Na obtíž  

Státní příspěvek na péči má sloužit lidem s handicapem, těžce nemocným, umírajícím. Má jim umožnit, aby i přes svůj vážný stav žili doma a nemuseli do ústavní péče. Pro handicapované je to lepší a pro stát levnější. Příspěvek je ale často nedostatečný. Chybí také lékaři, kteří mají o přidělení peněz rozhodovat. Někteří se tak za svého života příspěvku vůbec nedočkají.

reportáž ČT

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Jakmile zakašlu, kýchnu, tak dostanu křeč do těla, rozklepu se, mám každejch 20 sekund křeč do ruky, do nohy a v tomto stavu musím vydržet do další návštěvy. Je možné, že budu až do rána takhle.

Michal Novotný, pacient
——————–
Je to na houby, protože tady jenom sedím a surfuju na internetu.

Gabriela Štěrbová, sociálně aktivizační pracovnice, Člověk v tísni
——————–
Ten táta se vlastně nedožil toho, kdyby mu ten příspěvek byl vyplacenej.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Bude asi tamhle chytrá klika, tak vás poprosím, abyste… Dobrý den, já vás zdravím. Teď mám teda přiložit palec. Tak máme, děkujeme. Jo, vy to takhle máte tady.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Zadní kamerou nebo i tady přední kamerou. Nevím, jestli vám nebude vadit ta moje tečka na nose. Ta moje kamera, co mám před sebou, tak vysílá infra paprsky a snímá jejich odraz od té tečky a to vychýlení znamená pohyb myši, takže vidíte, jak jezdí kurzor po obrazovce, tak to je pohyb mé hlavy.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Po zranění míchy hýbe Tomáš Čapek pouze hlavou a palcem pravé ruky. I když je třiapadesátiletý muž odkázán na pomoc druhých, zvládne z postele, na kterou je upoután, některé věci sám.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Já dneska přes počítač dokážu ovládat skoro všechno v domě, tam mám roletu danou jako window.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Pomoct ale potřebuje s tím nejzákladnějším. Najíst, napít, odkašlat nebo zajistit základní hygienu. Pro lidi, kteří jsou podobně jako on závislý na ostatních, existuje státní podpora, příspěvek na péči. Ačkoliv Tomáš pobírá jeho nejvyšší stupeň, tolik asistence, kolik by potřeboval, si z něho nezaplatí. Pečovatelka k němu přichází jen v pracovní dny, ráno a večer.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Tak do té doby vždycky vydržet, no. Jiný den je, když jdu do vozíku nebo když mám koupací den, přijde asistentka mě vykoupat, což je většinou dvakrát týdně, po třech a po čtyřech dnech, víc si to nemůžu dovolit a víc to bylo i obtížné tu péči sehnat.

Hana Sixtová, sociální pracovnice, Česká asociace paraplegiků
——————–
V některých regionech poskytovatel osobní asistence vůbec neexistuje. V jiných regionech sice ty organizace existují, ale jsou tak obsazeny stávajícími klienty, že nový žadatel nemá šanci, čeká se rok, dva, tři.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Pak nezbývá nic jiného než požádat své blízké nebo si zaplatit péči od soukromníka. To je ale často dražší a klient sám musí hradit i dopravu. Tomášovi tak sice zatím vypomůžou rodiče, s kterými žije v jednom domě, už jsou ale sami staří a nemají dost sil. Když chce Tomáš na posteli otočit nebo se posadit do vozíku, musí si opět někoho zaplatit.

Hana Sixtová, sociální pracovnice, Česká asociace paraplegiků
——————–
Pokud máme takhle sebefinancovat celý zbytek života, tak jsou to opravdu velké stresy, jak si zaplatit tu péči o sebe a kde ty lidi sehnat.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Tady je moje práce, tady pracuji. Dělám projekty na rodinné domy, komplet slaboproud, silnoproud, musím se nějak živit bohužel, i když hýbu pouze hlavou.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Příspěvek na péči se vyplácí podle míry závislosti na ostatních.

