoci, to znamená, oni, když se dostanou jednou do exekucí, tak my tady máme systém nekonečných exekucí, to znamená, ten člověk, když se tam dostane ve 30, tak je do konce života v exekucích a pak to následně zdědí jeho potomci, pokud neodmítnou dědictví, tak to propadne dědickými skupinami, u někoho to skončí a my si tady vytváříme generační problém. Další problém je, že, už to tady bylo řečeno vlastně na začátku, to, že tady máme obrovské množství lidí v exekucích, je obrovský problém z hlediska ekonomiky, z hlediska státu, z hlediska plýtvání potenciálu, protože pokud chceme pomoci lidem, tak v té sociální práci vždycky středobodem všeho jsou ty dluhy, mají problém s bydlením, mají problém s dalšími věcmi, ale středobodem jsou vždycky dluhy. A když jim nepomůžeme z těch dluhů, zkrátka plýtváme potenciálem těch lidí, kteří, který tedy mají. Abych se vrátil jenom k těm dětem, to si málo uvědomujeme, že největší dopad, pokud je člověk v exekuci, rodiče jsou v exekuci, tak je právě na ty děti. Dan Prokop často zmiňuje právě ukazatel, že exekuce v rodině je nejsilnější prediktor budoucího selhání vlastně ve vzdělávacím systému, děti, kteří jsou právě z rodiny, kde je exekuce, tak velmi často odcházejí z toho vzdělávacího systému předčasně, to znamená, třeba nedokončí ani základní vzdělání nebo nepokračují na střední školy, to znamená, my tím ovlivňuje vlastně i budoucí generaci a vytváříme si tady vlastně generaci exekučních dětí, která zase bude nějakým způsobem tady fungovat v budoucnu, bude nízkopříjmová, bude potřebovat nějakou sociální podporu a pro tu naší ekonomiku je to obrovská škoda.
Václav MORAVEC,
——————–
Což nepochybně to procento lidí v exekucích a ve vyloučených lokalitách je daleko vyšší než v jiných částech společnosti?
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Já si myslím, že to, co je důležité popsat, je vlastně ten proces a ty důvody, které vznikaly už v roce 97. A nevím, jestli si pamatujete zprávu pana Bratinky, byla to vlastně první zpráva, která popisovala situaci Romů a vlastně život v sociálně vyloučených lokalitách. A pamatuju si obrovskej boom, romští aktivisté na to reagovali jako různě, ale šlo tam o lichvu, půjčování peněz na vysoké úroky s takovýma jako mafiánskýma, polomafiánskýma praktikama. A na začátku byla samozřejmě ztráta zaměstnání, ale i historicky segregovaný pracovní trh Romů už za komunistů, kde jste nás nejčastěji mohli potkat, jak tlačíme vozík a zametáme vám vaše ulice. V lepším případě jsme vám tak zahráli třeba a vy jste nám něco dali do housliček, když to řeknu takhle. Takhle vypadá segregovaný pracovní trh. To tady jako prostě přetrvává jako prostě doposud. Pamatuju si, že když jsem jako malá chodila kolem zvláštní školy, tak jsem opravdu nechápala, proč tam je tolik romských dětí, jestli jsou teda všechny ty děti retardované a že já tam prostě nechci a podle…
Václav MORAVEC,
——————–
A propos, vám to hrozilo, když se podíváme na váš osobní příběh, ale zároveň jste tomu unikla, ale když se podíváte na ten váš osobní příběh, znamená to, že jste měla štěstí, když popisujete tu intimní situaci, kdy jste chodila kolem romské, tedy kolem zvláštní školy a přesně Romka musí do zvláštní školy, protože nemá na školu normální?
