Česká republika má v porovnání s mnoha jinými zeměmi EU relativně nízko nastavenou úroveň daně z nemovitostí. Současně je pro Čechy typické na rozdíl od mnoha sousedních zemí bydlení ve vlastním. Suma sumárum je zřejmé, že na daních z nemovitostí lze vybrat podstatně více než tvoří současné 1 % z celkového daňového příjmu. A toho se nyní ujala vláda v rámci svého konsolidačního balíčku. Co se v tomto ohledu chystá?
Vláda vychází z čísel, podle kterých průměrný podíl daně z nemovitostí v rámci evropských zemí činí zhruba 3 %. Češi ale platí podstatně méně. Proto se jedna z položek takzvaného konsolidačního balíčku zaměřila právě tímto směrem.
Co je daň z nemovitostí?
Abychom si upřesnili, o jaké dani hovoříme. Daň z nemovitosti je majetková daň, kterou odvádíme už jen na základě samotné skutečnosti, že nemovitost vlastníme. Nesouvisí tedy s převodem, prodejem či darováním nemovitosti a nejedná se ani o daň dědickou.
Režim této daně upravuje zákon o dani z nemovitých věcí. Ten stanoví, že plátcem daně je každá fyzická nebo právnická osoba, která vlastní, případně užívá nemovitý majetek (pozemek nebo stavbu). Může se hradit jak ze staveb či bytových jednotek, tak také z pozemků.
Jaké se předpokládá navýšení?
Zajímavostí u tohoto typu daně je, že její výše bude jiná, pokud žijete v Praze nebo například v bytovce v Horní Lhotě. Zákon o dani z nemovitých věcí totiž pro výpočet daně zmiňuje koeficient, který se liší v závislosti na velikosti obce. Při jeho stanovení se vychází z počtu obyvatel v obci z posledního sčítání lidu. Zákon stanovuje koeficienty v sedmi úrovních, a to:
- 1,0 v obcích do 1000 obyvatel,
- 1,4 v obcích nad 1000 obyvatel do 6000 obyvatel,
- 1,6 v obcích nad 6000 obyvatel do 10 000 obyvatel,
- 2,0 v obcích nad 10 000 obyvatel do 25 000 obyvatel,
- 2,5 v obcích nad 25 000 obyvatel do 50 000 obyvatel,
- 3,5 v obcích nad 50 000 obyvatel, ve statutárních městech a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech,
- 4,5 v Praze.
Mimo to si také obce si mohou samy výši koeficientu svou vyhláškou upravit, a to buď pro celou obec, nebo jen některé její území. Pokud obec nestanoví vyhláškou pro jednotlivé části obce jiné koeficienty, pak platí koeficient zákonný.
Ministerstvo financí původně navrhlo zvýšení daně z nemovitostí s cílem podpořit státní rozpočet. Svaz měst a obcí s touto formou posílení rozpočtu nesouhlasil. Poukazoval přitom na to, že tradičně šlo právě o nástroj měst, kterým mohou zvyšovat své rozpočty. I nyní totiž platí, že výnos z daně je 100% příjmem obce. Obce navíc pokrývají náklady na základní služby spojené s užíváním nemovitostí.
Podle finálního rozhodnutí vlády půjde příjem z navýšení skutečně ve prospěch měst a obcí. Sazby daně se mají navýšit v průměru o 1,8násobek. K navýšení ovšem nemusí dojít úplně všude. Vliv bude mít také to, ve kterých obcích je stanoven zmíněný místní koeficient. Zde zaplatí poplatníci o něco více. Na úpravě naopak vydělají tam, kde místní koeficient stanovený není.
Alespoň nějakou dobrou zprávou pro majitele nemovitostí zůstává, že pouze na základě změny sazby či změny místního koeficientu jim nevzniká nová povinnost podat daňové přiznání. Pokud se touto formou změní meziročně výše daně, není třeba znovu počítat výši daně. Správce daně tyto změny automaticky zohlední při výpočtu daně na aktuální rok sám.
Zvýšení nebo snížení daně?
Ačkoliv má změna primárně vést k navýšení daní, paradoxně může být jejím výsledkem pravý opak. Obce totiž mají totiž v rámci stanovení místního koeficientu rovněž volbu určit jeho hodnotu nižší než jedna, konkrétně od hodnoty 0,5, díky čemuž mohou sazbu daně lehce snížit. V praxi se ale takový postup spíše neočekává.
Řešíte právní problém související s nemovitostmi či platbou daní z nich?
Váš případ posoudíme a do 24 hodin vypracujeme návrh právních služeb vedoucích k jeho vyřešení. Pokud se pak rozhodnete svěřit jeho řešení do našich rukou, máte vypracování návrhu zdarma.
Řešení právního problému na míru — Dostupný advokát (dostupnyadvokat.cz)
Přidejte odpověď