Hana Sixtová, sociální pracovnice, Česká asociace paraplegiků
——————–
Je to těch deset základních životních potřeb, což je právě třeba mobilita, to je ta schopnost chůze, nebo komunikace, něco napsat, poznamenat si, zatelefonovat o pomoc.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Pokud člověk sám nezvládá devět nebo deset z těchto potřeb, je mu přiznán nejvyšší stupeň příspěvku. Celkem existují čtyři stupně, v tom nejvyšším, tedy čtvrtém, činí podpora 19 200 Kč měsíčně. Jenom za ranní hodinu a čtvrt péče zaplatí Tomáš za měsíc 6 000, to samé pak za večery. Dalších 6 000 pak dá za to, že ho několikrát do měsíce někdo umyje.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Třikrát 6 000 je 18, takže mi zbude 1 200 Kč, když je 31 dní v měsíci, tak jsou pryč. Anebo mám zaplacenou jednu asistenci k lékaři měsíčně, dejme tomu, ale nic ostatního.

Hana Sixtová, sociální pracovnice, Česká asociace paraplegiků
——————–
Člověk by si mohl říct, 19 200 je spousta peněz, ovšem ty maximální možné úhrady za sociální služby, tedy ta nejvyšší možná cena třeba za hodinu osobní asistence v průběhu uplynulého roku stoupla o 19 %, zatímco ten příspěvek na péči zůstává stejný.

Zdeňka Michálková, předsedkyně Unie pečujících
——————–
Když je člověk sám a potřebuje pomoct, vyčerpá nějaký ty hodiny, který zaplatí, a je odkázán na to, že sedí mezi čtyřma stěnama a čeká, až teda někdo přijde a přebalí ho, a o nějakým životě se vůbec mluvit nedá.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
Michal Novotný tady má svůj byt, ve kterém s pomocí asistentů vlastně žije samostatně. Nazdar Michale.

Michal Novotný, pacient
——————–
Dobrý den.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
Tak jsme tady.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Michal Novotný se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Přesto vystudoval tři vysoké školy, překladatelství, publicistiku a práva.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
Poté, co dostudoval poslední z nich, právnickou fakultu, tak jeho rodiče bez jeho vědomí vlastně mu zajistili pobyt v pobytovém zařízení sociálních služeb, kde on byl totálně nešťastnej, hnedka jim volal, já tady nemůžu bejt, oni mu řekl jenom, musíš to vydržet, protože my to nezvládnem.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Chtěl ale žít vlastní život, sám si proto od města zařídil bezbariérový byt a získal vytouženou svobodu.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
Ale ta svoboda je ohraničená necelými v současnosti 4,5 hodinami asistence denně.

Martin ŠTEKL, asistent
——————–
Míšo, dáš si kafe?

Michal Novotný, pacient
——————–
Jo, dám.

Martin ŠTEKL, asistent
——————–
Budeš chtít i mlíko?

Michal Novotný, pacient
——————–
Jo, jestli nějaký je teda.

Martin ŠTEKL, asistent
——————–
Jediný, co zvládá, je prostě tak ovládat jako ten počítač nebo takhle jako na televizi a nic moc jako jiného prostě dělat nemůže.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
A něčeho se napít…

Martin ŠTEKL, asistent
——————–
Ne, vůbec nic.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Bez finanční podpory rodiny nebo nějaké nadace existuje pro člověka s těžkým postižením zatím jediná alternativa, ústavní péče.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Jediné, co mě drží při životě, je moje dcera osmiapůletá a tu bych ztratil v ústavu. Takže se držím doma zuby nehty, co to jde, ale až jednou tady rodiče nebudou, tak mi nezbyde nic jiného než do toho ústavu jít.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
Já jsem vlastně ještě nepotkal člověka s postižením, který by chtěl jít do nějakýho velkokapacitního pobytového zařízení sociálních služeb, to znamená žít s dalšími desítkami až stovkami lidí s postižením, kteří mají vlastně ty samé potřeby.

Hana Sixtová, sociální pracovnice, Česká asociace paraplegiků
——————–
Klienti jsou zoufalí a pídí se po tom, kde jak mohou dobrovolně ukončit svůj život, protože nechtějí v tomhle systému žít, nechtějí být na obtíž.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Jak to vypadá s příspěvkem na péči? Bude se zvyšovat? Nebude?

Marian Jurečka, místopředseda Vlády ČR a ministr práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
——————–
Já jsem opakovaně jasně řekl za poslední týdny, že počítáme s tím, že v příštím roce se příspěvek na péči zvýší. Na rovinu, my máme problém nejenom v tom to zafinancovat, to teďka řešíme. Ale vlastně problém v tom, vůbec mít ty lidi, kteří dneska jsou schopni jako personálně pokrýt tu asistenci.