Edita STEJSKALOVÁ,
——————–
Já hrozně nerada mluvím o svém osobním příběhu, protože si tak nějak jako myslím, že to pak snižuje jako prostě tu mojí odbornost, ale jako prostě to neodpářu. Já jsem Romka, prošla jsem si něčím, ta moje zkušenost mě určitým způsobem formovala. Já jsem hrozně ráda, že tady jsou studenti romští. A možná, že i oni budou mít stejnou zkušenost jako já. Ale jak se mně podařilo vystudovat? Řekněme, že systém mi nefandil, systém předurčil moje vzdělávací dráhy, a to platí doposud, stejně jako v době, kdy jsem chodila do základní školy já, to bylo v roce 86, a jsem přesvědčená, že studenti za váma mohli být v podobné situaci jako já v roce 2000 třeba, takže žádný posun tam jako prostě není, bohužel. A čím jsme si to zasloužili? Byla to naše sebedůvěra, naše odhodlání. A když budu hodně cynická, tak česká nadřazenost. To, že opravdu nedovolíte někomu z nějaké pozice moci, pokud to není váš rodič, aby určoval, co budete v životě dělat, nebo kdo jste. A to, o co vlastně jsem usilovala já a myslím, že i tady moji přátelé za mnou jako o to usilujete vy. A to máme všichni podobně, že máte právo se rozvíjet ve svých schopnostech a dovednostech. A pokud pan Rusnok mluvil o tom, že absolutní rovnost není možná. Tak já si myslím, že není, protože si nejsme rovni ve schopnostech. Ale tvrdit, že Romové jsou horší, protože pokud chodí do zvláštních škol, tak musí být hloupější než ostatní, je podle mě rasismus.
Václav Moravec,
——————–
Ptejte, co vás zajímá, další otázky studentek a studentů, kteří jsou dnes tady s námi v Radlické kulturní sportovně. Už jste se nadechl.
Richard BEBS, student
——————–
Dobrý večer vám všem i divákům zpravodajské Čtyřiadvacítky. Moje jméno Richard bebs. Já jsem z Gymnázia Tomáše Garrigua Masaryka v Litvínově a mám dotaz na vás, paní Stejskalová. Jestli a jak by se dal změnit sociální systém, aby ho třeba někteří lidé nemohli zneužívat? Děkuju.
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Ten sociální systém, a vím to, protože jsem s ním pracovala už i jako z pozice úřednice, jen těžko oklamete. Takže pokud chcete systém, který je nezneužitelný, tak takový systém není žádný. Jako příklad můžu uvést třeba a jakým způsobem někteří občané podvádějí ve svých daňových přiznáních. Takže asi mi rozumíte, že ideální systém, který by nebyl zneužívaný, prostě neexistuje. A pokud se mě ptáte, jak to udělat, tak je to nějakou společenskou výchovou. A to tou, že poctivost, čestnost a chování ve veřejném zájmu se prostě vyplácí. Pokud budeme získávat zkušenosti opačné, pak budeme podvádět, protože si budeme myslet, že budeme rychleji úspěšnější, rychleji bohatší. Ale ty dopady na tu společnost budou katastrofální. Takže to je to moje doporučení, to je to řešení.
Richard BEBS, student
——————–
Takže tedy změna v tom systému jako v takovém možná není, ale musí to být změna v nás? Znovu a čestně tedy?
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Já doufám, že každý systém lze měnit. A já jsem vyznavačem liberální politiky. Jsem demokratka především a pro mě představa, že bych žila v totalitě a nemohla ji změnit, je něco naprosto nepředstavitelného. Takže věřím, že systém lze změnit a musíme ho měnit, pokud vytváří nespravedlnost.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Richarde, ještě chtěl reagovat Radek na zneužívání toho systému. Pokud mohu tu otázku ještě přehrát na něj.