Hana Sixtová, sociální pracovnice, Česká asociace paraplegiků
——————–
Potřebujeme nejenom snahu Ministerstva práce a sociálních věcí, ale potřebujeme i pochopení na straně Ministerstva financí a uvolnění patřičných prostředků.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Ministr financí Zbyněk Stanjura na žádost o rozhovor nereagoval. Z jeho tiskového oddělení pak přišla obecná odpověď. Vždy prý podporují řešení, které zajistí dostatečné finance na kvalitní a profesionální služby pro ty, kteří je potřebují. Jenže právě rezort financí zamítl nedávný návrh na automatické navyšování příspěvku podle inflace. Přitom tento krok byl i součástí programového prohlášení vlády. Navíc, jak už jsme v reportáži zmiňovali, od ledna vzrostly ceny sociálních služeb, které si lidé z této podpory platí.

Marie Zemanová, pacientka
——————–
Já vidím, že třeba i tamhle vzadu je světlo, ale tohle všechno nevidím vlastně. Tohle všechno jenom odhaduju, jakmile dojdu támhle na tu hranici toho světla, tak vlastně já v tu chvíli jako přestávám vidět úplně.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Potíže s příspěvkem na péči nemají jen ti, kteří pobírají jeho nejvyšší stupeň. Se systémem se potýká většina žadatelů. Vyřízení totiž dlouho trvá a ne vždy je úřady uznána správná výše podpory. Třeba jako v případě Marie Zemanové.

Marie Zemanová, pacientka
——————–
V tuhle chvíli celou tu záležitost banální řeším skoro tři čtvrtě roku. Se to tam zadrhlo na tom posudku té lékařky, ona vlastně uznala jenom ten můj zrakový handicap a má tam takové jako formulace, že poslouchám rádio a chodím na kulturní akce, tak to asi nebude tak zlý.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Marie téměř nevidí a špatně slyší. Přesto jí úředníci na základě posudku lékařky neuznali třetí stupeň příspěvku, o který žádala. Naopak dávku snížili z původního druhého až na první stupeň. Místo téměř 13 000 tak nyní dostává jen několik set korun.

Marie Zemanová, pacientka
——————–
Trochu to vnímám i jako jistý trest za aktivitu nebo trest za to, že se snažím mít ten život jako naplněnej.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Právě díky sluchu se přitom Marie dříve lépe orientovala. Teď ale slyší hůř a hůř. O to složitější je pro ni pak pohyb venku mimo domov. Takže vám prostě usnadňuje velmi situaci, že to tady znáte přesně kanál.

Marie Zemanová, pacientka
——————–
Toho by to vůbec nešlo a tadyhle vlastně přicházíme ke schodišti a na té budově je umístěn majáček, který mně dá informaci o orientaci v té budově.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–

Takže zmáčknete.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
/ukázka/

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Kdybyste byla na cizím úřadě, poště, cokoliv, tak je to pro vás prostě…

Marie Zemanová, pacientka
——————–
Tak prostě musím mít doprovod.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Proti rozhodnutí se odvolala. Stále se ale nedomohla nápravy. Takže to svědčí o tom, že ale zkrátka někdy ten posudkový lékař se utne. Je to špatná /nesrozumitelné/.

Dagmar Pazdercová, vedoucí odboru sociální pomoci, Magistrát města Karlovy Vary
——————–
Stává se.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
V Česku žije přes milion lidí s nějakou formou postižení. Podle dat Českého rozhlasu na ně připadá ani ne 250 posudkových lékařů.

Dagmar Pazdercová, vedoucí odboru sociální pomoci, Magistrát města Karlovy Vary
——————–
Těch posudkových lékařů je v každém kraji málo. A v našem kraji, jestli jsou dva, tak to je maximum. A čeká se na vyjádření posudkového lékaře. Z naší zkušenosti minimálně tři měsíce. Někdy půl roku, u těch složitějších případů fakt ta doba je i delší.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Jenže zdravotní stav vážně nemocných se mnohdy mění ze dne na den. Na příspěvek pak čekají i ti, kteří se rozhodnou o své blízké postarat.