Radek Hábl, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Já moc děkuju za tu otázku. Ono je teď takový obecný mýtus, podobně jako v exekucích a v dluzích to, že všichni, kteří jsou v exekucích, tak jsou ti, kteří jsou finančně negramotní a půjčovali si na Vánoce. Tak podobně je tady mýtus, že vlastně nejvíce tenhle ten stát okrádají ti nejchudší. To znamená například prostřednictvím zneužívání sociálních dávek, a proto vlastně musíme to co nejvíce zpřísnit a musíme co nejvíce nastavit pravidla, aby se to nezneužívalo a ono to tak vůbec není. Naopak jako my ten systém máme tak přeregulován a tak nastaven, že naopak ti, co by ho nejvíce potřebovali, tak na něj nedosáhnou. Když se podíváme například na příspěvek na bydlení, tak tam, abyste ho získali, musíte doložit asi 10 různých příloh. A to vede k tomu, že ho využívá jako velmi malé procento lidí, kteří na něj mají nárok. A pak je to naopak. Je to způsob toho, jak lidé padají do exekucí a do dluhů, protože zkrátka nedosáhnou na tu sociální podporu, protože je tak přeregulovaná, aby náhodou to nikdo nezneužil, že vlastně pak na to nedosáhnou a spadnou do dluhů. To znamená, já si myslím, že naopak bysme to měli velmi liberálně otevřít a měli bysme trošku více věřit českým občanům, že nezneužívají ten systém a nepodvádí.
Richard BEBS, student
——————–
Já jsem to rozhodně nemyslel tak, že by nás okrádali ty nejchudší. Jenom vím, že existujou některé případy, kdy toho někdo může zneužívat, tak jsem chtěl jenom vědět, co proti tomu dělat.
Václav Moravec,
——————–
To to týká apropo potřeba i, měl jste na mysli to podnikání s byty a s těmi příspěvky právě, kdy pak různé mafie využívají toho, že skupují byty a dávají lidem, kteří jsou nouzi a v exekucích? To byl příklad.
Richard BEBS, student
——————–
Měl jsem na mysli i to, ale taky třeba, hlavně když někdo záměrně třeba nechodí pracovat a čerpá sociální dávky ze sociálního systému. Tak jestli takovému příkladu se dá nějak předejít.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Radku.
Radek Hábl, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Tak určitě dá, ale určitě nemůžeme stavět systémy, vlastně na ty tady podvádí. Takhle kdybysme stavěli vlastně daňový systém. My musíme zkrátka přijmout to, že vždycky tady budou lidi, kteří budou se snažit ten systém zneužít a určité procento prostě ten systém bude zneužívat, ať to nastavíme jakkoliv, ať to sešněrujeme jakkoliv, vždycky to zneužijí. A naopak ti, kteří v tom umí chodit, tak tu cestičku si vždycky najdou. Takže, když to přeregulujeme, tak oni vždycky si tu cestu najdou. Vy jste tady zmínil ty obchodníky s chudobou, s bydlením. Ty přesně mají tohle to velmi dobře zmapováno. A můžeme to nastavit, jak chceme a vždycky ten systém obejdou.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Ale to je to, o čem mluvila Edita. Aby to, že ti, kteří na to mají a lidově řečeno, ten systém oddrbou, tak aby nebyli těmi, kteří mají, kteří jsou ti, kteří z toho benefitují, ale byli odsouzeníhodní.
Radek Hábl, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Je to přesně tak, jste v nějakých hodnotách. Je to o tom, když se podíváme zpátky do historie, do našeho rčení, kdo nekrade a okrádá rodinu. Tak tohle to je potřeba zmínit. A to je proces na generace. Já doufám, že už se to mění a že už se tady nechlubíme tím, že něco jsme oblafli a někde jsme ten systém obešli a vydělali jsme na tom. Takže je to v tom nastavení.
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Já jestli mohu, tak bych doplnila několik věcí. Z toho systému nejvíc, největší profit mají pronajímatelé a majitelé domů a bytů v sociálně vyloučených lokalitách. Nulové investice do toho bytového fondu a jistota toho, že dostanou zaplaceno za nájem. Protože lidé, kteří v nich žijí, už nemají kam jít. A je to konečná. To je jedna věc. Druhý, kdo z toho profituje, jsou pracovní agentury. Protože postavení těch lidí, kteří pracují přes pracovní agentury a ve většině případů se jedná třeba o Romy, tak ve srovnání s kmenovými zaměstnancemi jsou v horším právním postavení. Jsou daleko víc vystaveni riziku ztráty zaměstnání než ostatní. A velmi často, Saša Uhlová o tom natočila dokument. Doporučuju vám, abyste se na něj podíval o tom, jakým způsobem poměrně velké firmy, velcí zaměstnavatelé vlastně vykořisťujou tady tyhle ty lidi. Tady si zvykáme na to. A třetí skupinou jsou politici. A politici z ní profitujou samozřejmě politicky, aby se udrželi u moci. Přesně vyhrávají volby na tom, že si lidé představují, že se tady velká skupina lidí nezaměstnaných, kteří zneužívají dávkový systém a prostě nechtějí jít pracovat. A je chyba, že si tady tohle to necháme jako společnost takhle velmi lacině jednoduše vtloukat do hlavy, protože to není pravda. A jaký dopad má tady tahle ta výměna, tady tenhle ten legální obchod s chudobou třeba v té politické úrovni. Tak se vlastně projevuje v té diskriminaci a segregaci. Pokud tady bude prostě platit to, že mě nebudete chtít mít za svého souseda, pokud já mám žít ve společnosti, kde vůči mně má hostilní postoj 64 % občanů. Tak já jen těžko se můžu integrovat do téhle společnosti. Je potřeba nás jako nějakým způsobem začít ani ne přijímat, ale na začátek přemýšlet. Takže to je moje odpověď na to, kdo vlastně z toho sociálního systému je nejvíc a jakým způsobem. Rozhodně to nejsou lidi, kteří žijou v chudobě a kteří patří do skupin zranitelných, mezi které třeba můj obrovský zájem jsou osoby s psychiatrickým onemocněním. To si myslím, že je ještě větší ostuda, co se děje v téhle společnosti. U téhle skupiny lidí než třeba u Romů.
Richard BEBS, student
——————–
Dobře, děkuju.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Já děkuji. Další otázka v této části, protože se těším na tu diskuzi a na závěrečnou část Fokusu, kde bude všech šest hostů. Hezký dobrý večer.
Michal MITRÁŠ, senátor Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
——————–
Hezký dobrý večer. Jmenuji se Michal Mitráš, jsem senátorem Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. A mám dotaz na oba hosty. Moje otázka zní, chudoba je stav a zároveň i pojem. A když se někdo dostane do chudoby, tak už je pozdě něco řešit. Je taková prevence, která by mě napadla jako první. Proč tady není edukace ve finanční gramotnosti? Jak byste vy nastavili tento systém, aniž by se muselo například obchodovat s chudobou, abysme věděli my studenti, my občané České republiky, že zde je nějaká finanční gramotnost. My, abysme se nedostali do chudoby, musíme se řídit tak a tak. Já byste nastavili tento systém? Děkuji.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Začneme u Radka Hábla. Radku, jak odpovíte na Michalovu otázku?