Gabriela Štěrbová, sociálně aktivizační pracovnice, Člověk v tísni
——————–
Nerozuměla jsem tomu moc, dokud jsem se s tím nesetkala osobně. Já jsem si celej ten proces teďko prošla v souvislosti s tátou, kterej zemřel před 2,5 měsíci, ale ten příspěvek mu byl vyplacenej, když už tu nebyl. Tohle všechno jsou léky, tohle všecko prostě jsou účty za léky. Týden šel a já jsem dostávala další a další, co by potřeboval, co se má koupit. On chtěl být tam, kde to zná, chtěl být prostě ve svém pokoji, jako v našem případě se to povedlo, táta tam vlastně dožil, byla jsem s ním až do konce a jenom to bylo prostě strašně rychlý.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Na což teda ten systém vůbec není připravenej.

Gabriela Štěrbová, sociálně aktivizační pracovnice, Člověk v tísni
——————–
No, na ty změny určitě ne teda.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Stejné příběhy, jako je teď ten její, řeší Gabriela Štěrbová i ve své práci pro Člověka v tísni.

Gabriela Štěrbová, sociálně aktivizační pracovnice, Člověk v tísni
——————–
A vlastně, než jsem tímhle tím procházela sama, tak jsem měla sama klientku v péči, která měla ALS a kde docházelo k prudkýmu zhoršování stavu. Za ty rok a půl nebo dva, co jsem tam chodila, tak se ta situace u ní tak strašně zhoršila, přenášela se pomocí těch závěsných systémů, byly tam ty závěsný lyžiny a celej tenhle proces znamenal vždycky žádat znovu.

Jiří Hnátek, pečovatel
——————–
Tak potom se dalo tady s tímhletím přijet, ono se to dá dát níž a cvaknout takhle, a to druhý povolit a mohla jet na toaletu anebo do sprchy.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Jiří Hnátek pečoval o svou manželku až do konce. Jejich poslední společné měsíce ale doprovázelo četné dopisování s úřady.

Jiří Hnátek, pečovatel
——————–
Zamítnutí a vyjádření a zamítnutí zase.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Se z vás stali takový profesionální úředníci napůl.

Jiří Hnátek, pečovatel
——————–
Profesionální odvolávači. Ale trochu mně vadilo, že člověk se musí jakoby doprošovat. Protože člověk, který toto neví, tak nic nedostane. Musí se snažit. Ale kdo mu řekne, jak se má snažit?

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Celý systém je tak potřeba změnit, usnadnit a především zrychlit. Čeká se také na zavedení tzv. pátého stupně, tedy příspěvku na péči, jehož výše by se posuzovala individuálně podle potřeb daného člověka. Podobně jako v některých západních zemích by tak doma mohla zůstat většina lidí, kteří jsou teď nuceni umírat, nebo dokonce trávit celý život v sociálních zařízeních.

Tomáš Čapek, pacient
——————–
Moje ústavní péče nevím, ale myslím si, že vyjde na víc peněz.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí stojí stát ústavní péče pro jednoho člověka se čtvrtým stupněm podpory téměř 60 000 Kč měsíčně. V tuto chvíli jsou tak Tomášovy životní náklady doma nižší. K tomu, aby si zaplatil adekvátní péči, by pak potřeboval podobnou částku, jako inkasuje sociální instituce.

Marian Jurečka, místopředseda Vlády ČR a ministr práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/
——————–
Preferujeme to, aby tam, kde je to možné, abysme v maximální možné míře dokázali toho člověka podpořit v domácím jeho přirozeném prostředí. Ale na rovinu říkám, z hlediska vůbec důstojnosti lidského života i z pohledu toho, co nám zaručuje Ústava, tak stát není schopen vytvářet adekvátně kvalitní podmínky pro tyto lidi. To se teď snažíme velmi rychle dokázat změnit.

Barbora LOUDOVÁ, redaktorka
——————–
Pro některé je ale pozdě. Třeba Michal Novotný už prostě dál čekat nemůže.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
V noci třeba se mu stalo, že se mu udělalo špatně a pozvracel se, tak vlastně mu pomohl někdo až druhý den ráno v osm a on tam v tom ležel vlastně celou noc. A takovýhle styl života toho Michala vyhnal zpátky do ústavního zařízení. A kdy se stěhuješ teda? Ty jdeš nejdřív na zkoušku?

Michal Novotný, pacient
——————–
Já tam jdu nejdřív na zkoušku na dva týdny.

Erik ČIPERA, ředitel obecně prospěšné společnosti Asistence
——————–
Takže máš pak ještě možnost říct jo, nebo ne?

Michal Novotný, pacient
——————–
No jistě, to není kriminál.

ČT1