Radek Hábl, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Já se s tím setkávám poměrně často hodně, když řešíme právě problematiku dluhů a exekucí, tak se dostáváme do roviny finanční gramotnosti. My si musíme uvědomit, že vždycky tady bude skupina lidí, kterou nevzděláme a chudoba tady bude vždycky. Důležitý taky je, že něco jiného je vědět, mít ty teoretické znalosti a něco jiného je se chovat potom v praxi. My můžeme stokrát vidět, že si nemáme půjčovat, já nevím, na Vánoce, že si máme přečíst smlouvu a tak dále. A ve chvíli, kdy se člověk dostane do problémů, tak dostane se do krize, tak jedná úplně jinak. To znamená, ať bude mít jakýkoliv znalosti, tak ve chvíli, kdy vám hrozí, že vás vystěhují na ulici, protože najednou nemáte na nájemné a musíte s dětmi na ulici, nebo vám hrozí, že nezaplatíte elektřinu. A tím pádem vás odstřihnou a nebudete mít vlastně čím doma svítit. A v tu chvíli člověk se jako rozhoduje velmi z našeho pohledu iracionálně. A on v tu chvíli řeší tu situaci tak, jak má. To znamená, jde si třeba půjčit a půjčí si od nějakého lichváře, protože tím získá čas a nějakým způsobem oddálí tu situaci. To znamená, my nikdy nepřejdeme tomu, že lidé budou padat do dluhů. Vždycky tady budou nenadálý situace. Vždycky ti lidé se dostanou do situace, kdy ztratí práci, budou dlouhodobě nezaměstnaní, nebo se jim přihodí nějaká dlouhodobá nemoc, úraz nebo přijdou o partnera. Typicky je to vidět u důchodců. Zkrátka žijou pohromadě, sdílí svoje náklady. Platí nájem, platí energie, pak jeden z nich zemře a zůstane všecko na toho druhého. A v tu chvíli můžete mít finanční gramotnost jakou chcete, a když máte prostě 10 tisíc důchod a 12 tisíc nájem, tak s tím zkrátka nic neuděláte. A my jsme tady v minulosti hodně peněz proinvestovali nebo hodně peněz vlastně dávali do vzdělávání, do finanční gramotnosti třeba i dospělých. Z mého pohledu to byly vyhozené peníze, kdy vlastně jsme učili důchodce třeba finanční gramotnosti. Naopak bysme se my od těch důchodců měli učit, jak hospodařit. Protože jakým způsobem oni dokáží hospodařit s penězi, tak taky neuvěřitelné, dokáží šetřit, tak si dokáží rozdělit ty finance. Tak je až neuvěřitelné a stejně jsou v těch dluzích, protože zkrátka jsou situace, které tou finanční gramotností člověk nevyřeší.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Stručná odpověď ještě Edity, ano.
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Mě furt mrzí, že jste se mě nezeptal, co bych dělala jako premiérka s těma dluhama.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Tak co by? Ale tím neodpovíte na Michalovu otázku
Odpovězte nejdříve na Michalovu otázku, a pak premiérka a závěrečná odpověď pro tuto část.
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Michale, já si neumím představit více finančně gramotné lidi než některé rodiny v sociálně vyloučených lokalitách. Já jako docela zírám a že umí nakoupit jídlo pro pětičlennou rodinu. A já bych to jako prostě neuměla. To, že dokážou hospodařit se dvoustovkou, dejme tomu, na den. To, že jsou bez peněz 14 dnů z měsíce, jo. A ty děti musí nějakým způsobem nakrmit jako jo. Takže já tady v tomhle tom směru je spíš jako obdivuju a spíš bych řekla, že se máme my co učit od nich. Já bych učila finanční gramotnost spíš ty bohatší.
Václav Moravec, moderátor
——————–
A premiérka?
Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Kdybych byla premiérka. Ze mě by neměli radost. Tak kdybych byla premiérka, tak mě sice jako velmi těžší akce Milostivých let, ale protože dělám s těma nejchudšíma, tak pokud chceme mluvit o nějakých příležitostech a šancích, jak nastartovat třeba jejich přístup na a pracovní trh, tak rozhodně dluhovou amnestii.
Radek Hábl, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Já jenom ještě, abych úplně neshodil tu otázku, tou svojí předchozí odpovědí. Je tady jedna věc, která je strašně důležitá, a to je míra úspor, které je u nás velmi špatná. Zhruba 30 % domácností má úspory ve výši jednoho platu, maximálně jednoho platu, spíše žádného. To znamená, snažit se, ono je to velmi těžké. Často lidé zkrátka nemají, aby ušetřili ani stovku měsíčně. Ale pokud to jenom trošku je možné, tak je potřeba, aby lidé od začátku, co to jde, tak něco odkládali stranou, aby měli nějakou míru úspor, aby vyžili třeba půl roku, když se jim stane to, že ztratí zaměstnání, nebo mají nějakou dlouhodobou nemoc. Tak zkrátka, aby ty jednorázové věci nerozkolísaly, nebo často tady se zmiňuje rozbitá pračka nebo nějaký problém v domácnosti. Zkrátka tohle to, aby je nerozkolísalo. To znamená mít tady, aby každá domácnost měla nějakou míru úspor a nějaké úspory. To znamená, i na vás je to o tom od začátku začít šetřit a mít nějaký polštář a nejet každý měsíc na nulu.
Michal MITRÁŠ, senátor Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
——————–
Já rozumím, jenom chci reagovat. Vy tady hovoříte o tom, že my musíme hospodařit tak, abysme šetřili. Ale finanční gramotnost funguje na tom principu, že my ty peníze potřebujeme rozmnožit. My potřebujeme vědět, jak dělat s těma penězma, jak je odkládat, jak je rozmnožovat. A o tom je ta finanční gramotnost. My nepotřebujeme Českou republiku, která bude šetřit na každé koruně. Nebude šetřit na každém produktu. My potřebujeme republiku, která bude vzkvétat. A my potřebujeme vědět jako občané, jako studenti, jako jednotlivci, jak s těma penězma nakládat tak, abychom do budoucna na tom byli lépe, ne stejně nebo hůře. A na tohle padla moje otázka. Jakým způsobem bysme my jednotlivci měli buďto za pomoci státu nebo sami osobně, měli nakládat s těmi penězi, abysme jich měli více. O to tady jde, proto se ptám, abysme my jako občané i my jako republika vzkvétali. To je cíl myslím si úplně všech.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Stručná odpověď, jestli chcete ještě na to reagovat, jak rozmnožovat, jestli to je součást finanční gramotnosti.
Radek Hábl, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Samozřejmě to je součást finanční gramotnosti. To jsou jako trošku dvě různé otázky, jak předejít chudobě, jak rozmnožovat peníze. Určitě se můžeme učit, jakým způsobem investovat. Ono velmi populární mezi mladými je takzvaný pasivní příjem. To znamená rozmnožovat peníze tak, abysme ve 30 ideální už nemuseli nic dělat a u už žili jenom z těch pronájmů. A když budeme všichni žít z pronájmů a teď nebude žádná pracující třída. Takže ono všecko má své pro a proti. Samozřejmě je potřeba nějakým způsobem se vzdělávat v tom, jak ty peníze rozmnožovat, ale to není něco, co by vyřešilo chudobu. Něco, co by vyřešilo problém vyloučených lokalit a chudoby ve vyloučených lokalitách.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Já vám pro tuto chvíli děkuji a těším se na tu závěrečnou diskuzi. Vám Michale, děkuji za to, že jste se ptal. Díky i za názory. O chudobě, sociálním vyloučení a sociálním státu jsem si také povídal s nastupující generací, tedy konkrétně se studentkami a studenty Střední pedagogické školy a Obchodní akademie v Mostě. Dane, jako středoškolský student přemýšlíte o chudobě v rámci svého sociálního okolí?
Daniel, student
——————–
V rámci sociálního vlastně okolí jsem začal přemýšlet o chudobě vlastně, když jsem byl na dovolené na Srí Lance, když jsem vlastně viděl, jak tam lidé žijí, jak se prostě k sobě chovají. A toto prostě, to je teprve chudoba. Co se děje na Srí Lance. U nás, si myslím, že i my jako střední třída se máme vlastně královsky oproti nim.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Chápu správně, že pobyt na Srí Lance změnil váš pohled na chudobu a bohatství v České republice?
Daniel, student
——————–
Ano, naprosto.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Kdo podle vás může za to, že máme i v relativně bohaté zemi právě ty lokality anebo lidi, kteří jsou chudí a kteří jsou odkázáni na nějaké sociální dávky a podobně?
Anna, studentka
——————–
Rozvody, kvůli tomu třeba člověk zchudne, přijde o peníze. Změna, práce, vyhození, ale za to si člověk prostě může sám. Ale mně se třeba líbí tady jako u nás v Česku, jak se k tomu jako stát staví, protože mně přijde, že jsme sociální stát a lidi mají právo na to dostávat ty dávky, dostávat nějaký příspěvky i na bydlení. A myslím si, že to není úplně málo. Není to úplně malá částka. Dobře, asi si ten člověk nezajede na dovolenou, ale žít se s tím dá.
Ellen, studentka
——————–
Myslím si, že jsme sociální stát, že se umíme o tyto lidi postarat a dáme jim možnost, aby se z té situace nějak dostali. A potom už je to na nich, jestli tuhle možnost využijou a dostanou se zase do lepších poměrů.
Eva, studentka
——————–
Já si myslím, že určitě je možný spadnout i vinou okolí a že vlastně i třeba se můžou předat dluhy na dítě a potom už nemá ten start do života lehký a musí bojovat mnohem víc než ostatní.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Vy jste zažila takovou situaci, mohu-li být osobnější?
Eva, studentka
——————–
Já na základní škole tohle zažila. Moje spolužačka úplně nechodila tak jako ostatní. A vím, že většina z nás se k ní úplně hezky nechovala. A bylo to velmi znát v té třídě. A ona potom přešla na jinou školu. A až na konci vlastně jsme si uvědomili většina, že to byla fajn holka.
Matěj, student
——————–
Souhlasím i s tím, že většinou za to člověk může sám. Ovšem musí se uznat, že někteří lidé mají špatnou startovní pozici. Třeba, když se narodí do rodiny, která tou chorobou trpí dlouhodobě a třeba i velkou chudobou. Tak si myslím, že tu startovní pozici mají mnohem těžší, než někdo kdo je v jiných poměrech.
Václav Moravec, moderátor
——————–
Má Česká republika dostatečně silné nástroje, aby lidé, kteří vyrůstají v chudobě, tak aby jejich talent, jejich píle nebyli mařeny? Aby se mohli stát úspěšnými?
Daniel, student
——————–
Já si myslím, že ty vlastně bariéry nějaké moc znatelné nejsou, protože naše školství sice je ano podfinancovávané, ale je vlastně zdarma pro všechny žáky. Jde vlastně jenom o tu píli těch žáků a těch rodičů, se vlastně zajímat o to školství vlastně. Kdokoliv může tady vlastně jít na střední školu zdarma. Je to jenom jejich vlastně věc.
Martin, student
——————–
Myslím si, že to není nastaveno dobře, nebo že ty bariéry můžeme shledávat u těch chudších, protože kdo je nevidí, takže zřejmě v utopickém Česku, protože já ty bariéry vidím všude. A ty talentovaní, kteří nemají dostatečné prostředky, aby se dostali na svou vysněnou školu nebo se mohli tam přestěhovat, žít na intru, tak nemají ty prostředky na to, aby se tam dostali, aby mohli žít svůj vysněný život.
Natálie, studentka
——————–
Asi bych tou chudobou, když to vezmu takhle úplně z druhé strany, tak bych se snažila předejít nějakým jejím příčinám, protože ona těch příčin má hodně. Třeba ty lidi, co do toho spadnou sami, tak zavést na základních školách ve vyšších ročnících už nějakou jako finanční gramotnost. Základ toho, že nemůžu utratit víc, než mám. A kdyby teď tím pravidlem se řídilo spoustu lidí, tak několik z nich neskončí vlastní vinou jako na mizině.
Matěj, student
——————–
Systémových bariér máme jich dost, ale není jich podle mě zase tolik, aby se ty nadaní lidé nedostali k tomu vzdělání, které chtějí. I když si třeba myslím osobně, že by prospěl České republice třeba víc severský způsob školství. Tak s tím severským modelem školství přichází i vyšší daně a nemyslím si, že v České republice budou natolik empatičtí lidé, kteří budou platit vyšší daně proto, aby se nějaký dítě támhle mělo lépe než oni.
osoba
——————–
Chudá demokracie.
Přidejte odpověď